Past

Námět skvělý a první hodina na koncertě napínavá, černohumorná, zábavná a s náběhem na thrillerovou klasiku v podžánru "omezený prostor" a la Hadí oči. Člověk úplně zapomíná, že celou dobu sleduje záporáka, který by mu měl být odporný, a ne kladného hrdinu. Ale jak to opustí koncertní halu, scenáristicky to jde rychle do kytek a to zoufalství se navíc absurdně natahuje, až ke krajně neuspokojivému konci. Místo aby scénář v druhé polovině pořádně využil filmovou dceru, vytáhne do popředí dceru režiséra (zpěvačku ve filmu) a... no nic, nebudu spojlerovat, ale dalo by se na tom vyučovat, jak vypadá nezvládnutý třetí akt, a už si nevzpomínám, kdy mi slibně rozjetý film v závěru takhle zhořkl. Taky jsem čekal, že ten koncert bude mnohem intezívnější zážitek, jak to Shyamalan hypeoval, ale prd. Sympaticky ztaťkovatělý Hartnett střídající neškodnou, chladnokrevnou a křečovitě vysmátou polohu každopádně výborný a celkově opatrně doporučuju. (70%) (02.08.2024)

Velmi dobře koukatelný film. Z Joshe se z cukrouše v Pearl Harbor stal taťkovský cukrouš. Pan režisér je na tom s přirozeným hereckým výkonem daleko lépe než některé až karikaturní postavy. Ale je otázkou, jestli to takto pan režisér vlastně nechtěl. To pak totiž geniálně balancuje na hraně komediálnosti a thrilleru, byť se to teda pojmenovává jako "mysteriózní".... Udržet napětí se daří, hra  kočky s myší graduje, chvilkama člověk neví, kdo je myš a kdo je kočka, nebo teda spíš kocour.... if you know what I mean.... no a konec je prostě.... konec :-D Good on you, Mr. Shyamalan! Good on you! (30.08.2024)

Režisér i hlavní herec potřebují restart kariéry jako sůl. Mrzí mě, že tenhle film jim k tomu s největší pravděpodobností nepomůže, přestože by si to oba zasloužili. Výtečný námět, správně dávkované napětí, otázka svědomí, komu v příběhu fandíme a za jakou cenu, sem tam humor a režisérova půvabná dcera především v pěvecké roli. Menší výtky z mé strany směřují k posledním cca dvaceti minutám, které byly překombinované a dost nereálné, ale možná to byl účel?! (21.08.2024)

Ve zdejším seznamu žánrů mnou zkouknutých filmů mi chybí žánr "komedie", na což jsem mimořádně hrdý, klasickými komediemi totiž hluboce opovrhuju. A když už "komedie", tak na podobný "coenovský" způsob. Pan Šajmalan si ve svém novém filmu tentokrát nejenom střihl o něco málo větší roli než obvykle, ale hlavně opustil své oblíbené mysteriózno a fantaskno, aby si pro změnu zkusil kriminální thriller. Ale ovšemže je to thriller hodně svérázný, netradiční, nešablonovitý, nevážný, odlehčený, hravý, s velkou nadsázkou pojatý. Já osobně radím vůbec se nepitvat v překombinovanosti a nesmyslnosti scénáře, ale jen se bavit a relaxovat, kouká se na to opravdu moc dobře. Perličkou je účast jindy stoprocentního sympaťáka a klaďáka Hartnetta v roli Butchera Coopera (kterého ovšem hraje trochu toporně a nevěrohodně), nebo mladší rejžovy dcery, ze které chce mít táta zjevně herečku, když už ta starší se po jeho vzoru věnuje rejžování. (30.08.2024)

Ok, coming out: jsem zakuklený auteurista, protože PAST je další Shyamalanův výborný film, který na rozdíl od toho předchozího - NĚKDO KLEPE NA DVEŘE - není ani třeba mírně nadhodnocovat kvůli tomu, že žijeme v normativně homofobní společnosti. Pokud upoutávka vytvářela zdání, že až na nahrazení protagonisty antagonistou půjde o přímočarý thriller situovaný jako ty pozdně osmdesátkové/devadesátkové do jedné lokace, tak výsledek je další Shyamalanova silně koncepční záležitost. Koncept je tentokrát založen na strukturních hrátkách odvislých od toho, kdo zrovna s kým hraje hru na kočku a myš, přičemž lovená myš je antagonista a kočka se několikrát proměňuje - a s přibývající stopáží se role prohazují.__________ Realismu, uvěřitelnosti, jasného ohraničení (nálad, žánrů...) a podobných věcí milné konzervativní publikum bude akorát muset přistoupit na to, že tentokrát je to tzv. full-De Palma. Jestli herci hrající mentálně handicapované nemají najet do full-retard modu, aby byli oceněni, jak zazněla rada v TROPICKÉ BOUŘI, tak Shyamalan zde nejenom frčí ve full-De Palma modu. Jak se u seriálů užívá pojmu Jump the Shark, když po svém zdánlivém vyčerpání začnou vršit bizarnosti pro získání divácké pozornosti, tak u PASTI platí Jump the De Palma. Trapné popularizační přirovnání prostřednictvím drog jsem užil už (před?)minule, ale představte si FANTOMA RÁJE, DVOJNÍKA, KAINOVU VÝCHOVOU a HADÍ OČI na kokainu, ketaminu, cracku a speedu, a to někdy zároveň. Už pro tu stylitickou ekvilibristiku je to ohňostroj... nikoliv marnosti, nýbrž nápadů: kombinace širokoúhlých objektivů a teleobjektivů s vycentrovanými detailními záběry; subjektivizace prostřednictvím split-dioptr shotů a proměn nasvícení i vypadávání postav ze záběru anebo jejich neobvyklé oříznutí odpovídající směřování pozornosti antagonisty; užití koncertní písňové hudby ke komentování dění anebo rozpoložení postavy; zmnožování ploch (včetně mobilů a nasvícení scény jimi) a vnitrozáběrová montáž obecně... a jak je zvykem, promyšlené nakládání s barvou (zde je klíčem mocenské a rodinné uspořádání). Podobně se zmnožují a míchají žánry, protože thriller se značně černým a obecně nadsazeným humorem se zhruba hodinu odehrává na pozadí koncertu, přičemž celé je to kritika i oslava moci fandomu, satira života zdánlivě ideální americké středostavovské rodiny a nutnosti hrát různé společenské role, takže něco mezi MUŽEM, KTERÝ VĚDĚL PŘÍLIŠ MNOHO (koncertní pasáž), PSYCHEM (v až výsměšně nadsazené podobně), MLČENÍ JEHŇÁTEK (profilace a postupně jako silné se ukazující ženské postavy)... a AMERICKÝM PSYCHEM (satirická rovina). De Palma je mrtev (ok, už netočí, producenti jsou kikoti), ať žije Shyamalan! (05.08.2024)