Šinseiki Evangelion

Zprvu atraktivní schémata jako nekomunikativnost s divákem jsou velice rychle zabita repetitivní strukturou epizod první poloviny seriálu a hloupě polopaticky podanou "psychologií" postav, která se sestává prakticky z jediné myšlenky na postavu, opakované ad nauseam. Svět je zajímavý, ale příběh se mu nevěnuje, zaměřuje se pouze na špatně aplikované psychologické koncepty a celý seriál má všeho všudy jediný dějový zvrat, který ještě k tomu není v syžetu, ale pouze ve fabuli. Naprosto očividné dějové díry jsou už jen poslední hřebík do rakve a celý seriál redukují na nesoudržný bordel. Tl;dr: devět hodin prázdných keců o tom, jak se hlavní postava cítí (pořád stejně), padesát minut znělek (ovšem výborných) a cca hodina solidního, zajímavého fikčního světa. (29.12.2019)

O NGE už toho bylo napsáno spousta, ať už to bylo v pozitivní, negativní anebo vysvětlující rovině a tak se vyhnu velkým obloukem těm známým filozofickým a psychologickým tématům, protože by to jinak bylo z mé strany na několikastránkový referát. Pro mě ma seriál několik velkých problémů, které mi znepříjemnily podívanou: 1) Nelíbí se mi necitlivě drsná obrátka zhruba v polovině, kdy se z akční mechy stává psychologická poradna. Důležitost lidské psychiky hlavních postav v druhé polovině vůči celkovému dění naprosto zmuchlá a znehodnotí první polovinu. Nedokázal jsem se vyrovnat s pocitem, že první polovina až na základní informace mi vlastně nic nepřinesla. / 2) NGE špatně stárne. Co si budeme povídat, spousta pravidel a zákonů v NGE se řídí ultramocným zaklínadlem "because anime logic". Divák, který se snaží brát seriál vážně, nená šanci uniknout před mnohými otázkami: Proč 14tileté děti? Proč zrovna tyhle děti (když jsou tak nestálé?)? Proč, když na nich leží tíha a osud světa, tak se k nim každý chová jak ke kusu hadru a naopak je neuklidní/nepodpoří, aby svou práci odváděli v plné fyzické a psychické síle? Výpis by byl dlouhý. Spousta otázek zůstane pro změnu úplně neodpovězená. S věkem taky klesá náhled na kvalitu grafiky, která i po 20ti letech není špatná, ale není to nic extra. Všechny tyto body jsou evidentně méně markantní, pokud by mi bylo kolem 15ti a v době 90. let musel být NGE nechutná pecka. / 3) Postavy, což se ale vztahuje k 2. bodu. Není pravda, že by byly nezajímavé. Není pravda, že by neměly hloubku. Jenže jsou na facku a záměry některých z nich mi jsou neznámé/nepochopitelné. Shinjiho repetetivní "Budu pilotem! Nebudu pilotem! Budu pilotem! Nebudu pilotem!" způsobuje migrény a chování Asuky zvedalo mandle. Jedno přespání s kamarádem a miluju ho? /konec rantu. Z obecného hlediska jsem si ale Evangelion užil. Epičnost (podpořená hlavně alternativním koncem End of Evangelion), kterou podporují kolosální mecha-souboje a tíživost/naléhavost existencionality, z toho čiší na každém rohu. Napětí by se dalo krájet s tím, že seriál nemá výraznější hluchou pasáž až na prapodivnou brzdu v podobě posledních dvou dílů, nemá nejmenší potíže probouzet emoce (některé výkřiky jsou šílené, ale musím užnat, že fungují) a razit nepříjemně hustou atmosféru. Co celou dobu anime chce podat, tak se mu efektivně daří a naopak jsem toho názoru, aby se zbytečně hluboko nedumalo/nedolovalo něco, co v tom vůbec není (IMHO to je takový jednoduchý podvod na divákovi). Skrz ale výše zmíněné výhrady a poměrně vysoká očekávání odcházím mírně zaražený a nenaplněný. Silný 3*. (28.07.2017)

Proč je tento seriál takovu legendou? Proč je pořád tolik propírán, bylo na něj napsáno mnoho článků, statí, recenzí, nemluvě o tom, že i já bych z toho byl schopen spáchat kratší "filozofickou" práci nebo přinejmneším knihu. Asi je to tím, že se to dá interpretovat znova a znova aniž by to mnoho lidí omrzelo nebo uspokojilo. Jsou tu minimálně tři roviny a můžete mi věřit, že i ten obyčejný děj možná není jen filler a pozlátkop ro ty "hlubší roviny". Jedni tvrdí, že seriál pouze ukazuje moderní japonskou společnost a různé skupiny v ní, také možnost interpretace, ale přece jen u mě dosti silně kulhá a v tom případě bych se musel ptát, proč to dělal Hideaki Anno tak složitě:) (Třeba mi to Hintzu nebo Steelista jednou vysvětlí) Nebo si spíše vybral takovou mangu(stále vychází), před díváním na seriál případně po něm pokud vás zaujme, tak si mangu přečtěte, mnoho věcí lépe pochopíte a dodává důležité informace navíc, chraktery jsou tam lépe představeny, budete potom chápat více jejich motivaci a jednání, které v tv sérii změnili někdy. Nechci tvrdi,že NGE je nepochopitlené(rozhodně zamyšleníhodné), nebo že bych absolutně věřil výroku, ten kdo tvrdí, že pochopil NGE tak ho vůbec nechápe. Nicméně musím přiznat sérii velkou vynalézavost v použití symbolů, různých vědeckých a filosofických, psychologických myšlenek,, někdy zajímavému způsobu vyprávění a hlavně konci, který si každý může vyložit jinak, byť jeden postup, jak kdyby vypadl od Bunuela a filmu Kráska dne, vlastně více Bunuelových prvků se tam dá najít, přinejmenším dva, ale to už zase odbíhám. Každopádně chcete akci, psychicky narušené charaktery (někdy i zvrácené že), velmi tuhou atmosféru(ředěnou ecchi, vtípky a fanservisem), spoustu látky k zamyšlení. Tak se nezklamete. Ano seriál má chyby, příběh mohl být vystaven občas lépe a logičtěji, ale přesto je to fascinující pro mě. Charaktery Rei, Genda, Misato i Shinjiho aj. zůstanou dlouho předmětem flamů a diskuzí, stejně jako celá série:) Nezaručuji, že se Vám to bude líbit, ale zkuste rozhodně to není typické anime a zase tak moc tohoto ražení jich není. Mohu doporučit také Rahxephon, který dle mého nic nekopčí odtud jen je to podobně zaměřený seriál, možná i lépe stravitelnější, než tento. Nebo zkuste Argento Soma. Při všechtěchto séricíh stejně jako NGE musíte zapojit svůj mozek a znalosti, takže ti co nesnáší myšlení a hledání otázek a odpovědí by se tomu měli vyhnout. (28.12.2008)

Dokud to byla jen mecha vybíječka, bylo to fajn. Když se začala vyjevovat ne zrovna příjemná minulost postav a začalo být jasné, že v NERVu něco smrdí, začalo mě to vážně zajímat. Když se seriál vydal vstříc konci, nechápala jsem, kde se tam bere to, co se tam bere. Shinjiho závěrečné (nekonečné) pitvání vlastní mysli proti předchozímu ději působí jako pěst na oko, skoro jakoby vyplynula na povrch zoufalost tvůrců, jak tohle vlastně ukončit. Bujaré vršení na sebe větiček, které mají budit dojem, že postava strašně dumá a hledá sama sebe mi přišlo v mnohem banální, kolovrátkovité a tím pádem zbytečné (aneb poslední dva díly mohly být shrnuty do 5 minut, v tom případě by se zbytečně neopakovalo několikrát řečené nebo ukázané a mělo by to jistě svou působivost.) S tou slavnou propracovaností postav to taky není nijak horké, vždyť seriál selhává už u základních lidských emocí (ve vypjatých situacích postavy jednají jednou tak, že máte pocit, že se vlastně nic neděje, podruhé propadají přímo panické hysterii). O nějaké hloubce se tady absolutně nedá mluvit (to už skoro vezmu na milost nudnou Lain, která má alespoň co říci...), ale to už tady rozebrali jiní a mnohem lépe než bych to dokázala já. (28.01.2009)

Zkouknuto kdysi dávno na videokazetách, jaj dopadá na mě nějak nostalgie :-). Koukala jsem na něj po nocích, krásně to umocňovalo atmosféru. Pro některý to možná bude přehánění, ale tenhle seriál má v mým srdci zvláštní místo, stejně tak, jako třeba Trigun, Hellsing a Cowboy Bebop. U Evangelionu se ve mě mísily pocity štěstí i totální beznaděje, nakonec vyhrál ten lepší pocit. Rozhodně je to jeden z nejlepších počinů celé anime tvorby. No a nesmím opomenout naprosto skvělý akční scény! :-) (02.01.2009)