poster

Titus

  • Itálie

    Titus

  • Slovensko

    Titus

Drama / Historický

Itálie / USA / Velká Británie, 1999, 162 min

Nastala chyba při přehrávání videa.
  • bogu
    *****

    Jsou shakespearovské filmy a shakespearovské filmy. Na jedné straně jsou stovky adaptací, které zacházejí s předlohou více méně slušně, nekomplikují divákovi život žádnými radikálními režijními inovacemi, nabízejí tu preciznější, tu nudnější herecké výkony a decentní výpravu. To jsou filmy Oliviera, Zeffirelliho, Branagha, BBC. A pak je tu hrstka filmů, které vezmou Shakespearovu hru, rozervou její vyšňořený alžbětinský šat, strhají perly, posprejují její nahé tělo a vyženou ji do ulic – a přijdou s vizí, která té čtyři sta let staré hře dá nový smysl a nový apel. Sem patří Loncrainův Richard III, Luhrmannův Romeo+Julie a také Titus Julie Taymor. Jakkoliv je snadné touto první Shakespearovou tragedií opovrhovat pro její naivní zápletku a ještě naivnější dialogy, Taymor dokazuje, že na uhrančivě surrealistický opus o nadčasových tématech – násilí, šílenství, rodičovské lásce, morálním rozkladu a touze po pomstě – tahle látka stačí. Titus je neuvěřitelně brutální hra a hromady rozsekaných těl nejspíš byly jedním z hlavních důvodů, proč se stala hitem alžbětinské divadelní scény – Taymor se brutalitě nevyhýbá, spíše naopak, akcentuje ji v kontextech tragedie i grotesky, ale její film už zdaleka není tou jednoduchou, přímočarou zábavou renesančního publika. Experimenty s žánrem, kompozicí a výpravou tady paradoxně dělají z krváku, který si získal masovou popularitu svou absurdní nadsazeností a přímočarostí, shakespearovskou adaptaci pro náročné. Svoboda s jakou Taymor mísí motivy starého Říma, fašizující kultury let třicátých a čtyřicátých a moderního světa médií a masové zábavy pro mě nicméně byla stejně osvěžující jako Luhrmannovo extravagantní “fuck-you!” konvencím v jeho Romeovi a Julii. Ovšem tam, kde Luhrmann vlastně pouze nahrazuje jednu sadu konvencí jinou (tj, konvencemi MTV kultury, westernovými, operními,…), jakkoliv kontroverzní pro shakespearovskou látku, Taymor se konvencí zbavuje ve prospěch zcela unikátní vizuální poetiky, vplétající do filmového vyprávění odvážné paraboly (flashback na znásilňovanou Lavinii coby Marylin Monroe), náboženské konotace (Aaronův syn, montáže), i specifické odkazy (Hopkinsova travestie role Hannibala Lectera) – není divu, že se některým divákům může při sledování Tita zamotat hlava (o zvednutých žaludcích ani nemluvě). Nutno též podotknout, že technické zpracování – snad s výjimkou těch CGI andělů, obětních ovcí, apod. – je na špičkové úrovni, což bohužel u shakespearovských filmů ještě pořád není zvykem; kamera a střih šlapou jak švýcarské hodinky a potenciál širokoúhlého obrazu je plně zúročen. Po stránce herecké by šťoural mohl tu a tam vypíchnout nějaké ty přehmaty, ale já byl v zásadě naprosto spokojen, někdy nadšen: za prvé, Hopkins (shakespearovský herec, byť se to o něm málo ví) je grandiózní Titus, hrající vždy na tu správnou strunu, ať už jej text vmanévruje do polohy vojevůdce, otce, nebo blázna; ve svém hereckém slalomu se krásnými obloučky vyhýbá všem pastem hysterie a patosu a jeho závěrečné šílené výstupy čpí sírou z pekla. Jessica Lange je perfektní a neobvykle atraktivní Tamora, a ten, kdo jí odpustí její americký přízvuk a tu a tam špatně srozumitelný projev, bude spokojen; Taymor ovšem dokazuje, že i když se Tamora tváří jako Titova nemesis, tím výraznějším padouchem v téhle hře je Aaron, kterého tu ztvárnil Harry Lennix – ten začíná velice slibně jako tichý, démonický intrikán-vyvrhel, stabilně přeřazuje na vyšší obrátky a od druhé půlky válcuje všechny kolem sebe. Jeho zlomová scéna se synem a doznání v Luciově táboře jsou hodné zlatého rámování. Colm Feore je důstojný, charakterní Marcus, Allan Cumming slizský a excentrický jako Saturninus, Angus Macfayden překvapivě odpudivý jako Lucius. Co dodat? Nebojte se Tita? Nevím, radši se bojte: pod tím vizuálním ohňostrojem, pod těmi kulturními kolážemi a bizarními žánrovými překryvy se ukrývá nelichotivá výpověď o voyeuristické mentalitě diváka, výpověď stejně tak platná dnes jako před čtyřmi sty lety. // LEPŠÍ VERZE: O žádné lepší verzi téhle zvrhlé hry nevím a dost pochybuji o tom, že se jí kdy dočkám. Nového Hamleta tu máme každý rok – o Tita se Taymor postarala možná jednou provždy.(28.5.2010)

  • bublajsa
    ****

    Začala jsem se dívat kvůli siru Hopkinsovi(!). Když jsem to viděla poprvé, ani jsem ho nedodívala do konce a přišel mi nudný a nesmyslný. O nějakej ten rok později jsem se k němu nachomýtla znova - a helemese! Dostal mě. Už konečně vidím pro mě tu krásu veršů, temnoty, sílu příběhu, excentrického zpracování a hereckých výkonů. Není to film pro každého, ale právě tenhle punc originality a zvláštnosti si mě získal. Konečně.(12.1.2007)

  • Tayen
    *****

    Netradiční zpracování asi nejkrvavější Shakespearovské hry, která se spíše podobá klasické starořecké tragédii. Po prvních pěti minutách jsem byla trochu zmatená, když na jednu stranu ve snímku pobíhali chlápci v brnění a na druhou stranu se tam jezdilo v autech. Musím ale říct, že jsem tomu přišla na chuť. Obrazové a metaforické podání některých scén s rockovou (?) hudbou mi přišlo geniální a neotřelé (např. znásilnění Lavinie) a co říct o hereckých výkonech? Skvělé, skvělé, skvělé, a to jak u Hopkinse, Lange, tak i u ostatních. Jen malé varování: pokud máte slabý žaludek a málo fantazie, vůbec se na to nedívejte.(26.7.2005)

  • Roseinka
    **

    Ta básnická mluva se nedala dvě a půl hodiny dostatečně vnímat. Možná je to umělecké dílo, ale pro mě to je jedna velká patlanina s nesmyslnými abstraktními scénami. Usekané ruce a podobné nechutnosti byly v tomto snímku spíše směšné. Jediné co mě zaujalo, byla poslední scéna u velkého stolu, toť asi vše. Bezesporu se nedá popřít vyníkající výkon všech známých herců, co se zde objevili. Hodnotím spíše pojetí, které mě opravdu nebavilo.(28.1.2013)

  • S.Dedalus
    *****

    drobnější výhrady by se sice našly zejména co se ztvárnění samotné postavy tita týče přeci jenom sem si představoval více vyhrocených emocí hopkins mi občas přišel nepatřičně vážný ale veškeré tyto malé nedostatky vyvažuje velmi originální zpracování trefná stylizace ochota experimentovat nejen s kostými a kulisami velmi podařený mix odkazů od samotné antiky přes totalitní diktatury až k moderním politickým bojům dokazují nadčasovost této shakespearovi jistě nejujetější hry z herců mě asi nejvíc zaujal naprosto neodolatelný hitlerovsky slizký saturninus v podání Alana Cumminga jeho družka gótská královna tamora mu zdatně sekunduje i když si přeci jenom mohla Jessica Lange ještě krapet lépe procvičit správnou výslovnost samotnou kapitolou je potom bestiálnost jejích blonďatých germánských synů a démoničnost negra aarona tleskám(12.3.2012)

  • - Film byl nominován na Oscara za kostýmy a Harry J. Lennix za svoji postavu Aarona vyhrál cenu Golden Satellite pro nejlepšího herce ve vedlejší roli. (Morien)

  • - Při boji o trůn jezdí císařští bratři po městě v replikách aut skutečných mocnářů, které zároveň symbolizují jejich osud - Saturninus používá vůz, v jakém Hitler projížděl zfanatizované davy svých stoupenců, Bassianus se zase projíždí ve stejném autě, v jakém jel JFK toho dne, kdy byl zavražděn. (Morien)

  • - Režisérka Julie Taymorová uváděla Shakespearovu hru Titus Andronicus na Brodwayi ještě před natočením filmu a z původního obsazení zůstal Harry J. Lennix jako Aaron. (Morien)

Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Další informace