Titus

Chápu, že Shakespeare byl geniální v tom, že do svých příběhů kombinoval minulost a současnosti a pak to v jednotě nádherně fungovalo. Vůbec si ale nejsem jistý, zdali to funguje i v případě dnešní minulosti a současnosti. Titus se totiž s ničím nesere. Harleye v armádě, kulomety po ruce, dvě znepřátelené strany jezdí v autech, ve kterých se proháněl Mussolini a Patton. A všecko se to pořád děje v rámci římského příběhu, který sám o sobě ani špatný není. Anthony Hopkins září jako obvykle a při poslední scéně to dokonce naprosto zboří. Je ale dost těžké projít tím vším, když je sám o sobě film dlouhý 160 minut a počkat si na závěr. Popravdě ale ten závěr za to všecko stojí. Myslím tím délku nebo fakt, že režisérka zkombinovala nemožné. Závěr je totiž tak unikátní scénou, že vidět jí jednou by bylo skoro škoda. Závěr je vrchol bláznovství, kterým musí, podle mě, režisérka oplývat. Jinak by nikdy takovou zplácaninu nenatočila. (18.04.2011)

.. „Jen hlupák chtěl by dobrem dobýt svět“. Jak je vidět, tak za těch pár století, se kromě toho, že koho nenávidíme dokážeme umlčet a zničit většinou „civilizovaněji“ moc nezměnilo a pořád platí „Snadno nám křivdy zkřivili hřbet“. No, v každém případě na „Dobrou noc“ mohu tento film jen vřele nedoporučit!!!! (30.08.2005)

Snaha o modernost přináší do starověkého Říma moderní techniku (motorky, mikrofony) i paralelu s fašistickými vůdci. Hopkins hraje skvěle, stejně jako i další členové hereckého štábu, dost velkou oporou je hudba Elliota Goldenthala (manžela režisérky). Oproti běžné produkci je filmu množství silně krvavých a naturalistických scén - musím říci, že někdy mi jejich drsnost až vyrážela dech. Za zmínku stojí krásná Hopkinsova paralela s jeho nejslavnější rolí v závěru filmu - o co více mě mrazilo právě při této scéně oproti všem Hannibalům a Červeným drakům. (17.07.2003)

Pořád se diskutuje, jestli má násílí a brutalita ve filmu vliv na psychiku a následné chování diváka. Shakespeare to příliš neřešil: sekal ruce, znásilňoval, mlel lidi do sekané a spoustu dalších lahůdek - vrazil do Tita. I když to bylo hnusný, nedalo se od toho odejít. Za všechny herecké výkony extra pochvala krásně odpornému J.Rhys-Meyersovi. (12.06.2004)

Manželské duo Taymorová-Goldenthal stvořilo spolu s legendami jako jsou Sir Anthony a Jessica Langeová a méně známými, ale minimálně v Titovi sakra dobrými herci jako Alanem Cummingem a Harrym Lennixem navýsost zajímavý filmový zážitek, který nemusí každému ladit. Je to jako s hrami od Morávka, čímž ho proboha nepřirovnávám k Shakespearovi. Jen ten vztah k jeho hrám je stejný jako k Titovi - buď jste z něj unešení nebo zhnusení. Nic mezi tím. A já jsem ten unešený, i když první dvě minuty jsem byl hodně nechápající...jen málokdy byl Sir Anthony Hopkins tak skvělý a klasický jako Titus Andronicus, zrazený vojevůdce římský, vítězný a zničený, deklamující Shakespearovské verše... Vizuální stylizace kdesi mezi Dalím a realitou je nesmírně působivá, a když ještě Eliot Goldenthal se svým výjimečným citem pro atmosféru zapůsobí na váš sluch, jste z Lavinie opravdu zdrceni...velmi by mě zajímalo jak by okomentoval svoji práci na jednotlivých scénách, byl by to velice hodnotný bonus na DVD (pokud tam tedy není - ještě jsem neměl tu čest). (13.03.2005)