Poslední život na světě

Setkání v Bangkoku. Kenji je z Japonska, je sám a nemá chuť žít. Stýká se se svým bratrem, který k němu pravidelně dochází a chová se jako buran. Noi je holka, která je na cestě z Bangkoku pryč, do Ósaky, odkud pochází Kenji. Její sestru srazilo na mostě auto a Kenji tam tehdy také byl. Noi je hlučná, má špatný přízvuk, kouří marihuanu a čím se asi tak bude v Ósace živit ? Kenji je obsesivně kompulzivní, všechno třídí a katalogizuje, skoro autista. Uklidí i to, co uklidit rozhodně neměl ... Neobvyklá, smutná lovestory. (11.01.2010)

Taky jsem poznal stav pasivního přežívání, v němž uvíznul Keni, pouze mi během celého filmu nebylo jasné, jestli je s podobným stavem smířený a pokusy o sebevraždu bere jako takové zpestření běžného života, či se z něj pomalu dostává. Spousta momentů naznačovalo první (velká kudla), spousta druhé (návrat do Japonska) a spousta něco třetího, posouvajícího celý snímek do úplně jiného žánru (tetování na zádech). Mělo to zajímavou atmosféru, sebevražedně povznášející, pár krásných scén bylo magických (levitující knihy), ale celek ve mně zanechal nedefinovatelný pocit. Nedefinovatelný pocit. Pokud naberu odvahu na druhé zhlédnutí, možná jej částečně definovat dokážu a hvězdičku přidám. Možná ne, a hvězdičku uberu. 65% (16.05.2008)

Momenty zblizovani mezi klidnym a cistotnym, spise uzavrenym japoncem (Tadanobu Asano) a neporadnou, zivelnejsi thajkou nepostradaji svuj puvab. Vlastne myslim, ze tento film je spis romantickou mediataci a rozhodne se nejedna o thriller ci drama - na to je moc klidny ikdyz torza vyse zminenych zanru take obsahuje. Cernou komedii se pak snimek stava jen na malou chvili v samem zaveru jez zpestri cameo Takashi Miikeho. Zadny zazrak, ale slusne. (14.03.2008)

Poslední život na světě mě uchvátil svou atmosférou, která pohybuje na pomezí snu a reality. Nejsem si jist, zda jsem vše, co se ve filmu odehrálo, pochopil správně, například význam momentu, kdy hlavní ženská postava najednou někam zmizí a místo ní se objeví její mrtvá sestra, mi zcela unikl. Přesto, anebo možná proto, že jsem byl nucen vytvářet vlastní interpretace, se mi film velmi líbil. Velmi pomalé tempo vyprávění mi nečinilo problémy a nemohu říct, že jsem se při sledování nudil. Tónování obrazu do chladných barev (modrá a zelená) mi připomínalo Picassovu Melancholickou dívku a v kombinaci s emotivním hudebním podkresem na mě film z audiovizuálního hlediska působil velmi příjemně. (20.06.2011)

Psychedelická romance s pomalým tempem a vláčným plynutím času, nikam se nespěchá, ale o to více je film působivější ve vyobrazení hlavní dvojice a jejich vztahu, který je rozhodně nekonvenční. Režisér předvedl mnoho pěkných vychytávek a vizuálních nápadů. Kromě jedné lehce snové scény, se přidržel spíše realismu, ale bylo to přesto přesvědčivé a promlouvalo to ke mně. Příběh mě zaujal a hlavní herecká dvojice byla přesvědčivá, zejména Asano Tadanobu jako knihomol se zálibou v uklízení:) (13.09.2009)