poster

Atalanta

  • francouzský

    L'Atalante

  • anglický

    L'Atalante

Komedie / Drama / Romantický

Francie, 1934, 89 min

Režie:

Jean Vigo

Kamera:

Boris Kaufman
(další profese)
Nastala chyba při přehrávání videa.
  • Lavran
    ****

    V oné slavné scéně milování navzdory prostoru, kterou Jiří Cieslar odbyl jako „telepaticky sdílenou nespavost“, se setkávají dvě rozčilené mysli, roztoužená, planoucí srdce. Tváře zkřivené v grimasách vášně, těla němě se svíjející vzrušením, temné pohledy za rám skutečnosti. V čem spočívá její tajemný půvab a erotismus? Rozhodně ukazuje více než prostou simultaneitu, souběžnost dvou jevů, dějů, akcí, okamžiků či míst, v našem případě výbušné extáze odloučených těl, jejichž sounáležitost, sbíhavost a dostředivost je nám předkládána křížovým střihem. Více než překrývání či vrstvení, onen smyšlený pohyb významů po vertikále, neboť mezi takovými vrstvami vždy zůstane postřehnutelný šev. Ten zde však nevnímáme. Pak tedy, v čem je ona nepostižitelná krása, která nás k této elektrizující scéně vábí, zastoupena? Tvrdím, že v akordu splynutí. Vigo znázornil absolutní pohroužení jednoho těla v druhém, ba rozprostření prchavé hmoty duší v sobě navzájem, vzájemnost prožitku, oceánický pocit. Jakoby se dvě tělesa vznášející se ve vláčném nálevu smutku střetla v bodě určité věčnosti, aniž by fyzicky překonala vzdálenost, jež je tak tragicky odděluje ve světě filmu, a zde se prolnula, navzdory vědecké logice a předpokladům zdravého rozumu a stala se jedním i druhým, tedy jednotným, samojediným a přítomným. Nejedná se o nic menšího než kolizi páru něžných planet, věčně oddalovanou a stále se opakující, která však neústí v destrukci, úplné zničení, zmar a slzy, ale v jiskru života – zpřítomnění, jímž probíhají protichůdné časy, kde se rozplývá fyzická vzdálenost. Čas se zpomaluje, je téměř nicotný. Obdélník přízračného světla rámuje milence do neskutečna, doslova je vyděluje z pouště noci. Ulpívají na sobě stíny hvězd. Vidíme stav, stav týraného ducha, jemuž obyčejně říkáme láska. Vidíme smyslnost lásky v celé její drásavé hrůze. Můžeme se jí dotknout v záři našich vlastních projekcí, neboť byla zpomalena za hranici běžného. Obrazy rozjitření a svůdnosti nás vtahují do svého neklidného víření a prolínáním, postupným prolínáním přibližují na dosah posvátna. Je třeba ještě zdůrazňovat Vigovu genialitu?(26.12.2010)

  • Shadwell
    **

    Atalanta je čistě cinefilský studijní materiál s vrstvou jakéhosi filmového kánonu na povrchu, zoxidového časem do rzi. Jistě, je zde pár míst, které kdosi přetíral protikorozním nátěrem. Třeba pirát Jules - reziduum psychických prožitků z raného dětství –, který se ohýbá do stovek identit (ale nikdy se úplně nezlomí, je to sakra mariňák) nebo milování na dálku.(16.11.2007)

  • Fingon
    ****

    70%. Musím bohužel říct, že zklamání. Když jsem před časem shlédl Trojku z mravů (pouze fracouzsky), zanechalo to ve mně mnohem silnější dojem. Nelze popřít, že je Atalanta natočena zajímavě, na svou dobu tedy rozhodně. Bohužel příběh je celkem nezajímavý a zmínit se musím i o svém znechucení z týrání lodních koček i "slabších" obyvatel lodi.(16.11.2007)

  • igi B.
    *****

    Nu ano, tahle >artistní< romance je téměř třičtvrtě století stará... Ale prostě tak je třeba film vnímat - s odstupem, nadhledem a snad i troškou potřebného poučení a v kontextu doby... A bez předsudků vnímat tu poetiku příběhu, práci >fotografie< (jak krásný dobový výraz pro kameru, že...) a její snímání jednotlivých záběrů - některých svou kompozicí vskutku krásných scenérií, režijní vedení a umělecké kreace herců... A beze zbytku též i atmosféru doby, která z obrazu - na rozdíl od nějakých ryze atelierových dobových filmů - přímo čiší... Dali jste pět hvězd "Potěmkinovi"? Nebo "Kristiánovi"? Potom tenhle film si jich zaslouží nejmíň dvojnásob... Myslím si, že je potřeba se občas podívat i na takový film. Třeba i proto, aby si člověk uvědomil, na co že dnes se to s takovou vervou díváme... Takže s nostalgickou radostí i >uvědomělou< a snad i trošku poučenou shovívavostí - aspoň těch pět hvězdiček... - - - - - (Poprvé viděno 30.9.2008 na ČT2, komentář zde jako patnáctý - 30.9.2008)(30.9.2008)

  • Eddard
    ***

    Génius Jeana Viga, možná největší film, který kdy byl natočený... to si člověk říká, jestli opravdu nebyl na jiné projekci. Teď nevím, možná jsem byl moc unavený, ale mě se to opravdu zdálo nudné až praštělo. Samozřejmě to bylo zajímavě natočené a mělo to jistou tažnou hlavní myšlenku - ale to se dá říct o víc filmech. Nejspíš potřebuju druhou projekci, ty tři hvězdy tu nechávám jako rukojmí...(26.6.2006)

  • - Během natáčení již měl Jean Vigo vážné zdravotní problémy a záhy po dokončení zemřel na tuberkulózu ve věku pouhých 29 let. (contrastic)

  • - První a zároveň poslední celovečerní film Jeana Viga. (contrastic)

  • - Původně špatně přijatý film si po druhé světové válce začal získávat fanoušky, měl velký vliv na filmaře francouzské nové vlny, například Godarda nebo Truffauta, a Jarmusch, Kusturica nebo filmový kritik Ebert jej považují za jeden z nejlepších filmů všech dob. (Griffith)

 
Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Další informace