Obsahy(1)
Adept se vydal za filmovým režisérem na penzi, jehož dílo jsme měli v úctě, aby se svým filmem přiblížil k myšlení, cítění a tvorbě; tedy udělal film. Okolnosti tomu chtěly, že zůstával se starým mužem, a na film na čas pozapomněl. Když starý režisér umřel, adept si připadal opuštěný. Doba, po kterou se setkávali, ho naplnila, ale nevěděl, jak naplnit předsevzetí, přestože jsme věděli, jak se dělá film. Film inspirovaný setkáním s režisérem Vláčilem a jeho filmy. Na podzim roku 1999 začali vznikat obrazy filmu inspirované místy realizace Vláčilových filmů. Na jaře roku 2002 byl realizován scénář - dialog filmu SENTIMENT, vycházející ze zvukových záznamů rozhovorů s režisérem Vláčilem v letech 1997 a 1998, ve filmu hraje Jiří Kodet. Režisérem a producentem filmu je Tomáš Hejtmánek. (oficiální text distributora)
(více)Recenze (20)
Ve chvílích, kdy je "Kodet Vláčilem", jde o brilantní kousek, ovšem intermezzím mezi jeho monology (částečnými dialogy s autorem) chybí podobný šmrnc a i když se snaží navodit atmosféru Vláčilových snímků, působí křečovitě a zbytečně. ()
Český Lev : Plakát ()
Připomínka slavného režiséra, zhmotněná do podoby dokumentu, ve kterém jeho autor vede dialog s Františkem Vláčilem. Dochovaly se pouze zvukové záznamy a tak geniálního režiséra ztvárňuje Jiří Kodet. Je to nezvyklé, ale podle mého názoru se Kodetovi celkem daří. Dialog je prokládán současnými záběry natáčecích míst z Vláčilových filmů a svojí náladou a barevným laděním trochu evokují atmosféru Mistrových děl. Veliký problém vidím v malé informační hodnotě dokumentu, o Vláčilově tvorbě se divák skoro nic nedozví, částečně je přiblížena Vláčilova rozporuplná povaha, ale hlavně momentální pocity velkého filmaře. Což pro mně bylo málo. ()
Unikátní dokument co do formy i obsahu. Jiří Kodet ztvárňuje legendu československého filmu, kterou sám je, velmi sugestivním způsobem. Nevíte, jestli sledujete poctu velkému muži, jak napovídají prostřihy se zvukovou stopou z jeho nejvýznamnějších filmů, nebo sondu do podzimu života dlouhou a výjimečnou poutí unaveného starce. Jedním slovem - nepopsatelné. ()
Úžasný netradiční dokument o největším českém režisérovi Františku Vláčilovi realizovaný tak, že byla ,,zdramatizována" Vláčilova autentická zvuková nahrávka - rozhovor s tvůrcem filmu, tehdy ještě studentem FAMU. Kongeniální Jiří Kodet jako František Vláčil (nechce se mi napsat: hrající Františka Vláčila) s podobným prokletím složité solitérské fragmentované povahy, s obdobným vykořeněním stářím... Působivý černobílý obraz, zaměření na detail, jednotlivosti pokoje, minimalistický střih... Jen ta intermezza evokující Vláčilovské filmy mi tam nějak nepasovala... ()
Tehdy jsem ještě nevěděl nic o tom, že byl nějaký Vláčil, ale to už je naštěstí pár let zpátky... ()
Jiří Kodet je tak dokonalý, že by se lépe nezahrál snad ani pan Vláčil osobně. Zato režisérovi občas není rozumět a na konci se ještě nechá přeřvávat hlasitou hudbou. Záběry krajiny jsou výtvarně zajímavé a zvuk z nejznámějších Vláčilových filmů jim dodává sílu. Ideální hlavní náplň bonusového disku k Marketě Lazarové - ale to je asi utopie. ()
Oceňuju Tomášovu snahu natočit to jako Vláčil, když je to o Vláčilovi, všechny ty černobílé záběry přírody, a povedlo se vybrat do hlavní role vynikajícího herce - Kodet je skutečně jako Vláčil dokonalý. A přesto mi chybí nějaká pevnější dramaturgická koncepce, nějaké vnitřní vedení filmu, aby z toho nebyl jen sled scén s různými řečmi (a někdy i bláboly) alkoholika. Přesto bych se rád na tenhle film zas někdy podíval. ----- Nejste-li inťoši, navštěvující sedmkrát v týdnu filmový klub, pryč od tohoto filmu! Nemyslím to nějak zle, ale obecenstvu, uvyklému napínavým rychlým a zběsilým honičkám, nebo v mlátičce na férovku v matrixovém dešti, by mohl tento snímek přivodit akutní otravu nudou. Jde totiž o jakýsi osobní a ze zvláštního úhlu braný pohled na slavného českého režiséra (a alkoholika, co si budeme mazat rum kolem pusy) Františka Vláčila, s nostalgickou a sentimentální vzpomínkou na jeho filmy. Režisér snímku, Tomáš Hejtmánek, obdivně docházel za svým Mistrem den co den a naslouchal za pomoci kamery a kazeťáku Mistrovu vyprávění. Pravda, leckdy šlo o opilecké řeči, někdy se však zaleskla filozofická perla. Mezitím natáčel kameraman záběry z míst, kde se natáčely Vláčilovy asi nejslavnější snímky Adelheid, Údolí včel a Marketa Lazarová, přičemž v zdlouhavých, meditativních – a zoufale nudných – záběrech se vždy mihne některý z herců toho kterého filmu, přičemž současně ve zvukové stopě slyšíme výňatky z filmu samotného. Samotný Vláčil natáčení poněkud zkomplikoval svým skonem. Chvilku to vypadalo, že projekt skončil, pak se však role Františka Vláčila skvěle a dokonale ujal Jiří Kodet, který naprosto přesně dokázal napodobit Vláčilovy více či méně opilecké monology, gesta, pohyby. V ateliéru vznikla přesná kopie Vláčilova bytu, nový kameraman si vzal umělecký černobílý film a v detailních uměleckých záběrech nám představil celou šíři pohledů na (alkoholem) zmučenou lidskou tvář. A teď ruku na srdce – utratíte pár desítek korun za vlezné do multikina (ano, film má širokoúhlý formát 2,35:1), abyste hodinu a čtvrt poslouchali – pokud neznáte Františka Vláčila – opilecké blábolení, kterého třeba máte dost doma od svého táty? A mezitím se kochali zasněnými a pomalými záběry krajiny? Na druhou stranu tady ale existuje Zasvěcené Publikum. Pro ně může být Sentiment příjemným pokoukáním, když budou jednotlivé aspekty Vláčilových promluv rozebírat v klidu u piva v zapadlé hospůdce z filozofických hledisek, ocení skvěle zvládnutou kameru i pokus natočit podobně epické záběry krajiny, jaké točili Vláčilovi kameramani (na něž ve filmu Vláčil samotný Kodetovými ústy jen nadává). Rovněž na festivalech jistě získá snímek mnohá ocenění pro všechny své výše zmíněné umělecké ambice. Ale mezi námi, pokud se chcete spolehlivě prospat, možná vám bude stačit levnější Rohypnol. ()
Fantastický Kodet, samozřejmě - ale to je taky vše. Režisér klade starému, věčně zlitému Vláčilovi zoufale triviální dotazy, takže se nic nedozvíme. V jednom místě se objeví jakýsi člen štábu Markety Lazarové (že by architekt?), který však rovněž neusměrňován přejde do patetického prázdného blábolení. To vše prolínáno zajímavými záběry krajiny a herců z Vláčilových filmů. Celkově vítězství formy nad obsahem. ()
Ideální snímek pro noc nespavcovu, který se probudí kol druhé po půlnoci a nemůže znovu usnout, přičemž přichází mu na mysl myšlenky, které v denním ruchu není slyšet, které jsou znepokojující a vlastně neřešitelné. Pak se ocení pomalé tempo filmu, krásné černobílé vizuálno, dlouhé záběry na krajiny, kde byly kdys mistrovy filmy točeny, vtělení se páně Kodetovo do bytosti Vláčilovy, nevtíravá hudba i původní zvukové stopy. Pak se zdá, že i ta hromada banálností dává smysl, pak dojme i vyznání Františka Veleckého o čistém stole. ()
Jiří Kodet je ve velkých detailech kamery neuvěřitelně podobný Františku Vláčilovi. Bezpochyby velmi zajímavý snímek, který ale, bohužel, nedokázal plně dostát svým ambicím vzdát hold jak Vláčilovi, tak stvořit obecně platnější úvahu o výjimečnosti a osamělosti géniů. ()
Další neprávem zapadlý český film. Hejtmánek natočil poctu Vláčilovi, udělal z něj hlavní postavu a pokusil se napodobit i jeho styl. Částečně se mu to i povedlo. Kamera je krásná, hudba je skvělá a vhodně vybraná, jen tomu chybí nějaký řád, který by to vše spojoval dohromady. Takhle jsem měl pocit, že sleduju dialog s Vláčilem (kterého zde btw hraje Kodet a naprosto excelentně, až jsem čuměl, jak moc se mu podobá - a teď koukám, že to vlastně byla jeho poslední filmová role... je to smutné, ale aspoň v ní byl skvělý), po něm intermezzo, ve kterém je poetický záběr nejčastěji na strom, pak zase dialog s Vláčilem, další intermezzo... Kdyby to odněkud někam šlo, případně to mělo i nějaký slabý děj, hned bych byl spokojenější a možná i nadšený, protože to má jak svou poetiku, tak i svou hloubku. A rozumná stopáž Sentimentu taky pomáhá. Rozhodně to není špatné a za zhlédnutí to stojí. Jen to zatím nevidím na víc, jak na 3*. ()
Dokument , který měl ukázat osobnost režiséra Františka Vláčila odtajnil jen to, co Tomáš Hejtmánek chtěl a ve své podstatě neukázal nic nového ani nic překotně zajímavého. Dokázal ale dát Jiřímu Kodetovi prostor k uplatnění jeho hereckému nadání a musím uznat, že se toho zhostil na výbornou a všechny přesvědčil, že Kodet je Pan Herec. ()
Nevzpomínám si na lepší Kodetův herecký výkon, než jaký předvádí v tomto inscenovaném dokumentu. A jako milovník Vláčila mám pocit, že se velmi dobře povedlo vystihnout podstatu jeho osobnosti i tvorby. ()
Jenom dobré umysly zkrátka nikdy nestačí... Sentiment je především filmem jednoho muže. A to nikoli Tomáše Hejtmanka, z něhož je ve filmu slyšet pouze hlas, ale Jiřího Kodeta, který hraje hlavní a jedinou roli. Detail jeho tváře sledujeme během osmdesáti procent filmového času - a je to především jeho zásluhou, že z filmu přece jenom dýchá síla Vláčilovy lidské i umělecké osobnosti. A proto jsem na místo třech hvězd, které jsem měl v úmyslu dát, přidal ještě jednu právě pro Jirku Kodeta... jinak film doporučuji hlavně filmovým intelektuálům... ()
Dvě hvězdy za fenomenálního Jiřího Kodeta. Chvílemi jsem myslel, že je rozhovor veden opravdu s Vláčilem. Ale jinak mě film jako celek nudil. Rozjímající herci z jeho stěžejních filmů jsou zabíráni většinou z větší dálky. Kdybych je nepoznal po hlase, tak netuším, kdo mluví. Kdyby se alespoň občas prolnuly současné záběry míst, kde F.V. natáčel se záběrem z příslušného filmu, tak by to myslím vyznělo mnohem lépe. Takhle je to záležitost výhradně pro znalce díla a intelektuály. ()
Abych rekla pravdu, tak kdyz jsem film videla poprve, tak se mi film az krizove nelibil, ale pote co k nam na seminar prisel pan Hejtmanek spolu s panem Soukupem se muj nazor radikalne zmenil. Proto by me zajimalo, kolik hvezdicek by musel film dostat od lidi, kteri bez diskuze s tvurci dali 4* =) ()
MFDF JIHLAVA 2007 ()