poster

Atalanta

  • francouzský

    L'Atalante

  • anglický

    L'Atalante

Komedie / Drama / Romantický

Francie, 1934, 89 min

Režie:

Jean Vigo

Kamera:

Boris Kaufman
(další profese)

Komentáře uživatelů k filmu (35)

  • Shadwell
    **

    Atalanta je čistě cinefilský studijní materiál s vrstvou jakéhosi filmového kánonu na povrchu, zoxidového časem do rzi. Jistě, je zde pár míst, které kdosi přetíral protikorozním nátěrem. Třeba pirát Jules - reziduum psychických prožitků z raného dětství –, který se ohýbá do stovek identit (ale nikdy se úplně nezlomí, je to sakra mariňák) nebo milování na dálku.(16.11.2007)

  • corpsy
    **

    Ťažko tráviteľný snímok, možno aj pre milovníkov onej doby. Divák môže hľadieť na skĺbenie romance, komédie a art filmu s možným nepochopením, pretože film nemá jasné rozprávanie, je nudný a v mnohých scénach grotesktný.(28.9.2014)

  • d-fens
    ****

    poslednou tretinou si ma film získal.... paralela rieky ako života a lode ako toho, čo si ním nesieme (materiálne, duchovné, citové) sa javí ako najprijateľnejšia, no s ohľadom na priebeh filmu a "priebeh" rieky to môže byť aj o etape ľudského života medzi zaľúbením sa, a nájdením si skutočnej cesty k sebe, nájdením vzájomnej lásky, ktorá dvojici otvára široký oceán života (Le Havre - ústie rieky do oceánu, a zároveň miesto prvého naozajstného objatia dvojice z lásky, a nie iba zo zaľúbenosti) .... zreteľne je zobrazená aj prirodzená snaha človeka byť "kapitánom" svojho života a vedieť si čo najviac vecí okolo seba zariadiť po svojom, a to, že k tomu potrebuje vnútornú silu a chuť, ktorú mu dodáva najmä, a možno aj jedine, opätovaná láska druhého človeka ..... pre mňa záhadou ostali mačky, tie nevyspytateľné, prchavé, slobodomilovné stvorenia, ktoré sa raz mihnú tam, potom tu, raz nás zahrejú svojim pradením sediac nám pri nohách, inokedy nás poškriabu a vyceria zuby..... ono, hľadať v Atalante celý život je podľa mňa prehnané (aj keď sa ponúka ďalší výklad, a síce loď Atalanta ako osoba, s množstvom rozporuplných pocitov, pováh, emócií, pudov a neidentifikovateľných tajomných "mačiek". V takom prípade by dosiahnutie oceánu symbolizovalo vnútorné uzmierenie), ale ako metafora života je to určite jeden z prvých filmov, ktorý je nasnímaný okom skutočného umelca, a ktorého mnohé obrazy a scény sú doživotne zapamätateľné. Plné hodnotenie nedám, aby som tu nevyzeral ako nejaký samozvaný študent filmovej vedy ;) , ale aj preto, že to na plné hodnotenie zatiaľ naozaj necítim.... zatiaľ.... a obzvlášť musím vyzdvihnúť výkon herca Michel Simona v roli vyslúžilého námorníka. Živelnosť, neobrúsenosť, divokosť snúbená s láskou akou bral do rúk všadeprítomné mačky mi pripomenuli podobný "búrlivácky" part Anthony Quinna vo Felliniho Ceste .... p.s. bál som sa, s ohľadom na jeho nedotknuteľné miesto na piedestáli fil.kritiky, zhliadnuť samotný film, tobôž k nemu napísať pár riadkov, takže môj krátky komentár berte iba ako snahu prekonať tento strach. .... p.s. 2.: kúpte si knižku "Kočky na Atalantě" od Jiřího Cieslara(19.11.2010)

  • Morloth
    *****

    Při podvodní scéně jsem vzpomenul Kusturicův Underground a připomněl si, že i filmové dějiny se opakují. Film, v němž se nic "velkého" nestane a přesto uteče jako voda.(20.1.2011)

  • kinderman
    ****

    Znamenitý esej Kočky na Atalantě (listopad 1996), v němž bohužel již zesnulý Jiří Cieslar dokazuje, že tento výjimečný a působivý Vigův film podává „úhrnnou sugesci života, světa a vesmíru“, lze dohledat ve stejnojmenném sborníku, který vydala AMU v roce 2003.(1.2.2008)

  • Martin741
    *****

    Typicky priklad filmu, ktory dnes uz vystudovane filmove teoretiky -elitari povazuju za zastaraly, ale svoje kvality ma. Kvality filmu docenia hlavne artaci, cinefili a filmovi praktici, ktori namiesto filmovej teorie sa radsej venuju filmovej praxi. Na rok 1934 ide o prelomove dielo, zenska je tu znudena jednotvarnym zivotom na lodi a podlieha vplyvom vonkajsieho sveta - v tomto pripade velkomestu. Vigo ako reziser natocil len tento film a hned roku 1934 umrel, jak tak pozeram. Kazdopadne realististicke sceny sa striedaju s tymi surrealistickymi. Film samotny sa rodil hodne tazko - skoro prisla zima napriklad a po rieke kde sa plavila lod zacali plavat ladove kryhy, ktore filmari nemohli ignorovat, dalej samotny reziser ochorel. Spolocnost, ktora film produkovala, nebola spokojna so strihom rezisera, tak film zostrihali este raz. Reziser Vigo umrel vo veku 29 rokov na akusi chorobu - tusim to bola tuberkuloza. 100 %(24.9.2019)

  • vitekpe
    **

    Pres to, ze to ma svoje mista i par peknych zaberu (a peknou Ditu), tak me bohuzel nedokazal tento snimek celkem nicim zaujmout. Ocenuju urcitou primocarost ve vypraveni, ktera mohlo byt tehdy vystredni ci zajimava, ovsem za prevratne dilo bych to asi neoznacil...ale co ja vim. 2+(20.4.2015)

  • Pawlisman
    ***

    Nevím, jestli je dílo na tehdejší dobu převratné, ale v porovnání s ostatními filmy je dílo překvapivě velice vyspělé. Na tak mladou dobu se jedná skutečně o vynikající práci. Nicméně vyšší hodnocení pro mě, jakožto člověka dnešního a subjektivně cítícího dostati nemůže. 7/10(15.11.2007)

  • Akana
    ****

    Překvapivě civilně a syrově natočený snímek, jehož hrdiny jsou členové posádky říční dopravní lodi Atalanta. Jejich nelehký život je tu zobrazený nepřikrášleně ale zároveň bez mělkých sociálních apelů, jakých by se např. soudobí američtí tvůrci asi nevyvarovali. Tenhle film je o lidech a ne o ideách. Nechybí tu na tehdejší dobu docela odvážná erotika (předpokládám, že ta byla příčinou dobové cenzury) a ústřední vztah kapitána a jeho novomanželky je podán bez falešné romantiky, samozřejmě až na trochu sentimentální závěrečné znovushledání. Myslím ale, že k předchozímu lehce rozpustilému vyprávění by se nějaké tragické finále nehodilo.(18.7.2009)

  • JimiH
    **

    Styl Jeana Viga mi nesedí. Trojka z mravů mi ještě přišla jako příjemný experimentální film, Atalanta už mi přijde prostě těžce stravitelná. Jistě, v mnoha ohledech je provokativní a svérázná... Jean je naprostý idiot, a tak není divu, že krásná Juliette tíhne spíš k jeho otci Julesovi... jenže tahle kocábka se plaví po relativně klidných vodách a scénář jakoby neexistoval kromě pár nárčtů a závěru. Pro milovníky vagabundího Michela Simona určitě příjemná podívaná, mě však tento snímek minul.(1.7.2010)

  • Barak
    ***

    Ve své době možná výborný film, ale nyní už ani moc ne. Velmi jednoduše podané téma lásky o snaha vybojovat si svoji ženu zpátky. Spíše než na dialogy se film zaměřuje na hudbu, která se objevuje na každém kroku, a která zaujímá velkého postavení. Ne že by byla nějak dramatická, čí smutná, nebo cokoliv jiného, je spíše optimistická a nadnaší atmosféru filmu, takže ten příběh díky tomu ani tak smutný, ale zkrátka takový.. poetický? Těžko se to popisuje slovy - zkrátka není to smutné, ale spíše malinko úsměvné, optimistické. Atmosféra staré Francie, poetický nádech, hezká muzika, jednoduchá dějová línie, která si směle vykračuje dopředu - pohodka....(15.12.2007)

  • Achab
    ****

    Malý svět, jakýsi mikrokosmos, odehrávající se na palubě lodi, a zejména v podpalubí lodi, která nese název L´Atalante. Naprosto geniální je počátek příběhu - svatební průvod je bizarní, usměvavý ženich Jean si vede svou ženu od oltáře, nevěsta Juliette má nepřítomný, zasněný výraz. Všichni svatebčané jsou v černém a až na ovíněného muže jsou smutní. Zajímavý je obrovský odstup novomanželů od ostatních hostů, kteří je následují v průvodu. Film provází podmanivá hudba, všudypřítomné kočky a naprosto jedinečný zjev, živelný, neotesaný, zábavný světoběžník, démon zvrácenosti - námořník Jules. Velká pocta ČT2 a filmovému klubu za uvedení tohoto titulu(21.11.2007)

  • Auvajs
    ***

    Roger Ebert se o L'Atalante vyjadřuje s velkou láskou a obdivem, což stále, upřímně řečeno, ne zcela kompletně, chápu. Jean Vigo (umřel mladý, Zéro de conduite mi přišel hrozný) to prý točil prakticky na smrtelné posteli a krátce na to zemřel. Snad v tom filmu nechal svou duši, "svůj odkaz".(7.2.2013)

  • rbr
    ***

    Přehajpovaný. A to dost. Nicméně, trumf tohohle film je jeho lyricky zasněnej romantismus, kterej se ukáže hlavně poslední půl hodině a kterej vydláždil cestu lidem jako Fellini. V podobnym duchu, pravděpodobně i nejlepší scéne je dost krátka: loutky Julese a hrací skřínka (Fanny a Alexander někdo?). Film ale nic neříká. Je to jednoduchá pohádka. Kontraproduktivní. Jiná, víc sentimentální forma expresionismu.(6.12.2015)

  • StaryMech
    ****

    Na sklonku svého krátkého života natočil Vigo, podle Truffauta první avantgardní profesionál francouzského filmu, dva hrané snímky. První z nich, rozhněvanou i osvobodivě veselou, zčásti autobiografickou "Trojku z mravů", předznamenavší "Kdyby..." Lindsayho Andersona, cenzura pustila do kin až v roce 1945 - jedenáct let po smrti devětadvacetiletého autora (jehož otec zemřel v čtyřiatřiceti). Druhý po uvedení zapadl a zájem o něj probudili až pováleční kritici a filmaři Nové vlny. Dílo, nazvané podle lodi, na níž se sejdou osudy hlavních postav, lze vnímat jako jímavou oslavu života, propojující realistickou črtu prostředí s novomanželským dramatem a romancí. Pro tvůrce příznačná směsice všedního a zvláštního, reportáže, hry a poezie mi připomněla díla MacOrlana, Queneaua, Préverta.... (ten poslední se prý v "Atalantě" mihl mezi cestujícími na nádraží). Z ovlivněných filmů bývá nejčastěji zmiňováno Truffautovo "Nikdo mě nemá rád" - dovolil bych si přispět do seznamu "Milenci z Pont-Neuf" Léose Caraxe, pro mě dalšího francouzského filmaře, který se rozkročil mezi avantgardou a středním proudem.(11.2.2016)

1 2 následující >>