Short Cuts
Krátke strihy
Režie:
Robert AltmanKamera:
Walt LloydHudba:
Mark IshamHrají:
Andie MacDowell, Bruce Davison, Jack Lemmon, Julianne Moore, Matthew Modine, Anne Archer, Fred Ward, Jennifer Jason Leigh, Chris Penn, Lili Taylor (více)Obsahy(1)
Film režiséra Roberta Altmana, sledující v několika dějových liniích založených na povídkách spisovatele Raymond Carvera, každodenní nešťastné osudy obyvatel amerického Los Angeles. (ČSFD)
Recenze (93)
civilnost s bizarním koncem.. vlastně celkem dost hrůza a NUDA, ale s dobrými momenty ()
Začátek mi lehce nesedl, jednak samozřejmě musí být neuvěřitelně složité představit najednou dvacet různých postav, jednak mě trochu zmátla celá ta záležitost s helikoptérami a pesticidem... Za chvíli jsem se ale do děje ponořil a vychutnal jsem si dosyta celé tři hodiny. Celou dobu jsem si to chtě nechtě musel v hlavě srovnávat s Magnolií, a (naštěstí) jde v konečném důsledku myslím o velice odlišné filmy. PTA si užívá drama a teatrálnost, plně využívá toho, že natáčí film a může si dělat, co chce. Z Short Cuts mám spíš dojem, jako kdyby Altman vzal dvacet různě propojených postav a nechal jejich příběhy, aby se samy vyvíjely, občas to působí skoro až dokumentárně a fakt jsem měl prostě pocit, jako kdybych sledoval osudy skutečných lidí. Nejvíc tady na mě zapůsobily různé drobné vtípky a okamžiky, co na sebe ani nijak nestrhávají pozornost. Pořád preferuji Magnolii, má v mém srdci prostě speciální místečko, zároveň ale myslím, že nemá smysl srovnávat, který film je lepší. Ale jedno srovnání stejně na závěr přihodím: Déšť Žab > zemětřesení. 9/10 ()
Pouštěl jsem si to už po čtvrtý a když jsem u toho po čtvrtý usnul, tak jsem to vzdal. Čímž nechci naznačit, že by mě to nebavilo. Tím chci naznačit pouze to, že jsem u toho po čtvrtý usnul. ()
Miliony lidí tráví večery na kapačkách komerčních televizí ,kde den po dni vstřebávají po kapkách svou pravidelnou dávku umělých a nadto naředěných emoci, aniž tuší, ze by si mohli šlehnout jednorázovou końskou dávku, která by je emočně vybavila na léta dopředu. Pravdou je, že pro notnou část divácké obce by Prostřihy byly přiliš silnou infuzí. Altman rozjiždí zapletené osudy opatrne, ale postupne pritvrzuje a zaver necha divaka ve vylozene zadumcivem rozpolozeni. Ćástečné pointy jednotlivých příběhů přitom nekončí v nějakém zřejmém vyvrcholeni, režiser proste vyseknul časový usek, ten divákovi předhodil a po třech hodinách ho ukončil. Klidně by mohl natočit dalsi tři hodiny, ve kterých by případný zájemce mohl ubezpečovat o tom, že život dovede být pěkně svinskej..Komu se libila Magnolia, bude mit slabost i pro Prostřihy, ktere jsou podobne dobre obsazeny (osobni poteseni z Toma Waitse), nemaji sice tak silne momenty, na druhou stranu nevydiraji patosem a plačtivými scénami. Příjemna je neustálá přítomnost jazzové hudby, některé živé skladby z klubu by klidně mohl zpívat zminovaný Waits (nezpíval, nenapsal). Za čtyři proto, ze neštěstí v závěru bylo na můj vkus až přiliš.. ()
Tříhodinová deprese vložená do příběhů několika los angeleských rodin, kde u jednotlivých aktérů (výborné herecké obsazení) postupně vyplouvají na povrch jejich vnitřní zranění, úchylky či obojí. Prostřihy jsou navzájem propleteny a spojí se nakonec v jedno jako dobře upletená vesta. Vyvrcholení toho všeho šíleného nastává u konce-nekonce ještě šílenějšího a rozhodně nedoporučuji ulehnouti po takové dávce depky ku spánku. Chce to pořádně vydýchat a možná i něco ostřejšího ku vzpamatování... Uf! ()
Mozaika deziluzí, agresí a nepochopení v přatelských, partnerských, manželských a rodičovských vztazích. Navzdory jisté statickosti a slabšímu tahu na branku je to vesměs dobře zvládnutý koncept. ()
Povídky Raymonda Carvera mám moc ráda, četla jsem je mnohokrát, přesto jsem se v postavách zpočátku trochu ztrácela. Podle mého názoru bylo devět povídek příliš, zvolila bych méně, 187 minut je zbytečně moc. Herecké obsazení bylo skvělé, ale přece jen - číst Carvera je mnohem větší zážitek. Jeho knihy Katedrála a Buď, prosím tě, zticha, jsou špičkové. ()
Na bázi vrahů všemi milovaných octomilek, s rotory točící se nedefinovanou rychlostí, ocitáme se v mozaikovém bludišti, na jehož konci čeká otřes, který otřese i s našimi milovanými octomilkami, hlavními nepřáteli zapadlé provincie Los Angeles, která překypuje mrtvolami z doby minulé, současné i budoucí. Geniální budování na aditivním a metamorfózním podloží, které skrývá epicentrum. Tolik ujetých charakterů, které působí zcela uvěřitelně, nenajdete ani v blázinci, který platí daň z normálnosti. *** Ve zkratce: Asociace sdružených octomilek bojuje tímto filmem za práva dortu, který skončil v koši. ()
Pro-fesionální-střihy!!! Způsob, jakým Altman vypráví najednou snad 8 příběhů s desítkami postav (přičemž se nedá jednoznačně říct, která je hlavní a která vedlejší) mě naprosto uchvátil. Tři hodiny by se mohly zdát hodně, ale právě díky geniálnímu střihu a schopnosti dramatizovat a pointovat jednotlivé minutkové epizody je divák držen ve stálém napětí co se bude dít dál. O skvělých hercích už byla řeč... ()
Zaujímavý film...tie tri hodiny som ani nevnímal tak ma to pohltilo....dosť mi to pripomínalo Magnóliu .... nielen dĺžkou...a spracovaním viacerých osudov ale aj tým čo bolo na konci.... ()
Jazzový hudební podkres líbivě vábí ke sledování mozaiky lidských osudů v tomto úžasném snímku, jež sloužil jistě jako inspirace pro pozdější díla typu Andersonovy Magnolie. Životy všech postav jsou spolu nějak pavučinovitě provázané. Jedná se především o tragičtější epizody, vypjaté dramatické momenty definující život a smrt. Takto určující momenty lze těžko označit za každodennost. Charaktery postav zde zpravidla také nejsou úplně obyčejné, každý je něčím unikátní. Film má pochopitelně skvělý střih a scénář, ale také hudbu, režii a herecké výkony. Je na něm znát jistá literárnost provedení. Cit pro vypodobnění atmosféry velkoměsta, které je ale vlastně jedno velké předměstí. ()
Tak zvláštní konec to mělo.... ()
Ačkoliv je stopáž filmu poměrně rozsáhlá, nenudila jsem se ani chvíli. Nenápadné příběhy a životy obyčejných lidí, které denně potkáváte, jejich osudy se s jistou nevyhnutelností a pravidelností protínají i míjejí. Mistrovsky sladěné hořké a obyčejné útržky ze životů lidí, které jsou viděny převážně v poloze, kdy si někdy nevědomě, někdy cíleně ubližují a pak z toho plyne, že reagují překvapivě, nečekaně a nevyzpytatelně a to už bývá většinou pozdě. Je možná účinné, že příběhů a lidiček je v tomto snímku opravdu mnoho a celek působí pak jako vytříbená barvitá mozaika. Je to opět jeden ze vzácných děl, která ve vás něco silného zanechají a přemýšlíte pak dlouho jak je ten život a osud spletitý, ale zároveň jednoduchý a jak lidé dokážou bý slepí vůči sobě samým i vůči sobě navzájem. Nádhera! ()
Fantastická mozaika hodná Altmanova jména a zároveň jeden z nejrychleji ubíhajících tříhodinových filmů.Altmanův nejdůležitější film. ()
Mistr Iňárritu to sice není, přesto se to podobá schématu, které tento Mexičan proslavil a mám jej ve veliké oblibě. Tento mnohovrstevný film je o životě, lépe řečeno o jeho stinných stránkách. Více, než o radosti ze života, je to o starostech, trápeních, traumatech a nevěrách. Na příbězích několika, převážně manželských párů, nám režisér předkládá doslova nastříhané sekvence z jejich nelehkého života. A je se na co dívat! Dost depresivní film má přes tři hodiny, ale ty utečou, jako voda, protože pořád se něco děje. Tedy jak říkám, filmům slavného Mexičana se to nevyrovná (hlavně závěr se příliš nepovedl), ale i tak to byl zážitek. ()
úžasná adaptace! ()
Jako komedie to fungovalo snad jen tehdy, když Petter Gallagher rozděloval majetek v domě, jako drama na mě asi nejvíc působil příběh s malým klukem. Nechápu, proč je Tim Robbins v druhé půli seznamu herců, když hraje skoro nejvíc, tohle u obsazení filmů nesnaším a to hlavně, když je to naopak. 60% ()
,,Tragédie je život snímaný v detailu, komedie je život snímaný v celku." Charlie Chaplin ()
Dost mi to připomínalo American Beauty tím, jak se jednotlivé osudy navzájem propojují , i když tady jeden příběh do druhého výrazně nezasahuje. Zajímavá je kolážovitost a časté střihy. Přes jejich velkou frekvenci film drží pevně pohromadě a naopak si vyžaduje větší divákovu pozornost . ()
Dle některých Altmanův opus magnum,pro mě "pouze" velmi svižně ubíhající tříhodinová hora,na které velmi potěší obrovská přehlídka známých ksichtů a fakt,že jsem ani po těch monstrózních 187 minutách neměla chuť zamhouřit oči. ()
Související novinky
Zemřel herec Fred Ward
Dnešní květnový pátek třináctého bohužel přináší jednu smutnou zprávu pro svět filmu, ve věku devětasedmdesáti let totiž odešel americký herec Fred Ward, známý z filmů jako Chvění, Sedm neohrožených… (více)