Hōhokekyo tonari no Yamada-kun
My Neighbors the Yamadas
Režie:
Isao TakahataObsahy(2)
Rodinu si člověk nevybere, ale zase díky jejím příslušníkům může být život zábavný. Japonský animovaný film od věhlasného studia Ghibli pro diváky jakéhokoli věku. Bylo jich šest – otec Takaši, maminka Macuko, středoškolák Noboru, malá Nonoko, babička Šige a pes Poči. Společně tvoří rodinu Jamadových, na první pohled obyčejnou a tuctovou, jako tisíce dalších v soudobém Japonsku. A přesně takoví jsou i na druhý pohled, ale ten zároveň ukáže, že v jejich každodenních trampotách se skví nenápadná krása, která dokáže na tváři vyčarovat úsměv, zahřát na nitru a dokonce i přinést nejedno moudro o tom, co je štěstí a jak si ho udržet.
Režisér Isao Takahata patří mezi nejzásadnější tvůrce na poli světového animovaného filmu. V roce 1985 spolu s Hajaem Mijazakim založil animační studio Ghibli a stal se jeho druhým tvůrčím pilířem. Na rozdíl od Mijazakiho, který ve svých filmech dává průchod vlastní obrazotvornosti, Takahata je režisér s ambicí posouvat možnosti a statut animace coby umělecké formy. Pod záštitou studia Ghibli realizoval v převážné míře adaptace cizích předloh, které ale všechny do jedné narušují tradiční představy o tom, jakým divákům jsou celovečerní animované filmy určené, o čem pojednávají či jak vypadají.
Výchozí inspirací pro projekt Naši sousedé Jamadovi byl novinový komiksový strip, který od roku 1991 do současnosti kreslí a píše Hisaiči Išii. Takahatovi učaroval prostý styl komiksu, a tak pojal plán vytvořit snímek, který nebude vypadat jako tradiční japonské animované filmy. Naši sousedé Jamadovi uhranou svou výtvarnou podobou, kterou tvoří vodovkami jen lehce dobarvené skici rozpohybované za pomoci počítačové animace. Zvolená výtvarná stylizace skvostně koresponduje s lehkým humorem a moudrou nadsázkou, s nimiž nechává vyprávění proplouvat ústřední rodinku nejroztodivnějšími každodenními trampotami. (Česká televize)
(více)Recenze (34)
Moji susedia Jamadovci príjemne prekvapili. Od Ghibli štúdia som takúto porciu vtipu a nadhľadu nečakal. Minimalistická animácia zvýraznuje iba postatné detaily a menej to nepodstatné (pozadie, prostredie). Jeden vtip a skeč strieda druhý, sem-tam doplnené melodrámou a citátmi. Príbeh tu ani nie je, čo ale nie je na škodu, práve naopak - film sa sústredí skôr na charakterné opisy kultúry a karikatúru osôb. Hodnotenie: 85% ()
Vtipné a ze života. Jako sloupek v novinách určitě zajímavé a zábavné. Ale jako celovečerní film? Mě bohužel odrovnala forma (hlavně grafická stránka). Ta je hodně minimalistická a na filmech rád ocením i vizuální stránku nebo hudbu. Zde ani u jednoho není co oceňovat. Stejně tak příběh nebo nějaká zápletka. Film je jen poskládáním vtipných momentů ze života, které jsou vždy zařazeny pod nějaké téma (jako "otec a syn", "otec hlava rodiny", "svědomitá hospodyně"). Sto minut je strašně dlouhá doba na udržení pozornosti u poslouchání kratičkých příběhů určených na pár okének novin. Tak jsem asi dvě třetiny prospal. ()
Yamadovi jsou typická japonská rodina, ve které žije táta Takashi, máma Matsuko, babča Shige, syn Noboru, dcera Nonoko a pes Pochi. Film na první pohled upoutá netradiční "jednoduchou" animací a také tím, že se nejedná o souvislý příběh, ale sérii epizodek v nichž řeší problémy a radosti spojené se životem. Přes všechny shody a neshody v rodince je ze snímku cítit, že se všichni mají rádi. Jedná se o první kompletně digitální film Studia Ghibli, který byl animován pouze na počítačích. ()
Vizuální stránka je bezpochyby úžasná, dokonale rozpohybované jednoduché "črty" mne nepřestaly bavit až do konce. Jednotlivé scénky jsou vtipné a ukazují, že na té nejzákladnější úrovni mezilidských vztahů (tzn. odhlédnuto od kultury, náboženství nebo vyspělosti společnosti) řeší japonská rodina stejné problémy a situace, jako ta česká z Horní Dolní. Bohužel kvůli absenci nějakého zastřešujícího příběhu mě film nikdy nevtáhl a ke konci jsem se už i docela nudil. ()
Kresba je příliš odfláknutá, postavy nevyhraněné, měňavé (např. matka je v jedné epizodě naprosté psycho kvůli svému zapomínání, v další je úplně normální), takže si k nim člověk i přes značnou délku filmu nevytvoří žádný vztah. Jediný konstantní je melancholickoflegmatický pes, který se ale objevuje jen zřídka a tak to tedy nevytrhne. Moc dobrých vtipů by ani gůgl nenašel. Pro mě slabé dvě hvězdičky. ()
Galerie (54)
Photo © Studio Ghibli
Zajímavosti (3)
- Jedná se o první kompletně digitální film Studia Ghibli, který byl animován pouze na počítačích. (Rominator)
- Každý název filmu od režiséra Takahata pro studio Ghibli má slabiku "Hō", proto slovo „Hōhokekyo“ v názvu. (mr.filo)
- „Hōhokekyo“ z názvu filmu je označení pro zpěv ptáka Uguisu, čili cetie trojhlasé. (mr.filo)
Reklama