poster

Titus

  • Itálie

    Titus

  • Slovensko

    Titus

Drama / Historický

Itálie / USA / Velká Británie, 1999, 162 min

Nastala chyba při přehrávání videa.
  • Malarkey
    **

    Chápu, že Shakespeare byl geniální v tom, že do svých příběhů kombinoval minulost a současnosti a pak to v jednotě nádherně fungovalo. Vůbec si ale nejsem jistý, zdali to funguje i v případě dnešní minulosti a současnosti. Titus se totiž s ničím nesere. Harleye v armádě, kulomety po ruce, dvě znepřátelené strany jezdí v autech, ve kterých se proháněl Mussolini a Patton. A všecko se to pořád děje v rámci římského příběhu, který sám o sobě ani špatný není. Anthony Hopkins září jako obvykle a při poslední scéně to dokonce naprosto zboří. Je ale dost těžké projít tím vším, když je sám o sobě film dlouhý 160 minut a počkat si na závěr. Popravdě ale ten závěr za to všecko stojí. Myslím tím délku nebo fakt, že režisérka zkombinovala nemožné. Závěr je totiž tak unikátní scénou, že vidět jí jednou by bylo skoro škoda. Závěr je vrchol bláznovství, kterým musí, podle mě, režisérka oplývat. Jinak by nikdy takovou zplácaninu nenatočila.(18.4.2011)

  • bogu
    *****

    Jsou shakespearovské filmy a shakespearovské filmy. Na jedné straně jsou stovky adaptací, které zacházejí s předlohou více méně slušně, nekomplikují divákovi život žádnými radikálními režijními inovacemi, nabízejí tu preciznější, tu nudnější herecké výkony a decentní výpravu. To jsou filmy Oliviera, Zeffirelliho, Branagha, BBC. A pak je tu hrstka filmů, které vezmou Shakespearovu hru, rozervou její vyšňořený alžbětinský šat, strhají perly, posprejují její nahé tělo a vyženou ji do ulic – a přijdou s vizí, která té čtyři sta let staré hře dá nový smysl a nový apel. Sem patří Loncrainův Richard III, Luhrmannův Romeo+Julie a také Titus Julie Taymor. Jakkoliv je snadné touto první Shakespearovou tragedií opovrhovat pro její naivní zápletku a ještě naivnější dialogy, Taymor dokazuje, že na uhrančivě surrealistický opus o nadčasových tématech – násilí, šílenství, rodičovské lásce, morálním rozkladu a touze po pomstě – tahle látka stačí. Titus je neuvěřitelně brutální hra a hromady rozsekaných těl nejspíš byly jedním z hlavních důvodů, proč se stala hitem alžbětinské divadelní scény – Taymor se brutalitě nevyhýbá, spíše naopak, akcentuje ji v kontextech tragedie i grotesky, ale její film už zdaleka není tou jednoduchou, přímočarou zábavou renesančního publika. Experimenty s žánrem, kompozicí a výpravou tady paradoxně dělají z krváku, který si získal masovou popularitu svou absurdní nadsazeností a přímočarostí, shakespearovskou adaptaci pro náročné. Svoboda s jakou Taymor mísí motivy starého Říma, fašizující kultury let třicátých a čtyřicátých a moderního světa médií a masové zábavy pro mě nicméně byla stejně osvěžující jako Luhrmannovo extravagantní “fuck-you!” konvencím v jeho Romeovi a Julii. Ovšem tam, kde Luhrmann vlastně pouze nahrazuje jednu sadu konvencí jinou (tj, konvencemi MTV kultury, westernovými, operními,…), jakkoliv kontroverzní pro shakespearovskou látku, Taymor se konvencí zbavuje ve prospěch zcela unikátní vizuální poetiky, vplétající do filmového vyprávění odvážné paraboly (flashback na znásilňovanou Lavinii coby Marylin Monroe), náboženské konotace (Aaronův syn, montáže), i specifické odkazy (Hopkinsova travestie role Hannibala Lectera) – není divu, že se některým divákům může při sledování Tita zamotat hlava (o zvednutých žaludcích ani nemluvě). Nutno též podotknout, že technické zpracování – snad s výjimkou těch CGI andělů, obětních ovcí, apod. – je na špičkové úrovni, což bohužel u shakespearovských filmů ještě pořád není zvykem; kamera a střih šlapou jak švýcarské hodinky a potenciál širokoúhlého obrazu je plně zúročen. Po stránce herecké by šťoural mohl tu a tam vypíchnout nějaké ty přehmaty, ale já byl v zásadě naprosto spokojen, někdy nadšen: za prvé, Hopkins (shakespearovský herec, byť se to o něm málo ví) je grandiózní Titus, hrající vždy na tu správnou strunu, ať už jej text vmanévruje do polohy vojevůdce, otce, nebo blázna; ve svém hereckém slalomu se krásnými obloučky vyhýbá všem pastem hysterie a patosu a jeho závěrečné šílené výstupy čpí sírou z pekla. Jessica Lange je perfektní a neobvykle atraktivní Tamora, a ten, kdo jí odpustí její americký přízvuk a tu a tam špatně srozumitelný projev, bude spokojen; Taymor ovšem dokazuje, že i když se Tamora tváří jako Titova nemesis, tím výraznějším padouchem v téhle hře je Aaron, kterého tu ztvárnil Harry Lennix – ten začíná velice slibně jako tichý, démonický intrikán-vyvrhel, stabilně přeřazuje na vyšší obrátky a od druhé půlky válcuje všechny kolem sebe. Jeho zlomová scéna se synem a doznání v Luciově táboře jsou hodné zlatého rámování. Colm Feore je důstojný, charakterní Marcus, Allan Cumming slizský a excentrický jako Saturninus, Angus Macfayden překvapivě odpudivý jako Lucius. Co dodat? Nebojte se Tita? Nevím, radši se bojte: pod tím vizuálním ohňostrojem, pod těmi kulturními kolážemi a bizarními žánrovými překryvy se ukrývá nelichotivá výpověď o voyeuristické mentalitě diváka, výpověď stejně tak platná dnes jako před čtyřmi sty lety. // LEPŠÍ VERZE: O žádné lepší verzi téhle zvrhlé hry nevím a dost pochybuji o tom, že se jí kdy dočkám. Nového Hamleta tu máme každý rok – o Tita se Taymor postarala možná jednou provždy.(28.5.2010)

  • kagemush
    *****

    Pro mě jedno z nejzajímavějších a nejlepších zpracování nějakého Mistrova díla.Je to hodně krvavý (ale gore je už předloha,asi se Shakespeare jako homo novum snažil zaujmout nejen textem).Co tam z Tita Andronica mělo být,tam bylo, no a pár věcí navíc(i když čerstvě useknutá ruka jako deodorant pověšený na zpětné zrcátko u auta,-hups,hupsa hejsa do Brandejsa).Stejně bych ale doporučil nejdříve se někde potkat s původním textem,nebo hrou,-o to líp pak tohle vyzní a nezkreslí originál.-Asi nejvíc mě (mile)překvapilo jak na rozdíl od spousty jiných výkladů a verzí Mistrovy práce tohle nenudí ani lidi Shakespearem nedotčené.Což byl možná i jeden ze záměrů autorů.Nevadí,neurazili.(28.6.2009)

  • Faustka
    ***

    Nebyla jsem schopná se tou, až překombinovanou stylizací prokousat. Po herecké stránce tomu není co vytknout. Anthony Hopkins nasadil laťku velmi vysoko, kolegové mu skvěle sekundovali, obzvlášť Jessice Lange je uvěřitelné každé i jen nepatrné gesto natolik, že bych tý čubce s velkou chutí šlápla do její vychytralý tváře. Jenže to nic nemění na faktu, že jsem do tak zvučných jmen jakými jsou Shakespeare-Taymor ještě nedozrála.(15.12.2009)

  • Gemini
    ****

    Manželské duo Taymorová-Goldenthal stvořilo spolu s legendami jako jsou Sir Anthony a Jessica Langeová a méně známými, ale minimálně v Titovi sakra dobrými herci jako Alanem Cummingem a Harrym Lennixem navýsost zajímavý filmový zážitek, který nemusí každému ladit. Je to jako s hrami od Morávka, čímž ho proboha nepřirovnávám k Shakespearovi. Jen ten vztah k jeho hrám je stejný jako k Titovi - buď jste z něj unešení nebo zhnusení. Nic mezi tím. A já jsem ten unešený, i když první dvě minuty jsem byl hodně nechápající...jen málokdy byl Sir Anthony Hopkins tak skvělý a klasický jako Titus Andronicus, zrazený vojevůdce římský, vítězný a zničený, deklamující Shakespearovské verše... Vizuální stylizace kdesi mezi Dalím a realitou je nesmírně působivá, a když ještě Eliot Goldenthal se svým výjimečným citem pro atmosféru zapůsobí na váš sluch, jste z Lavinie opravdu zdrceni...velmi by mě zajímalo jak by okomentoval svoji práci na jednotlivých scénách, byl by to velice hodnotný bonus na DVD (pokud tam tedy není - ještě jsem neměl tu čest).(13.3.2005)

  • - Film byl nominován na Oscara za kostýmy a Harry J. Lennix za svoji postavu Aarona vyhrál cenu Golden Satellite pro nejlepšího herce ve vedlejší roli. (Morien)

  • - Při boji o trůn jezdí císařští bratři po městě v replikách aut skutečných mocnářů, které zároveň symbolizují jejich osud - Saturninus používá vůz, v jakém Hitler projížděl zfanatizované davy svých stoupenců, Bassianus se zase projíždí ve stejném autě, v jakém jel JFK toho dne, kdy byl zavražděn. (Morien)

  • - Když po smrti císaře dva nástupníci bojují o trůn, jejich následovníci nesou prapory v barvách dvou skutečných současných římských fotbalových týmů. (Morien)

Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Další informace