Sentiment

Unikátní dokument co do formy i obsahu. Jiří Kodet ztvárňuje legendu československého filmu, kterou sám je, velmi sugestivním způsobem. Nevíte, jestli sledujete poctu velkému muži, jak napovídají prostřihy se zvukovou stopou z jeho nejvýznamnějších filmů, nebo sondu do podzimu života dlouhou a výjimečnou poutí unaveného starce. Jedním slovem - nepopsatelné. (25.05.2005)

Jenom dobré umysly zkrátka nikdy nestačí... Sentiment je především filmem jednoho muže. A to nikoli Tomáše Hejtmanka, z něhož je ve filmu slyšet pouze hlas, ale Jiřího Kodeta, který hraje hlavní a jedinou roli. Detail jeho tváře sledujeme během osmdesáti procent filmového času - a je to především jeho zásluhou, že z filmu přece jenom dýchá síla Vláčilovy lidské i umělecké osobnosti. A proto jsem na místo třech hvězd, které jsem měl v úmyslu dát, přidal ještě jednu právě pro Jirku Kodeta... jinak film doporučuji hlavně filmovým intelektuálům... (08.01.2014)

Připomínka slavného režiséra, zhmotněná do podoby dokumentu, ve kterém jeho autor vede dialog s Františkem Vláčilem. Dochovaly se pouze zvukové záznamy a tak geniálního režiséra ztvárňuje Jiří Kodet. Je to nezvyklé, ale podle mého názoru se Kodetovi celkem daří. Dialog je prokládán současnými záběry natáčecích míst z Vláčilových filmů a svojí náladou a barevným laděním trochu evokují atmosféru Mistrových děl. Veliký problém vidím v malé informační hodnotě dokumentu, o Vláčilově tvorbě se divák skoro nic nedozví, částečně je přiblížena Vláčilova rozporuplná povaha, ale hlavně momentální pocity velkého filmaře. Což pro mně bylo málo. (02.08.2004)

Dokument , který měl ukázat osobnost režiséra Františka Vláčila odtajnil jen to, co Tomáš Hejtmánek chtěl a ve své podstatě neukázal nic nového ani nic překotně zajímavého. Dokázal ale dát Jiřímu Kodetovi prostor k uplatnění jeho hereckému nadání a musím uznat, že se toho zhostil na výbornou a všechny přesvědčil, že Kodet je Pan Herec. (29.12.2004)

Oceňuju Tomášovu snahu natočit to jako Vláčil, když je to o Vláčilovi, všechny ty černobílé záběry přírody, a povedlo se vybrat do hlavní role vynikajícího herce - Kodet je skutečně jako Vláčil dokonalý. A přesto mi chybí nějaká pevnější dramaturgická koncepce, nějaké vnitřní vedení filmu, aby z toho nebyl jen sled scén s různými řečmi (a někdy i bláboly) alkoholika. Přesto bych se rád na tenhle film zas někdy podíval. ----- Nejste-li inťoši, navštěvující sedmkrát v týdnu filmový klub, pryč od tohoto filmu!   Nemyslím to nějak zle, ale obecenstvu, uvyklému napínavým rychlým a zběsilým honičkám, nebo v mlátičce na férovku v matrixovém dešti, by mohl tento snímek přivodit akutní otravu nudou.   Jde totiž o jakýsi osobní a ze zvláštního úhlu braný pohled na slavného českého režiséra (a alkoholika, co si budeme mazat rum kolem pusy) Františka Vláčila, s nostalgickou a sentimentální vzpomínkou na jeho filmy. Režisér snímku, Tomáš Hejtmánek, obdivně docházel za svým Mistrem den co den a naslouchal za pomoci kamery a kazeťáku Mistrovu  vyprávění. Pravda, leckdy šlo o opilecké řeči, někdy se však zaleskla filozofická perla.   Mezitím natáčel kameraman záběry z míst, kde se natáčely Vláčilovy asi nejslavnější snímky Adelheid, Údolí včel a Marketa Lazarová, přičemž v zdlouhavých, meditativních – a zoufale nudných – záběrech se vždy mihne některý z herců toho kterého filmu, přičemž současně ve zvukové stopě slyšíme výňatky z filmu samotného.   Samotný Vláčil natáčení poněkud zkomplikoval svým skonem. Chvilku to vypadalo, že projekt skončil, pak se však role Františka Vláčila skvěle a dokonale ujal Jiří Kodet, který naprosto přesně dokázal napodobit Vláčilovy více či méně opilecké monology, gesta, pohyby. V ateliéru vznikla přesná kopie Vláčilova bytu, nový kameraman si vzal umělecký černobílý film a v detailních uměleckých záběrech nám představil celou šíři pohledů na (alkoholem) zmučenou lidskou tvář.   A teď ruku na srdce – utratíte pár desítek korun za vlezné do multikina (ano, film má širokoúhlý formát 2,35:1), abyste hodinu a čtvrt poslouchali – pokud neznáte Františka Vláčila – opilecké blábolení, kterého třeba máte dost doma od svého táty? A mezitím se kochali zasněnými a pomalými záběry krajiny?    Na druhou stranu tady ale existuje Zasvěcené Publikum. Pro ně může být Sentiment příjemným pokoukáním, když budou jednotlivé aspekty Vláčilových promluv rozebírat v klidu u piva v zapadlé hospůdce z filozofických hledisek, ocení skvěle zvládnutou kameru i pokus natočit podobně epické záběry krajiny, jaké točili Vláčilovi kameramani (na něž ve filmu Vláčil samotný Kodetovými ústy jen nadává).    Rovněž na festivalech jistě získá snímek mnohá ocenění pro všechny své výše zmíněné umělecké ambice. Ale mezi námi, pokud se chcete spolehlivě prospat, možná vám bude stačit levnější Rohypnol. (27.07.2013)