Před úsvitem

Souhlasím s tím, že míra pocitů vzbuzených tímto filmem závisí na vlastních zkušenostech s náhodnými setkáními, rychlými vzplanutími i vztahy všeobecně. A ne, nesouhlasím s tím, že jsou hlavní postavy nevěrohodné, špatné a nudné - mohou být nesympatické, ale jejich vzájemná konverzační chemie funguje dokonale. Oba jsem chápal, oba jsem respektoval. Co se týká romantických filmů, je to jednoduché - musím soucítit alespoň s jedním z nich. A tady jsem byl příjemně nervózní, když se ti dva potkali a oťukávali, když spolu vykročili do ulic. Stejně příjemně jsem pookřál, když prvotní zábrany opadly. A doléhala na mě melancholie, když se blížil jediný možný konec. Funguje to a já děkuju Ethanu Hawkemu a Julii Delpy, že mi svými absolutně přirozenými výkony dovolili věřit každé slovo i gesto. Dialogy jsou perfektní - nebo si snad někdo dovolí říct, že nesedí pro potřeby snímku, který touží věrohodně ukázat náhodné a silné citové vzplanutí dvou mladých racionálních lidí, s fatalistickým vědomím nemožnosti jeho pokračování? Když v jejich relativní všednosti, opatrnosti a verbální inteligenci vězí všechna ta tíha páru, který pořád váhá, jak daleko si vůbec může dovolit zajít? Citová škála jedinečného dne, vybuchující v náhlých stavech dokonalého souznění a přecházející do smutného, neodvratně přicházejícího konce. Scéna s fiktivním telefonováním v restauraci je perfektní. A k tomu sem tam tvůrci příhodí výborný nápad - jako je třeba závěrečná střihová rekapitulace teď již opuštěných míst, která ti dva navštívili. Možná drobátko intouš, ale rozhodně krásný malý film. (21.06.2008)

Dva neznámí lidé se náhodně potkávají, tráví spolu celý den (a noc) a poté přichází ta kritická chvíle, kdy se musejí rozejít. Ovšem zatímco se Before Sunset odehrává jen ve dne a v krásně romantické Paříži, tak Before Sunrise se odehrává (pravděpodobně ta nejmarkantnější změna) v noci. Avšak ať už to byla světélkující večerní Vídeň či prosluněná romantická Paříž, tak herci, scénář i kamera se povedli na jedničku. Ethan Hawke a Julie Delphy jsou fantasticky sehraní. Je pravda, že je tento a i druhý film jen a jen konverzační, ale je natočen tak zaníceně a s tak osobitým stylem, že se prostě nemůže nelíbit. Navíc nepostrádá vtip, inteligenci a přirozený šarm. (23.02.2005)

Pro mě dost osobní film. Připomíná mi vlastní vlakové seznámení, já ale tehdy nebyl jako Jesse, vystoupil jsem a nechal neznámou, sympatickou cestující pokračovat v její cestě, čímž náš souznivý, dlouhý rozhovor skončil…a pokud se říká, že si skrz filmy plníme nerealizované sny, Před úsvitem je přesně ten případ. Ale přímo k němu. Vyzařuje přirozenost (snad krom gesta barmana), mládí, spontánnost, svobodu, nevyzrálost, nesmělost, lehké, nenápadné jiskření, nejisté, letmé pohledy („hudební box“), oťukávání a prchavost (i kouzlo) okamžiku. Dílo je to úsměvné (vedou „telefonní hovory“), příjemné, plné očekávání a všemožných emocí. Dialogy (zdánlivě) o ničem jsou parádní a člověk si přeje, aby nikdy neskončily. Čas kvapí, blíží se „deadline“, najednou je tu poslední pohled na Jesse, pak Celine…a s dalšími zhlédnutími mně u konce ani trochu nevadí, že „vím“…5* už takřka bez výhrad. „Poslední dobou přemýšlím…znáš někoho, kdo má šťastný vztah?“ - „Jasně, znám šťastné páry. Ale myslím, že si lžou.“ - „Jo. Lidé můžou žít celý život ve lži.“ (08.03.2015)

Mile patetické milostné dobývání. Zvolená disciplína: střídavé monology s časovou dotací deseti hodin. Speciální schopnosti: místy nesnesitelné exhibování hloubky vlastní duše. Verdikt: snímek nelze nemít rád, protože míra do své výjimečnosti zahleděné otravnosti je u hlavních hrdinů skvěle lidská. Třetí díl je ale mnohem lepší. (22.08.2015)

Nemam rád romantický filmy a Linklaterův styl mi taky moc nesedí, ale Před úsvitem je zase takovej ten případ filmu, o kterym všude čtu/slyšim, jakej to je kult a must see záležitost. Tak jsem se jednoho dne odhodlal, že se na to podívám... Nemůžu ani říct, že by mě to zklamalo, protože jsem čekal, že se mi to nebude moc líbit, ale fakt jsem netušil, že tenhle vychvalovanej film je v podstatě akorát 1,5-hodinovej rozhovor o ničem. Navíc ústřední dvojka je dost nesympatická. Oba mi připadali jako strašný pozéři, který se akorát předháněli v tom, kdo z nich se vytasí s větší píčovinou, aby vypadal před tim druhym zajímavě. Sice chápu, že každej neni takovej povrchní primitiv jako já, ale když se s někym sotva seznámim, tak mu asi nebudu hned po 5 minutách vykládat nějaký svoje pošahaný teorie o duši a nekonečnosti vesmíru. I když uznávám, že je to celkem originální a určitě aspoň pro mě snesitelnější, než různý přeslazený romantický sračky klasickýho formátu. A je to dost divný, ale mam nějaký nutkání se podívat možná časem i na pokračování, jak to vlastně dopadne. Ale než vidět znovu tohle, tak radši budu čumět do zdi, takže 2 hvězdy jsou až až... (25.02.2014)