Režie:
Thomas JahnKamera:
Gero SteffenHudba:
Christian NeanderHrají:
Til Schweiger, Jan Josef Liefers, Thierry van Werveke, Moritz Bleibtreu, Huub Stapel, Leonard Lansink, Ralph Herforth, Hark Bohm, Jürgen Becker (více)Obsahy(1)
Nesmělý Rudi a vášnivý kuřák Martin se setkávají v nemocničním pokoji. Oba přišli do nemocnice na testy a dozvěděli se černou zprávu. Diagnóza: čekatelé na smrt. Láhev propašované tequily jim připomene, že jim i přesto zůstává ještě trochu času žít - tak intenzivně, bláznivě, tak vášnivě jako nikdy předtím. A protože Rudi chce alespoň jednou v životě vidět moře, je pro Martina velkou ctí mu ho ukázat: „Protože všichni na nebesích mluví jen o moři a o tom, jaké je krásné. A kdyby jsi tam nikdy nebyl, nemohl by jsi se potom zúčastnit debaty.” V ukradeném autě a nemocničních pyžamech tedy vyrážejí k moři splnit Rudiho sen. Má to ale jeden háček - netuší, že auto patří gangsterům, v jeho přihrádce leží zbraň a v kufru rovný milión marek. A tak se vydávají prožít svoje poslední velké dobrodružství, a vše nechávají za sebou: zabijáky, policajty, luxusní prostitutky i strach ze smrti... (Butterfly E.G. s r.o.)
(více)Recenze (641)
Nemohu si pomoci, ale tento film je podle mě dokladem stereotypu, že Němci neumí točit komedie. Snímek "Klepání na nebeskou bránu" jsem viděl poprvé před lety v televizi a dodnes si pamatuji, jak o něm říkali, že tehdy vrátil německé diváky do skomírajících kin. Když jsem se na něj po letech podíval znovu, pocítil jsem zklamání. Je to veskrze hloupý a komerční film, jehož režisér již nikdy stejný úspěch s jiným svým filmem nezopakoval. Trochu se obávám, že se při hodnocení tohoto snímku příznačně projevuje idealizace, se kterou si stále intenzivněji začínáme spojovat 90. léta - při detailnějším pohledu ale vysvitne, že ta doba nebyla o nic lepší ani horší než jakákoli jiná dekáda. Byly to prostě "devadesátky", a tenhle film je jejich typickým produktem. Při sledování jsem se neubránil pocitu, že jde o velmi přeceňovaný snímek, který navíc strašně zastaral. To, co jeden může vznosně nazývat inspirací tvorbou Q. Tarantina, já osobně shledávám jako prachsprostou vykrádačku, která nesahá původnímu vzoru ani po kotníky. A vlastně mě tam ta dějová linka s dvojicí zločinců-idiotů, kteří se snaží dostat zpět své auto, akorát otravovala, a nejzajímavější mi zde přišel nápad s dvojicí postav, které mají smrt na jazyku a rády by si před smrtí splnily poslední přání. Bohužel, i po této stránce film zklamává, protože se pohybuje daleko za hranicí uvěřitelnosti (mám kupříkladu značné pochybnosti, že člověk s diagnózou leukemie v pokročilém stadiu je schopen sexu s dvěma dívkami), a ve svém celkovém vyznění sděluje neobjevnou - a problematickou - message, že život se dá žít naplno jen s dostatečnou sumou na kontě. To, že si k ní ústřední dvojice na smrt nemocných sympaťáků pomůže přepadením benzinky a banky, film velkomyslně omlouvá odkazem na jejich chorobu, což mi osobně přijde jako velmi zavádějící. Pokud by měli všichni smrtelně nemocní pacienti naráz opustit zdi ústavů a začít vykrádat banky a dávat se na kriminální dráhu, aby si mohli plnit svá poslední přání, pak se obávám, že by nastal konec světa. Je to tak trochu v duchu hesla "po nás potopa" - a aby to bylo vtipné, tak jsou všichni filmoví policajti pochopitelně totálně neschopní, a sem tam do toho jedna z postav dostane svůj záchvat (a když jí náhodou dojdou léky, samozřejmě je lékárna jako na potvoru hned za rohem), aby se taky občas zabrnkalo na vážnou strunu a mohlo se pak v recenzích psát o neotřelé symbióze žánrů. A já si budu stát za tím, že hovno z toho, a tenhle film je svým způsobem jedním velkým políčkem lidem, kteří na rozdíl od vymyšlených filmových hrdinů - zločinců sympaťáků - doopravdy klepou na nebeskou bránu. ()
Můj oblíbený. V roce 97 jsme pádili do staré Minikinokavárny na německý film, v němž se snoubí černý humor s velkou lidskou tragédií, neboť není moc horších věcí, než-li nevyléčitelné onemocnění mladého člověka, který chce tak zoufale žít. Ale ono to někdy nejde a tak nezbývá nic jiného, než vytřískat z těch posledních chvil, co to jde a rozjet se umřít na místo tak krásné, že se o něm mluví i v nebi. ()
„Umírat se dá i stylově“. Netřeba v tom hledat hlubší otisk, (byť základní myšlenka je jasně čitelná), tohle má za cíl „pouze“ pobavit popř. posloužit jako oddechovka, což se taky (tu s větším, tu s menším úspěchem) daří. Knockin´ on Heaven´s door je svěží road movie nesoucí se v notně odlehčeném duchu, ale vždy v pravý moment připomene vážnost situace, tj., že smrt už netrpělivě přešlapuje za dveřmi, v podobě záchvatů hlavního hrdiny. A tak se vám může lehce stát, že v závěru (za ten ostatně ponechávám 4*, byť přiznávám, kdysi na mě snímek zapůsobil o poznání více) dojde i „na pověstnou slzu“. S (osobním) dovětkem na závěr: chtěl bych mít taky takhle „načtenýho“ Tarantina. Tolik k výtkám. P.s. jestli je opravdu v nebi moře, tak už se tam těším. O to větší mám strach, co na mě v tom pekle čeká. Snad aspoň tu tequilu tam mají. P.p.s…… Pinocchiovi jsou 3 roky a Terminátorovi táhne na 7. Primitivní co? Ale (stále) zabírá (alespoň v mém případě :-) ()
Priznávam, že zo začiatku som sa celkom obával, že to ochorenie oboch hrdinov bude na diváka pôsobiť lacno a prvoplánovo. Naštastie sa veci vyvinuli k mojej spokojnosti a bolo mi potešením zhliadnuť tento akčno komický kúsok s hlbšou myšlienkou. Odteraz sa budem snažiť chodiť každý rok k moru, jeden nikdy nevie... ()
Krásný film o umírání. V jednu chvíli až jednoduše optimistický, beztarostný a komediální tak, aby vás v další chvíli posadil emocionálně na dno. Aby připomněl, že v životě se může tvrdě dopadnout na hubu i za těch nejsladších časů. Je to o radosti ze života a naplnění svých tuh v pozadí s vyrovnáním se tragickému osudu. Člověk by neměl čekat a uskutečňovat věci na poslední chvíli, stačí jen žít podle představ. Nádherně smutný konec. P.S. Tohle že bylo natočené v zemi odpadních teenagerovských komedií a kriminálek??? ()
Galerie (39)
Photo © K2 Entertainment
Zajímavosti (9)
- Nevestinec True Romance je odkazom na film Pravdivá romanca (1993). Scenár k nemu napísal práve Quentin Tarantino, ktorého tvorba tento film inšpirovala. (BlackTom)
- Po závěrečných filmových titulcích následuje ještě krátká černobílá scéna. (Rominator)
- Když auto s Rudim (Jan Josef Liefers) a Martinem (Til Schweiger) vyjede z kukuřičného pole a spadne ze srázu, kolem proletí pneumatika, přestože auto má všechny čtyři. O něco později leží pneumatika poblíž a auto má přitom všechny čtyři nazuté. (milaneg)
Reklama