Takešiho hrad

Ti Žáponci jsou fakt zvláštní národ. Na tradicích lpí tak, že by se jim vysmáli do xichtu i Britové, staví baráky z papíru a bambusu a soutěží v těch nejnemožnějších disciplínách. Bohužel jsem zastihl jen občas pár dílů, ale u každého jsem se úžasně bavil s otevřenou pusou a divil se, kam na to ti Žaponci chodí. (18.01.2011)

Před X lety to někde dávaly, nevim teda už na jakym kanále. Každopádně sem to docela žral. Stovky japonců, který se pokoušely postoupit dál a dál. Byly tam vynikající disciplíny...vyrážení dveří, z nichž některý tam byly napevno, skákání po kamenech na vodě, z nichž některý se propadaly a další a další geniální disciplíny. Vždycky dál prošlo jenom pár co měli mrtě štěstí. Každopádně děsná prdel. (07.12.2008)

Není divu, že Japonci můžou donekonečna padat a třískat sebou, když jich jen v Tokiu je 30 milionů. To u nás by se natočily dva díly, a už by se vyčerpala veškerá dispozice adeptů. Netradiční disciplíny nabízejí netradiční podívanou na netradiční držkopády, a tak jsem občas po škole zapnul COOL a rád si zchladil hlavu u sledování padajících ťamíků. Jojo, ten pořad byl slušnou odreagovačkou. Jediné, co mě ale nesmírně iritovalo, že kvůli nedostatečnému vysvětlení (nebo spíš kvůli nechtěnosti zdržování se nad zbytečnými pravidly) jsme mohli vidět jak jeden šikmookáč vypadl na jedné disciplíně a potom jsme toho stejného mohli vidět na následující. Samozřejmě, že divákům je fuk, který Japonec to zase nevyhraje, a těm pozornějším dojde, že každý má určitý počet pokusů na disciplínu, ale celkem dost to snižuje věrohodnost pořadu. (07.09.2016)

Asi těžko by se na světě hledal národ jeblejší než Japonci. "Takešiho hrad" je dalším z pádných důkazů tohoto faktu. Sledovat ty ulítlé soutěže v dobách svého dětství, skvělo by se teď tady 5 nostalgických hvězdiček a já bych pěla nadšené ódy. Jenže jsem se s touhle infantilní šíleností setkala až minulý týden - už zdaleka nejsem tak hravá jako zamlada a stupidní komentáře mi prudce cukají s nervama. "Pevnost Boyard" se rozhodně nemusí třást v základech, její pozice nejoblíbenější soutěže v mém diváckém životě je stále pevná - kašírovaný "Takešiho hrad" pro žlutá děcka nemůže konkurovat pořádným, mořem omývaným šutrům. 59% (19.04.2011)

Popravdě, když tento pořad vidím, směju se skoro celou dobu. Za to však může směšnost a absurdita v prvé řadě soutěžících, poté celého pořadu - ač se tahle směšnost a absurdita může zdát jako zápor, beru ho i jako klad tohoto pořadu. Bohužel Takašiho hra v mých očích patří mezi ty horší soutěžní pořady, i když podle roku vzniku bych tipoval, že patří za průkopníky. (09.06.2011)