Vesnice

Kdo mi odpoví, co je vesnice? Já si zkusím odpovědet. Horor to není a ani se jím nesnaží být. Komerční snaha ukázat temnou stranu vesnice byla dost silná, aby většina publika čekala tmu, krev, smrt a možná i nějaké to zajímavé vyústění plynoucí z překvapivého zvratu. Nekoná se tu žádná přehlídka krve a celkově červená barva se stává barvou zla. Proč? Symbolizuje snad krev tekoucí z ran lidí? Z jejich otevřených žil po jakémkoliv zásahu jiné osoby? Varování? Ano, zcela vážně. Symbolika tímto filmem prochází skrz na skrz. Co žlutá, do které jsou všichni oblečení? Co znamená žlutá barva? Barva, kterou svítí slunce, může znamenat naději, šanci a třeba i život. Jedna malá vesnička obklopená lesy. Lidé se bojí a žijí v míru pod vládou starších. Připomíná vám to indiány nebo někoho jiného? Já nejsem naštvaný za to, že film není hororem a bojíte se u něj maximálně prvních pár minut. Od takové třetiny filmu už hodně lidem bude jasné, že tu něco nehraje. Ideologie vyčlenění se mimo společnost a žít vlastním ideálním až utopickým stylem života je super představa, ale jak všichni víme, nikdy se nemůže splnit. Vždycky tu bude něco nebo někdo, kdo nám bude překážet. Všechny špatnosti světa tu jsou a my s nimi nic neuděláme. Můžeme bohužel pouze zavřít oči a nevšímat si jich a nebo ještě lépe od nich odejít. Odejít někam, kde nás nikdo nebude rušit. Nebude po nás střílet, nebude nás lynčovat ani vydírat. Všichni bychom mohli utéct do světa obklopeného stromy a zapamatovat si, že za stromy nás čeká jen to nejhorší a doufat, že zabráníme našim dětem poznat "Svět za stromy". Neobviňujte Vesnici, že je filmem symbolickým, i když symboly a dynamiku děje chvílemi nezvládá. Zkuste přijmout "poslání", které se nám snaží říct a věřte tomu, že aspoň slepý dokáže nevidět náš odporný a krutý svět. (07.05.2006)

Vesnice se v mnoha ohledech liší od předchozí Shyamalanovy tvorby. Řekl bych, že ta nejzásadnější změna je v postavách, které žijí v uzavřené komunitě, kde platí jasná pravidla. Konkrétní odlišnost je v motivaci. Tentokrát je to láska, která určuje jejich chování. V předchozích filmech se ta pravidla, podle nichž žít, snažili hrdinové najít, kdežto tady se je alespoň podvědomě snaží rozebrat nebo přinejmenším změnit. Shyamalan v podstatě do jisté míry natočil opak toho, co točil dříve, což v jeho osobitém podání dává vznik velice zajímavému a hodně, opravdu hodně jinému filmu. Pokud si potrpíte na pointy, tak ty jsou tady v podstatě dvě. Každopádně druhá z nich je důvodem, proč Vesnici považuju za nejsmutnější (v tom dobrém slova smyslu) Shyamalanův film. Vyzdvihovat Howardovu hudbu je nošení sov do Atén, ale neodpustím si to, protože dokonale vystihuje feeling filmu. Pokud se vám zdá, že feeling soundtracku je jiný než feeling traileru, nedivte se. Trailer lže a to je tak jediné, co můžu mít tvůrcům za zlé. (05.08.2004)

Shyamalan se příliš nesnaží zbavit svého šokujícího filmařského mustru, třebaže posun od jeho předchozí tvorby tu vycítit můžeme. I ve Vesnici udržuje mysteriózní linku napětí, která je zde však jen zástěrkou pro něco hlubšího. Řemeslné kvality režisérovi upírat nejde. Suveréně si pohrává s divákovým nevědomím, rozehrává dramatický a jímavý příběh. S přibývající stopáží a počtem vykalkulovaných zvratů ovšem sráží rozehraný děj do kolen, čímž závěrečné oduševnělé poselství o prohnilosti civilizace vyznívá značně rozpačitě. (02.10.2004)

Shyamalane, ty už to nehul! Obrovské zklamání, nečekala jsem, že zrovna Shyamalan dokáže natočit tak velkou sračku, která bude nechtěně směšná, plná podivných hereckých výkonů a ještě podivnějších, nepo spíš pitomějších "point". Fuj, jediný klad, který stojí za zmínku, je kamera, ale to je dle mého trochu málo... neskutečná nuda! (08.08.2004)

Ne Vesnici jsem se znovu podíval s více než ročním odstupem a musím svoje hodnocení opravit na maximum. Teprve se znalostí pointy si člověk Shyamalanův film pořádně užije, teprve teď chápe motivace jednotlivých postav, teprve teď skutečně prožívá jejich drama. Filmařsky mi přijde Vesnice ze všech režisérových filmů (od Šestého smyslu včetně) nejprostší, emocionálně však zdaleka nejsilnější a myšlenkově nejbohatší. (15.01.2006)