笛吹川
The River Fuefuki
Recenze (8)
Docela zvláštní film, na jednu stranu je hrozně fajn vidět film, který ze samurajského podhoubí netvoří hrdinné příběhy, ale naopak se zaobírá lidmi na tom bezvýznamnějším konci potravního řetězce, jenže... Tady se nepovedlo příběh napsat tak, aby byl zajímavý po dobu dvou hodin, což je hlavně tím, že je tvořen jednotlivejma střípkama, které sami o sobě jednoduše nejsou tak dobré, aby udrželi celovečerní délku, navíc je tu pár věcí, které jsou iritující, přeci jen, když se jedná o pohyblivé médiium, je poněkud otravné když se uprostřed bitevní vřavy místo (docela dobře zvládnutých) záběrů objeví jen zopár fotek s válečnými výjevy, narušuje to atmosféru, není to vizuálně zajímavé, je to jenom vybledle divné. Je to fajn film, ale jediné zajímavé na něm je téma a několik záběrů, které jsou zpětně dokolorvané, takže to vypadá, jako kdyby někdo pouštěl tenhle film na promítačce a čas od času čmárl na objektiv projektoru nějakou levnou vodovkou. ()
Navzdory akýmkoľvek očakávaniam, a vlastne vzhľadom na režiséra veľmi pochopiteľne nejde o žiadne jidai-geki v podobe chambary, ani veľkolepú historickú fresku na spôsob bohatých plátien Akiry Kurosawy. Vizuálne nádherný a pôsobivý protivojnový film Keisuke Kinošitu zaznamenáva vzostup a pád nedôležitého rodu Jamagučiov na pozadí dejinnej epochy a veľkých udalostí. Vojna, sprvu vnímaná ako bežná súčasť života generácií roľníkov odchádzajúcich s vidinou ľahkého zárobku a mizivej slávy na výpravy s ich pánmi, postupne svojimi plameňmi stravuje celý klan a ženie kraj do záhuby. Kinošita naprieč desaťročiami buduje večný kruh života, smrti a znovuzrodenia (zjavenia mystickej ženy sprevádzajúcej duše mŕtvych na ich odchode a novorodencov pri ich príchode na tento svet, viera roľníkov v posmrtnú reinkarnáciu) a ťažkého, ale harmonického nažívania obyčajných ľudí v obklopení majestátnou prírodou. Aj keď do tohto kruhu často vstupujú bitky, Kinošita ich miesto výpravných a prepracovaných akčných scén nahrádza pár hrozivými výjavmi a statickými fotografiami odporujúcimi hrdinskému pátosu či estetizácii smrti. Jeho hrdinami nie sú synovia oddaní cieľu brániť svojho pána (a už vôbec nie po moci bažiaca šľachta), ale tí, ktorých zanechávajú doma - matky a otcovia, ženy, deti primladé na boj a múdri starci, ktorí sa snažia potomkov uchrániť od desivého osudu. V tom si je Rieka Fuefuki podobná s ďalšími Kinošitovými filmami zasahujúcimi veľké obdobie plné zmien a otrasov (tu je to napríklad nástup strelných zbraní meniaci pomery na bojiskách či postupné drobenie šogunátu sériou prekvapivých spojenectiev a zrád). Obsahuje však viac postáv, ktoré nemajú priestor na dôkladné vykreslenie charakterov. Do popredia tak plnou silou vystupujú myšlienky filmu a časové skoky i časté uhýbanie jednoduchej dramatickej gradácii sa skôr než pompéznym veľkofilmom blíži elipsovej réžii japonských majstrov čiernobieleho plátna (Kinošita dá neraz spomenúť na Jasudžiró Ozua i sklonmi kamery či rámovaním). Dielo je mimo krásnych kompozícií a prostredia jedinečné tiež v komentároch už neraz spomenutým citlivým kolorovaním, ktoré zdôrazňuje dennú dobu či náladu a dáva tak vyniknúť unikátnej atmosfére smutného príbehu o snoch, ktoré doba vypálila do tla. 100% Season Challenge Tour 2015 ()
Antiheroický a antiromantický antimilitaristický historický film o době permanentních válečných zmatků v Japonsku 16. století. ()
Dostať na plátno takým obratným sposobom 60 rokov života obyčajných ľudí na pozadí vojen je obdivuhodné. Japonské filmy nám častokrát ukazovali hrdinské eposy občianských vojen, ale málo je takých, ktoré poukazujú na ich nezmyselnosť. Táto antisamurajská dráma plná nárekov ( piesne, ktoré dotvárajú temnú atmosféru ), působivého zvuku a hudby, či originálnej kompozície čiernobieleho obrazu s farebnými "vsúvkami" je originálna a nezvyčajná. Možno len samotný príbeh mohol byť silnejší, lebo spomínané technické parametre sú neprehliadnuteľné. 4+ ()
Ani jedno hodnocení? To žádný milovník asijské kinematografie neviděl tuhle klasiku? Vynikající fatalistické jidai-geki z období Takedy Shingena, od mistra Kinoshity, výjimečné použitím barevných dodělávek do černobílého obrazu. To ihned vyvolává určité podezření z kýčovitosti, samoúčelnosti apod., nic však není dále od pravdy. Výtvarné pojetí staví na velmi decentním barevném zvýrazňování nálad a atmosféry, zároveň s použitím různých odstínů černobílé a promyšleným prolínáním záběrů, vždy velmi vkusně a funkčně - výsledný vizuální dojem je až neuvěřitelně originální a působivý. Důležitou roli hraje i propracovaná zvuková stránka, a to nejen co se hudby týká, ale především co do celkové rytmiky. Hideko Takamine ani Shima Iwashita bohužel nedostanou příliš prostoru, herecké výkony jsou však celkově na velmi slušné úrovni. Nepřetržitě je zjevný Kinoshitův odpor vůči jakékoli formě moci jednotlivci nepříslušící, skutečnost, že bezohlední mocní dopadnou stejně jako všichni ostatní, mu přináší očividné zadostiučinění;). Nemám důvod dát jiné, než plné hodnocení... ()
Jeden z mála filmov, ktorý na obdobie občianskych vojen v 16. storočí nepozerá s pohľadu "slávných kniežať" ale obyčajných roľníkov a farmárov. Režisér Kinošita sa nikdy netajil svojim odporom k "samurajskej ére" a práve preto zabudnite na heroické výkony neporaziteľných samurajov a masívne bojové scény. Tento film exceluje v úplne niečom inom. Zbavuje toto obdobie heroického pátosu a romantiky a ukazuje zúfalstvo, nespravodlivosť a úbohosť tej strašnej doby. Vlastne je to neskutočne depresívny a temný film... ponurosť, zlo a beznádej doby nie len že bravúrne "podfarbuje" decentne použitými farebným "šmuhami" na čiernobielom obraze ale aj "duchárskymi" vsuvkami, keď pani "Smrť či Osud?" spieva svoje mrazivé piesne štýlu Nó... Dôležité udalosti tej éry vidíme vo filme len ako krátke zábery s významných bitiek alebo sa z nich dozvedáme s rozprávania farmárov. Vynikajúca kompozícia obrazov, skvele napísaný scenár, ktorý s prehľadom dokázal pokryť obdobie až 60 rokov (slávna éra rodu Takeda od narodenia Šingena Takedu v roku 1521 do tragickej smrti jeho syna Katsuyoriho v roku 1582) a v neposlednom rade presvedčivé herecké výkony a zvuková stránka filmu mi nedávajú inú možnosť než udeliť maximálne hodnotenie. ()
Sadahei (Takahiro Tamura) vyrůstá v chudé rolnické rodině v neklidné době vlády Shingena Takedy a jeho syna Katsuyoriho. Je vychováván dědečkem, protože jeho matka ho opustila kvůli sňatku s bohatým kupcem, a také jeho strýc dal přednost službě v armádě před nuzným životem sedláka. A právě volba, mezi klidným, ale chudým životem rolníka a krátkým, ale slavným životem vojáka pronásleduje celou Sadaheiovu rodinu. Všichni tři synové se dají naverbovat do armády, kde skončí i jeho dcera Ume (debutující Shima Iwashita). Ve válce padne i jeho žena (výborná Hideko Takamine) a Sadahei tak nakonec zůstává sám ve svém domě zvaném hmyzí klec. (Symbolicky, každá generace jeho rodiny sní o přestavbě této chatrče, avšak nikdy k tomu nedojde). Film je originálně kolorován a Kinoshita tím dosahuje jedinečné atmosféry. Jednoznačné je i jeho pacifistické poselství, co trochu vadí je určitá nepřehlednost, Dostat celý lidský život do dvouhodinového filmu vyžaduje určitá omezení - děj se odehrává pouze v následných dějových skocích vpřed, chvílemi je tak dost obtížně orientoval se v příbuzenských vztazích celé rodiny, těžko lze i odhadovat reálný čas uplynulý mezi jednotlivými časovými střihy. Navíc, jednotlivé postavy nemají dostatek prostoru pro vysvětlení svých pohnutek a působí tak mnohdy naivně (zvláště nejstarší Sadaheiův syn Sozo). Přesto, nebo právě proto má film jedinečnou atmosféru a zaslouží si tak právem 5*. ()
Furt tam nekdo behal tam a zpatky po moste a desne u toho japonsky rvali takze jsem se u toho nevyspal. Jinak dobry pohled na peasanty ve feudalnim Japonsku. ()