John Q.

Charismatický Denzel Washington zde pře čtení scénáře šlápl ale pořádně vedle. Scénarista James Kearns vykonstruoval hodně naivní stejně tak i předvídatelný děj a snad každý divák si v půli filmu musí být jistý jak vše skončí. Je to škoda, protože by stačilo předělat několik dějových zvratů (mám na myslí hlavně ponechat Denzla dokonat své rozhodnutí před koncem filmu) a bylo by vše jiné resp. jaksi více vstřebatelnější. John Q. tak zůstává pouze obyčejnou Americkou limonádou a jediný pocit, který jsi z filmu odnášíte je ten, že když nebudete mít na zaplacení operace pro své dítě, tak vezměte pár rukojmích, tím prakticky vše vyřešíte a ještě se stanete národním hrdinou. (23.01.2005)

Raz za čas sa sám sebe divím, svojmu hodnoteniu. Ale po opätovnom vzhliadnutí proste nechápem tomuto polovičnému hodnoteniu. Denzel je bravúrny, príbeh bol emotívny, nenudiaci, pár hluchých a priehľadných miest ale neznamená prepadák. Dokonca som aj toleroval americkú hrdosť a rodinkárčenie. Keby sa v scenári navyše niekto pohral s dialógmi, bolo by to perfekto. 75%. (28.02.2007)

Denzel Washington v jeho klasické roli milujícího tatíka, který pro dobro své rodiny udělá cokoli. Nesmírně sentimentální film natočený ve stylu, jaký dokážou jen Američani. Nechybí tomu ale ani napětí, ani dobré herecké výkony. Líbí se mi takový ten filmařský styl ještě z doznívajících 90. let, v jakém se současné filmy už nenatáčí. (21.05.2016)

Chci zachránit svého syna, co proto musím udělat? Vzít pár rukojmích? Vzít nemocnici jako rukojmí? tak jo jdu do toho ... Miluji Tě synu není žádná jiná možnost... Denzel Waschington neměl nejšťastnější ruku na tento projekt, i když režisér je kvalitní, snímek má příliš jednoduché téma a je celá moc jednoduchý. Rozhodně se jako postava otce zavděčí stovkám milujícím matkám a otcům, které v něm, snad ne doslova, uvidí příklad hodný následování. (04.02.2005)

Něco tak nudného, kde je každá vteřina ukázkou těch největších filmových klišé, jsem už dlouho neviděla. Divák si klidně může celý film dopředu odcitovat, protože snímek je od první do poslední minuty neuvěřitelně průhledný. K tomu je ještě nesnesitelně sentimentální a vy, místo abyste plakali, začnete dostávat nekontrolovatelné záchvaty smíchu. Nakonec si říkáte, že by byl dobrý vtip, kdyby Johnova syna (po úspěšné operaci srdce) přejelo třeba auto. Ano, až takový cynismus ve vás paskvil tohoto druhu může vyvolat. Jen mi nedochází, proč roli v téhle příšernosti vzalo tolik skvělých herců. (18.06.2002)