poster

Herečka tisíciletí

  • Japonsko

    Sennen džojú

  • Japonsko

    千年女優

  • Japonsko

    Sennen joyū

  • USA

    Millennium Actress

Animovaný / Drama / Romantický

Japonsko, 2001, 87 min

Nastala chyba při přehrávání videa.
  • ZIASystems
    *****

    Tak. Před třema minutama jsem to dokoukal a hned pěkně zčerstva sem. Animovaný film režiséra Satoshi Kona (Perfect Blue) si u mne právě vybojoval jedno z předních míst v mém žebříčku anime filmů. A možná i filmů celkem. Dojemný příběh je vyprávěný skrze interview stařičké herečky jejím dlouhodobým obdivovatelem. Herečka vzpomíná na své začátky, vrchol kariéry a důvod jejího odchodu z filmu, děje filmů ve kterých hrála se prolínají s jejími skutečnými zážitky a reportér a jeho kameraman přebírají role v převyprávěných událostech jejího života. Kdo čeká nějaké prsatky, obří roboty a monstra, tak se nedočká, i když jedna Godzila by se tam našla, některé momenty filmu jsou i (vkusně) veselé. Na konci jsem brečel. To se mi sice stáva častěji, ale tady to bylo festovné... Kdo si myslí že anime rovná se supersilné postavičky s velkýma očima a schopností metat blesky, tohle anime by ho mohlo přesvědčit o něčem jiném.(17.11.2003)

  • Xeelee
    *****

    Film o klíči k tomu nejdůležitějšímu. Romantický průřez japonskou kinematografií, historií a minulostí slavné herečky, pojatý jako lehce surrealistická koláž prolínajících se filmů, flashbacků a v současnosti probíhajícího natáčeného rozhovoru s jejím obdivovatelem, jehož aktéři prochází všemi rovinami. Genya Tachibana tam hraje a kameraman vše natáčí. Je to dojemný, je to smutný a i nějaká ta slzička mi ukápla.(15.7.2017)

  • Divočák
    ****

    Moje vůbec první setkání s prací Satoshi Kona a i když jsem veskrze dopředu věděl, co od Millenium actress čekat, přesto mě dokázala okouzlit. Netradičním zpracování tradičního příběhu působí neskuteně přirozeně a originálně a doslova vás společně s filmaři vtáhne do děje, který je jakýmsi prolínáním mezi hereččiným osobním a filmovým životem. Společně s ní prožíváte znovu její zážitkově bohatý, ale veskrze smutný příběh a jeho konec vám pomalu nažene slzy do očí. Stějně jako ostatním mi ale bohužel příliš nesedla Konova osobitá animace postav (zvlášť hereččin nos a piha mě budou ještě dlouho strašit ve snech, i když na druhou stranu bez nich bychom ji ve filmu asi těžko rozeznávali), která je bohužel zvlášť díky použití nevhodných barev zbytečně studená a odměřená.(27.6.2007)

  • Starletka
    ****

    Po stránce děje tento snímek není ničím přelomovým, protože příběh je prakticky úplně primitivní a stejně tak jsou velmi jednodimenzionální i postavy. Čím tento film vyniká je ale svým zpracováním. Dechberoucí střih, úhly pohledu, styl vyprávění, neustálé přeskakování mezi realitou a natáčením... prostě kinematografický zázrak, který by jako živák absolutně nešel natočit. A mě je po jeho shlédnutí už zase smutno z toho, jak veřejnost slepě uznává kulty Nolanů a Aronovských a podobných aniž by vůbec tušili jací vizionáři jim vyšlapali cestu. 8/10(21.12.2020)

  • Tsukikage
    *****

    Tenhle film se mi hodnotí těžko, od režiséra jsem viděl již Papriku a ta se mi moc líbila. U nás doma máme dvě konstrukce s poličkami jednu dřevěnou: má čtyři poličky vyrobené každá ze tří latěk, dřevo nejspíše borovice, drží jí čtyři vertikální laťky se zářezy, ve kterých jsou už další prkénka, která drží poličkové laťky. Máme jí už léta, znám každičkou spáru i ty nejmenší suky. Miluji její žlutou barvu laku. A druhou železnou: má též čtyři poličky, na téhle miluji její konstrukci, která kasně značí mozek a jeho přímočarost. Tahle konstrukce nebyla vyrobena srdcem, ale hlavou. Hlavou, která je sídlem lidského rozumu. Její nerezová ocel dokáže překonat věky. Má jen jedinou chybu, její hrany jsou ostrné. Nevím úplně přesně, která konstrukce je který film. Nejspíš Paprika bude ocelová, jí jsem dal ***** rozumem, za její promyšlenost, přímočarost a ostrost. Potom by byla Sennen joyu dřevěná, viděl jsem v ní hodně nedokonalosti, ale mé srdce mi zabránilo tomu cokoliv ubrat. Obě ač se zná, že nemají nic spoločného, mají společné jedno: vždy na ně budu sentimentálně vzpomínat.(27.7.2013)

  • - Spoiler: Chiyoko ve filmu prohlásí, že její život byl provázán se zemětřeseními, podle čehož můžeme vyvodit i konkrétní dataci příběhu filmu. Říká, že se narodila během velkého zemětřesení v Kantó, což znamená, že se narodila 1. září 1923. Dále tvrdí, že skončila s kariérou po dalším velikém zemětřesení, čímž myslí nejspíše zemětřesení v Niigata v polovině června 1964. Chiyoko také umírá během dalšího zemětřesení na západě Honšú, které nastalo 6. října 2000. (Hromino)