poster

Atalanta

  • francouzský

    L'Atalante

  • anglický

    L'Atalante

Komedie / Drama / Romantický

Francie, 1934, 89 min

Režie:

Jean Vigo

Kamera:

Boris Kaufman
(další profese)

Komentáře uživatelů k filmu (35)

  • Matty
    ****

    Odvážný, provokující, smyslný. Takový je třiasedmdesát let starý film Jeana Viga a přinejmenším během scény Jeanova potápění to praští do očí každého. Atalanta možná má pomalý rozjezd a banální zápletku, ale způsob, jakým kombinuje dokumentární syrovost s komediální nadsázkou, společenskou satiru a poetickou romancí, je unikátní, nezaškatulkovatelný a slovy obtížně postihnutelný. Ač neměl nad konečným sestřihem kontrolu a jeho film působí na mnoha místech neumětelsky, Vigo předběhl dobu o pár desetiletí a svým dílem inspiroval kromě jiných několik novovlnových režisérů. 80% Zajímavé komentáře: Pohrobek, Achab(28.9.2008)

  • Djkoma
    **

    Forma bez obsahu pro dost úzkou skupinu diváků. Ukázkový příklad, kdy režisér stvořil, co si přesně představoval (se všemi klady i negativy) a já to nedokázal přijmout, protože mi to prostě a jednoduše nestačilo. Příběhově jde shrnout film do jedné věty a ani dialogy nebo postavy nejsou tím, co by vás k filmu mělo připoutat nebo vůbec přivést. Poezie a surrealismus, který mě neokouzlil, neuchvátil a hlavně ani nezaujal. S problémy mnou dokoukané a poté zahozené do kouta věčnosti, odkud se bude dostávat jen díky milovníkům čistokrevného artu. Neberte toto hodnocení jako neúctu k autorovi nebo samotnému dílu, ale jen jako subjektivní názor člověka, kterému forma nestačila nýbrž ho ani neokouzlila...(29.9.2009)

  • Pohrobek
    *****

    Mladá Juliette (Dita Parlo) se vdala za kapitána jisté přepravní lodi. Avšak nudný, jednotvárný všední den na palubě Atalanty vůbec neodpovídá Juliettiným očekáváním. Jednoho dne se příliš nebrání obletování jistým šarmantním mužem a kapitánova žárlivost se brzy projeví naplno... Sensibilní řeč obrazu, zručná směsice reality a surreality a zcela nový způsob práce kamery. Poezie skutečnosti, jeden z nejvýznamnějších filmů své doby a jediný celovečerní film předčasně zemřelého génia Jeana Viga (1905-1934).(27.4.2005)

  • Shadwell
    **

    Atalanta je čistě cinefilský studijní materiál s vrstvou jakéhosi filmového kánonu na povrchu, zoxidového časem do rzi. Jistě, je zde pár míst, které kdosi přetíral protikorozním nátěrem. Třeba pirát Jules - reziduum psychických prožitků z raného dětství –, který se ohýbá do stovek identit (ale nikdy se úplně nezlomí, je to sakra mariňák) nebo milování na dálku.(16.11.2007)

  • Rob Roy
    ****

    Ve své době nepochopené (čti příliš moderní) a koukám, že v dnešní skoro taky. Vigo nejde po ději, ale po kráse okamžiku a situací. GENIÁLNÍ francouzský herec Michel Simon (viz Renoirův film Boudu z vody vytažený) ve vedlejší roli. Velmi spontánní a krásně nasnímané. Jak tu píše Pohrobek - poezie skutečnosti. 90%. Škoda, že Jean Vigo zemřel na tuberkulózu rok předtím, než byl vynalezen peniclilin, který by ho zachránil.(16.11.2007)

  • igi B.
    *****

    Nu ano, tahle >artistní< romance je téměř třičtvrtě století stará... Ale prostě tak je třeba film vnímat - s odstupem, nadhledem a snad i troškou potřebného poučení a v kontextu doby... A bez předsudků vnímat tu poetiku příběhu, práci >fotografie< (jak krásný dobový výraz pro kameru, že...) a její snímání jednotlivých záběrů - některých svou kompozicí vskutku krásných scenérií, režijní vedení a umělecké kreace herců... A beze zbytku též i atmosféru doby, která z obrazu - na rozdíl od nějakých ryze atelierových dobových filmů - přímo čiší... Dali jste pět hvězd "Potěmkinovi"? Nebo "Kristiánovi"? Potom tenhle film si jich zaslouží nejmíň dvojnásob... Myslím si, že je potřeba se občas podívat i na takový film. Třeba i proto, aby si člověk uvědomil, na co že dnes se to s takovou vervou díváme... Takže s nostalgickou radostí i >uvědomělou< a snad i trošku poučenou shovívavostí - aspoň těch pět hvězdiček... - - - - - (Poprvé viděno 30.9.2008 na ČT2, komentář zde jako patnáctý - 30.9.2008)(30.9.2008)

  • xxmartinxx
    ***

    Chápu. Umřel mladej, uměl docela točit... co takhle si trochu zahypovat! Vigo filmu jistě rozuměl a byl by z něj nejspíš velký filmař. Ale "byl by". Jako že "až někdy později". Je tu pár velmi zajímavých nápadů, které zaujmou. Jako celek mě to ale nechalo chladným.(10.3.2013)

  • Lynn
    ***

    "Po klasice se nešlape" - ano, všichni si moc dobře uvědomujeme tuto "pravdu". Ale jak už tu přede mnou pár dalších uživatelů správně poznamenává, co bylo v roce 1934 úchvatné a převratné, na tom v roce 2008 zub času už notně zapracoval. Nakonec to samé budou za 70 let prohlašovat naši potomci o současných technicky i obsahově přelomových a obdivovaných snímcích...(15.1.2008)

  • Sarkastic
    ****

    Sice se mi moc nepodařilo postřehnout, co je na filmu kinematograficky tak přelomového (snad až na pasáž s potápěním), ale tohle hledisko jsem u Atalanty nakonec vůbec zohledňovat nepotřeboval. Snímek je možná trochu obyčejný, ošuntělý, ale jeho atmosféra je svým způsobem okouzlující. Atalanta je milá, pohodová, uvolněná, místy úsměvná (naloďování, kočky, partička dámy: „Dobrý tah!“, mnoho momentů se starým námořníkem) a jen lehounce posmutnělá, mně osobně vcelku rychle utekla a zážitek z ní mám velmi příjemný. Nejde sice o nic světoborného, ale slušné 4* si rozhodně zaslouží.(26.4.2015)

  • Eddard
    ***

    Génius Jeana Viga, možná největší film, který kdy byl natočený... to si člověk říká, jestli opravdu nebyl na jiné projekci. Teď nevím, možná jsem byl moc unavený, ale mě se to opravdu zdálo nudné až praštělo. Samozřejmě to bylo zajímavě natočené a mělo to jistou tažnou hlavní myšlenku - ale to se dá říct o víc filmech. Nejspíš potřebuju druhou projekci, ty tři hvězdy tu nechávám jako rukojmí...(26.6.2006)

  • Lavran
    ****

    V oné slavné scéně milování navzdory prostoru, kterou Jiří Cieslar odbyl jako „telepaticky sdílenou nespavost“, se setkávají dvě rozčilené mysli, roztoužená, planoucí srdce. Tváře zkřivené v grimasách vášně, těla němě se svíjející vzrušením, temné pohledy za rám skutečnosti. V čem spočívá její tajemný půvab a erotismus? Rozhodně ukazuje více než prostou simultaneitu, souběžnost dvou jevů, dějů, akcí, okamžiků či míst, v našem případě výbušné extáze odloučených těl, jejichž sounáležitost, sbíhavost a dostředivost je nám předkládána křížovým střihem. Více než překrývání či vrstvení, onen smyšlený pohyb významů po vertikále, neboť mezi takovými vrstvami vždy zůstane postřehnutelný šev. Ten zde však nevnímáme. Pak tedy, v čem je ona nepostižitelná krása, která nás k této elektrizující scéně vábí, zastoupena? Tvrdím, že v akordu splynutí. Vigo znázornil absolutní pohroužení jednoho těla v druhém, ba rozprostření prchavé hmoty duší v sobě navzájem, vzájemnost prožitku, oceánický pocit. Jakoby se dvě tělesa vznášející se ve vláčném nálevu smutku střetla v bodě určité věčnosti, aniž by fyzicky překonala vzdálenost, jež je tak tragicky odděluje ve světě filmu, a zde se prolnula, navzdory vědecké logice a předpokladům zdravého rozumu a stala se jedním i druhým, tedy jednotným, samojediným a přítomným. Nejedná se o nic menšího než kolizi páru něžných planet, věčně oddalovanou a stále se opakující, která však neústí v destrukci, úplné zničení, zmar a slzy, ale v jiskru života – zpřítomnění, jímž probíhají protichůdné časy, kde se rozplývá fyzická vzdálenost. Čas se zpomaluje, je téměř nicotný. Obdélník přízračného světla rámuje milence do neskutečna, doslova je vyděluje z pouště noci. Ulpívají na sobě stíny hvězd. Vidíme stav, stav týraného ducha, jemuž obyčejně říkáme láska. Vidíme smyslnost lásky v celé její drásavé hrůze. Můžeme se jí dotknout v záři našich vlastních projekcí, neboť byla zpomalena za hranici běžného. Obrazy rozjitření a svůdnosti nás vtahují do svého neklidného víření a prolínáním, postupným prolínáním přibližují na dosah posvátna. Je třeba ještě zdůrazňovat Vigovu genialitu?(26.12.2010)

  • NinadeL
    **

    Největší záhadou Atalanty a Velké iluze zůstává vliv DIty Parlo na Madonnu (vzpomeňme na Eroticu a Sex v roce 1992 "My name is Dita, I'll be your mistress tonight...") a Ditu von Teese. Jak toto nic mohlo inspirovat kohokoli k čemukoli je mi záhadou.(18.5.2012)

  • Fingon
    ****

    70%. Musím bohužel říct, že zklamání. Když jsem před časem shlédl Trojku z mravů (pouze fracouzsky), zanechalo to ve mně mnohem silnější dojem. Nelze popřít, že je Atalanta natočena zajímavě, na svou dobu tedy rozhodně. Bohužel příběh je celkem nezajímavý a zmínit se musím i o svém znechucení z týrání lodních koček i "slabších" obyvatel lodi.(16.11.2007)

  • Anderton
    ****

    Postavy Michela Simona vo filmoch tridsiatych rokov svojim filmovým kolegom akoby prekážali. Ako vo Fene, ako v Bouduovi, tak aj tu by bol život bez neho pre nich oveľa jednoduchší, ale je to práve on, kto prináša do ich životov živelnosť, inakosť a ide ich z neho roztrhnúť. Mňa tiež. Neviem, či mám potom film hodnotiť negatívnejšie, pretože Jules je motorom celého filmu, aj keď nám môže liezť parádne na nervy. Je to ako s dobrým nepodareným strýčkom, pri ktorom si proste povieme, že je to predsa člen rodiny. Vigo svoj film sníma často z vrchných uhľov, používa zvláštny, rýchly strih, čo mi nijak extra nesedelo, ale ústredný pár je sympatický, prekoná neprekvapivo všetky prekážky, dokáže sa "telepaticky" pomilovať a prostredie Le Havre kúzelné, takže nakoniec u mňa prevládla spokojnosť a každý máme predsa v okolí nejakú tú nepodarenú, zato celkom obľúbenú figúrku.(3.5.2013)

  • MikO_NR_1909
    *****

    Veľmi smutná humanistická balada, ktorej by možno prospelo menšie paušalizovanie postáv a režijne ostrejšie pritvrdenie v kľúčových momentoch. Ale inak v zásade nemám čo vytknúť. Vigo sa elegantne pohral s ponurou dejovou osnovou. Vedel, ako vyprofilovať beznádej novomanželov, v ktorej miesto dokazovania si lásky a prekonania životných pascí si osud berú do rúk temnejšie dimenzie ľudského správania, konkrétne v prípade Jeana Dastého - chorobná žiarlivosť či pocit materiálneho vlastnenia druhej osoby, no a v prípade Dity Parlo-vej netrpezlivosť či otŕčanie sa za prvým veselým šašom, ktorý bol samozrejme plný elánu, lebo mal voľné krídla a nemal čo stratiť. Realizmus ako hrom. Škoda, že rejža už nikdy nič nenatočil.(14.6.2014)

  • Cimr
    **

    Režisérský styl Jeana Viga je skutečně geniální - první část filmu je nudná a nic se v ní neděje, pak ale přijde druhá polovina, ve které se sice něco vzdáleně podobného zápletce odehrává, nicméně není nijak záživnější. Vše završí předvídatelná, nudná pointa. Jaká to ukázka filmového mistrovství! Aťsi "maybe the greatest film ever made", pro mě to byl jeden z těch bijáků, u kterých postrkuji očima ručičky na hodinkách.(7.12.2007)

  • Sandiego
    *****

    Nádhera! Neopakovatelnou atmosféra doků a přístavů, utápějících se v mlze či úchvatná podvodní scéna dělají z trochu konvenčnější, ale velmi citlivě ztvárněné zápletky geniální dílo.(30.9.2008)

  • Wiliem
    ***

    Třicátá léta patří mezi mé nejoblíbenější období kinematografie, leč tento film mezi to nejlepší z 30.let zcela rozhodně nepatří. Místo nuda, závěr filmů nebyl nikterak vyjímečný, absence výraznějšího děje. Alespoň ta hudba to trochu zachraňovala. Řekl bych trochu nadhodnocený film, imdb 8.0. Pro mě. 55%(24.3.2009)

  • Skip
    ****

    Když jsem na film koukal, objevoavaly se mi v hlavě vzpomínky na některé filmy Bergmana, Felliniho, na filmy francouzské nové vlny i na některé filmy italského neorealismu. Především práce s kamerou a střih dělají z tohoto filmu, jehož děj je zdánlivě obyčejný, dílo dá se říct přelomové. Škoda že se Vigovi nepodařilo sehnat do hlavních rolí lepší herce, než jakými byli Dita Parlo a Jean Dasté. Až moc často na nich bylo vidět, že poněkud pozapomněli, že film už není němý a je třeba hrát jinak. Úžasnou a nezapomenutelnou postavu zde ztvárnil Michel Simon.(4.12.2007)

  • classic
    ***

    Ďalší tak trochu-nadhodnotený film Jeana Viga, spadajúci k rannej, francúzskej kinematografii, ktorí mnohí označujú, ako: „zásadný, či prevratný” , s čím sa ja až tak veľmi nemôžem stotožniť, že sa nechcem znovu opakovať, ako taká obohratá platňa, a vymenovávať niekoľko kladov, ktoré film má k dispozícii. Jedným z nich je 100 % Dita Parlo+Borisova kamera, ktorá ma uchvátila, ale až o 20 rokov neskôr V prístave... _ “Manželských kríz bolo už neúrekom sfilmovaných, že táto sa ničím extra nerozlišuje od iných”_ Najzaujímavejšie na všetkom je to, že sa snímok nakrútil pred dávnymi osemdesiatštyrmi rokmi, keď sa v prvom rade zvukový film pekne adaptoval, a samotní francúzski filmári pristupovali k nakrúcaniu filmov s oveľa väčším rešpektom, používali perfektné uhly kamery, atmosféru, herci boli špičkovými umelcami, čo už bohužiaľ v súčastnosti neplatí, a to nielen u Galtského kohúta, ale všade navôkol !(30.9.2018)

  • kaylin
    **

    No jo no, ne všechna klasika se mě musí dotknout natolik, abych ji pochopil a miloval. "Atalanta" se mě prostě nedotkla, nic mi neřekla a jako romantický film se mi nijak moc nezamlouvala. Možná někdy častěji porozumím kouzlu Vigových filmů, ale to se prozatím nestalo. Jsou zde zajímavé scény, o tom žádná, ale asi nechápu význam snímku, nebo nevím...(4.8.2014)

  • corpsy
    **

    Ťažko tráviteľný snímok, možno aj pre milovníkov onej doby. Divák môže hľadieť na skĺbenie romance, komédie a art filmu s možným nepochopením, pretože film nemá jasné rozprávanie, je nudný a v mnohých scénach grotesktný.(28.9.2014)

  • d-fens
    ****

    poslednou tretinou si ma film získal.... paralela rieky ako života a lode ako toho, čo si ním nesieme (materiálne, duchovné, citové) sa javí ako najprijateľnejšia, no s ohľadom na priebeh filmu a "priebeh" rieky to môže byť aj o etape ľudského života medzi zaľúbením sa, a nájdením si skutočnej cesty k sebe, nájdením vzájomnej lásky, ktorá dvojici otvára široký oceán života (Le Havre - ústie rieky do oceánu, a zároveň miesto prvého naozajstného objatia dvojice z lásky, a nie iba zo zaľúbenosti) .... zreteľne je zobrazená aj prirodzená snaha človeka byť "kapitánom" svojho života a vedieť si čo najviac vecí okolo seba zariadiť po svojom, a to, že k tomu potrebuje vnútornú silu a chuť, ktorú mu dodáva najmä, a možno aj jedine, opätovaná láska druhého človeka ..... pre mňa záhadou ostali mačky, tie nevyspytateľné, prchavé, slobodomilovné stvorenia, ktoré sa raz mihnú tam, potom tu, raz nás zahrejú svojim pradením sediac nám pri nohách, inokedy nás poškriabu a vyceria zuby..... ono, hľadať v Atalante celý život je podľa mňa prehnané (aj keď sa ponúka ďalší výklad, a síce loď Atalanta ako osoba, s množstvom rozporuplných pocitov, pováh, emócií, pudov a neidentifikovateľných tajomných "mačiek". V takom prípade by dosiahnutie oceánu symbolizovalo vnútorné uzmierenie), ale ako metafora života je to určite jeden z prvých filmov, ktorý je nasnímaný okom skutočného umelca, a ktorého mnohé obrazy a scény sú doživotne zapamätateľné. Plné hodnotenie nedám, aby som tu nevyzeral ako nejaký samozvaný študent filmovej vedy ;) , ale aj preto, že to na plné hodnotenie zatiaľ naozaj necítim.... zatiaľ.... a obzvlášť musím vyzdvihnúť výkon herca Michel Simona v roli vyslúžilého námorníka. Živelnosť, neobrúsenosť, divokosť snúbená s láskou akou bral do rúk všadeprítomné mačky mi pripomenuli podobný "búrlivácky" part Anthony Quinna vo Felliniho Ceste .... p.s. bál som sa, s ohľadom na jeho nedotknuteľné miesto na piedestáli fil.kritiky, zhliadnuť samotný film, tobôž k nemu napísať pár riadkov, takže môj krátky komentár berte iba ako snahu prekonať tento strach. .... p.s. 2.: kúpte si knižku "Kočky na Atalantě" od Jiřího Cieslara(19.11.2010)

  • Morloth
    *****

    Při podvodní scéně jsem vzpomenul Kusturicův Underground a připomněl si, že i filmové dějiny se opakují. Film, v němž se nic "velkého" nestane a přesto uteče jako voda.(20.1.2011)

  • kinderman
    ****

    Znamenitý esej Kočky na Atalantě (listopad 1996), v němž bohužel již zesnulý Jiří Cieslar dokazuje, že tento výjimečný a působivý Vigův film podává „úhrnnou sugesci života, světa a vesmíru“, lze dohledat ve stejnojmenném sborníku, který vydala AMU v roce 2003.(1.2.2008)

  • Martin741
    *****

    Typicky priklad filmu, ktory dnes uz vystudovane filmove teoretiky -elitari povazuju za zastaraly, ale svoje kvality ma. Kvality filmu docenia hlavne artaci, cinefili a filmovi praktici, ktori namiesto filmovej teorie sa radsej venuju filmovej praxi. Na rok 1934 ide o prelomove dielo, zenska je tu znudena jednotvarnym zivotom na lodi a podlieha vplyvom vonkajsieho sveta - v tomto pripade velkomestu. Vigo ako reziser natocil len tento film a hned roku 1934 umrel, jak tak pozeram. Kazdopadne realististicke sceny sa striedaju s tymi surrealistickymi. Film samotny sa rodil hodne tazko - skoro prisla zima napriklad a po rieke kde sa plavila lod zacali plavat ladove kryhy, ktore filmari nemohli ignorovat, dalej samotny reziser ochorel. Spolocnost, ktora film produkovala, nebola spokojna so strihom rezisera, tak film zostrihali este raz. Reziser Vigo umrel vo veku 29 rokov na akusi chorobu - tusim to bola tuberkuloza. 100 %(24.9.2019)

  • vitekpe
    **

    Pres to, ze to ma svoje mista i par peknych zaberu (a peknou Ditu), tak me bohuzel nedokazal tento snimek celkem nicim zaujmout. Ocenuju urcitou primocarost ve vypraveni, ktera mohlo byt tehdy vystredni ci zajimava, ovsem za prevratne dilo bych to asi neoznacil...ale co ja vim. 2+(20.4.2015)

  • Pawlisman
    ***

    Nevím, jestli je dílo na tehdejší dobu převratné, ale v porovnání s ostatními filmy je dílo překvapivě velice vyspělé. Na tak mladou dobu se jedná skutečně o vynikající práci. Nicméně vyšší hodnocení pro mě, jakožto člověka dnešního a subjektivně cítícího dostati nemůže. 7/10(15.11.2007)

  • Akana
    ****

    Překvapivě civilně a syrově natočený snímek, jehož hrdiny jsou členové posádky říční dopravní lodi Atalanta. Jejich nelehký život je tu zobrazený nepřikrášleně ale zároveň bez mělkých sociálních apelů, jakých by se např. soudobí američtí tvůrci asi nevyvarovali. Tenhle film je o lidech a ne o ideách. Nechybí tu na tehdejší dobu docela odvážná erotika (předpokládám, že ta byla příčinou dobové cenzury) a ústřední vztah kapitána a jeho novomanželky je podán bez falešné romantiky, samozřejmě až na trochu sentimentální závěrečné znovushledání. Myslím ale, že k předchozímu lehce rozpustilému vyprávění by se nějaké tragické finále nehodilo.(18.7.2009)

  • JimiH
    **

    Styl Jeana Viga mi nesedí. Trojka z mravů mi ještě přišla jako příjemný experimentální film, Atalanta už mi přijde prostě těžce stravitelná. Jistě, v mnoha ohledech je provokativní a svérázná... Jean je naprostý idiot, a tak není divu, že krásná Juliette tíhne spíš k jeho otci Julesovi... jenže tahle kocábka se plaví po relativně klidných vodách a scénář jakoby neexistoval kromě pár nárčtů a závěru. Pro milovníky vagabundího Michela Simona určitě příjemná podívaná, mě však tento snímek minul.(1.7.2010)

  • Barak
    ***

    Ve své době možná výborný film, ale nyní už ani moc ne. Velmi jednoduše podané téma lásky o snaha vybojovat si svoji ženu zpátky. Spíše než na dialogy se film zaměřuje na hudbu, která se objevuje na každém kroku, a která zaujímá velkého postavení. Ne že by byla nějak dramatická, čí smutná, nebo cokoliv jiného, je spíše optimistická a nadnaší atmosféru filmu, takže ten příběh díky tomu ani tak smutný, ale zkrátka takový.. poetický? Těžko se to popisuje slovy - zkrátka není to smutné, ale spíše malinko úsměvné, optimistické. Atmosféra staré Francie, poetický nádech, hezká muzika, jednoduchá dějová línie, která si směle vykračuje dopředu - pohodka....(15.12.2007)

  • Achab
    ****

    Malý svět, jakýsi mikrokosmos, odehrávající se na palubě lodi, a zejména v podpalubí lodi, která nese název L´Atalante. Naprosto geniální je počátek příběhu - svatební průvod je bizarní, usměvavý ženich Jean si vede svou ženu od oltáře, nevěsta Juliette má nepřítomný, zasněný výraz. Všichni svatebčané jsou v černém a až na ovíněného muže jsou smutní. Zajímavý je obrovský odstup novomanželů od ostatních hostů, kteří je následují v průvodu. Film provází podmanivá hudba, všudypřítomné kočky a naprosto jedinečný zjev, živelný, neotesaný, zábavný světoběžník, démon zvrácenosti - námořník Jules. Velká pocta ČT2 a filmovému klubu za uvedení tohoto titulu(21.11.2007)

  • Auvajs
    ***

    Roger Ebert se o L'Atalante vyjadřuje s velkou láskou a obdivem, což stále, upřímně řečeno, ne zcela kompletně, chápu. Jean Vigo (umřel mladý, Zéro de conduite mi přišel hrozný) to prý točil prakticky na smrtelné posteli a krátce na to zemřel. Snad v tom filmu nechal svou duši, "svůj odkaz".(7.2.2013)

  • rbr
    ***

    Přehajpovaný. A to dost. Nicméně, trumf tohohle film je jeho lyricky zasněnej romantismus, kterej se ukáže hlavně poslední půl hodině a kterej vydláždil cestu lidem jako Fellini. V podobnym duchu, pravděpodobně i nejlepší scéne je dost krátka: loutky Julese a hrací skřínka (Fanny a Alexander někdo?). Film ale nic neříká. Je to jednoduchá pohádka. Kontraproduktivní. Jiná, víc sentimentální forma expresionismu.(6.12.2015)

  • StaryMech
    ****

    Na sklonku svého krátkého života natočil Vigo, podle Truffauta první avantgardní profesionál francouzského filmu, dva hrané snímky. První z nich, rozhněvanou i osvobodivě veselou, zčásti autobiografickou "Trojku z mravů", předznamenavší "Kdyby..." Lindsayho Andersona, cenzura pustila do kin až v roce 1945 - jedenáct let po smrti devětadvacetiletého autora (jehož otec zemřel v čtyřiatřiceti). Druhý po uvedení zapadl a zájem o něj probudili až pováleční kritici a filmaři Nové vlny. Dílo, nazvané podle lodi, na níž se sejdou osudy hlavních postav, lze vnímat jako jímavou oslavu života, propojující realistickou črtu prostředí s novomanželským dramatem a romancí. Pro tvůrce příznačná směsice všedního a zvláštního, reportáže, hry a poezie mi připomněla díla MacOrlana, Queneaua, Préverta.... (ten poslední se prý v "Atalantě" mihl mezi cestujícími na nádraží). Z ovlivněných filmů bývá nejčastěji zmiňováno Truffautovo "Nikdo mě nemá rád" - dovolil bych si přispět do seznamu "Milenci z Pont-Neuf" Léose Caraxe, pro mě dalšího francouzského filmaře, který se rozkročil mezi avantgardou a středním proudem.(11.2.2016)