Režie:
Svatava SimonováScénář:
Anna JuráskováHudba:
Otmar MáchaHrají:
Lenka Kořínková, Monika Žáková, Milena Steinmasslová, Jiří Štěpnička, Jan Kalous, Karel Hovorka ml., Tamara Kotrbová, Dagmar Čárová, Monika Hladová, Štěpánka Lisá, Vojtěch Srb (více)Obsahy(2)
Statečný rytíř Olivín (J. Štěpnička) se vrací z bojů na hrad Košťál ke své milované Alvíně (M. Steinmasslová) a synkovi Vitošovi (J. Kalous). Když však vezme znovu do ruky meč, je jako vyměněný. Zdá se mu, že meč je obrostlý trny a že s ním zvítězí v každé bitvě. Své ženě však jednou domů se svým synem přináší šípkovou růži, která se na hradě promění ve zlou Divuši (L. Kořínková)… (Česká televize)
(více)Recenze (4)
Už mnohokrát použité téma je znova zde. Čarodějka, zlá víla či co...prostě Divuše se dostává na hrad a okouzlí stárnoucího seladona a rytíře Olivína. Jak už to tak bývá, tak ona s ním pak vytírá podlahu a jemu se to vlastně i líbí. Toto okouzlení je následně demonstrováno mnohým hraním si s vizuálem a kamerou, což zabere povětšinu času, než je vše vyřešeno, Divuše poražena a dobro zase vyhrává. ()
To by byl hodně špatný meč, kdyby ho kluk zlomil o koleno. Základ příběhu není marný, ale chtělo by ho více propracovat, rozvést motivy, třeba jak se Divuše dostala do meče, víc popracovat na postavách a tak dále. Jinak souhlasím s kolegyní jezinkou, že divokost Rudé Divuše měla vedle achichající Alvíny volající "do karmínového nebe" něco do sebe. Já mám sice rád spíš něžné ženské než dračice, ale všeho s mírou. ()
Věrná čekající Alvína, něžná a křehká, odpouštějící a milá, oblečená v bílém, protože víc než co jiného připomínala kostku cukru (jako že sladká, ne že hranatá). Sice je to milé, ale brzy se to přejí. Oproti tomu temperamentní, vášnivá a divoká růže, sebevědomá, omamná smějící se neustále hlasitým šíleným smíchem. No, zajímavé a dodá to říz, ale lžíce chilli je až moc, pálivého koření stačí špetka. Statečný Olivín se ještě rád vrátil ke své přelíbezné ženě, vedle ní si mohl připadat jako chlap, kdežto Divuše s ním vcelku slušně vytírala. ()
Těžká, místy díky hudbě velmi depresivní pohádka zasazená do exteriérů skutečného hradu. Jinak děj velmi jednoduchý, až zcela strohý. Udatný rytíř se vrací domů z válek a stále má u sebe svůj meč. Jeho manželka tuší, že díky němu se dostaví neštěstí. A to přišlo ve formě divoké růže, která omámila krále, ten ji pak se svým synkem přivezl domů, proměnila se v mocnou paní a podmanila si celé království. Naštěstí podcenila chytrost a odvahu mladého králova synka, kterého vyhnala z hradu. Je zde hezky ukázáno, co dokáže závislost na určitě věci - závisláci na čemkoli by si odtud mohli vzít poučení. Jinak nezajímavá podprůměrná televizní pohádka. ()
Galerie (2)
Zajímavosti (1)
- Natáčelo se na hradě Kokořín. (a-ja)
Reklama