Nightmares
Režie:
Joseph SargentHudba:
Craig SafanHrají:
Cristina Raines, Emilio Estevez, James Tolkan, Lance Henriksen, Tony Plana, Richard Masur, Veronica Cartwright, Albert Hague, William Sanderson (více)Obsahy(1)
Tento film je tvořen čtyřmi povídkami, které jsou založené na amerických městských legendách. První příběh 'Terror in Topanga' je o kuřačce (Cristina Raines), která chodí v pravidelných intervalech nakupovat cigarety, i když v sousedství řádí sériový vrah. Druhý příběh se jmenuje 'Bishop of Battle'. Pojednává o mladíkovi (Emilio Estevez), jenž propadá své vášni pro videohry tak, že se videohry stávají doslova jeho životem. 'The Benediction' (založený na povídce Stephena Spielberga 'Duel') je o knězi, který ztratil svou víru a opouští klášter. Na své cestě je však sledován černým náklaďákem, jenž pochází ze samotného pekla. Ve čtvrtém příběhu 'Night of the Rat' (volně založeném na filmu 'Poltergeist') manželský pár (Richard Masur a Veronica Cartwright) s malou dcerkou bojují proti obrovské kryse žijící v jejich předměstském domě. (Chatterer)
(více)Recenze (56)
║Rozpočet $-miliónov║Tržby USA $6,670,680║Tržby Celosvetovo $-║ ()
Zajímavé. Prima dávala tento hororový soubor povídek už před asi půl rokem, ale dostal se k němu až nedávno. Příběhy jsou docela slušné, především s Emilio Estevezem o viodehře jde o zajímavý nápad, který ve své době působil určitě originálněji než dnes. Je cítit docela dobrý námět hororového ražení, který se nebojí jít cestou budování atmosféry, což se projevilo v taktéž kvalitním posledním díle. Zůstává tak možná jen škoda, že první část nebyla silnější zážitek. Horory a tento především však docela stárnou... ()
Kvalitný hororík. Veľmi často sa nastáva, že by ma bavili všetky poviedky, ale tu sa to podarilo, ani pri jednej som sa nenudil. Ak by som ich mal zhodnotiť, tak by to bolo podľa poradia 80% - 50% - 50% - 100%. Takže všetky si držia slušnú úroveň, pričom tá posledná s krysou si vyslúžila štvrtú hviezdičku. Bola jednoznačne najnapínavejšia a najhororovejšia. ()
Dva roky pred inou hororovou antológiou, kingovkou Mačacie oko, sa na scéne objavili Noční děsy – celovečerák pozostávajúci zo štvorice príbehov. Zaujímavé (a aj vcelku osviežujúce, aby som pravdu povedal) je, že ich nič nespája, žiadny rozprávač ani nič podobné. Najmenej ma bavil nehororový príbeh s počítačovými hrami s dnes už predpotopnými CGI (1*), potom ten s kňazom (2*). Naopak, úplne prvý (3* s nábehom na štyri) a úplne posledný (3* s o čosi menším nábehom na štyri) na tom boli najlepšie – prvý prekvapil solídnou pointou s pumpárom a druhý poriadne temnou atmosférou o rodinnom dome s neželaným votrelcom (tento príbeh však bohužiaľ trošku dopláca na zastarané vtedajšie trikové možnosti, takže vo finále, odohrávajúcom sa v detskej izbe je skôr smiešny, než desivý). O štyri roky neskôr Joseph Sargent natočil „pecku“ Čeľuste 4. Symbolický bod k dobru za sympatický kasting: Richard Masur (Vec, To), Veronica Cartwright (Vtáci, Votrelec), Lance Henriksen (Omen 2, Piraňa 2) a Emilio Estevez (Zapadákov). ()
Noční děsy představovaly už v době svého vzniku, když 80. léta vůbec nebyla skoupá na podobně koncipované povídkové hororové snímky, spíš podprůměr s výrazně televizní vizáží, které by se hodilo spíš rozkouskovat do nějakého hororového televizního seriálu. Konec konců na sebe nijak nenavazují a tématicky spadají každý do jiné hororové kategorie. Navíc se na tomhle filmu výrazně podepsal zub času, když především poslední povídka o obří pekelné kryse díky šíleným trikům působí jako nechtěná parodie. Z hlediska scénáře, režie ani hereckých výkonů nejde o dílko, které by dnes mohlo zaznamenat nějaký úspěch a jeho poměrně slušné hodnocení bude spíš souviset s nostalgií fanoušků, kteří jej viděli kdysi v minulosti. Celkový dojem: 30 %. ()
Tento snímek skládající se ze čtyř hororových povídek jsem kdysi večer zhlédla v televizi. Nejvíce si z něj pamatuju dobrou atmosféru, Emilia Esteveze jako zuřivého hráče, jehož dostihne a pohltí vlastní závislost a přerostlou krysu, která mi v té chvíli připomínala spíše domácího křečka a celkově mi tato scéna připadala nesmírně vtipná:) ()
Nakonec jsem asi udělal dobře, že jsem si film nahrál a podíval se na něj přes den, pač slůvko "horor" mi přijde trochu matoucí. Sám bych použil spíše slůvka mysteriozní, povídkový, což by sedělo mnohem lépe.// První povídka působila jako jeden z poctivých kousků z klasického Veřte-Neveřte, sympatická, nenáročná, působivá, ale předvídatelná **** // Druhá povídka mě zaujala jednoznačně nejvíc a nejen proto, že v hlavní roli se objevil můj oblíbenec, mladičký Emilio Estevez. Opravdu pěkné a zábavné fantasy. Podobné příběhy vždy nadchnou dětskou a sentimentální část mého já. ***** // Třetí příběh velmi průměrný a zachraňoval ho hlavně Lance Henriksen. Víc není co dodávat. slabší *** // Poslední povídka zaujala nejméně. "Horory" se zvířecí tematikou nikdy nebyly mou zálibou a ani náznak potergeista nepomohl. Konec vyzněl už víceménně velmi směšně. slabé **// Celkově mi čistě matematicky vycházejí jasné tři hvězdy, specificky oceňuji jisté kouzlo a nápaditost, která však mohla být mnohem lépe využita, ale co naplat. Ta čtvrtá hvězda je zatraceně slabá, ale pokud si to nerozmyslim, nechám jí tu. Respektive dokud nezapomenu na první dojmy a už nebudu považovat za poctivé hodnocení zpětně měnit. Jedině až po další projekci. ()
Kdysi se mi tenhle povídkový film líbil, dnes mi přijde dosti vyšumělý. První tři povídky jsou hodně průměrné a tentokrát mě moc nebavily. Vše zachraňuje Noc krysy. Veronica Cartwrightová opět hledá kočičku, ale nakonec najde místo Vetřelce rudě žhnoucí oči v prostoru pod domem. Triková úroveň je sice mizerná, ale povídka má své kouzlo i napětí. Z celkových 2,5* zvedám díky muzice ve druhé videoherní povídce - Black Flag, Rik L. Rik, Fear. A výborná je scénická hudba. Toť vše... ()
Povídky číslo tři a čtyři jsou bravurní.. ()
4 povídky, všechny koukatelné. První o vrahounovi, atmosférická, velmi dobrá. 85% Druhá s Estevezem o závislosti na video hře, mysteriózní. 60% Třetí s Henriksenem v roli faráře, asi nejslabší. 50% Poslední o obří kryse, velmi dobrá. 80% Celkově malinko silnější 3*. 65% ()
Poměrně zábavná béčková antologie, ale jednotlivé segmenty jsou jako přes kopírák - všechno už tu někdy bylo a v daleko lepším podání. Joseph Sargent naštěstí byl velmi schopný režisér a dokázal vytvořit solidní atmosféru ve všech částech. Terror in Topanga: Krátký a jednoduchý thriller o ženě, která si v noci jede koupit cigarety i přes to, že okolí ohrožuje sériový vrah. Zřejmě taková malá protikuřácká agitka - 50%. The Bishop of Battle: Emilio Estevez je posedlý hraním arkádových her, ale jedna z nich mu trochu přeroste přes hlavu. Osmdesátá léta hadr - 55%. The Benediction: Třetí příběh se nese na vlně snímků jako Duel a Auto - démonický vůz pronásleduje zoufalého Lance Henriksena, na jehož hereckém výkonu tato část více méně stojí - 55%. No a nakonec čtvrtá část Night of the Rat: Historka o rodině, kterou terorizuje přerostlá krysa. Ve stejném roce však vznikl komediálně laděný horor Zlo neznámého původu s Peterem Wellerem, který tuhle zápletku pojal daleko zábavnějším způsobem, tím pádem se tento vážně pojatý segment nemůže celovečernímu filmu vůbec rovnat - 55%. ()
Všechny povídky mají potenciál, všechny mi nicméně přišly poněkud nedopečené. ()
Klasická osmdesátková antologie se všemi klady a zápory, které k takovýmto kouskům patří... Čtyři tak trochu naivní příběhy s lehkým morálním podtextem (nekuřte, nehrajte automaty), slušnou atmosférou, absencí nahoty a klasickými efekty poplatnými době vzniku... Druhý, spíše sci-fi příběh mi úplně tak nesednul, naopak poslední o přerostlé kryse byl parádní a za ten taky jednu hvězdičku přihodím... Ale musím říct, že ani jeden kus vysloveně nenudil a to se v mých očích sakra počítá... ()
První tři povídky za 4, poslední za 3. Zdá se, že v 1. polovině 80. let se USA (na rozdíl od západní Evropy, která se začala rozkládat dříve) snažily ještě držet určitou pozitivní morálku. První tři příběhy jsou zároveň tak trochu výchovné, neboť ukazují, že do strašných situací se dostal člověk svou neposlušností či selháním. Poslední příběh o obří kryse je na infanitlní úrovni japonské Gappy... ()
No tak mě se Nightmares dost líbilo. Je pravda že některé příběhy pokulhávají......Ale hezky popořadě. První příběh o ženě co si jede do města pro cigarety je naprosto dokonalá ale bohužel nejkratší, dokonce mi přijde že si zde režisér Jamie Blanks půjčil konec filmu(překvapující) ke svému Urban legends 5*. Druhá povídka o hráči který chce dohrát hru kterou nikdo před ním nedohrál je sice dobrá a hodně efektově dobře zvládnutá, ale bohužel i dost zdlouhavá, Emilio Estevez tu hrál skvěle ale bohužel tu bylo až přehnaně moc ukázek z těch her, takže snižuju na 4*. Třetí povídka ale dopadla nejhůř. I když Henriksen je sympaťák tak neudržel tempo který je neuvěřitelně pomalé, a navíc povídka je děsně nezajímavá. 3*. A nakonec povídka o nepříjemném spolubydlícím. Krysa. Film mi dost silně připomínal kratší verzi Of unknown origin. Pěkně udělané a zábavné 4*. Takže resumé? Dávám 4* protože i přes dost slabý třetí příběh u mě jsou většinou pozitiva. ()
Čtyři hororové povídky s morálním ponaučením. Ve zkratce - nekuř, nehrej videohry, věř v Boha a nebuď kokot. První s nádechem slasheru oplývá slušnou atmosférou strachu, ale závěr ji zcela zabije. Druhá s nádechem puberty notně zastarala a její pointu jsem uhádl hned po vstupu do herny. Třetí s nádechem satana by mohla být vzhledem k tématu a hlavnímu představiteli (Lance Henriksen) tou nejlepší, bohužel je tomu přesně naopak. Pointa zcela nekomentovatelná. Čtvrtá s nádechem večerníčku byla až do zjevení přerostlého krysáka Edy, jehož řev byl bez jakýchkoliv pochyb inspirací pro Spielbergova tyranosaura o deset let později, téměř vynikající. Kolem a kolem, jakž takž koukatelný, ale zapomenutelný a slabý soubor. ()
Skopičina. Ke konci jsem už tak trpěl, že ten odpad dát prostě musim. ()
Béčko ako remeň, ale také proste boli 80. roky a práve to mám na nich možno najradšej... Páčili sa mi najmä poviedky Night of the Rat (mala určité hororové kontúry, aj keď megakrysa, ktorá sa tu objaví už v dnešnej dobe predimenzovaných vizuálnych efektov vystraší asi málokoho) a Bishop of Battle (zaujímavý nápad, frajerský Emilio Estevez). ()
Tohle jsem viděl strašně dávno a zapamatoval si z toho jen druhou povídku. Utkvěla mi v paměti ale tak silně, že jsem trochu zapátral abych si film osvěžil. Raně osmdesátkový povídkový filmový horror. To je prostě to nejlepší doporučení, co může film dostat. Přesto to nemusí stačit. První povídka je hrozně super. Hlavně pro jednoduchou zápletku v kombinaci s kratičkou stopáží. To napětí v ní ale přímo bobtná. (*****) Druhou povídku mám hrozně rád, pro její typickou osmdesátkovost. Prostě příběh své doby. On by šel realizovat i dneska a v rámci digitalizace i pozlátkověji, ale ztratilo by to to kouzlo. Dnešní PS a Xbox generace to asi nepochopí a nevcítí se tak do toho, ale já pocházím z generace, která tohle (sice o pár let později) zažívala na vlastní kůži, takže hlavního hrdinu povídky docela chápu. Taky jsme vydrželi hrát celé dny, byly jsme hodní na babičky a příbuzné, aby z toho kápla nějaká dvojka do automatu, někteří z nás dokonce kradli. Povídka je možná zbytečně dlouhá, ale ty digitální triky jsou parádní a nostalgie (společně s naprostou a bezvýhradnou láskou k osmdesátkám) funguje dost silně. Plus ty punkové vypalovačky. (*****) Byla-li první povídka syrovým horrorovým thrillerem, druhá sci-fi horrorem, třetí povídka je spíše psychologické mysteriózní drama o ztrátě a znovunalezení víry. Henriksen se snaží, ale nestačí to. Něčím mě to hrozně prudilo. (**) Poslední povídka se rozjíždí dobře a naláká na slušný apokalyptický souboj mezi člověkem a krysou s parádní matkou a brutálně nesympatickým fotrem. Celé se to nakonec ale utopí v nezajímavosti, fotřík je čím dál nesympatičtější (chcete ho zabít dřív, než ta krysa) a veškeré nadšení ze začátku je pryč. (2,5*) ()
Podobných antologií (souborů hororových povídek) mám ve své složce (sbírce) opravdu požehnaně, ale jaksi jsem jim až dosud nevěnoval tolik pozornosti, jak bych asi měl. Zvláště když dokáží docela zaujmout svou různorodostí a v některých případech jsou tyto krátké příběhy mnohem lepší, než lecjaký celovečerní film. Nightmares jsou sice spíše průměrnou záležitostí mezi svým „druhem“, ale to je dáno hlavně tím, že všechny čtyři povídky byly pod taktovkou jednoho režiséra. Nicméně každá z nich je svým způsobem alespoň trochu zajímavá, přestože mají různou kvalitu svého obsahu. Ale to už tak bývá...1)Tato úvodní kapitola (první povídka) nemá zrovna dvakrát originální zápletku, přesto se v ní režisérovi podařilo vytvořit zajímavou atmosféru, která ve své podstatě neměla skoro žádnou slabinu. Celé to trvalo necelých dvacet minut, takže divák neměl ani moc prostoru k tomu, aby se začal nudit, což bylo jen a jen dobře. V závěru sice lehce zahaprovala logika, ale žádná tragédie se nekonala. Každý svého štěstí strůjce…50%...2)Druhá povídka se mi líbila především díky výběru hlavního hrdiny, protože Emilio Estevez patří mezi moje oblíbence. Její náplň mě zas vrátila do dětských let, kdy jsme s kámoši byli rovněž závislí na herních automatech s videohrami – na které padla většina kapesného. Příběh samotný sice není zrovna okouzlující, ale i zde jsem se dočkal docela zajímavé atmosféry, která byla podtrhnuta celkem povedeným závěrem a především velmi slušným hudebním doprovodem v pozadí (nebo lépe řečeno ve sluchátkách). 60%...3)Třetí povídka bohužel rovněž neoplývá zrovna originální zápletkou a já musím souhlasit s tvrzením, že inspirací pro tento příběh se jistě stal Spielbergův film Duel či Silversteinův The Car. Ono by na tom nebylo nic tragického, jen kdyby se to celé nebylo tak chabé. Atmosféra nemá pořádné grády a místo aby gradovalo napětí v podobě silniční honičky, tak se nám režisér snaží děj „obohatit“ o vzpomínkové pasáže, proč vlastně hlavní hrdina ztratil svou víru. To mě však v dané situaci zajímalo asi nejmíň. Lance Henriksen se snažil, tomu upřít nemůžu, ale vzhledem k tomu, že jsem již dříve viděl jak Duel, tak i The Car – tohle byl jen slabý odvar. 40%...4)Poslední povídka o obří (nesmrtelné) kryse, tak ta už byla spíše pro zasmání. Samozřejmě dalo se z tohoto tématu vytěžit mnohem více a první polovina filmu vůbec nevypadala špatně – náznaky hororové atmosféry tu jednoznačně byli, ale celé se to podělalo oním obřím plyšákem + záběrem přes lupu a nelogickým chováním především pána domu. Ten mi po pravdě moc sympatický nebyl. Našel bych tu pár kladů, ale ty nestačí ani na průměr. O krysách jsem už viděl mnohem lepší filmy a nemuseli být ani nesmrtelné. 40%...V konečném součtu mi tak vychází čistý průměr. Nic světoborného, ale tak snad každý divák si zde najde tu svou oblíbenou povídku. Jejich kvalita i úroveň byla opravdu různorodá, nicméně žádná z nich nebyla natolik úžasná, abych si jí navždy vryl do paměti. Jak už jsem řekl, jde o průměrnou záležitost. Nic víc, nic míň. 50% () (méně) (více)