Les Lèvres rouges

Precíznu prácu kameramana, kostymérov či osvetľovačov by som viac docenil, ak by film nebol nakrútený na začiatku sedemdesiatych rokov, pretože dobová atmosféra ma vôbec neoslovila a do tohto hotela by som nešiel stráviť noci ani zadarmo. Toto je ale skôr môj osobný, čisto subjektívny problém. Prvá hodina filmu plynie veľmi pozvoľna, dôraz je kladený okrem spomínanej vizuálnej zložky aj na psychológiu, ďalšia polhodina je už značne explicitná a pripomína niečo medzi dobovými erotickými filmami a hammerovskými horormi. Bohužiaľ som film videl so značne nepodareným anglickým dabingom a aj preto mi pripadalo, že postavy sú mentálne akosi spomalené, čo najlepšie dokumentuje záverečná nehoda, ku ktorej vôbec nechápem, ako mohlo dôjsť. Snímka je ale bohatšia čo sa týka nastolených témat, ako by sa mohlo na prvý pohľad zdať. Príbeh Bathoričky je značne modernizovaný, predovšetkým tu ale silno cítiť univerzálnu tému túžby po ovládaní blízkych ľudí a to nielen v zmysle, že muž potrebuje svoju ženu vlastniť ako majetok. (26.03.2020)

Jako netradiční pojetí příběhu hraběnky Bathoryové se tento film povedl. Na svou dobu je moc dobře natočený. Audiovizuálně bych ho tipoval spíše o deset let pozdeji. Zajímavá a depresivní hudba navíc podkresluje celý děj a buduje zajímavou atmosféru. Co je však hlavním problémem snímku? Táhne se. Strašně se táhne a místy trošku nudí. U většiny upířích hororů je to obvyklý jev. Je mi líto, že zde je tak nízké hodnocení, ale já nad tři hvězdy jít nemůžu. Zajímavé dílo a pro fandy žánru určitě dobrá volba. (03.10.2011)

Potěšující příspěvek do mrňavého Bathoryovského rybníčku. Elegantní přechod od gotických upířin k moderněji pojatým hororům nemůže urazit žádného fanouška zubatých pijavic, ale bohužel místo doteků ledových prstů strachu a napětí se spíš po zádech plazí oslizlé prstíky paní Nudy. Pokud nikam nepospícháte, určitě stojí za jeden a půl hodiny Vašeho času. (11.07.2016)

Toliká estetika v blonďaté ženské kráse, andělsky bílých dámských kostýmech a melancholické poetice, připomínající takřka Polanskiho Hořký měsíc… zazděná tolika prázdnými a nevzrušivými dialogy. A taky nedokreslením charakterů postav, na kterých komorní interakci měl celý film stát, coby psychologický rozbor fascinace násilím, bezmocí a odevzdání se vyšším sílám. Ani nahota zde není využita účelově a dostatečně uspokojivě. Na tvář, účes, šaty a klidný, svůdný hlas Delphine Seyrig coby grófky Elizabeth Báthory ovšem jen tak nezapomenu. (18.05.2020)

Upírský příběh plyne zvolna jak líné vody Léthé... Hraběnka Bathoryová je zde vampýrem, který díky krvi mladých dívek nestárne. Vizuálně mi připomínal Smrt v Benátkách, atmosférou a především osudem hraběnky a její milenky Hlad T.Scotta. Modrá, červená! (šaty, šátek, světlo, župan....krev), noc a den, klidné a rozbouřené moře (je důležitou kulisou), opuštěná pláž i hotel. Stísněná atmosféra prázdnoty a nejasného nebezpečí. Bouře. Blesky. Moře šílí. Ruka s páskem dopadá na nebohou dívku. O násilí se více mluví (způsoby mučení nebohých dívek), než aby bylo předváděno. Hraběnka je typově mezi C.Deneuve a M.Dietrichovou. Stříbrná garderóba, svícen, broušená mísa...Pomalé s erotickým nádechem a jemným odkapáváním krve. (06.05.2014)