Zéro de conduite
Trojka z mravov
Zero for Conduct
Obsahy(1)
Dětství. Děti opuštěné na počátku školního roku kdesi na vesnickém školním dvoře. (Jean Vigo). My sledujeme jejich trampoty poznamenané rodícím se temperamentem, jenž se střetává s rigidní maloměšťáckou morálkou učitelů a vychovatelů. Příběh skupiny chlapců, kteří postupně stupňují své útoky proti učitelům až do finálního výbuchu, je rovněž autorovou výpovědí o vlastních prožitých traumatech. Génius francouzského filmu Jean Vigo vytvořil svůj nejautobiografičtější film. Ovšem skutečnost nechal zahalenou snovým oparem. Divák by občas mohl mít pocit, že vše je jenom pouhá hra, ale sílu tohoto filmu tvoří krutě realistické obrazy, pospojované zvláštním druhem poezie. Vigův film se stal protestem proti autoritativním výchovným metodám. Polemiky kolem díla vyvrcholily jeho zákazem a do kin byl uvolněn teprve po roce 1945. Našel si mnoho obdivovatelů a další režiséři (např. F. Truffaut) se jím cítili ovlivněni. Jean Vigo byl ve své době nepochopen a na své objevení musel čekat až do nástupu nové vlny. Nicméně jeho film Trojka z mravů se stal klasickým dílem, vypovídajícím o dětech, které se bouří proti nesmyslné autoritě. Nezapomenutelnou i nadále zůstává scéna společné ložnice s průvodem andělů-školáků v bílých košilích, kteří snově proplouvají mezi létajícím peřím. Letos budeme mít navíc možnost vidět restaurovanou kopii firmy Gaumont. (oficiální text distributora)
(více)Recenze (30)
Třetí ze čtyř filmů Jeana Viga neorganicky spojuje realistické s poetickým a marně maskuje bojové podmínky, za nichž vznikal. Spíše než jako průlomové dílo francouzského poetického realismu a odvážná společenská kritika (film byl krátce po premiéře zakázán) k sobě dnes Trojka z mravů přitahuje pozornost coby inspirační zdroj pro Truffautův debut nebo pro mnohem drsněji revoltující britskou satiru Kdyby… , v níž zeleninu nahradila ostrá munice. 70% ()
Hm, zajímavé, opravdu zajímavé. Dobrý koncept a místy skvělé zpracování - např. hned druhý záběr filmu je naprosto odzbrojující. Celkově by ale neuškodila delší stopáž a s tím související propracovanost postav a vykreslení poměrů ve škole. Konec by tak býval byl taky trocu dramatičtější. I přes výčet nedostatků ty 4 hvězdy přecejen dám, neboť se přesto jedná o hodně silný snímek.70% ()
Klasický surrealismus ve filmu se nám nehledá zrovna nejsnadněji, proto si každého Vigova díla třeba vážit. Hledáme-li skutečnou inspiraci pro Buñuela, Cocteaua nebo celou Nouvelle Vague, právě tady se skrývá spousta hodnotných podnětů. ()
Kraťas s tvůrčími přísliby do budoucna, ale rozhodně ne nějaký zázrak. Jak se tohle dostalo do SaS výběru režisérů, je mi záhadou, typický příklad, kdy se u hraného debutu hledá a nachází víc, než může nabídnout. Ale u Viga to nadržování asi dává smysl. ()
(1001) Zastávám ten názor, že děti jsou jediný způsob, jak změnit svět (k lepšímu, měla bych dodat), protože jejich hlavičky jsou nositelkami ideologií, podle kterých se potom svět zmítá. Tenhle film kromě dětí dává důraz i na tu druhou polovinu, a to na učitele, na bytosti, které jim do hlaviček ty ideologie dostávají. Nemyslím, že to byl od začátku autorův záměr, ale dnes Trojka z mravů funguje hlavně jako iniciační črta, která místo plnohodnotného prožitku hlavně probouzí chuť po revoltě a touhu tvořit. ()
Tyhlety francouzské filmy z prostředí dorostu měly vždycky svoje kouzlo. Jistě, bylo by nevkusně kacířské poměřovat Jeanovy patálie s Mikulášovými, ale poetika je málo platné totožná. Malý Nicolas jistě nebyl anarchistou, leč jeho třída měla celou řadu podobných úchylek. ()
(česky: Trojka z mravů) Tak trochu anarchistický snímek o úspěšné vzpouře dětí ve výchovném ústavu vyznívá díky režisérově práci s kamerou až překvapivě poeticky a hravě. Nezbedné kousky žáků překračují běžnou míru. Neustále narůstající nekázeň vyvrcholí ve scéně útoku ze zálohy na shromažděné zastupce moci (učitetele, ředitele i významné hosty). Zatímco vychovatelé si nevědí rady, čtveřice vzbouřenců sklízí ovace ostatních dětí. ()
Anarchistická povídka o malých sígrech mě příliš neoslovila. Často mi příjde příběh dost zmatečně vyprávěný a nepřehledně natočený. Film o vzpouře chovanců by mohla být divácky přijatelnější, kdyby byl dán větší prostor expozici, která by si dokázala diváka obmotat kolem prstu. Takhle se nedokáži identifikovat se žádnou postavou, což u tohoto filmu považuji za naprosto základní věc. ()
Závěrečná část je skvělá, především snový lampionový průvod včetně spoutání vychovatele. A úvodní jízda chlapců ve vlaku vlastně také. ()
Francúzi by stále iba revoltovali a to už od mladi. To už vieme od stredoveku podľa príbehu Johanky z Arcu. Vlastne ani nevedia proti čomu, podstatné je, že sa niečo vždy nájde. Dnes a v nedávnej minulosti sú to zase neustále štrajky. No majú to v krvi chlapci. My sme boli omnoho poslušnejší a vyplatilo sa, žijeme z priemerného platu v dave a s hypotékami na krku. Bohvie ako by skončili deti z tohoto filmu. Formou určite zaujímavejšie ako obsahom, ale dnes ma to už nedokáže tak strhnúť, ako iné dobové hrátky z 30tych rokov so surrealizmom, respektíve iné spoločenské komentáre tej doby. ()
Zvláštní rozkročení mezi surrealismem a anarchií... ()
Neotrelé, odvážne a realistické. Ale nezáživné, nudné a chaotické. ()
Rozjívení haranti proti bezzubím učitelům/drábům/zřízencům ve fantasmagorické fresce naštěstí středometrážního podívání (poněvadž k poslechu toho moc není). ()
V jistých ohledech podmanivý snímek, který navenek působí hravě a poeticky, ale přesto na povrch sem tam prosakují i dosti závažná témata, na dobu vzniku velmi odvážná. K plnému počtu bohužel chybí trochu méně chaotické uchopení látky, které se mění ve sled epizod naplněných málo životnými figurkami. ()
Jean Vigo je nesmírně zajímavá osobnost, která si razila svou cestu proti proudu názorů většinové společnosti. K tomu jistě přispělo i neradostné dětství: nevyjasněná smrt otce - propagátora anarchistických myšlenek a následné dospívání v ústavech. Trojkou z mravů si Vigo vyřídil své účty s figurkami, které v nich měl tu "čest" poznat. Zéro de Conduite pro mě sice nemá takový punc výjimečnosti, přesto ho můžu každému vřele doporučit. Na dobu svého vzniku působí velmi "soudobě" (za zmínku stojí fakt, že za kamerou stál Boris Kaufman, bratr Dzigy Vertova). ()
Surrealismus? Možná. Anarchismus? Jistě! Je to ten nejupřímnějš a nejopravdivější anarchismus, anarchismus dětství, které ví, že král je nahý. Všechny ostatní anarchismy jsou jen konstrukt. Jen zde může být rozvinutá černá vlajka s lebkou a hnáty vlajkou čistoty (ne nevinnosti!). ()
Film, který si vysloužil svou slávu hlavně v 50. letech, ale který rozhodně má univerzální výpověď, která řekne něco mladým i dnes. Autorita má smysl, ale pouze v případě, pokud není nesmyslná. Vigovi se tohle daří ve skvělé atmosféře mírného podivna, která dokáže okouzlit. Anebo se na to budete jen dívat s nepochopením. ()
Avantgardní, Anarchistické a skvělé! Přestože jsem byl seznámen i s jinou tvorbou Jeana Viga, tak jsem čekal něco tíživějšího a víc ukotveného v realitě... Naopak! Dětská fantazie nemá hranic a "Trojka z mravů" je zábavná, surrealistická, správně nadsazená a přitom vypovídá o něčem opravdu vážném a děsivém.. Srovnám-li s pozdějším "remakem" If..., tak Jean Vigo jasně vede.. ()
Když jsem poprvé dostal "dvojku zmravu", ani jsem moc nevěděl, o co se jedná. Jasné mi ovšem bylo, jak bych s učitelkou naložil - kdybych mohl. Zde je to naplněno, avšak jaksi naivně, nepřesvědčivě, nekonkrétně, formou jakési pirátské revoluce, která mi šla spíš proti srsti. Jak to dříve fungovalo na školách víme: brutální až sadistické násilí na někom, kdo neví, jak se ubránit své vlastní podstatě, natož vyslovené zvůli některých učitelů. Vzdělávací systém základních škol jsem viděl vždy jen v těch tmavých barvách (Roger Watters:".. dark sarkasm in the classroom".) ()