Rodáci

Tak jsem se konečně do démonizovaných rodáků pustil. Začátek byl i přes rozvláčné tempo poněkud náročný na zorientování, zvlášť když za jednáním mnohých postav, jak se zdá, stojí mnohem složitější motivace. V prvním díle mě bavily i Vitáskovy "drzé provokace", byť už zde pozoruji zárodek toho, co je poté terčem vtipů či kritiky spoludiskutujících. Produkce seriálu byla co do rozpočtu a rekvizit velmi velkorysá a je to vidět. Hvězdu ubírám za trochu chaotickou dramaturgii (či režii). Úvodní části jsou zde hodnoceny lépe než pozdější, tak jsem zvědavý, kam se bude vyvíjet mé hodnocení. (08.11.2020)

Mladej Vitásek ustoupil ve druhém dílu do pozadí a vše se nám točí kolem dusna, tísnivosti a dilemat, komu (ne)věřit. A divákovi z toho jde taky hlava kolem. Chválím scénáristu, herce i režiséra. Vytvořit z pár dialogů takovou atmosféru.... (10.11.2020)

"Na Gestapu ten vtip o Moravcovi taky všechny pobavil, ale stejně musíš vzít kluka ze školy." Jinak, bilance Vitáskova klátění během tří dílů je na český seriál o hrdinovi odboje obdivuhodná. Ale teď vážně. Stále kvalitní díl, divák se může trochu ztráce v množství postav, které v jejich pohnutkách sleduje, ale vše je třeba pro to, co se bude dít dál. (11.11.2020)

I čtvrtý díl je kvalitní, i když mě udivuje bilance přesných zásahů v přestřelkách partyzánů a německých vojáků (pro vyvážení tohoto dojmu doporučuji kouknout na sovětský film "Jdi a dívej se"). Děj se zde točí především kolem nenápadného hrdiny v podání Jiřího Holého a též kolem rodiny doktora Mlejnka, který je donucen v době, kdy se vše láme, takřka strčit hlavu do oprátky. Co jsem moc nepobral, byla postava, kterou stvárnil Jiří Pomeje. (16.11.2020)

Tady už se nám agituje za to, který "z těch odbojů je ten nejlepší", ale stále kvalitní díl zachycující atmosféru osvobození. (19.11.2020)

Čert aby se člověk ve všech těch skupinkách dělajících pořádek v pohraničí (a všichni po svém) vyznal, trochu polopatičtější zasvěcení do problému by určitě neuškodilo. (23.11.2020)

Musím se přiznat, že stále čekám, kdy objevím na tomto seriálu ty prostředky, kterými chtěl dosáhnout toho, abych vzplanul láskou a obdivem ke komunistickému hnutí. Těžko se to může povést prostřednictvím neskutečně nesympatického hlavního hrdiny, neméně radikalizovaného Oty Sklenčky či uřvaných schůzovníků z řad mládeže. I z toho otcovsky klidného soudružského vystupování Jana Teplého cítím cosi negativního. Komunističtí magoři jsou tu vykresleni takovým způsobem, že jsem získal pocit, zda nejde o nějaký prequel k seriálu Zdivočelá země. Bez ohledu na vše, co jsem napsal, si seriál stále drží svou poutavost, takže propaganda - nepropaganda, držím vysoké hodnocení, protože jde o zajímavé vykreslení radikalizace společnosti (napříč celým spektrem) po všem, co přinesla 2. světová válka. (24.11.2020)

Jak to dopadne, když dáte někomu něco zadarmo? Jako vždycky. Překvapilo mě, že si to uvědomovali i tvůrci seriálu, jenž měl tento systém v podstatě propagovat. Současně se však seriál definitivně posunul od akce, psychologie a propletenců směrem ke schůzování, debatování a agitování. A to má při hodinu a půl dlouhé stopáži nakročeno k nudě. (25.11.2020)

Asi bych mohl zkontrolovat příspěvek k předchozímu dílu. To schůzování a agitace už mě poněkud nudí, stejně jako jediný spravedlivý mladý Vitásek poučující staré sedláky. (25.11.2020)

Po dvou dílech se zase něco děje. (26.11.2020)

Sákryš, vrtá mi hlavou, co se soudruhům tvůrcům seriálu honilo hlavou, když se rozhodli podělit o svou radost a dojetí z Vítězného února podělit s diváky prostřednictvím nesympatického sociopatického hlavního hrdiny, zatímco nekomunisti jsou z většiny docela sympaťáci. Ale musím uznat, že spád to mělo a z hlediska televizní práce natočeno skoro na jedničku. (26.11.2020)

Tak revoluci bychom měli vyřešenou, z největšího klaďase seriálu Švehlíka máme reakcionáře, zbývá tedy dořešit jen alegorické vozy a zjistit, která z holek na mladého Vitáska zbude. (26.11.2020)