Sny a tužby jednoho lidského života ve víru vzpomínek a rolí během kariéry u filmu.Chiyoko Fujiwara je stárnoucí filmová hvězda, kterou navštíví dvoučlenný štáb, jenž chce o jejím životě natočit dokument. Umělkyně jim vypráví svůj příběh, ve kterém dominuje především jedna linka – pátrání po muži, se kterým se setkala jen jednou a na nějž nemůže zapomenout. Krátce po fatálním setkání nalezne Chiyoko tajemný klíč a rozhodne se, že jej musí mladíkovi vrátit. Právě touha nalézt tajemného muže ji žene celá léta vpřed... Anime film
Herečka tisíciletí je poctou japonské kinematografii a lze zde nalézt celou řadu odkazů na klasické tituly. Režisér
Satoši Kon, který zemřel předčasně ve věku šestačtyřiceti let, ve snímku pracuje s řadou svých oblíbených motivů – pamětí a rozvzpomínáním se, mechanismy slávy či s prolínáním několika časových rovin. Právě prolínání představuje ve snímku výrazný formální postup. Například dokumentaristický štáb, který o hrdince natáčí, je „obzasazen“ do několika hereččiných vzpomínek, v nichž filmaři působí buď jako němí svědci, anebo na sebe přebírají role osob, s nimiž se Chiyoko setkala. Téma převleků, kontextů a obecně rámování tak zásadně prostupuje celým filmem. Samotné osudové setkání Chiyoko a tajemného muže je tak zásadní především proto, že ona sama mu tuto důležitost propůjčuje... Režisér Satoši Kon byl vlivným filmařem, jehož předčasný odchod v roce 2010 zarmoutil celou řadu anime fanoušků a fanynek. „Nejde o to, že anime bez Satošiho Kona už nikdy nebude stejné. Teď je spíš pravděpodobné, že už bude vždycky stejné,“ vyjádřil se například krátce po jeho úmrtí jeden twitterový vzkaz.
(Česká televize)
ZIASystems
Tak. Před třema minutama jsem to dokoukal a hned pěkně zčerstva sem. Animovaný film režiséra Satoshi Kona (Perfect Blue) si u mne právě vybojoval jedno z předních míst v mém žebříčku anime filmů. A možná i filmů celkem. Dojemný příběh je vyprávěný skrze interview stařičké herečky jejím dlouhodobým obdivovatelem. Herečka vzpomíná na své začátky, vrchol kariéry a důvod jejího odchodu z filmu, děje filmů ve kterých hrála se prolínají s jejími skutečnými zážitky a reportér a jeho kameraman přebírají role v převyprávěných událostech jejího života. Kdo čeká nějaké prsatky, obří roboty a monstra, tak se nedočká, i když jedna Godzila by se tam našla, některé momenty filmu jsou i (vkusně) veselé. Na konci jsem brečel. To se mi sice stáva častěji, ale tady to bylo festovné... Kdo si myslí že anime rovná se supersilné postavičky s velkýma očima a schopností metat blesky, tohle anime by ho mohlo přesvědčit o něčem jiném.(17.11.2003)
Xeelee
Film o klíči k tomu nejdůležitějšímu. Romantický průřez japonskou kinematografií, historií a minulostí slavné herečky, pojatý jako lehce surrealistická koláž prolínajících se filmů, flashbacků a v současnosti probíhajícího natáčeného rozhovoru s jejím obdivovatelem, jehož aktéři prochází všemi rovinami. Genya Tachibana tam hraje a kameraman vše natáčí. Je to dojemný, je to smutný a i nějaká ta slzička mi ukápla.(15.7.2017)
Divočák
Moje vůbec první setkání s prací Satoshi Kona a i když jsem veskrze dopředu věděl, co od Millenium actress čekat, přesto mě dokázala okouzlit. Netradičním zpracování tradičního příběhu působí neskuteně přirozeně a originálně a doslova vás společně s filmaři vtáhne do děje, který je jakýmsi prolínáním mezi hereččiným osobním a filmovým životem. Společně s ní prožíváte znovu její zážitkově bohatý, ale veskrze smutný příběh a jeho konec vám pomalu nažene slzy do očí. Stějně jako ostatním mi ale bohužel příliš nesedla Konova osobitá animace postav (zvlášť hereččin nos a piha mě budou ještě dlouho strašit ve snech, i když na druhou stranu bez nich bychom ji ve filmu asi těžko rozeznávali), která je bohužel zvlášť díky použití nevhodných barev zbytečně studená a odměřená.(27.6.2007)
Starletka
Po stránce děje tento snímek není ničím přelomovým, protože příběh je prakticky úplně primitivní a stejně tak jsou velmi jednodimenzionální i postavy. Čím tento film vyniká je ale svým zpracováním. Dechberoucí střih, úhly pohledu, styl vyprávění, neustálé přeskakování mezi realitou a natáčením... prostě kinematografický zázrak, který by jako živák absolutně nešel natočit. A mě je po jeho shlédnutí už zase smutno z toho, jak veřejnost slepě uznává kulty Nolanů a Aronovských a podobných aniž by vůbec tušili jací vizionáři jim vyšlapali cestu. 8/10(21.12.2020)
Tsukikage
Tenhle film se mi hodnotí těžko, od režiséra jsem viděl již Papriku a ta se mi moc líbila. U nás doma máme dvě konstrukce s poličkami jednu dřevěnou: má čtyři poličky vyrobené každá ze tří latěk, dřevo nejspíše borovice, drží jí čtyři vertikální laťky se zářezy, ve kterých jsou už další prkénka, která drží poličkové laťky. Máme jí už léta, znám každičkou spáru i ty nejmenší suky. Miluji její žlutou barvu laku. A druhou železnou: má též čtyři poličky, na téhle miluji její konstrukci, která kasně značí mozek a jeho přímočarost. Tahle konstrukce nebyla vyrobena srdcem, ale hlavou. Hlavou, která je sídlem lidského rozumu. Její nerezová ocel dokáže překonat věky. Má jen jedinou chybu, její hrany jsou ostrné. Nevím úplně přesně, která konstrukce je který film. Nejspíš Paprika bude ocelová, jí jsem dal ***** rozumem, za její promyšlenost, přímočarost a ostrost. Potom by byla Sennen joyu dřevěná, viděl jsem v ní hodně nedokonalosti, ale mé srdce mi zabránilo tomu cokoliv ubrat. Obě ač se zná, že nemají nic spoločného, mají společné jedno: vždy na ně budu sentimentálně vzpomínat.(27.7.2013)