Šinseiki Evangelion

Tak se mi zase jednou potvrdilo, že čím méně toho očekáváte, tím méně pak budete zklamaní. Po všech těch nadšených hlasech o kultovním anime, filozofické hloubce, dokonale propracované psychologii postav atakdále atakdáe jsem měla dost vysoká očekávání. Místo toho jsem koukala na nekonečné souboje obrovských barevných robotů s Anděly a marně přemítala, kdeže se to schovaly ty hluboké myšlenky, o kterých všichni tak nadšeně mluví. Zhruba po první třetině se ale seriál naštěstí začne mnohem víc zabývat vztahy mezi jednotlivými postavami (ale i jejich postojem k sobě samým), soubojů značně ubyde a konečně to celé začne být trochu zajímavé. I když postavit tým na záchranu lidstva z tak labilních osobností je taky docela umění :) Proti posledním dvěma dílům zřejmě jako jedna z mála celkem nic nemám, spíš mi vadilo příliš mnoho náznaků a nakousnutých témat, tajemné plány tajemných organizací, jejichž smysl mi zůstal utajen i po shlédnutí obou filmů a andělé vynořující se odnikud za účelem zřejmě přesahujícím naše chápání. Takže abych to shrnula, já jsem tu hlubokou filozofickou rovinu nenašla. Třeba ji za mě objeví jiní... za 3*. (15.08.2009)

Zřejmě budu opakovat jiné, ale bohužel nemůžu jinak – tohle mi jako kultovní anime moc nepřišlo. Směle o sobě můžu říct, že v pod-žánru „anime“ se docela orientuji, tudíž alespoň nějaký ten základní přehled v něm mám. Chápu, že existuje kult okolo Fullmetal Alchemist, okolo Akira, okolo Cowboy Bebop a řady dalších, na jejichž vyjmenování by zde nestačily řádky. V tomto případě to ale nechápu. Vezměme si například scénář. Prve se snaží zaujmout akcí, akcí a akcí, ale v posledních dílech si to rozmyslí a najednou začne filosovat (proč? Proč ne od začátku, nebo vůbec?), což v divákovi vzbudí překvapení, zmatenost, ale také obavy, zda to do celkového schématu zapadá či ne. Vynecháme-li poslední díly, pak jsou všechny ostatní povětšinou stejné – objeví se anděl a Evangelion ho v boji porazí, načež jsou všichni šťastní. Toto triviální a monotónní opakování můžeme znát z pokémonů, digimonů a podobných počinů, avšak tím spíš to spadá do průměrnosti a klišé „dobro vždy zvítězí“. Obdobné klišé vidíme i v tom, že hrdiny jsou zde děti – to je ostatně časté obzvláště v 90. letech, tudíž nic extra. Pominu-li ale příběh, nebudu se i tak moci přenést přes postavy. Hlavní postava chlapce, jenž je podivný (a ve filmu dokonce úchylný), zkrátka nedokáže zaujmout, ačkoliv tvůrci sází na citlivou strunu a snaží se v divákovi vzbudit lítost. Postava Rei je nudná a povětšinu skoro až zbytečná. A tak bychom mohli pokračovat u řady dalších. Když však budu hledat to, co se mi na seriálu líbilo, příliš toho nebude. Zaujala mne myšlenka i zpracování andělů, Evangelioni i celková animace. Hudba je fajn, ale povětšinou má posluchač pocit, že obdobnou už slyšel. Občas se objeví dobrý vtípek a nemůžu říct, že bych se někdy nezasmál. Ovšem ale i tak to příliš ke kultovnosti nenahrává. Možná právě proto, že jsem v kdejakých magazínech, časopisech, článcích i recenzích četl chválu volající až do nebes, je pro mne tento seriál takovým zklamáním. Bohužel tedy průměr. (31.08.2018)

Zpověď o introvertní mysli. (03.07.2019)

Děj je rozčleněn mezi souboje Ev s "Anděly" a vývoj postav a jejich vztahů. NGE se nevyhnul řadě obvyklých schémat. - Především ústřední občas značně protivná chlapecká postava s traumatem bojující s osudem a nesoucí spasitelské břímě, obří roboty bojující s obřími Aněly. Konspirace v pozadí. A jak už u Japončíků bývá, s mytologií, a náboženstvími nezachází příliš uctivě a do výsledné sekané hi-tech + duchovno namelou co si zamanou. Ale celkově hodnotím seriál velice kladně. Nepřítel je dostatečně nepochopitelný a mocný, Evy samotné jsou docela záhadné, ději nechybí humor, fan servis je dávkován s citem a postavy mají duši. A tu "agilní" mystiku za hranicí fetiše tvůrcům odpustím. Zajímavý komentář: Marius (09.12.2019)

Prvních čtrnáct, či kolik dílů mi přišlo jako vcelku nudná věc o gigantických "robotech", které jsou ovládané dětmi a kteří bojují s gignatickými roztodivnými bytostmi = zívačka. Spektrum postav se zde pohybuje od psychotických až po trapné (např. inteligentní tučňák jako domácí mazlíček, jehož jedinou náplní je občas udělat kukuč a vykvíknout). Orientace některých scén na téma sexuálna dospívajích mi přijde jako tenká červená linie většinou anime seriálů (Japonci jsou úchylové :-) a tak mě nepřekvapila, ale rozhodně nepotěšila. Naštěstí jí tam tolik není. Zbytek seriálu je myšlenkově, dějově a psychologicky propracovanější a je pln zajímavých zvratů. Nějaké základy filosofie jsem v rámci studií spořádal a tak mě mytologicko-filosofický náboj NGE přišel zajímavý, ale nikterak objevný. Těžko říct, jak by seriál působil na někoho, kdo neví co jsou Svitky od mrtvého moře, či co bylo Longinovo kopí. Na mě zapůsobil. Občas autor na můj vkus až moc využívá symbolismu, ale dá se to snést. Takže nemůžu jinak než doporučit, ale upozornil bych, že těch prvních x dílů je spíše pro otrlé. (20.11.2008)

Ako prvé som videl filmy (strašná chyba) ale myslím že s prvými dvoma sa seriál výborne dopĺňa. Myšlienka je vskutku originálna ale aj keď hodnotím za plný počet tak mám isté výhrady. Najväčšia výhrada? Jednoznačne shinji. Viem že to tak malo byť, ale vážne taký úbohý beznádejný úbožiak dostane šancu pilotovať novú EVU? Človek ktorý nevie čo chce a pôsobí na mňa ako kus gumy... No nič. Asuka s Misato to zachraňujú a nepotrebujú k tomu žiadne iné postavy (lebo tam žiadne obstojné nie sú) Podané je to dosť obtiažne, na prvé pozretie som sa v tom dosť strácal a teraz, po troch pozretiach si stále niesom v niektorých veciach úplne istý :). Ale akokoľvek sa na to pozriem, aj cez všetky zápory si tých 5* zaslúži, je to kult. (07.06.2014)

Pre mnohých jedno z najkultovejších anime vôbec uzrelo svetlo sveta v roku 1995. Príbeh, ktorý sa dlhý čas tvári ako post-apokalyptický mecha žáner, sledujúc najmä hlavnú postavu Shinjiho Ikariho v boji proti takzvaným Anjelom, sa neskôr pretvára do podoby s množstvom psychologických prvkov a rôznych podobenstiev. Dopodrobna hodnotiť a rozoberať dielo, ktorého tvorbu režisérsky viedol najmä Hideaki Anno, bez toho, aby človek neprezradil viac či menej podstatný prvok príbehu, snáď ani nemožno. Aj táto skutočnosť svojím spôsobom ukazuje, akým komplexným počinom toto 26-dielne anime vlastne je. Dôležité je zdôrazniť, že zmena z mecha žánru do výraznejšej psychologicko-filozofickej roviny v príbehu síce prichádza ako keby náhle, ale v skutočnosti si na to seriál pripravuje "ornú pôdu" už od začiatku. Práve oná psychologicko-filozofická rovina totiž v konečnom dôsledku predstavuje to, čo je v skutočnosti príbehovo najpodstatnejšie. Zároveň je veľmi úzko prepojená s náboženskými, konkrétne najmä kresťanskými motívmi, ktoré sú v dejových skutočnostiach implementované a od ktorých sa odvíja množstvo príbehových udalostí. Z diváckeho pohľadu ide o mimoriadne zaujímavý koncept. Vytvorené spojenie náboženstva a futuristických post-apokalyptických prvkov je spoločne s celkovou myšlienkou pozoruhodné a vskutku zaujímavé. Pátranie po skutočnom pôvode človeka, zničenie a znovuzrodenie, či túžba stvorenia Boha sú iba niektorými v príbehu sa objavujúcimi námetmi. Celkový vrchol tohto všetkého prichádza v záverečných dvoch epizódach, ktoré sú svojím poňatím úplne rozdielne od všetkých predchádzajúcich, ale zároveň sú viac než dokonalé. Dôraz na postavy a akýsi "návrat" k človeku a jeho podstate práve tu dosahujú svoj vrchol. Shinseiki Evangelion nie je iba odrazom depresie režiséra Annoa, ale najmä komplexným - miestami možno prekombinovaným - počinom o strete človeka s vyššou silou. Oná vyššia sila pritom môže byť stvárnená vo forme Anjela, nemusí ju byť vidno, môže ňou byť iný človek, alebo ňou dokonca môže byť aj človek sám sebe. Anime zároveň stavia na dobre napísaných postavách s pozadím a osobnou históriou, ktoré sú v rámci deja často premietané do súčasnosti a majú na ňu vplyv. V prípade Shinseiki Evangelion je zároveň skvelé to, že divák si môže zmysel príbehu vyložiť po svojom, pričom bude mať pravdu a mýliť sa zároveň. Pri celkovej komplexnosti a tematickej plnosti diela je totiž jedno univerzálne vysvetlenie zrejme nemožné. Seriál dokáže zaujať aj svojou vizuálnou stránkou, pričom zabudnúť nemožno ani na viac než skvelý hudobný opening. (14.12.2022)

Seriál je právem řazen mezí 200 nejlepšich, pro mě patři do mé oblíbené 10. Serial je to výborný, vtipný ke konci smutný a lehce deprimující. Postavy se mi velice zamlouvají stejně jako křesťanská mytologie. Tohle je seriál který dovoluje aby ho každý pochopil jak chce - hlavně konec ( to jen tak mimochodem platí i pro EoE). (09.09.2010)

Když pomineme ten pomalý rozjezd, odfláklý konec, otravné postavy (Asuka je nejotravnější postava, jakou jsem kdy v anime viděl), příběh, který (zatím) nedává smysl, spoustu nudných psychologických pasáží, dlouhé a nudné scény s nic neříkajícími záběry, místy otravný soundtrack (který má pár dobrých skladeb, ale tech je pomálu), nudné bojové scény, absenci výraznějších plot-twistů a fakt, že nejlepší postava z celého seriálu je tučňák, tak tady máme celkem fajn mecha anime. (27.12.2016)

Mám rád veci pri ktorých si v hlave hovorím: ,,Prečo?“. Tento seriál je jeden z týchto vecí. (04.01.2019)

Znáte ten pocit, kdy vás příběh absolutně pohltí? Ztrácíte pojem o čase, protože pokaždé když skončí jeden díl, tak už pouštíte druhý? Pokud opomenu cca 2 díly a nepovedený konec (který ovšem úspěšně vynahradil THE END OF EVANGELION), tak je NGE pro mě absolutně nejlepší anime. I když musím říct, že po prvním zhlédnutí jsem byl mírně zmaten (psychologické a náboženské zaměření občas komplikuje srozumitelnost děje). Hodnocení cca 97%. (13.12.2006)

Serial mal prvych zhruba 20 dielov nabeh na moje najoblubenejsie anime a potom sa to uplne po**alo. Pokus o hlboku psychologizaciu podla mna absolutne nevysiel a svojou nudou skazil skvely spad serialu. A to ze na konci prakticky nevysvetlia ze o co ide povazujem za klinec do rakvy inac dobre vyzerajucemu serialu ktory sa sice da nazyvat klasikou ale rozhodne nie vysoko-kvalitnym anime. (07.03.2009)

Mno... Začátek průměrný, bylo pár příjemnějších dílů, ale pořádně mě to chytilo až tak od 7., 8. dílu. Zato pak to byla krásná místy depresivní jízda. Oceňuju mimo příběh navíc také hudbu. Takové depkoidní Fly Me to the Moon stálo za to. Pěkně si s tím pohráli. Postavy se mi pozdávaly všechny až na otce, s tím jediným jsem se nějak nedokázala ztotožnit. Jenomže potom přišel závěr, ze kterého nejsem moudrá ani trochu. Mimo jiné samozřejmě proto, že jsem měla staženou verzi v angličtině, kde z nějakého důvodu nebyly otitulkovány japonské nápisy/titulky a já místy netušila o čem je řeč. Částečně nejspíš i kvůli tomu mi konec přijde trochu mimo dosavadní příběh. Na základě zdejších doporučení si ale zhlednu i film, který by to měl sesumírovat lépe. Stejně však za tu valnou většinu seriálu dávám slušné 4* (7/10). (26.07.2013)

tohle mě tedy zklamalo. Závěrečné díly vykreslují postavy jako neurotické přecitlivělé trosky topící se v klišoidních komplexech...z kterých není úniku. Malá ukázka autorova přemýšlení: buď můžu utýct, ale pak jsem zbabělec, nebo můžu zůstat, ale pak jsem loutka plnící přání druhých. Autor si zřejmě myslí, že když bude plivat na člověka a podsouvat mu bez jakéhokoliv důkazu pouze negativní motivy, že tím něco objasní a přiblíží se pravdě. Přitom pohled na člověka jako v jádru malé ublížené a věčně ubáté dítě je již desítky let překonaný. Ok, prominul bych, anime není dokument - ovšem - co už odpustitelné není, je to, že ...např. na rozdíl od Welcome to NHK, které se komplexy člověka taky hojně zabývalo, tohle anime absolutně selhává v objasnění logiky těchto komplexů. Nedává žádná skutečná vysvětlení, místo toho plácá páté přes deváté a zahaluje se do nepřehledné zpatlaniny rádoby emocionálních zpovědí, ve skutečnosti jen zprofanovaných stereotypizovaných představ o "pravé povaze" lidského nitra. Anime navíc nedává žádné "rozřešení", nedospívá k žádné moudrosti či poučení, k žádným zjištěním a doporučením. Poslední 2-3 díly seriálu spolu s filmem End of Evangelion, který seriál ukončuje...stojí za 1*. Prvních cca 23 dílů ovšem celkem šlo...nicméně...žádná sláva to taky nebyla...zhruba 3*. Celkově proto dávám 2* a 30% (14.10.2013)

O NGE jsem slyšel, že je jedno z nejlepších anime vůbec. Čekal jsem od toho hodně a snad poprvé v životě jsem dostal víc, než jsem čekal. I když jsem vzal v potaz chválu ze všech stran, mecha žánr nenávidím, ale i tak jsem čekal hodně. Zakončení pro mě bylo originální a celkem zajímavé, ale chápu, že ne každý z toho má mokré trenky. Před dvěma rokama jsem řekl, že anime starší 2000 jsou srance, ale po shlédnutí Cowboye Bebopa a NGE to beru zpátky, kurva, jsem to ale kokot. (17.09.2016)

Tohle je srdeční záležitost. V žádném jiném anime jsem se nedočkala, tak propracovaných postav a jejich charakterů. NGE prostě musíte vidět. Prvně jsem ho viděla před 12 lety. A ať si ho od té doby pustím kdykoliv , vždy jsem stejně nadšená. (14.09.2017)

16/9/21 (13.09.2021)

Dokonalé. Japonci prostš nejsou normální. (25.06.2006)

Jedno z prvních míst mého osobního žebříčku TOP5 anime. Chcete-li v masovém měřítku lidem na přelomu dětství a dospělosti sdělit něco tak hlubokého jako tento seriál, težko by to bylo úspěšné bez předchozího připoutání k židli líbivými masakry mechů a různých monster. Dokud jsem neviděl tento seriál, ani mě nenapadlo že by někdo dokázal tak hluboce lidské téma zpracovat do hloubky takto názorným způsobem...závěrečné dva díly prostě nemají chybu...žil jsem v přesvědčení, že to je možné jen u určitého typu lidí nebo prostřednictvím drog....Jde vidět, že například Marius, Idaho či Niella vůbec nepochopili co seriál sděluje, možná proto, že nikdy problém své vlastní hodnoty neřešili nebo na to už zapoměli... škoda...každopádně se přidávám k autorovi: "To all the children....Congratulation!!!" (03.11.2006)

(TOP #3: 2005) (22.07.2007)