Hōhokekyo tonari no Yamada-kun
My Neighbors the Yamadas
Režie:
Isao TakahataObsahy(2)
Rodinu si člověk nevybere, ale zase díky jejím příslušníkům může být život zábavný. Japonský animovaný film od věhlasného studia Ghibli pro diváky jakéhokoli věku. Bylo jich šest – otec Takaši, maminka Macuko, středoškolák Noboru, malá Nonoko, babička Šige a pes Poči. Společně tvoří rodinu Jamadových, na první pohled obyčejnou a tuctovou, jako tisíce dalších v soudobém Japonsku. A přesně takoví jsou i na druhý pohled, ale ten zároveň ukáže, že v jejich každodenních trampotách se skví nenápadná krása, která dokáže na tváři vyčarovat úsměv, zahřát na nitru a dokonce i přinést nejedno moudro o tom, co je štěstí a jak si ho udržet.
Režisér Isao Takahata patří mezi nejzásadnější tvůrce na poli světového animovaného filmu. V roce 1985 spolu s Hajaem Mijazakim založil animační studio Ghibli a stal se jeho druhým tvůrčím pilířem. Na rozdíl od Mijazakiho, který ve svých filmech dává průchod vlastní obrazotvornosti, Takahata je režisér s ambicí posouvat možnosti a statut animace coby umělecké formy. Pod záštitou studia Ghibli realizoval v převážné míře adaptace cizích předloh, které ale všechny do jedné narušují tradiční představy o tom, jakým divákům jsou celovečerní animované filmy určené, o čem pojednávají či jak vypadají.
Výchozí inspirací pro projekt Naši sousedé Jamadovi byl novinový komiksový strip, který od roku 1991 do současnosti kreslí a píše Hisaiči Išii. Takahatovi učaroval prostý styl komiksu, a tak pojal plán vytvořit snímek, který nebude vypadat jako tradiční japonské animované filmy. Naši sousedé Jamadovi uhranou svou výtvarnou podobou, kterou tvoří vodovkami jen lehce dobarvené skici rozpohybované za pomoci počítačové animace. Zvolená výtvarná stylizace skvostně koresponduje s lehkým humorem a moudrou nadsázkou, s nimiž nechává vyprávění proplouvat ústřední rodinku nejroztodivnějšími každodenními trampotami. (Česká televize)
(více)Recenze (34)
(milý, 3,5* neochotně nahoru za obraski) ()
Geniální. Studio Ghibli na sebe strhává pozornost originálním snímkem vymykajícím se většině ostatního anime. ()
Opravdová perlička od Studia Ghibli. Taková normální rodinka po Japonsku. Vtipný až sarkastický, hřejivý až dojemný film, provedený krásně jednoduchou animací s jednoduchou a skvěle padnoucí hudbou. Zpočátku si sice trošku hraje s divákovým očekáváním, příběh není vyprávěn očima malé dívenky, jak se zprvu zdá a barvitý začátek možná až příliš kontrastuje se scénicky komorním provedením celého filmu. Díky této jisté nevyváženosti ode mě o chlup nedostal plný počet, ale i tak pro mě zůstává výjimečně povedeným dílkem, a pokud patříte k hrstce šťastlivců, která bude mít možnost ho vidět, neváhejte ani minutu. ()
(česky: Moji sousedé Yamadovi). Zatím poslední Takahatův film nás zaskočí v první chvíli tím, jak málo má společného s klasickou anime. Jednoduchá kresba odkazuje k evropským vzorům. Epizodický chatrakter Yamadových porušuje celistvou výstavbu filmu a připomíná řadu za sebou jdoucích seriálových dílů. To však neznamená, že film působí nejaponsky. Právě naopak. Svým podáním odkazují Yamadovi ke klasickým japonským dílům (viz. např. Jasunari Kawabata). Stejně jako u emblematického filmu studia Ghibli "Můj soused Totoro" , je děj jako kompaktní útvar se začátkem, vrcholem a závěrem celkem podružný. Důležitá je však atmosféra a emotičnost jednotlivých scén. Moji sousedé Yamadovi jsou vystavěny jako sled anekdotických a poetických příhod rodiny Yamadových, podaných sice z ironického odstupu, nikoli však bez citového zaujetí. Během filmu máme možnost sblížit se s "takovou normální japonskou rodinkou", abychom na závěr spolu s hlavními hrdiny (přes všechny výhrady, jež k sobě navzájem mají) pocítili vzájemnou spojitost. Citíme, že jejich osudy se od těch našich zase tak neliší. ()
Nejprve jsem byl překvapen stylem kresby, animací a tak vůbec, je doopravdy minimalistická. Ale vůbec to nevadí. Je to jakýsi sitcom, scénky ze života rodiny (rodiče, děti, babička)... Humor je skvělý, trefný, mírně "černý". I já musím všem doporučit :) 90% ()
Yamadovi jsou typická japonská rodina, ve které žije táta Takashi, máma Matsuko, babča Shige, syn Noboru, dcera Nonoko a pes Pochi. Film na první pohled upoutá netradiční "jednoduchou" animací a také tím, že se nejedná o souvislý příběh, ale sérii epizodek v nichž řeší problémy a radosti spojené se životem. Přes všechny shody a neshody v rodince je ze snímku cítit, že se všichni mají rádi. Jedná se o první kompletně digitální film Studia Ghibli, který byl animován pouze na počítačích. ()
Rodinný život se všemi jeho nešvary i radostmi ve střípcích. Výborně jsem se bavila, protože Yamadovi jsou opravdu rodinka k pohledání, která dokáže rozesmát i zahřát u srdce. A to vše v jednoduchých scénkách ze života a v poměrně prostém výtvarném stylu. Možná by snad někoho mohlo zklamat to, že se nejedná o ucelený příběh, ale i v těch střípcích to podle mě plní svůj účel. Moc milý animák pro rodinné typy. ~(4,2★)~ ()
Scény ze životy jedné rodinky. Protože jsem sledoval s anglickými titulky, ne vše mi došlo, na druhou stranu by mi možná jako nejaponskému divákovi některé vtípky stejně unikly. Přesto. Některé scénky jsou vynikající a film jako celek vysoký nadprůměr. Krásná jednoduchá animace! ()
"Dospělí se ztrácejí nějak moc často.." ;) ()
Skvělé komediální rodinné anime. Netradiční "ghibliovka" potěší vtipným nadhledem na rodinné problémy, které jak je vidět jsou stejné i v Japonsku. Milá animace, která je velmi jednoduchá, vcelku originální a k filmu se hodí. Škoda jen, že ke konci už dochází nápady a film začíná nudit. ()
Svérázný, poučný a srdečný rodinný film vyprávějící, skrze drobné epizodky ze všedního života o úplně obyčejných lidech.. "..Kdyby byl jen jeden z vás normální, narušilo by to rovnováhu. " ()
Animácia bola síce celkom originálna, ale nemôžem si pomôcť,film sa mi neuveriteľne vliekol a miestami mal priveľa hluchých miest (napr. motorkári). Keby to lepšie prestrihali mohla to byť slušná zábava (nejakých 85 minút a bol by som spokojný). Takto som sa nevedel dočkať konca, aj keď Yamadovci boli vtipne prekreslený a niektoré životné situácie dokonale vychytané. Je to na slabších 70% aj preto, že som mal pocit, že niekedy tam ten čiernejší humor trochu absentoval na úkor poučovaní na téma rodinnej súdržnosti. P.s. A nemám rád Que Sera. ()
Kdo jsou Yamadovi? Občas nevrlý, přepracovaný otec, který se snaží sblížit se svým synem. Lehce zdechlá matka, co sní synovi sušenky a která se rozhodně nedá považovat za typický model ženy v domácnosti. Puberťák, který se zamiloval do spolužačky a rád doma provokuje. Holčička, o níž si zpočátku myslíte, že příběh je vyprávěn jejím pohledem, ale pak zjistíte, že tu hraje totálně vedlejší postavu a není na ni nic extra zajímavého. Lehce nevrlá babča, která je klasicky podrážděná, nebojácná, provokující, nadávající. Jo a pes, kterému je všecko totálně putna :D A všichni jsou neskutečně zapomnětliví. Velké plus filmu je skvělá minimalistická originální animace. Bravo. Líbily se mi tu i detaily, jako např. když si Yamadovi jakože "lovili" dítě, tak jej našli v bambusu (úplně stejná scéna je v Takahatově pozdějším filmu Příběh o princezně Kaguye). Naprosto skvělá byla scénka otce a matky v boji o to, na co se budou dívat. Bylo to jak sledovat souboj dvou kungfu mistrů, kdy jeden míří ovladač a druhý jej odráží novinami :D Našlo se tam i pár další humorných situací, ale popravdě mi tento styl "splácaných scének, denních a ročních peripetií jedné rodiny" moc nevyhovoval. Některé byly zbytečně dlouhé a vlastně v tom nebyl ani vtip, ani myšlenka. Možná, kdyby to bylo kratší... takhle mi to moc neubíhalo. 3,5* Na Omohide poro poro nebo Hotaru no haka to prostě nemá. ()
Moji susedia Jamadovci príjemne prekvapili. Od Ghibli štúdia som takúto porciu vtipu a nadhľadu nečakal. Minimalistická animácia zvýraznuje iba postatné detaily a menej to nepodstatné (pozadie, prostredie). Jeden vtip a skeč strieda druhý, sem-tam doplnené melodrámou a citátmi. Príbeh tu ani nie je, čo ale nie je na škodu, práve naopak - film sa sústredí skôr na charakterné opisy kultúry a karikatúru osôb. Hodnotenie: 85% ()
Taková normální rodinka, ale po Japonsku. Příjemné momenty, přesto se příběh někdy táhne až moc. ()
Vtipné a ze života. Jako sloupek v novinách určitě zajímavé a zábavné. Ale jako celovečerní film? Mě bohužel odrovnala forma (hlavně grafická stránka). Ta je hodně minimalistická a na filmech rád ocením i vizuální stránku nebo hudbu. Zde ani u jednoho není co oceňovat. Stejně tak příběh nebo nějaká zápletka. Film je jen poskládáním vtipných momentů ze života, které jsou vždy zařazeny pod nějaké téma (jako "otec a syn", "otec hlava rodiny", "svědomitá hospodyně"). Sto minut je strašně dlouhá doba na udržení pozornosti u poslouchání kratičkých příběhů určených na pár okének novin. Tak jsem asi dvě třetiny prospal. ()
Vizuální stránka je bezpochyby úžasná, dokonale rozpohybované jednoduché "črty" mne nepřestaly bavit až do konce. Jednotlivé scénky jsou vtipné a ukazují, že na té nejzákladnější úrovni mezilidských vztahů (tzn. odhlédnuto od kultury, náboženství nebo vyspělosti společnosti) řeší japonská rodina stejné problémy a situace, jako ta česká z Horní Dolní. Bohužel kvůli absenci nějakého zastřešujícího příběhu mě film nikdy nevtáhl a ke konci jsem se už i docela nudil. ()
Kresba je příliš odfláknutá, postavy nevyhraněné, měňavé (např. matka je v jedné epizodě naprosté psycho kvůli svému zapomínání, v další je úplně normální), takže si k nim člověk i přes značnou délku filmu nevytvoří žádný vztah. Jediný konstantní je melancholickoflegmatický pes, který se ale objevuje jen zřídka a tak to tedy nevytrhne. Moc dobrých vtipů by ani gůgl nenašel. Pro mě slabé dvě hvězdičky. ()
Výborný film o trampotách jedné (ne)obyčejné japonské rodiny, který člověka zahřeje u srdce, protože je trefně odpozorovaný ze života, každý v něm najde sebe nebo členy své rodiny. Jeden film, který vydá za několik sérií Simpsonových. Vážně jsem uvažovala nad tím, že by si to zasloužilo celý seriál v podobném duchu, ale možná je dobře, že vznikl jenom tenhle film a nedošlo tak k rozředění materiálu. Na tohle se dá dívat pořád, aniž by se to omrzelo ("Nevím si rady, co mám dnes uvařit?... Mám to! Rozhodnuto! Žena musí mít odvahu!" "Co budeš vařit?" "Předevčírem jsem uvařila guláš. Dneska ho pro změnu uvařím zas!"). ()
Tento film ocení zejména dospělí lidé, kteří mají vlastní rodinu, takže nízké hodnocení některých diváků docela chápu. Až dospějete, pochopíte to :D Bylo to velice vtipné. ()