Vždyť jsme jen jednou na světě

Nemohl jsem si pomoct, ale ke konci už jsem měl pocit, že je to přece jen trochu zbytečně natahované a že by možná stálo za to skončit to trochu dříve, ubrat na patosu, který se zde místy projevoval, i když byl podáván příjemnými hereckými výkony, kdy to nebyl James Stewart, kdo na sebe nejvíce strhával pozornost, ale spíše Lionel Barrymore. (03.07.2017)

Já to tušila. Jsem prostě Caprova holka, jeho filmy mě totiž vždycky dostanou. Tohle je sice můj třetí Caprův snímek, avšak můžu říct, že jak jsem si nikdy neoblíbila žádného režiséra natolik, abych musela sledovat jeho filmy, tak s Caprou se mi to stalo. Láká mě čím dál tím víc. I když hned na úvod řeknu, že tohle pro mě není nejlepší Caprův film, musím jít s hodnocením setsakramentsky vysoko. Protože TO konečně přišlo. Capra totiž opět namíchal tak lahodnou pohádku s tak milými postavičkami, okořenil to velkou dávkou vtipu a svým režisérským umem, až jsem se místy hlasitě smála, sem tam měla slzy na krajíčku a taky přišel ten úžasný pocit mrazení v zádech (zde ze samé radosti). Už jsem ani nedoufala, že se to v dohledné době nějakému filmu podaří. Ale Capra to se mnou holt umí a dostal mě tam, kam chtěl. (06.04.2012)

Oskarovka, kterou jsem už kdysi viděl a nepamatoval si z ní vůbec nic. Na jedné straně tu máme naprosto šílenou rodinu - děda neplatí daně, matka píše detektivky, otec vyrábí petardy, nechybí zde dcera tanečnice, ruský učitel tance a čas od času někdo přibude, protože si ho děda veme prostě domů. Druhou stranu tvoří tvrdý a snobský bankéř s rodinou z nejvyšší třídy. A samozřejmě se jejich děti zamilují. Po slabší první půlce dojde k očekávanému střetu chudí versus bohatí a Capra to znovu dokázal. Chvílemi je to sranda (večeře), chvílemi solidní drama až to nakonec sklouzne téměř do pohádky o napraveném boháči. Je to vlastně strašně patetické, ale přesto mi při finální harmonikovém duetu zůstal na tváři přiblbý úsměv a v srdci příjemný pocit. Ony ty základní moudra, dnes by se řeklo klišé mají občas něco do sebe. PS: Písnička, která hraje ve vězení a ve finále byla inspirací pro hit Boney M Hooray Holiday. (10.06.2016)

Ani mi tak nevadila Caprova sentimentálnost, jako nejasná optika příběhu, která přeskakuje z jedné postavy na druhou, čímž není jasné, kdo je vlastně tím hlavním, o kterém chtěl režisér vyprávět (citelně zde chybí zásah dramaturga). Film se dobře sleduje, o vtip tu není nouze a jeho základní myšlenky jsou veskrze sympatické - dělej co tě baví a budeš šťastný (sice je to utopie, ale nádherná :) 7/10 (11.09.2009)

Po rozpačitém začátku se i z tohodle filmu vyklube skvělá komedie. Líbilo se mi až idilické vylíčení hlavních postav v kontrastu s rodinou milionářů. Děda, který z rukávu sype životní moudra, matka, která neustále píše na na svém stroji divadelní hry nebo otec a další původně náhodní kolemjdoucí, kteří ve sklepě vyrábějí celá léta ilegálně petardy. Neskutečné množství gagů a komických situací (soud, nóbl restaurace, parta dětí v parku atd...). Prostě vyloženě jsem se bavil a můžu říct, že se jedná o jednu z nejlepších komedíí 30. let, kterou jsem kdy viděl. Přišla mi snad i lepší než Caprova předchozí, oscary ověnčená komedie na podobné téma - Stalo se jedné noci. (14.01.2009)