Temná hvězda

Obsah filmu zdál se být lákavý, když se na jeho obalu skvěl ten tučný nápis, že jde o kultovní parodii na Star Wars a Vesmírnou odyseu. Pln dychtivého očekávání věcí následujících jsem disk rozechvělými prsty vložil do přehrávače. A čekal jsem. Čekal a čekal. Ještě dobrých patnáct, dvacet minut po skončení filmu jsem čekal. Čekal jsem, jestli mi to dojde, jestli se objeví nějaká zpětná vazba, která mě uvrhne v úžas a uznalé pobrukovaní. Nestalo se tak. S úspěchem lze tvrdit, že se dostavil pouze lehký pocit bezradnosti a rozčarování. I když to také není příliš překvapující. A z čeho jsem měl vlastně být u vytržení? Z toho, jak se jeden z členů posádky nedobrovolně honí s přefouknutým a poťouchlým oranžovým míčem? Nebo snad ze svízelné situace stejného člena posádky ve výtahové šachtě? Nebo z trávení volného času vesmírných poutníků? Jak směšné! Jak smutné! A tak zůstává jen rozmluva s bombou, která trvá na svém určení. A hudba, kterou vyluzoval na prazvláštním nástroji samozvaný vůdce vesmírné posádky. Což je vlastně zatraceně málo. Čtyřčlenná posádka putovala ve svém čistícím úkolu ve složení: samozvaný vůdce Doolittle (Brian Narelle), přezíravý Boiler (Cal Kuniholm), samotářský Talby (Dre Pahich s hlasem Johna Carpentera) a Pinback (Dan O'Bannon), který se do posádky dostal omylem. Dále je zde hibernovaný velitel Powell (Joe Saunders), ochránce počítač (hlas Cookie Knapp) a několikrát vypuštěná bomba číslo 20 (hlas Adam Beckenbaugh). A tak jen zbývá doufat, že všechno odnese fosforeskující kometa, nebo vesmírný surfing do žhavé atmosféry nestabilní planety. Snad se mi to vše jen zdálo. Snad byl to jen můj halucinogenní sen. Samozřejmě ne vše se dá hodnotit pouze negativně a tvůrci si minimálně zaslouží mojí sympatii pro jejich zapálenost. Budiž světlo! (23.05.2016)

Původně studentský film Johna Carpentera, který se po pár úpravách a dotáčkách podařilo uvést do kin, kde se setkal s téměř nulovým zájmem, ale později si získal kultovní status. Temnou hvězdu málokdo zná, ale ve své době šlo o dost průlomový film, který byl takovým protipólem k tehdejším sci-fi filmům. Členové posádky titulní vesmírné lodi nebyli žádní dobrodruzi objevující nové světy. Byli to znudění a nezodpovědní flákači, kteří si vzájemně lezli na nervy a vykonávali úmornou a monotónní práci. Obvyklé sterilní interiéry vesmírné lodi z dřívějších sci-fi filmů tu nahradily kajuty plné nepořádku a orchestrální hudbu nahradilo country. Údajně šlo i o první film, kde byl vyobrazen skok hyperprostorem, který dobře známe např. z pozdějších Hvězdných válek. Najdeme tu spoustu podobností s pozdějším Vetřelcem, který podobným způsobem odromantizoval život ve vesmíru a na kterém se také podílel scenárista Dan O'Bannon, jenž byl v obou případech nařčen z toho, že vykradl It! The Terror from Beyond Space. Neschopná, dysfunkční posádka vesmírné lodi a humor spojený s filozofováním byli zase zásadní inspirací pro sci-fi sitcom Červený trpaslík. Film nijak nezapírá svoji lo-fi výpravu (zdejší mimozemšťan vypadá jako nafukovací míč), ale na to, s jak omezenými prostředky ho Carpenter a O'Bannon natočili (interiéry lodi byly vyrobené z krabic od bot, kontrolní panely z tácku na led a helmy z dětských hraček), výsledek působí poměrně realisticky a skutečně máte pocit, že se nacházíte v kosmické lodi. Temná hvězda dokáže filmové fajnšmekry dodnes pobavit svou psychedelickou atmosférou, slapstickovým humorem a vtipnými dialogy (především nezapomenutelným filozofickým rozhovorem s mluvící chytrou bombou, kterou se člen posádky snaží přemluvit, aby nedetonovala). (01.12.2023)

"What a beautiful way to die - as a falling star." Závěr je perfektní a jeden z nejpovedenějších vůbec. Stoprocentní negace startrekovských idejí (místo mírumilovného objevování tajemných nových světů a navazování kontaktů s neznámými formami života je rovnou vyhazovat do povětří). Parodie na 2001 ASO též potěšila: skupina omšelých astronautů svou "vesmírnou odyseu" neabsolvuje ve sterilně čisté, technicky dokonalé lodi, ale ve špinavém polorozpadlém vraku...jen ta umělá inteligence nakonec zradí v obou případech. Jak Star Trek, tak Kubrickův masterpiece mám ve svých topkách (a v úctě), ale to nic nemění na tom, že Dark Star mě uváděl do stavů chvilkového extatického vzrušení. Ve všech ohledech střelený film: jenom Carpentera může napadnout nakombinovat country song (Benson Arizona, zatraceně chytlavá melodie mimochodem) do sci-fi filmu. A co ten zákeřný emzák? Už jen představa, jak to vyráběli: flekatý koupací míč na muřích hnátách...hella high? Jedno je jistý: budu se dál probírat Carpenterovou filmografií, protože i když narazím na slabší kousky, jeho filmy jsou natolik originální, že i z největšího propadáku si něco užitečnýho odnesu... třeba tady: nikdy neskladuj zásobu toaleťáku na jednom místě. (26.02.2012)

Zase jeden z těch filmů, kterej nabral procenta hlavně za jméno režiséra. Kdyby to natočila nějaká neznámá nula, tak se vsadim, že tahle blbost bude někde mezi nejhoršíma. Čtveřice kosmonautů-santusáků tak různě posedává mezi papundeklovejma dekoracema a melou nějaký kraviny. Pak se tam taky objeví nafukovací míč s nohama, kterej se pokusí jednoho z nich zabít. Do toho občas něco mele centrální počítač, později taky začne do toho kecat neposlušná atomová bomba č. 20. A nějaký speciální efekty jsou tak na úrovni Plan 9 from outer space. Prostě úplná magořina. Kdybych to měl nějak popsat, tak mi to připadalo, jako kdyby se banda nějakejch huličů pokusila natočit Vetřelce a rekvizity si nakoupili v hračkářství. Jediný, co snese nějaký přísnější měřítko, je Carpenterova typická temná synťáková hudba. (07.06.2015)

Zvláštní sci-fi. John Carpenter na začátku své kariéry natočil tento snímek za jisté směšnou částku a podle toho to také vypadá. Film vypráví o hvězdné lodi Dark star, která se svou několika člennou posádkou létá vesmírem několik let a ničí planety neodpovídající požadavkům. Kapitán je zmrazen kvůli dřívější nehodě a lze ho probudit párkrát jen při důležitých rozhodnutích (100% myšlenka položivota z několika děl P.K. Dicka). Jednoho dne se bomba, která má být vypuštěna na planetu porouchá a její "vyšší mysl"(každá bomba má vlastní umělou inteligenci) se odmítne odpoutat od lodi. Chvílemi bizarní svět uzavřený do jedné hvězdné lodě, kde jsou všichni kosmonauti něčím zvláštní až šílení. Chvílemi je film nudný a pomalu se vleče a postrádá hloubku. Rozhodně stojí za podívání a možná vás zaujme. (18.02.2007)