Heisei tanuki gassen ponpoko

Film studia Ghibli jménem Pom Poko (Racoon War) vypráví o marném boji mývalů (přesněji psíků mývalovitých) s rozrůstajícím se Tokyem, které ukrajuje stále více z jejich domovského lesa. Byl by to boj úplně nerovnocenný, ovšem staré japonské báje vypráví o mývalech jako o zvířatech které dokážou chodit po zadních a mluvit (samozřejmě když není nablízku člověk) a ti šikovnější se dokonce dokážou proměnit prakticky v cokoliv. No a na bájích je vždycky něco té pravdy... Pozor, nejedná se o pohádku, nýbrž o japonskou pohádku, tj. je chvíli vážná, chvíli vtipná, chytrá a obětí na životech se dočkáme na obou stranách. (12.12.2003)

Další dílo studia Ghibli, které mě naprosto oslnilo a už v prvních minutách při úvodní písni vykouzlilo na mé tváři upřímný úsměv, který jsem si dokázal udržet po většinu filmu a občas jsem se i od srdce zasmál. Nádherná animace, pohodový příběh, kterému nechybí vtip a velmi sympatičtí hlavní hrdinové, kterým i přesto, že svádí statečný, ale nepříliš rovný boj s lidmi, zkrátka nejde nefandit. (10.03.2015)

Japonské pohádky mi při snaze popsat děj protékají mezi prsty. Postavy jsou nestálé a proměnlivé. Trochu dobré a špatné, chytré a pak hloupé, mírumilovné i krvelačné, srozumitelné a pak najendou... what?! fakt právě ten starej mývalí učitel se smíchem vysvětluje své třídě, že žáci nesedí na koberci, ale na jeho obrovskejch koulích, které umí roztáhnout do plochy pohodlného koberce? Mimochodem, věděli jste, že tahle pověra má základ ve zvyku dělat z mývalých šourků peněženky? A věděli jste, že tanuki není mýval, ale unikátní poddruh psíka mývalovitého? ___ Neříkám, že v pohádkách studia Ghibli nejsou stereotypy. Ale plynou po složitějších, nestálých a unikátních strukturách, které můj hollywoodem odkojenej mozek zkrátka pořád překvapují. No, a pak, zrovna když se zdá všechno srozumitelné, tak se starý mistr zblázní, založí sektu a jak si tak buší do bubínku, věští apokalypticky, že je stejně všechno jedno. Zvesela. A parta mývalých teenagerů nalétá z nebe a útočí svejma obříma koulema na cajty s tonfama. A pak umřou. A stane se z nich groteskní lidská hlava v nadživotní velikosti. Která hopsá městem směrem ke zlaté lodi s mývalama, kteří zpívají a buší si do bříšek. A pak tu hlavu srazí náklaďák. A ona se rozpůlí a jsou z ní zase mývali. Mrtví. Tak. (ekologická agitka byla super) (13.11.2020)

Zajímavá ekologická agitka plná zázračných mývalů... Autoři se snaží, aby film měl poselství, i když je určen spíše pro menší publikum, které zajisté ocení mluvící a přeměňující se mývaly, někdy vtipné, jindy vážně, ale především kouzelné. Pro ostatní je tu i nápad, poselství, že rozrůstající se velkoměsta by měla dát prostor i původním zvířatům žíjícím v oblasti dlouho předtím. Co jsem ale nepochopil byla ta "skrytá" reklama na Hamburgery :) (02.01.2010)

Milý, legrační i tragický příběh o marném boji mývalů za jejich domovy i životy. Na lidi však medvídci mývalové "nikdy meměli". Třebaže dokážou vymyslet řadu povedených způsobů, jak se plánům na rozrůstání města postavit, jejich boj je předem prohraný. Osud jim velí zemřít nebo se přizpůsobit (pokud to dokážou). Další znamenitý příběh mistra Takahaty natočený podle skutečné události. (25.01.2004)