Sennen džojú
Millennium Actress
Režie:
Satoši KonKamera:
Hisao ŠiraiHudba:
Susumu HirasawaHrají:
Fumiko Orikasa, Mami Kojama, Kóiči Jamadera, Masaja Onosaka, Šózó Iizuka, Hirotaka Suzuoki, Masane Cukajama, Kan Tokumaru, Šóko Cuda, Kazujo Aoki, (více)Obsahy(2)
Sny a tužby jednoho lidského života ve víru vzpomínek a rolí během kariéry u filmu. Chiyoko Fujiwara je stárnoucí filmová hvězda, kterou navštíví dvoučlenný štáb, jenž chce o jejím životě natočit dokument. Umělkyně jim vypráví svůj příběh, ve kterém dominuje především jedna linka – pátrání po muži, se kterým se setkala jen jednou a na nějž nemůže zapomenout. Krátce po fatálním setkání nalezne Chiyoko tajemný klíč a rozhodne se, že jej musí mladíkovi vrátit. Právě touha nalézt tajemného muže ji žene celá léta vpřed... Anime film Herečka tisíciletí je poctou japonské kinematografii a lze zde nalézt celou řadu odkazů na klasické tituly. Režisér Satoši Kon, který zemřel předčasně ve věku šestačtyřiceti let, ve snímku pracuje s řadou svých oblíbených motivů – pamětí a rozvzpomínáním se, mechanismy slávy či s prolínáním několika časových rovin. Právě prolínání představuje ve snímku výrazný formální postup. Například dokumentaristický štáb, který o hrdince natáčí, je „obzasazen“ do několika hereččiných vzpomínek, v nichž filmaři působí buď jako němí svědci, anebo na sebe přebírají role osob, s nimiž se Chiyoko setkala. Téma převleků, kontextů a obecně rámování tak zásadně prostupuje celým filmem. Samotné osudové setkání Chiyoko a tajemného muže je tak zásadní především proto, že ona sama mu tuto důležitost propůjčuje... Režisér Satoši Kon byl vlivným filmařem, jehož předčasný odchod v roce 2010 zarmoutil celou řadu anime fanoušků a fanynek. „Nejde o to, že anime bez Satošiho Kona už nikdy nebude stejné. Teď je spíš pravděpodobné, že už bude vždycky stejné,“ vyjádřil se například krátce po jeho úmrtí jeden twitterový vzkaz. (Česká televize)
(více)Videa (2)
Recenze (75)
Dějově by to mohl být klasický sentimentální snímek, stará herečka vypráví v natáčeném interwiev svůj životní příběh a příběh své osudové lásky. Ale to zpracování je vše jiné, jen ne klasické. Režisér s kameramanem vstupují přímo do vzpomínek, které jakoby filmují, ty se stejně tak plynule a tematicky prolínají s hereččinými filmy, některá místa obsahují i dvojitou retrospektivu a vše se asi nejvíce podobá jakési koláži. Přestože jsem se úplně neztotožnil s tímto režisérovým pojetím a myslím si, že určité zjednodušení by citový zážitek spíše umocnilo, pokud věříte v osudovou lásku, určitě si nenechte tenhle film ujít. Její hledání je tam zachyceno nádherně. ()
Z trojice filmov, ktore som od Satoshiho Kona videl, jednoznacne ten najlepsi. Pribeh lasky dievcata k zahadnemu muzovi odohravajuci sa na pozadi vojny a historie japonskej kinematografie v sebe ukriva mnoho odkazov na japonske klasiky (godzilla, Krvavy tron), ale aj mnoho pravdy o tom, ako to s japonskym filmom po druhej svetovej vojne bolo. Animacia a hudba je prenadherna a striedanie casovych rovin/skutocnosti/snov je kuzelne a vdaka vedlajsim postavam dvoch filmarov, ktori hlavnu postavu sprevadzaju s kamerou celou cestou jej snoveho dobrodruzstva, je film aj prijemne vtipny. Nadhera. (10/10) ()
Lahůdkové ohlédnutí za japonskou kinematografií 20. století v pěkně lidsky podaném příběhu o tom nejdůležitějším, co lidi žene dál. Skvělá kamera, jestli se to tak dá nazvat u animovaného filmu... Výborný vizuál reflektující látku a vyvíjející se v průběhu vyprávění. Funkční a děj posouvající hudba. Tohle byl opravdu můj šálek kávy. Intenzivní. ()
Erich Fromm v knyhe Umenie milovať nepritakáva veľmi tomu, o čom je film - totiž dlhodobému (či nebodaj celoživotnému) zmietaniu sa v nenaplnenej láske. Nuž ale treba ukázať aj príklad toho, že to ide. Napríklad ak všetky tie ohnivé túžby sa pretransformujú podarene do nejakého umenia. Napríklad do herectva vo filme, ako ukazuje Herečka milénia. V druhom pláne ide totiž o animovanú prehliadku nosných momentov japonskej kinematografie a histórie. Skvelá, emóciami nenaplnenia aj naplnenia pulzujúca kreslená sága života jednej starej herečky. Na sklonku života jej oddaný fanúšik pripomenie kľúč od života, zakopaný medzi ukľudňujúcim životom na samote pri pestovaní byliniek a prechádzkami v tôni záhrady. Nejde o žiadnu smutnú melanchóliu, pretože základný námet vtipne glosuje a dotvára najmä kameraman a jeho parťák, dokumentarista. ()
Ticíce nocí proběhly, tisíce tváří měsíce mohla vidět, ale ona stále žila jen v té jedné noci pod tím jedním měsícem. Nechápu, proč se z toho stále nemůžu vzpamatovat. První film, po kterém se mi klepou ruce. Opravdu nechápu, jak mohlo něco takového vzniknout. Opravdu nechápu, jak k tomu někdo mohl přidělat tak perfektně sedící hudbu. Vím, že to nechápu opravdu mnoho, ale jedno - takový film se pro mě rodí snad jen jednou. Dostanu někdy silnější filmový zážitek? 14. 11. 2010 viděno znovu a stále doufám - možná ještě více než po prvním zhlédnutí - v "icuka kitto". ^^ ()
Galerie (33)
Photo © WoWow Inc.
Reklama