poster

Sním či bdím?

  • USA

    Waking Life

  • Slovensko

    Bdelý život

Animovaný / Fantasy / Mysteriózní / Drama

USA, 2001, 99 min

  • Aiax
    ***

    Superoriginální filozofická animovaně-hraná meditace. Richard Linklater se stejně jako ve filmech Before Sunset a Before Sunrise snaží divákům představovat myšlenky, názory, pocity v originální a zábavné formě. Jenže narozdíl od obou uvedených filmů je Waking Life z velké části jen pseudointelektuální žvanění, slovní průjem, který budí zdání hloubky a moudrosti, ale ve sktuečnosti je to jen blábol. Určitě jsou tam i zajímavé myšlenky, zajímavě podané zajímavými figurami, ale bohužel jich je příliš málo. Prázdné tlachy tentokrát vítězí na plné čáře. Přesto je forma tohohle snímku natolik originální a podmanivá, že dvacet třicet minut se na to dá koukat docela bez újmy. Kdyby Linklater ubral na pseudoinťoušství a přidal na opravdové hloubce a kdyby navíc skončil právě už po té půlhodince, byl by to jeden z nejzajímavějších nezávislých filmů za hodně dlouhou dobu.(27.1.2005)

  • Traffic
    *****

    Už je mi naprosto jasné, proč dostává Waking Life tak rozličné známky. A naprosto chápu jak ty, kteří při sledování (zřejmě ze soucitu k hrdinovi) usínali, tak ty, kteří ono zvláštní snové vyprávění pozorovali s očima široce rozevřenýma. Ono vlastně ani moc o vyprávění nejde, tedy ne, jak ho chápeme v tom tradičním, filmovém smyslu. Spíše máme pocit, že jsme na nějaké velké přednášce imaginární Univerzity Života, kde nám jsou, místo násilného vštěpování němenných pouček a přikázání, předkládány různé filozofické střípky k vlastnímu zamyšlení. Waking Life je dialogem s divákem a vyžaduje v tomto směru jeho plnou otevřenost a pozornost. Jestli je v pozadí toho všeho varovně zdvižený prst nad současnou podobou společnosti, přikazující "Probuďte se!", nebo optimistické fantazírování nad světlými člověčími zítřky (nebo obojí?), nechť si každý vyloží dle libosti.(12.7.2009)

  • Melies
    *****

    10 / 10 Hodiť Waking Life do odpadu so slovami, že ide o narcistickú, do seba zahľadenú masturbáciu nad útržkami z filozofických traktátov, popredných existencionalistických diel a výňatkov z ročenky modernej psychológie by bolo príliš jednoduché a hlavne scestné - Linklater nám tu nerozpráva ucelený príbeh, nesnaží sa nám vnútiť nejakú ideológiu či svetonázor, ale poskytuje nám odrazovú plochu na ceste k poznaniu, akúsi barličku, o ktorú sa budeme môcť oprieť opúšťajúc zabehané koľaje racionálneho myslenia. Klasické naratívne prostriedky udržujúce filmy a ich štruktúru pokope tu boli zavrhnuté v prospech jednotlivých logicky nesúvisiacich úsekov, každý z nich individuálny a od ostatných nezávislý, každý z nich jedinečný - rovnako ako táto prechádzka ríšou snov, ktorá, aspoň v mojom prípade, vyústila v inšpiratívnu a podnetnú debatu s priateľmi nad pohárom červeného vína a s cigaretkou v ruke. No povedzte, neznie to lákavo?(21.2.2006)

  • Aquarius
    **

    Bla bla bla... (Čím viac rozprávaš o človeku ako o spoločenskom výtvore... alebo o zhluku zmyslov... alebo ako o rozdelenom či zabudnutom, tým si otváraš nové možnosti na vyhováranie sa. A keď Sartre hovorí o zodpovednosti, nemá na mysli niečo abstraktné. Nehovorí o tom druhu bytia alebo duše, ktorý uznávajú teológovia. Je to niečo hmatateľné. Sme to my rozprávajúci sa. Robenie rozhodnutí. Konanie a zodpovednosť za dôsledky. Môže byť pravda, že na svete je šesť miliárd ľudí a pribúdajú. Avšak, tvoje konanie je odlišné. Za prvé, odlišuje sa materiálnymi podmienkami. Odlišuje sa od ostatných ľudí a dáva príklad. V skratke, myslím že mottom je... že by sme sa nemali jednoducho odpísať... a urobiť zo seba obeť rôznych síl. My sa vždy rozhodneme, kým sme. Zdá sa, že tvorenie vychádza z nedokonalosti.Vychádza zo snahy a sklamania. A myslím, že preto vznikol jazyk.)(11.8.2008)

  • mat.ilda
    **

    Moc hezká animace, přesto si myslím, že každý divák tančící domy s chodníky nemusí dát... A co náplň? Až na několik málo podnětů k zamyšlení mám nepříjemný pocit, že se Linklater příliš zahleděl do filosofických úvah, svých filmů, herců, kteří v nich hrají i sám do sebe a netuším, komu tím chce prospět.(29.7.2010)

  • - Natáčelo se 22 dní, a to pomocí obyčejných kamer PC1 a Sony TVR900. (Caelos)

  • - Hrací automat v poslední scéně je Fireball Bally z roku 1971. (Caelos)

  • - Scéna s promítající opicí, kdy muž na plátně točí s kytarou nad hlavou a zahazuje ji, odkazuje na klip „Lithium“ od kapely Nirvana. (puchal)

Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Další informace