Pod palbou

Novinář Nick Nolte uprostřed zuřící občanské války v Nikaragui. Je tu plno zajímavých herců v menších rolí a pár opravdu působivých momentů. Zvláště konec mě dostal. Lví podíl na tom měl i mistr Goldsmith, který pro film složil jednu ze svých nejlepších kompozic (nominace na Oscara - měl ho dostat, místo něj to získal Bill Conti za Správnou posádku). (25.07.2003)

And for all the right reasons, your poets choose the wrong side. Iluzí zbavený vhled do půtek "třetího světa" během studené války. Na jedné straně fašistický diktátor, na druhé revoltující marxističtí povstalci, v pozadí zájmy velmocí, mezitím "chceme-být-nestranní" novináři přicházející o iluze během konfliktu, který má jen poražené v podobě opakující se historie a lidských tragédií. Kdykoli hrozí, že by se to překlopilo v sentimentální agitku či se zaujal neskrývaný levičácký postoj (jako velmi podobný Stoneův Salvador), tak se to relativizuje a hodí do šedé zóny. Syrové, působivé, skvěle zahrané a jediné co na tom je nádherné, je překvapivě hutný Goldsmithův soundtrack kombinující synťáky s jihoamerickými flétnami a motivy. Což by dle vší logiky nemělo fungovat, ale funguje. (31.01.2021)

Je škoda, že film lítá od jednoho tématu ke druhému poměrně rychle a v krátkých intervalech, tu politika, tu emotivni situace, tu vztahová linie, tu skutečná novinářská práce. Příběhu tohle hrozně ubírá na celkovém vyznění, který podle mě mohlo být ještě silnější. Na druhou stranu všechny roviny příběhu jsou zpracovány velmi kvalitně a zejména finálová půlhodina je opravdu hodně působivá. Herecky je film zvládnutý na výbornou, Nick Nolte hraje v životní formě, některé záběry kamery byli vynikající a plně podporovali reálnost příběhu. To samé můžu říci i hudbě, hrála přesně tam kde měla a to co měla, hodnotit soundtrack dám pět hvězdiček bez rozmyšlení. Ale co je na tomhle snímku asi nejpůsobivější je vědomí toho, že to se dělo na přelomu 80 let v Nikarague se děje i dnes a jistě se to bude dít i za 50 let, protože někteří mocipáni mají na utrpení druhých postavený svůj byznys a z toho se mě chce blejt. (08.06.2010)

„You fall in love with the poets; the poets fall in love with the Marxists; the Marxists fall in love with themselves. The country falls in love with the rhetoric, and in the end we are stuck with tyrants..“ Tak tenhle pravičácký pohled na revoluční dění Spottiswoodeův film nesdílí, ale slouží mu ke cti, že se úplně nerve ani za druhou stranu. S blížícím se závěrem nečekaně funkční kombinace dramatu, válečného filmu a romance, kterou svým etnografickým podkresem soustředěně podporuje Goldsmith se rty nalepenými na Panovu flétnu. Středobodem budiž Nick Nolte, který s decentním pivním mozolem, slovem „periodista“ místo helmy a ověšen tolika foťáky, že to supluje neprůstřelnou vestu zkouší chodit po laně nestrannosti, ale přitom dobře ví, že povětrnostním podmínkám z obou stran a Joanne Cassidy bez podprsenky nelze navždy čelit. Je to pro mě stejně překvapivé jako slon indický v Čadu, ale tohle je jeden z jeho nejlepších partů.. (07.10.2022)

V žádném případě akční ani dobrodružný, spíše rezervovaně politizující pohled na komplikovanou situaci v Nikaragui koncem 70. let. Jak bývá u obdobných snímků (Salvátor, Vražedná pole, Střelba na psy) zvykem, hlavními hrdiny jsou neutrální novináři. Jenže jak dlouho lze nezaujatě sledovat před očima probíhající svinstva? Z fiktivního příběhu Spottiswood vytřískal širokou škálu emocí a úvah nad smyslem podobných revolucí a úlohou žurnalistů v nich. Když vás omrzí iluzorní charisma Nicka Nolteho a příliš moderní (i když stejně skvělý) soundtrack Jerryho Goldsmithe, budete mít stále nad čím přemýšlet. 80% (24.09.2008)