Okres na severu

Pár poznámek: 1. Seriál by byl báječnou náhražkou již neprodávaného rohypnolu, kdyby nebylo těch velice dramatických znělek, které v normálních filmech režiséři používají jen zřídka a pouze k doopravdy tragickým okamžikům, třeba když hlavní hrdina zemře. Zato Sokolovský je do děje lupá každou chvíli, třeba když se Pláteník dozví tak závažný fakt, že jeho budoucí zeť není v SSM, anebo když na schůzi dojdou k závěru, že tomu a tomu musejí pozastavit členství ve straně. 2. Seriál vyřešil jednu pradávnou záhadu, totiž co dělá Superman, když zestárne a má těsně před důchodem. Odloží své létající spodky a jde dělat do Brodu okresního tajemníka. 3. To s těma odloženými spodkama jsem kapku přehnal... on je sice pověsí na hřebíček, ale místo nich si opatří věrného řidiče Bláhu, který ho doveze, kam potřebuje. Dá se tak říct, že Bláha se stal Pláteníkovými létajícími spoďáry. Tak mě napadá jedna hádanka: jaký je rozdíl mezi Supermanovými spoďáry a těmi Pláteníkovými? Oboje vás donesou, kam chcete, ale ty Supermanovy u toho tolik nežvaní. 4. Bláha má práci snů, jednou dvakrát za den někam Moučku odveze a jinak má těžkej lehároš. fakt by mě zajímalo, co v přestávkách dělá. Nehledě na to, že Moučka by mohl řídit auto sám, stejně při jízdě nic nedělá, ani si nečte noviny, ani materiály, ani nepracuje na laptopu, jen bohapustě kouká z okna a žvaní s řidičem. 5. Pláteník auto využívá k všelijakým výletům (zajedeme si jen tak do chemičky) a k vyřizování soukromých věcí, ovšem na rozdíl od chudáka Řandy mu to prochází (viz dále bod 7) 6. Superman Pláteník vyřeší jakoukoli zapeklitou pracovní situaci a ještě navíc velice úspěšně zasahuje do všech myslitelných lidských oborů, zkrátka takovej normalizační da Vinci. Třeba na něj tlačí trenér místního hokejového družstva v podání Přeučila, aby coby okresní tajemník KSČ šel před důležitým zápasem do kabiny a přednesl hokejistům motivační projev (!). Moučka doopravdy jde a řekne hokejistům takový fantastický věci, že by to rozbrečelo i Jana Plavce, srazilo mu sebevědomí tak, že by mu ho zpátky nevrátilo ani přečtení všech svých příspěvků na fb a vyplnění motivačního notýsku. Zkrátka ty hokejky začnou sázet jeden gól za druhým. Podobně mi dlouho v mysli zůstane scéna, kdy Pláteníkovi nadšeně děkuje, třese rukou a navrhuje na Nobelovu cenu architekt místního divadla poté, co ho okresní tajemník obdaří úžasnými postřehy, že jako budova divadla musí lidi přitahovat, aby do ní rádi vstupovali. 7. Řanda byl vykreslen jako padouch, ovšem podle mě to bylo vůči němu velmi nespravedlivé. Vždyť ty jeho dýchánky se lišily od těch Pláteníkových oslav jen tím, že na nich měl mladé dívky, zatímco Pláteník si vystačil s chlastem. Zaujalo mě, jak si Moučka vzal příklad z Masaryka, padouchovi nepodává ruku. 8. Dietl v tomto seriálu prokazuje, že doopravdy neměl moc velký smysl pro humor, neboť tu nejsou vůbec žádné legrační scény (přitom by stačilo tak málo, nasadit Moučkovi červený nos, nechat ho sebou fláknout na chodbě apod.). Zároveň Dietl v tomto seriálu, na rozdíl od jiných jeho děl, neprokazuje, že umí scény dramatické. 9. Pláteník ve své vzorné kariéře pouze jednou požádal o protekci, a to pro svého ochrnutého kamaráda, kdy zavolal do jeho podniku, aby ho nechali ve funkci. Což mě fascinuje, neb ten kamarád byl lesníkem. Takže mu jeho podnik upravil terénní auto na ruční pohon a on se tak mohl dát prohánět po lesích. To by mě fakt zajímalo, jak mohl dál plnohodnotně zastávat svojí práci, to měl jako zajíce, srnky apod. tak vycvičené, že se zdržovaly zásadně okolo lesních cest a silnic? A taky musel mít v revíru jedině čestný pytláky, kteří mu prchali zásadně po silnicích. 10. Musím se přiznat, že ten závěr jsem nepochopil. Pláteník and his boys přijdou na nějakou schůzi, ostatní účastníci nadšeně plácají, Moučka se zeptá, proč tak tleskají, copak přijel ÚV? Prachař mu odpoví, však ty víš, čemu tleskají. Moučka se pousměje a začne nadšeně plácat taky. A všichni tak tleskají až do závěrečných titulků. Možná to byla drobná Dietlova radost, páč na prvním místě v titulcích byl on. Na obecné téma tleskání a jeho absurdity by se dala napsat celá úvaha, kterou mě ale momentálně nebaví smolit (03.08.2018) (méně) (více)

(2x) Absurdní realita. Dietlova třináctidílná odysea, uvozená monumentálním hudebním vstupem Otmara Máchy, je dílem natolik zvláštním, že se vymyká běžnému hodnocení. Okresní kreml, kde vládne lidský, upřímný, spravedlivý a poctivý tajemník Josef Pláteník (Moučka), symbolizuje cosi jako posvátnou mekku socialismu; tato významná funkce je v seriálu několikrát nepřímo naznačena, když se všechny zásadní okamžiky mají a musí vyřešit na tamní půdě. Veškerá akce je soustředěna na naprosto "neakční" prvky - nekončící série sněmů, porad, aktivů a schůzí, během kterých sledujeme především zajímavou nonverbální komunikaci (Pláteníkovy brýle vedou) i názorový pluralismus (sic!). Ten Pláteník je vůbec divná postava, téměř pohádková, ale s nepohádkovými rysy. Má přirozenou autoritu v rodině i mezi spolupracovníky, je rozhodný, vyrovnaný, zkušený, v podstatě velkej kliďas, pevnej v názorech, sem tam trochu velkorysý... Proto nepřekvapí, že postava Pláteníkovy manželky (Švorcová) hraje v seriálu naprosto zanedbatelnou roli, jakýsi stín svého "panovníka". Překvapila mě ale míra sebekritiky, kterou soudruzi dokázali veřejně přiznat, byť opět v pokřiveném světle; v tomto směru se mi vybavuje rozpuštění předsednictva SSM, které je ve skutečnosti partou povrchních frajírků, dále scéna, v níž je ideologická tajemnice strany (Hubeňáková) nucena opustit funkci kvůli nezdárnému synovi a zhýralý ředitel dolu (skvělý Řanda), vesele si užívající za cizí peníze. Pak je tam ještě kritická postava bývalého šéfredaktora (Růžek), vyhozeného v 68. roce za nekorektní postoje, ale vzaná na milost na základě nevyhnutelné rodinné konstelace. A tak dál a tak dál... Nelze tomu upřít nespornou dramatickou účinnost, díky níž je vlastně možné seriál sledovat ještě dnes, ale žádná další pozitiva bych v tom nehledal. Jistě, herci jsou dobří a někteří z nich navíc i správně politicky orientovaní (Oliva, Vala, Mixa, Haničinec, Švorc, Bek, Prachař, Sklenčka, Svojtka, Doleželová, Švehlová, Paulová, Štěpánek a další), nicméně v tehdejších poměrech jejich výkony nepřevyšují zavedený standard. Paradoxní spíše je, že Dietlův Okres vyvolal nemalé pozdvižení mezi samotnými soudruhy, kteří celý rok a půl nejprve projednávali všechna možná i nemožná rizika, než jej do vysílání prosadil tehdejší tajemník ÚV KSČ Vasil Bil'ak. Představitel titulní role Jaroslav Moučka, za svůj výkon oceněný Státní cenou Klementa Gottwalda, potom na adresu seriálu prohlásil: V Josefu Pláteníkovi jsme chtěli oslavit funkcionáře naší strany, opravdového současného revolucionáře s jeho nenápadným hrdinstvím. Je to vyspělý moudrý komunista, jakého bychom chtěli vidět na mnoha odpovědných místech kolem sebe. Nedělá nic pro sebe, slouží myšlence, o které je přesvědčen, že je správná. Nedeklamuje ji, on v jejím duchu jedná. V tom je obdivuhodný, svou lidskou prostotou přesvědčivý. Fajn, ale bylo by dobré si uvědomit, nakolik je ta "lidská prostota" v případě komunistického tajemníka slušností a nakolik zločinem. Ať už vědomým nebo nevědomým. (23.05.2010) (méně) (více)