La Chute de la maison Usher
The Fall of the House of Usher
Zánik domu Usherovcov
Režie:
Jean EpsteinKamera:
Georges LucasObsahy(1)
Klasická povídka z pera E.A. Poea přepracovaná známým Luisem Buñuelem. Na ponuré sídlo sira Rodericka Ushera a jeho nemocné ženy Madeline přijíždí na návštěvu přítel Alan. Již jeho příjezd provázejí podivné řeči místních a během pobytu zde se zvláštní dojmy ještě prohloubí. Sám sir Roderick po večerech maluje portrét své ženy, ovšem čím blíže je obraz dokončení, tím jeho žena více chřadne - vše vrcholí její smrtí. Usher se odmítá smířit s touto ztrátou a cítí, že něco je v nepořádku... (SharpChick)
(více)Recenze (29)
Viděl jsem to s živým klavirním doprovodem Filipa Topola a navíc zrychleně puštěné, takže Epsteinova snaha zobrazit v pomalých záběrech pocity člověka, zachycené v detailech tváře, mi proto unikala. Přesto - scéna pohřívání je vizuálně velmi zdařilá, potěší různé trikové sekvence i efektní hrátky s listím apod. Ale musím se přiznat, že jsem se u takovéto klasiky nudil. Asi nemám ten správný vztah ke starým filmům. ()
Mezi Epsteinem nejobdivovanější vlastnosti filmu patřil animismus. Adaptace dvou Poeových povídek (Zánik domu Usherů a Medailon) oživuje neživé na rovině formy i obsahu. Zpět z říše mrtvých je žalem přivolaná milovaná bytost, statické objekty rozhýbává rytmická montáž. Oproti Trojdílnému zrcadlu je rytmus výrazně pomalejší, ale také jednotnější – namísto multiperspektivy se subjektivizace vnímání z větší části omezuje na Rodericka Ushera (nezapomenutelně posedlý výraz Jeana Debucourta), o jehož duševním roz(po)ložení nás informují objekty doplňující mistrně komponované záběry. Smutek zásluhou pozvolného tempa převládá nad strachem, ale přenášení rakve jsem okamžitě zařadil do osobního registru nejpůsobivějších hororových scén. 75% ()
Tak tento snímeček byl určitě pokud se nepletu prvním zfilmovaným přepisem podle známé literární předlohy od E.A.Poea (1809-1849)? Když tak mě opravte pokud se pletu? Jedná se vskutku o velmi napínavý a především příjemně a silně sugestivní film. Skloubil v sobě krásnou tajuplnou atmosféru z děsivými detaily navzájem. Režisér Epstein v něm tenkrát využil snad všech nejlepších výrazových prostředků tehdejší francouzské školy němého filmu. Důraz byl především kladen na obraznost a čistotu filmové výpovědi, ať už na svou dobu prostřednictvím jedinečného osvětlení, tajuplností interiérů, hrozivými bažinami a močály rozkládajícími se v okolí strašidelného domu, či nasazením výtečné trikové techniky. Film se mi líbil a proto hodnotím poměrně vysoko, a to nejen proto že jsem především velký milovník němého filmu, prostě staromilec. ()
Epstein je génius. Nejsem si úplně jistá, s jakou verzí hudby jsem film viděla, každopádně vím jistě, že jsem byla naprosto pohlcena, uchvácena, zasažena, oslovena, sežvýkána, zmožena, odstavena, emocionálně, samozřejmě. Kombinace snových obrazů s tímto hudebním doprovodem vytvořila dojem naprosto jiného světa, lepšího světa, dokonalého světa. Epstein je génius. Ne nadarmo napsal knihu, která se jmenuje Poetika obrazů (ačkoliv nevím, jestli to tak náhodou nepojmenoval nějaký jeho editor dvacet let po jeho smrti) a je mimochodem taky skvělá. ()
Ponurá nálada starobylého vidieckeho sídla zahaleného parami stúpajúcimi z rozľahlého močiara je dotvorená jesenným ladením stromov bez lístia, pustej krajiny Pomedzi kaluže kráča muž, prichádzajúci na základe listu, k priateľovi z mladosti, aby pomohol jeho trápeniu s chorou manželkou (pozn. v poviedke išlo o sestru). Vystihnutie osemhranu samoty, smútku a strachu z predlohy E.A. Poea sa Jeanovi Epsteinovi podarilo zosúladením pochmúrnych exteriérov s architektúrou chladného sídla, kde dominujú úzke, ostro zalomené okná a strohé zariadenie izieb. Spomalené tempo a zaujímavé triky (prevaľujúce sa lístie, sviečkové scény pohrebu, ožívajúci portrét) dotvárajú stiesňujúce čaro filmu. Bohužiaľ, niekedy ide spomalenosť až za hranicou zaujímavosti a spomedzi predlhých záberov miestami prekukuje ušľachtilá nuda, znemožňujúca vyššie hodnotenie. ()
Moje další zkušenost s němým filmem. Tenhle kousek bych asi hororem nenazval, ale je fakt, že atmosféru to má s patřičným hudebním doprovodem opravdu slušnou. Jiné verze jsem zatím neviděl. Touhle jsem začal a určitě dám minimálně ještě tu z roku 1960. Takže já se nebál, ale v kontextu doby to lidé asi vnímali jinak.60% ()
Dôkaz toho, aké ťažké je adaptovať Poea v podobe skutočne sugestívneho filmu (viď geniálne dielo od Švankmajera). Roderick Usher vo francúzskom podaní nie je ani démonický, ani charizmatický, je taký nejaký nijaký. Močaristé exteriéry nie sú bažinaté, ale jazerné (tj. nie dostatočne pochmúrne). Interiéry nie sú ani gotizujúce ani ináč historizujúce, nie sú ani expresívne štylizované ani ináč modernistické, dokonca ani experimentálne. Nájdu sa tu drobnosti, ktoré zahrejú srdiečko milovníka nielen nemého filmu ale i kinematografie ako takej, celok ale zďaleka nie je uspokojivo poeovský. ()
Proklatě působivé dílo. I po všech těch letech a přes rozmlsanost současnými technicky dokonalými filmy, je to děsivé, mrazivé, depresivní a působivé dokonale budovanou atmosférou. A to všechno dokáže Epstein jen a pouze obrazovými prostředky, do detailu propracovanou vizuální poetikou. Výborné. Současní mistři horroru by se od něj mohli mnohému naučit. Některé záběry jsou tak působivé, že bych je chtěl mít jako velké fotografie k pověšení zeď. ()
Revolučný film, ktorý vie vyvolať pocit zdesenia i úžasu. Nepríjemná záležitosť, ktorá ani po rokoch nevyznieva smiešne... ()
Posedlost malováním. 24. 8. 2013 na litoměřickém filmovém festivalu v hospodě U letního kina od 18 hodin premiéra doprovodné improvizační hudby na pomezí noiseu a freejazzu Jana Grunta (Malé dechové cvičení - http://www.youtube.com/watch?v=ZgmnIxbIx6c, Tři tenoři a kontrabas - http://www.youtube.com/watch?v=-KsLee93hHk) na saxofon a Vojtěch Petržilka (Flower Cover - http://www.youtube.com/watch?v=Eyg6go837cI) s tereminem. ()
Po chvíli mučivého váhání jsem se rozhodl, že se mi tento podivný surrealistický horor líbil. A to i navzdory hudbě, kterou jsem měl tu smůlu, že jsem v té "své" verzi slyšel (melodie jak z Princezny ze mlejna se střídaly z flétnovými pokusy o hudbu od peruánských indiánů). Ve filmu bylo všechno, co mám na starých hororech tak rád - ponuré tajuplné sídlo, poeovská bezútěšná podzimní atmosféra, záhady a tajemství, šílený majitel panství Roderick Usher - i něco navíc (nádherně surreálná scéna pohřbu), takže bych si neměl stěžovat, ale stejně mi to nějak nesedělo, škoda přeškoda. Jako jednotlivé výjevy a obrazy uchvacující, jako soudržný film už podstatně méně. A to jsem vždycky myslel, že mám pro surrealismus slabost - ale asi jen v literatuře. ()
Musím priznať, že krátka americká verzia z toho istého roku sa mi páčila oveľa viacej. Problémom tohto filmu je zbytočné naťahovanie scén. Inak vizuál zodpovedá predstavám z predlohy. ()
Předlohu E.A. Poea jsem četl (už je tomu sice dávno), ale dodnes si pamatuji, jak mě okouzlila ponurá atmosféra samotného příběhu, děsivě vyobrazené sídlo i duševní rozpoložení samotného Ushera. Takže jsem strašně toužil vidět i nějaké to filmové zpracování. Mou chybou však bylo, že mi do rukou jako první padla Cormanova verze z roku 1960, která se mi mimochodem moc nelíbila (dal jsem jí jen 45%). Na můj vkus si jí až moc poupravil k obrazu svému, docela jsem se u ní nudil a ani herecké výkony nebyli nějak zvlášť oslnivé. Poté jsem to riskl s krátkometrážním kouskem Jana Švankmajera a tady jsem byl naopak velmi mile překvapený. Následně jsem udělal fatální chybu s přihřátou verzí Davida DeCoteau, od kterého jsem do té doby viděl snad jen Mistra loutkaře. No a mé nadšení pro téma Usher opadlo. Nyní jsem se však konečně dostal k tomuto „polo-němému“ francouzskému klenotu, který zcela předčil veškerá má očekávání. Jean Epstein tomu vtiskl nezapomenutelný nádech – ponurou a skvěle gradující atmosféru, která mě naprosto pohltila a já konečně pocítil ten samý pocit, jaký jsem měl kdysi při čtení. Obrovský podíl na tom měl bez diskuze nezaměnitelný způsob natáčení, mistrně stupňující se napětí a především samotné prostředí. Nejen ona ponurá krajina okolo panství ponořená do husté mlhy, ale i vnitřek domu Usherů. Neustálé poryvy větrů, plápolající svícny, poletující stránky knih, děsivé grimasy většiny herců a zneklidňující zvukový (hudební) doprovod – to vše mi asi navždy utkví v paměti. 80% ()
Ako dokonale by filmu sadlo expresionistické pojatie. Sú tu len náznaky. Krátka poviedka by tým získala na sile ( viď expresionistické horory točené niekoľko rokov pred tým ). Nešlo by len o snovú poetiku, ale o nočnú moru geniálne nasvietenú a nasnímanú ( viď NOSFERATU ). Takže radšej gothic verziu od Cormana ( 1960 ). ()
Musím přiznat, že některé montážní postupy mi nebyly moc jasné, zejména při pohřbu. ()
Veškeré napěti mizí ve zdlouhavých scénách, které stojí až v opozici vůči zvolenému žánru. Od nudy však film zachraňuje sem tam zajímavá montáž, zpomalený záběr i apokalyptické vyvrcholení, které však postrádá jakékoliv emoce. Dobrá byla i zoombie chůze hlavní představitelky. ()
Už tradične okrúhle 7.800 hodnotenie na databáze pripadlo unikátnemu filmu. Voľba tentokrát padla na spracovanie poviedky Edgara Alana Poea Zánik domu Usherovcov.Dielo ani po mnohých rokoch nestratilo na svojom pôvabe a je vzhľadom na rok vzniku unikátne najmä vďaka prepracovaným detailným záberom, chcelo by to lepší hudobný doprovod a páriace sa žaby na mňa takisto pôsobili mierne rušivo.V každom prípade to však bola dobrá voľba. ()
Opravuju (mozna) Karlose80. Ve stejnem roce vznikla jeste americka adaptace (http://www.csfd.cz/film/162683-fall-of-the-house-of-usher-the), takze je mozne, ze byla prvni ona. ()
Vizuálne naozaj zaujímavé dielo, ktorého najväčším pozitívom je najmä ťaživá, miestami priam depresívna atmosféra, ktorú úžasne podfarbujú zábery močiarov, stromov, hmly a samozrejme chladne pôsobiaceho sídla Usherov. Avšak príbehovo ma tento film príliš nezaujal, respektíve v niektorích miestach ma prehnaná rozťahanosť a zdĺhavé zábery začali nudiť. 65% ()
Nemyslím si, že se mi to nelíbilo jen kvůli tomu, že jsem to viděl s francouzskými titulky. Krátká Poeova povídka je zpracovaná do rozvleklého filmu, to nevylepší ani různé experimentování (které mě naopak místy dost rušilo, mátlo a štvalo). ()