La Légende du saint buveur
The Legend of the Holy Drinker
Režie:
Ermanno OlmiKamera:
Dante SpinottiHudba:
José PadillaHrají:
Rutger Hauer, Anthony Quayle, Dominique Pinon, Sandrine Dumas, Jean-Maurice Chanet, Cécile Paoli, Françoise PinkwasserObsahy(1)
Zfilmovaná poslední próza vídeňského romanopisce Josepha Rotha z roku 1939, jejímž hrdinou je bývalý horník polského původu Andreas Kartak, nyní nezaměstnaný bezdomovec a alkoholik, nelegálně živořící jako tulák pod pařížským mostem. Jednoho dne mu tajemný starší pán půjčí 200 franků s podmínkou, že je do určité doby vrátí svaté Terezii Ježíškově (ochránkyně národů, které jsou vydány na pospas nemorálním systémům). Tím začíná Andreasova malá odysea skrz laciná bistra a hotýlky, kde podléhá pijácké vášni, chová se štědře vůči okolí, ale neustále v sobě nosí vědomí povinnosti a pevný úmysl dostát slibu. To se mu nakonec podaří jaksi napůl - o to větší je milost, jíž se mu dostává v kostelní kapli. (oficiální text distributora)
(více)Recenze (5)
Zlatý Lev ()
Hlavní hrdina je člověk po psychickém a morálním kolapsu, který nemá žádný cíl, který se záměrně upíjí. Nenadálý dar a jeho slib, že jej vrátí, až mu to poměry dovolí, sv. Terezičce z Lisieux (zastoupené farářem kostela sv. Marie v Batignolles), dají jeho životu přece jakýsi cíl. Slabost vlastního těla jej několikrát od splacení dluhu odvrátí, leč ta vědomost daného slibu jej neopouští, takže světice mu na jeho pouti vyjde vstříc. ()
Joseph Roth je jedním z těch báječných německých židovkých spisovatelů z období sklonu císařství a jeho Radetzkymarsch (Pochod Radeckého) je jedním z mimořádných děl této doby vůbec. Die Legende vom Heiligen Trinker (Legenda o svatém pijanovi) je jednou z jeho posledních prací. V roce vydání knihy (1939), umírá Roth, jeho pijan i celá (už ne "stará") Evropa. Poslední alternativu, kterou jí dal, tj. "upít se k smrti" nevyužila, dala přednost masakrům a plynovým komorám. Resumé (závěrečná věta): "Gebe Gott uns allen, uns Trinkern, einen so leichten und so schönen Tod! (Bože, dej nám pijákům stejně lehkou a krásnou smrt)", je povzdechem toho, kdo dovede nahlédnout do budoucnosti. Olmiho filmová adaptace trvá dvojnásobek času, který je třeba k přečtení knihy. To se málokdy stává. Olmi nás ale poučil o omylu: čteme příliš rychle a nedbáme, jak těžké je váhat. Neuvědomujeme si, co práce stojí přijímat zázraky. A být s milenkami a přáteli, kteří už možná ani nejsou naživu nebo na živu nikdy nebyli. Alkohol to zvládne, ne však každý alkoholik dokáže splatit svůj dluh. ()
Rutger Hauer tu podal zivotny vykon, hraje tu bezdomovca alkoholika Andresa Kartaka, ktory sa iba tula a hlada zmysel zivota v alkohole. Pekny poeticky film, moc sa vo filme nerozpráva, ale o to viac sa preziva. ()
Důvody, proč mě Olmiho "Legenda o svatém pijanovi" neuspokojila, jsou ryze osobní a týkají se zpracování předlohy. Rothovu novelu lze přečíst za půl hodiny; ve více než dvouhodinovém filmu jakkoli citlivé obrazy nemohou zastoupit obdivuhodně střídmý, a přitom rafinovaný jazyk jednoho z největších spisovatelů své doby. Andrease, jak jsem si ho vždy představoval (totiž jako samotného Rotha v posledním tažení ulicemi Paříže), by si s Rutgerem Hauerem sotva kdo spletl - i ten původně zamýšlený de Niro, jakkoli hvězdný, by vyhověl líp. Navíc ten Stravinskij... a angličtina... Nedávno jsem znovu zhlédl Fassbinderův maratón kolem Alexandrova náměstí - kéž by byl stihl natočit i tuhle legendu! ()