Sny a tužby jednoho lidského života ve víru vzpomínek a rolí během kariéry u filmu.Chiyoko Fujiwara je stárnoucí filmová hvězda, kterou navštíví dvoučlenný štáb, jenž chce o jejím životě natočit dokument. Umělkyně jim vypráví svůj příběh, ve kterém dominuje především jedna linka – pátrání po muži, se kterým se setkala jen jednou a na nějž nemůže zapomenout. Krátce po fatálním setkání nalezne Chiyoko tajemný klíč a rozhodne se, že jej musí mladíkovi vrátit. Právě touha nalézt tajemného muže ji žene celá léta vpřed... Anime film
Herečka tisíciletí je poctou japonské kinematografii a lze zde nalézt celou řadu odkazů na klasické tituly. Režisér
Satoši Kon, který zemřel předčasně ve věku šestačtyřiceti let, ve snímku pracuje s řadou svých oblíbených motivů – pamětí a rozvzpomínáním se, mechanismy slávy či s prolínáním několika časových rovin. Právě prolínání představuje ve snímku výrazný formální postup. Například dokumentaristický štáb, který o hrdince natáčí, je „obzasazen“ do několika hereččiných vzpomínek, v nichž filmaři působí buď jako němí svědci, anebo na sebe přebírají role osob, s nimiž se Chiyoko setkala. Téma převleků, kontextů a obecně rámování tak zásadně prostupuje celým filmem. Samotné osudové setkání Chiyoko a tajemného muže je tak zásadní především proto, že ona sama mu tuto důležitost propůjčuje... Režisér Satoši Kon byl vlivným filmařem, jehož předčasný odchod v roce 2010 zarmoutil celou řadu anime fanoušků a fanynek. „Nejde o to, že anime bez Satošiho Kona už nikdy nebude stejné. Teď je spíš pravděpodobné, že už bude vždycky stejné,“ vyjádřil se například krátce po jeho úmrtí jeden twitterový vzkaz.
(Česká televize)
ZIASystems
Tak. Před třema minutama jsem to dokoukal a hned pěkně zčerstva sem. Animovaný film režiséra Satoshi Kona (Perfect Blue) si u mne právě vybojoval jedno z předních míst v mém žebříčku anime filmů. A možná i filmů celkem. Dojemný příběh je vyprávěný skrze interview stařičké herečky jejím dlouhodobým obdivovatelem. Herečka vzpomíná na své začátky, vrchol kariéry a důvod jejího odchodu z filmu, děje filmů ve kterých hrála se prolínají s jejími skutečnými zážitky a reportér a jeho kameraman přebírají role v převyprávěných událostech jejího života. Kdo čeká nějaké prsatky, obří roboty a monstra, tak se nedočká, i když jedna Godzila by se tam našla, některé momenty filmu jsou i (vkusně) veselé. Na konci jsem brečel. To se mi sice stáva častěji, ale tady to bylo festovné... Kdo si myslí že anime rovná se supersilné postavičky s velkýma očima a schopností metat blesky, tohle anime by ho mohlo přesvědčit o něčem jiném.(17.11.2003)
zelvopyr
Lahůdkové ohlédnutí za japonskou kinematografií 20. století v pěkně lidsky podaném příběhu o tom nejdůležitějším, co lidi žene dál. Skvělá kamera, jestli se to tak dá nazvat u animovaného filmu... Výborný vizuál reflektující látku a vyvíjející se v průběhu vyprávění. Funkční a děj posouvající hudba. Tohle byl opravdu můj šálek kávy. Intenzivní.(28.8.2012)
berg.12
Dějově by to mohl být klasický sentimentální snímek, stará herečka vypráví v natáčeném interwiev svůj životní příběh a příběh své osudové lásky. Ale to zpracování je vše jiné, jen ne klasické. Režisér s kameramanem vstupují přímo do vzpomínek, které jakoby filmují, ty se stejně tak plynule a tematicky prolínají s hereččinými filmy, některá místa obsahují i dvojitou retrospektivu a vše se asi nejvíce podobá jakési koláži. Přestože jsem se úplně neztotožnil s tímto režisérovým pojetím a myslím si, že určité zjednodušení by citový zážitek spíše umocnilo, pokud věříte v osudovou lásku, určitě si nenechte tenhle film ujít. Její hledání je tam zachyceno nádherně.(17.1.2006)
ainny
Já nějak nevím co napsat, možná je to blížící se hodinou duchů a možná tím, co jsem teď viděla. Satoshi věděl jak pohladit a uměl to víc než dobře. I když anime (vlastně animovaný film jako takový) není zrovna moje miso polívka, tak u Satoshiho zapomínám, že nekoukám na živé herce. Moje romantické já se tetelilo blahem a doufá, že se mu bude něco stejně krásnýho zdát.(16.3.2012)
Drolin
Jen málokteré tvůrčí duo na mě dokáže zapůsobit jako to stojící za Millennium Actress - Satoshi Kon se Susume Hirasawou. Stejně jako u Perfect Blue a Papriky je i tento počin nadmíru originální, audiovizuálně přitažlivý a především po celou stopáž intenzivním zážitkem, jak by to u dramatu mělo být. Ve výsledku jeden z nejkrásnějších filmů jaké jsem viděl.(3.4.2012)