Zbogum na dvaesetiot vek
Goodbye, 20th Century
Obsahy(1)
Film Sbohem 20. století je prakticky nemožné zařadit do nějaké škatulky. Žánrově se pohybuje na pomezí dramatu, parodie, černé komedie, thrilleru, fantasy a sci-fi. Obsahuje biblické odkazy, folklorní motivy a čerpá z nejedné mytologie. To vše ve třech stylově značně rozdílných epizodách, které spolu ale dějově souvisí a vzájemně se doplňují. Nepodobá se ničemu, co bylo do té doby v Makedonii (potažmo v Jugoslávii) natočeno.
První část se odehrává v relativně blízké pochmurné budoucnosti. Z lidstva přežili jen ti nejsilnější a civilizace jako by se vrátila o stovky let vzad. Základní příběh je založen na několika mytologických a biblických tématech a motivech. Očividně čerpá z makedonských legend (např. z legendy o Bolenu Dojčinovi, která se traduje v Makedonii i Srbsku). Hlavní postavou filmu je Kuzman, muž, který nemůže zemřít. Putuje zemí a hledá způsob, jak tuto kletbu zlomit. Od holiče-proroka se dozví o místu, kde jsou na zdi zapsány všechny osudy, včetně toho jeho. Tuto zeď po strastiplné cestě nalezne a zjistí, že klíčem k jeho smrtelnosti je určitý hřích.
Druhá část je fiktivním dokumentem pojednávajícím o tomtéž hříchu, konkrétně o jeho prvním zachycení na filmový pás v historii makedonské kinematografie. I touto epizodou prochází postava holiče-proroka.
Třetí část se odehrává v samotném závěru 20. století a jejím hlavním hrdinou není nikdo jiný než Děda Mráz, který žije v pronajatém pokoji ve městě. Prochází nocí a je znechucen všudypřítomnou lidskou zkažeností. Pro uzavření příběhu je důležité jeho setkání s malým Kuzmanem, stejně jako rozhodnutí, ke kterému se dobere po příchodu do svého pronájmu, kde se odehrává dekadentní oslava.
(dzira)
Recenze (9)
Toto je snímek, ve kterém panuje dost velký chaos a divák neví, kam se má dívat očima a ani jak si to všechno má vykládat. Ale oceňuju na tom jednu věc - zcela jistě to má v sobě dost myšlenek, a to jak cizích (například ze Starého i Nového zákona) i vlastních, jenže ty jsou v tom zamíchány tak, že je méně pozorný divák nepostřehne. Rozhodně se jedná o film, které je v rámci jeho pochopení zhlédnout vícekrát. //Zhlédnuto v rámci Challenge Tour: 30 dní se světovou kinematografií vol. 2// 70% ()
Absolutní podivnost a šílenost!!! Do poloviny to byl takovej ještě relativně stravitelnej postapokalyptickej flick, hodně atmosférou podobne Mad Maxovi 2 a 3. Ale co se tam dělo, bylo při nejmenším divný ... Poprava týpka bandou po zuby ozbrojených šmejdů ... no až na to, e schytal asi milion kulek ze všech možných zbraní, tak byl pořád živej. (???). Nějak mi to připomínalo Ježíše, ten herec mu byl i podobnej - jako by. No pak se vedl a šel do nějaký továrny bojovat s nějakým šílencem. Ten po něm naprosto děsivým způsobem pálil ze dvou revolverů, ani jednou se netrefil a tenhle týpek ho s úsměvem oddělal na jdnu ránu z brokárny ... (?????). No a pak se děj změnil a objevil se chlap oblečenej za Santa Klause a to jeho obrodružství a asi posldních 20 minut, scéna s pohřbem, to už byl vrchol dekadence, šílenosti, zmatenosti a totální úlet, to se ndá popsat, ale musí se to vidět ... Fakt vydařenej kousek, špatně sehnatelne, existuje asi jn v nějakým VHSripu, navíc z Makedonie jsem filmů moc neviděl ... ale bavil sem se od začátku do ko konce a jen si říkal pořád dokola "WTF???!!" ... ()
Pitoreskní freska, která skrze dva příběhy a jedno intermezzo představuje 20.století jako jednu velkou a značně krvavou frašku, plnou zbytečného násilí a neposunující lidstvo ve svém vývoji v podstatě nikam dál a stále se jen plácající v neustávajícím přílivu zbytečného násilí. Obě dvě části filmu tvoří jakýsi protipól, kdy na jedná straně stojí absolutní autorita komunity v čele s jejím vrchním představitelem, která jednotlivce vybočujícího z řady vylučuje a explicitně trestá smrtí. Na straně druhé je pak naopak absolutní rozpad hodnot znázorněný děsivou anarchií na pohřbu, kdy neexistuje respekt k okolí a svébytná individualita stojí nade vším. V obou případech to končí značně nadneseným násilím, avšak film se nestaví na jednu ani druhou stranu a obě situace znázorňuje se stejným znechucením. Oba případy se tak přes žánrovou nejednostnost vyjadřují skutečně k 20.století, ktere by se v rámci výpovědi dalo vnímat jako přechod od nacionálních vášní z počátku století k sobeckosti spotřební společnosti dnešní doby. Celé naše minulé století ve filmu dostává bez jakéholi pochybu nádech jedné dlouhé, nikdy nekončící noční můry, která začíná a končí zkázou z ruky člověka a která nenabízí do budoucna pražádnou naději na zlepšení. Nepříliš radostná vize... ()
FILMOVÝ SCI-FI MARATON 2023 – země č. 15: MAKEDONIE: S hodnocením tohoto filmu mám stejný problém jako u Pulp Fiction, z něhož si makedonští tvůrci zřejmě převzali nápad povídkového vyprávění na přeskáčku. Ve slavném Tarantinově počinu mě hodně bavila první povídka, za kterou bych možná hodnotil i plným počtem, jenže u dalších dvou jsem neměl daleko od nejnižšího hodnocení. Sbohem 20. století mi až na jednu scénu nočního filozofického rozhovoru a pár kreativních nápadů (muž s jakousi kamerou na obličeji místo jednoho oka) totálně nesedlo po většinu času první povídky. Působilo totiž jako další variace na Mad Maxe a nevtipný naturalistický závěr ve vaně (žel i dost dlouhý) mě odpudil. Následující druhá povídka, po krátkém „mezifilmu“ v retro stylu z počátku 20. století, přináší sice ještě větší bizár, než jaký divák sledoval doposud. Jenže tady mě už film nesmírně chytl svým šíleně černohumorným dějem, totálně absurdní fraškou s ujetými nápady, spoustou divoce parodických odkazů na vše možné z umění a historie (punková parodie na „My way“ je fakt něco!), k tomu ve výtvarně zdařilých studiových kulisách a zajímavým překvapením na závěr se spojením obou stylově výrazně rozdílných ústředních povídek... no a teď to hodnoť, diváku! :o) Za celou druhou polovinu filmu, která je pro mě nezapomenutelná v pozitivním slova smyslu, bych dal silné 4*, jenže celá první povídka (u mě kdesi na hraně 1 hvězdičky) celkové dojmy a jejich poměr nutně sráží... [55%] ()
HOROROVÝ VÝBĚR, ZEMĚ Č.3 - MAKEDONIE - No výběr mám zatím nádherný, tři filmy a ani jeden se nedostal přes dvě hvězdy... Ach jo, a přitom jsem tomuhle věřil, když je to tady skoro všemi označované jako jeden z nejbizarnějších filmů vůbec. Jako jo, bizarní to je hodně, ale spíš ve smyslu, jako by Tarantino pocházel z Makedonie, neměl prachy a tohle točil za pár šlupek. Opravdu to někam těžko zařadit, ale určitě to není ten typ bizáru, který bych obliboval. První půlka, vypadající jako smrtelně vážně se beroucí parodie na Mad Maxe, mě málem unudila a druhá sice byla o něco lepší, ale film si mě nezískal ani tam. Do toho sem tam padají biblické odkazy a celý film uvede citát ze Starého zákona, ale ve výsledku jsou samoúčelné, protože z toho nic hlubšího nevyleze nebo jsem to v tom aspoň nedokázal zaznamenat. A to, že lidstvo je hříšné a nic jiného než zatracení si nezaslouží, neberu jako hlubší myšlenku. Ale tak co už, totální úlet z Makedonie se jen tak nevidí, já to aspoň viděl, teď znám o jednu undergroundovou podivnost víc, ale nebavilo mě to, nelíbilo se mi to a pozitiv kromě pár zajímavých nápadů a solidní kamery taky moc zrovna nenacházím. A to jsem sám sobě nadával, že jsem to měl objevit už minulý rok, kdy jsem si vybíral první Makedonský film a já ani nepátral po jiných a vybral si Zemi medu... a jak jsem za to teď rád. 2* ()
Kdyby někdo sestavoval žebříčer nejbizarnějších filmů, tento by musel být zařazen určitě do první desítky... ()
Jako by Andrzej Żuławski z Wishe zkoušel natočit remake Na stříbrném glóbu, který viděl v šest ráno na večírku před patnácti lety. ()
Divoká balkánská podivnost, třeštění a chlad zároveň. S originální výpovědí. ()
Fakt divný, ale fakt super. ()