Zápisník alkoholičky
Her Drunken Diary
Režie:
Dan SvátekScénář:
Marta FenclováKamera:
Jakub ŠimůnekHudba:
Jakub KönigHrají:
Tereza Ramba, Miloslav König, Martin Finger, Barbara Lukešová, Miroslav Hanuš, Jan Plouhar, Oskar Hes, Gabriela Štefanová, Alžběta Malá, Jan Janča (více)Obsahy(1)
Celovečerní film Zápisník alkoholičky vypráví dramatický příběh mladé ženy bojující se závislostí na alkoholu. Hlavní hrdinkou (byť se jako hrdinka mnohdy nepůsobí) je mladá maminka, která se rozhodla nevzdat, nastoupit léčbu a bojovat se svým démonem i o svou rodinu. Jak těžké je si problém s pitím přiznat? Proč není překážkou závislosti ani malé dítě? Kde vzít sílu se léčit a co následuje poté? Na tyto a mnohé další otázky odpovídá autentická a upřímná filmová zpověď abstinující alkoholičky. (Bontonfilm)
(více)Videa (2)
Recenze (124)
Škoda, že nebylo více scén z léčebny. Moc mě dějová linka rodiče-dcera nezajímala, to dítě tam bylo jenom, aby se působilo na city a byl přece "důvod" se léčit. Za mě bod dolů, protože to neustálé řvaní začalo velmi rychle štvát i mě. (Ukamenujte si mě, je mi to fuk.) Líbilo se mi však zakomponování "scén", kdy Tereza Ramba tvrdila, že nepila, že spadla, kdy zapomněla, že vaří a jenom usnula apod. a postupně se záběry konečně odkrývaly (scéna, jak vyhazuje lahve do kontejneru), jakoby sama začala vnímat trochu svůj problém ve chvíli, kdy už byl větší.. Samozřejmě její postupná proměna vzhledu byla v tu chvíli na místě. Srovnání s Úsměvy smutných mužů (které pořád považuju za nejlepší český film, co se alkoholu a celkovému boji proti tomuto "démonu" týče) se nabízí. Ale dělat ho nebudu. Ačkoliv mají podobné téma alkoholu a protialkoholní léčení, každý film ho pojal po svém. Bohužel, Tereza Ramba pro mě nebyla dostatečně přesvědčivá, aby ta její realita působila dostatečně syrově a odpudivě ani ve mně nevyvolala soucit. A i když nám v letním kině propršel skoro celý film a slyšet bylo jednu chvíli každé druhé slovo, odcházím s myšlenkou, že nebudu mít problém si film zase někdy pustit. To prohrabávání se lidskou psychikou mě hold baví. ()
Mírně romantizovaný, ale citlivý snímek namísto naturalistického popisného “života alkoholičky”. Vlastně jsem za to zpracování vděčná. Ženy a matky alkoholičky jsou společností odsuzovány více, než závislí muži - a tento film rozhodně k odsouzení nepřispívá. Znázorňuje pár chvil, kdy je zoufalá a opilá žena rizikem pro sebe, okolí i vlastní malé dítě, ale zároveň si dává práci s tím, aby divák pocítil soucit. Možná i vztek na nefunkční vztahy, rodinné zázemí a nepříznivé okolnosti. Absolutně nejlepší jsou pak “snové” scény z lesa, které podtrhují osamělost, ztracenost, bezmocnost i bezcennost - změť pocitů, které závislost jen prohlubují. Pět hvězd by si pak jednoznačně zasloužil výkon Ramby, ale kvůli useknutému a zkratkovitému zakončení je nedám, tam totiž cítím trošku pošlapaný potenciál. Pofilmová kocovina ale nutí zamýšlet se nad celkovou problematikou, takže určitá míra potenciálu naplněna byla (a velmi dobře)! ()
Na nový český film určitě nadprůměrná kvalita. Skutečný příběh ženy na mateřské, která se díky lahvím alkoholu čím dál víc vzdaluje realitě i své rodině, na mě rozhodně zapůsobil. Líbila se mi i hudba a atmosféra filmu, ale především herecký výkon představitelky hlavní role. Tereza Ramba je Paní herečka! ()
Po megahitu Ženy v běhu tu máme dalšího adepta na prolomení některých diváckých rekordů - tentokrát snímek o opačném pólu velkého zájmu, Ženy v lihu. ___ Vyobrazený příběh, na motivy života vypité blogerky Míši Dufkové, je podán velice útržkovitě, zkratkovitě či zrychleně a spousta důležitých části z jejího alkoholistického života je jen nastíněna a je nutné si dost domýšlet a spousta motivů je jen povrchně nastíněna. Čemuž nepomáhá ani střih těchto sekvencí. Pochvalu zaslouží Tereza Ramba, která se do role opravdu ponořila a že se dotkla dna (nejedné láhve Prosecca) podává dostatečně přesvědčivě. Ve výsledku je proto film hodnotnější tématem a apelem na tento obrovský a rostoucí společenský problém v ženském spektru obyvatelstva, než svým samotným řemeslným a scenáristickým zpracováním. Lepší 3*. ()
V nezvykle zaplněném kině jsem se ocitl v obklíčení žen 45+ s propašovanými lahváči, což úplně neavizovalo kinematografický zážitek století. Zápisník alkoholičky jsem ale určitě vnímal jako jeden z očekávanějších filmů letošního roku, kterému bych měl věnovat pozornost. Tvůrci se dokonce snaží film vizuálně obzlášnit zpomalovacími záběry nebo snovými momenty s kamerovým filtrem. Téma sice nepřináší nic originálního, ale vzhledem ke své vděčnosti mělo jistý potenciál. Ten se ale spíše rozplzl a nebyl úplně naplněn. Pro mě osobně především kvůli často nepochopitelné střihové skladbě, kdy jsem měl pocit, že film není vyprávěn moc kontinuálně. Takový rozklad osobnosti, první krizi, druhou krizi a návrat do normálního světa bych asi chtěl vidět ztvárněnou více postupně a detailně, po kručkách, jak to pěkně chronologicky šlo. Tohle bylo zkratkovité. Ani jsem moc nechápal, jak na sebe některé scény navazují a v jakém stavu se zrovna hlavní hrdinka nachází (odmítne víno na mejdanu s kamarádky a jde domů, STŘIH cestou se zbaví do nějakého baru,, STŘIH leží opilá na oslavě dcerky STŘIH - divný, ne? A takových momentů tam je víc) . Od Dana Svátka jsem na podobné téma před lety viděl Úsměvy smutných můžu a podle mých matných vzpomínek a komentáře měli taky podobný problém s útržkovitosti. U Alkohličky se zřejmě jenom zopakoval a ještě prohloubil. Obavám se, že tohle je případ filmů, které jsou ušlechtilejší tím, že vytáhnou osvětové téma do veřejného prostoru, než kvalitou. Vlastně pořádně ani nevidíme ten první spoušteč stavu hlavní hrdinky a většina toho údajného ,,pití´´ se taky děje mimo záběr. Místo toho tvůrci vlastně věnují hodně prostoru vztahovým trablům hlavní dvojice a tahle linka už mi přišla bohužel úplně nepochopitelná. V alkoohlické lince jsou občas jsou záblesky momentů, které jsou tak odlehčené a rozverné, jak asi měly byt, a které jsou tak depresivní a existenční, jak asi měly být. Mimochodem, hudební doprovod super! Začátek je spíše odlehčený, i když třeba nepatřičně, ale tahle poloha filmu není njak extra hrůzná. Pak už se blížímě ke tíživějšímu dramatu. Jenže později začně vztahová linka válcovat alkoholickou a to už jsem se v tom naprosto ztratil,. Těžko říct, co chtěli tvůrci vlastně natočit. Každopádně ten vztah hlavní dvojice jsem nějak nepobíral. Možná takhle někdo zvláštně funguje a já k tomu jen nemám životní zkušenosti. V závěru jsem se už dokonce ztratil v tom, s kým právě hlavní hrdinka je (objeví se chlápek z lečebny, pak zmizí, pohádáme se s manželem, ale začneme se zase vídat....jenže najednou se po půlhodině zase vyrojí ten z léčebny se kterým máme jet na výlet). Srdceryvné dojímavé finále vůbec nefungovalo a dostal jsem u něho bohužel výtlem. Nejdřív jsem uvažoval o vyšším hodnocení. On je asi hlavně problém, že mezi Terezou Rambou a Miloslavem Königem nepanuje absolutně žádná chemie! Každý jako by si hrál jiný film. Toho Königa registruji podruhé a štval mě už jako manžel Křenkové loni v Úsvitu (!), takže příště už prosím radši k žádným herečkám nedávat. Zato Tereza Ramba se dost snaží. Možná tento vyloženě ,,svůj´´ film neutáhla úplně stoprocentně (úplně jsem ji nevěřil některé hádky s manželem, ale můžeme to zase svést na Königa), ale ona je na tomto filmu jednoznačně to nejlepší a nejpřirozenější. () (méně) (více)
Galerie (30)
Zajímavosti (6)
- Když ve 4. kapitole Ondřej (Miloslav König) jí u své maminky (Barbara Lukešová) svíčkovou, sleduje přitom v televizi fotbalový zápas Evropské ligy mezi Slavií Praha a Sevillou, který se odehrál 14. 3. 2019. Slavia v něm slavně zvítězila v prodloužení 4:3 a postoupila tak do čtvrtfinále, kde později nestačila na londýnskou Chelsea. (ELBobes)
- Film je natočen na základně knihy, kterou napsala Michaela Duffková a kde vypráví svůj příběh o své závislosti na alkoholu a složité léčbě. (Katka189)
- Herečka Tereza Ramba (Míša) nejdřív roli odmítla a vrátila scénář, protože měla velkou obavu z toho, že by tu roli nemohla ustát. (Katka189)
Reklama