Reklama

Reklama

Obsahy(1)

Nejsou to už děti, a přesto touží po pochopení a lásce vlastních rodičů...  Snímek, ve kterém James Dean ztvárnil svou typickou roli mladého rozervaného hrdiny, se po více než čtyřiceti letech stal filmem téměř kultovním. Jako jeden z prvních se zaměřil na svět problematické dospívající mládeže, která nemůže najít kvůli chybějícímu zázemí své místo ve světě kolem. Citová otupělost a zločinnost těchto stále ještě dětí je tu ukazována jako důsledek naprostého nepochopení rodičů, kteří nedokáží překročit hranice svého světa a naslouchat svým ratolestem. Jak otřesně zní komentář jednoho z mladých hrdinů: "Děti ovšem nejsou nijak zvlášť žádoucí. Jsou hlučné a obtížné, nemyslíte? Proto je dětský pokoj umístěn stranou. Až budete mít děti, oceníte toto zařízení. Mohou vyvádět a vy to ani nezaznamenáte. Zavřete je tu a do smrti je už neuvidíte..." Vedle životní role Jamese Deana si tu připomeneme i neméně slavnou a půvabnou Natalii Woodovou v postavě Judy. Ti pozornější poznají v jednom z chlapců z party mladistvých i Dennise Hoppera. (Česká televize)

(více)

Recenze (287)

Galadriel 

všechny recenze uživatele

James Dean sice nevypadá jako středoškolák, ale dokázal hrát s takovou lehkostí a uvěřitelností, že mi to bylo vlastně úplně jedno. Víc jak 50 let starý film má co říct, ukazuje problémy tehdejší mládeže tak, že se v nich dá najít nespočet paralel k dnešku. Revolta za každou cenu, dost velké rodinné problémy všech zůčastněných a nakonec samozřejmě prozření, pochopení a spousta citu nevyznívá jako kýč nebo tlačení na pilu, právě naopak. Když si to zpětně promítnu, tak vlastně scénář není vůbec originální, pracuje se všemi klišé, které nás jen v souvislosti s tímto tématem napadnou... Při sledování jsem ale nad něčím takovým ani vteřinu nepřemýšlela a to myslím dokazuje, jak skvěle zrežírovaný a zahraný tenhle rebel je. ()

Tsunami_X 

všechny recenze uživatele

Kinematografie nám za dobu své existence nabídla celou řadu tzv. generačních filmů. Tyto díla povětšinou velmi dobře vystihují dobovou atmosféru, soustředí se na určité sociální skupiny či vyjadřují myšlenky specifických hnutí a názorové proudy. Ať už se tyto snímky odehrávají kdekoliv a kdykoliv, spojuje je ona magická revolta a buřičství, spolu s nezájmem a ignorací společenských konvencí a výsměchu autoritám. Možnost ztotožnění se s hlavními protagonisty je velmi lákavá a identifikace se tak stává jednou z hlavních deviz snímku. Film s takovýmito tématy pak automaticky inklinuje ke kultovnosti, protože jde sám o sobě proti onomu zaběhanému hlavnímu proudu. Možnost alespoň na chvíli opovrhnout konzumním stylem života a vzepřít se díky pohyblivým obrázkům vůdcům a zažitým zvyklostem, je velmi lákavá. Letos /2005/ nás od uvedení, bezpochyby kultovního, Rebela bez příčiny dělí už celé půlstoletí, stejně jako od smrti jeho hlavního představitele, který se stal ikonou americké dobové mládeže a hereckou legendou, přestože natočil pouhopouhé tři filmy, z nichž za jeden byl posmrtně nominován na Oscara. James Dean stál u zrodu proměn filmového herectví, které v slavném Actors studiu v New Yorku vyučoval mimo jiné Elia Kazan. Po boku dalších hereckých gigantů druhé poloviny dvacátého století, jakými Marlon Brando či Paul Newman zcela určitě byli, zde mladé a talentované individuality pronikaly do tajů Stanislavského metody zpracované Lee Strasbergem, Cheryl Crawdordovou a právě Kazanem, která je známa pod názvem herectví metody. Příběh Rebela, který začal trochu příznačně na policejní stanici, se postupem času rozrostl do tragédie, plné pocitu zbytečnosti, nepochopení a smutku. Potyčka, jež započala na edukačním výletě v místním planetáriu, mimochodem filmaři velmi často užívanou The Griffith Observatory v Los Angeles, tak přerostla do zbytečného a smrtí zakončeného závodu na ostrých skaliskách útesů, který ani nemohl mít vítěze. To co se zprvu jevilo jako mladická nerozvážnost a touha oslnit zbytek party, vykrystalizovalo do sebevražedné agónie, jež zúčastněným změnila životy jednou provždy. Nicholas Ray natočil film, který tak trochu bořil mýty o dokonalé maloměstské společnosti padesátých let ve Spojených státech. Sluší se podotknout, že Ray, který svou kariéru započal jako režisér obyčejných a ničím nevybočujících témat, se postupem času vypracoval rovněž v rebela a z Hollywoodu přesedlal k mezinárodním produkcím. Svým dynamickým stylem, potřebou vtisknout dílu nezaměnitelné osobní rysy a rovnoprávností mezi muži a ženami se stal oblíbencem zejména u nové vlny a jména obdivovatelů jako jsou Godard, Truffaut, Rohmer či později Wenders určitě nemá smysl blíže představovat. Díky literární předloze Dr. Roberta Lidnera a citlivému režijnímu doteku tak vznikl snímek, který svou dynamickou skladbou a celkovou autenticitou oslovil obrovské množství mladých lidí., kteří ve svých stereotypních a fádních životech hledali onen vzdor, či alespoň potřebu sympatizovat s někým, kdo jejich sny uvede do pohybu. Je zbytečné komentovat, že valná většina diváků místo výtečné psychologické drobnokresby a strhujícího herectví metody, viděla spíše příběh o mladém sexy floutkovi, který se svým nicneděláním a z jejich pohledu zbytečnou duševní rozervaností stával nebezpečným příkladem pro jejich ratolesti nebo oslavovanou modlou a králem teenagerů. Ať už se na Rebela bez příčiny díváme z dnešního pohledu jakkoliv, nemůžeme mu upřít, poměrně věrné vyobrazení dobové Ameriky. Pro někoho možná hloupé, příliš konzervativní a upnuté, či třesoucí se před hrozbou komunismu stejně, jako před útokem monster ze šestákových sci-fi románů a časopisů, jejichž síly se formují v jiných vesmírech, tak vzdálených od toho našeho. Některým se ten život za bílým laťkovým plotem s pečlivě zastřiženým trávníkem a minimem starostí může jevit jako poklidný ideál, který čas od času naruší něco tak nezkušeného a triviálního, jako rebelující adolescent. Přes všechny možné úhly pohledu je však jasné, že z oné zloby vůči přezíravosti a lhostejnosti spojené s duševním rozdíráním, zůstává stejný pocit jako před oněmi magickými padesáti lety. Díky tomuto filmu tak vzniknul symbol, který se vypálil do hlavy obrovskému množství lidí, stejně jako pozérský a trochu smutný postoj mladého načesaného muže v modrých džínách. Muž, který symbolizoval vzpouru proti úzkoprsým rodičům a konzumnímu světu, který jeho zploditelé připravili, se stal miláčkem dospívající generace. Tehdy 30. září roku 1955 se mu v Californii při divoké jízdě nevyhnul protijedoucí Ford a šest tisíc dolarů, za které bílé Porsche koupil, se ukázaly jeho nejhorší a bohužel poslední investicí v životě. Odešel jeden z největších hereckých talentů všech dob a na natáčení dramatu Někdo tam nahoře mě má rád se tak musel dostavit Paul Newman. Legenda Jamese Deana, živená zejména oním rebelstvím, však žije dál... () (méně) (více)

Enšpígl 

všechny recenze uživatele

Film který je generačně jinde než má doba .I tato generace měla tedy své rebely a hlavně své příčiny, které byli v tomto filmu velmi zřetelně podány. James Dean, byl velmi uvěřitelný rebel. ()

Isherwood 

všechny recenze uživatele

Téma rebelie, kterým se zabývá 31. ročník LFŠ v Uh. Hradišti, bylo odstartováno tímto dílem. Padesát let od svého vzniku však už Rebel bez příčiny hodně ztratil ze své působivosti, kterou spolehlivě zásoboval diváky, sedící v kině dvě generace přede mnou. Ti si rozhodně hrdinské postavení se mladého frajera v (dnes odporně kýčovité) červené nylonce proti partě ještě větších frajerů, rozhodně užili. Jenomže z pohledu dnešního diváka je scénář Stewarta Sterna silně naivní a bez špetky nápadu se tak děj stává odhadnutelný na dlouhé minuty dopředu a režisér Nicholas Ray zase nepředkládá nic jiného než suchou rozprávku, ve které navíc nechává herce občas silně přehrávat, Jamese Deana nevyjímaje. Toto hodnocení je navíc objektivní až po uplynutí první půlhodiny filmu, ve které mě nuda ukolébávala ke spaní. Takže jediné co opravdu nezestárlo, je výrok jednoho z dobových kritiků filmu, který film v nadsázce přejmenoval na „Příčinu bez rebela“, což skvěle vystihuje to, co by se dalo rozepsat na mnoho dalších řádků. ()

Radyo 

všechny recenze uživatele

Dnes už klasický film s legendárním Jamesem Deanem, svého času snad pokus o generační výpověď, což z dnešního takřka 50 let starého pohledu (neuvěřitelné, jak ten čas letí!) může divák posoudit jen zhruba. Každopádně jde ale o zajímavou sondu do života mládeže ve "zlatejch padesátejch", kdy mladí lidé také měli své problémy (mnohdy ne nepodobné problémům dnešní mládeže), s nimiž se museli potýkat a které museli řešit, často i dost drsným způsobem. Všichni mladí herci podávají skvělé výkony a hlavně díky jejich přesvědčivosti a opravdovosti film zaznamenal a vlastně dosud zaznamenává značný divácký ohlas.Mimochodem: James Dean zemřel předčasně, ve 24 letech. Natalie Wood zemřela předčasně, ve 43 letech. Sal Mineo zemřel předčasně, ve 37 letech. Že by prokletá generace? ()

gouryella 

všechny recenze uživatele

James Dean svým výkonem v tomto filmu potvrzuje, jak vyjímečný talent byl zmařen smrtí tohoto rebela, který hraje jakoby sám sebe ..... a moc dobře. ()

Pohrobek 

všechny recenze uživatele

Bez příčiny? Každému musí nanejvýš po deseti minutách dojít, kde se podle filmu skrývá problém! Nejde (či nemá) tu jít o nic jiného, než o nedospělé a problémové (případně žádné) rodiče, z jejichž pochybně uplatňovaného poslání posléze vzniká řešený problém. Otec je buď padavka (Dean), necita (Wood), anebo jakýsi vysněný hrdina (Mineo). Do problémů upadají děti právě z takovýchto rodin, což je sice zjednodušení, ale alespoň nějaké nakročení složitým směrem. Film mě svým vyzněním silně zklamal a myslím si, že na Brandova Divocha opravdu nemá ať hloubkou, tak i hlavním hrdinou. Dean má v sobě bezesporu spoustu vzdoru a přitažlivé bezradnosti, avšak chybí potřebná krystalizace a jistá "dospělost", čímž se tak dobře prezentoval motorkář Brando. ()

Superpero 

všechny recenze uživatele

Co může být v padesát let starém filmu stále zajímavé? Charisma Jamese Deana, které bude fungovat navždy. A jeho hádky s rodičema budou taky stále aktuální. Skřípala mi tam jediná věc a to, že Buzzovu smrt v podstatě nikdo neřešil. ()

Shadwell 

všechny recenze uživatele

Rebelové jsou zde stejně nudní jako otrokářská nomenklatura, proti níž bojují. Plusem je zapojování méně významných postav zpět na hlavní linii příběhu, což ale vychází z nekalé libovůle tvůrců, kteří Deanovu sebedestrukci zásadně rozpouštějí v jeho okolí. ()

Rob Roy 

všechny recenze uživatele

Ne ne ne, tenhle film už rozhodně nahlodal zub času. Od scénáře přes režii vzbuzuje mírný úsměv ( není trapný, jen místy úsměvný ), stejně tak "rebelství" Jamese Deana nějak nefunguje. V lektorském úvodu nám bylo řečeno, že Brando o tomto filmu řekl, že to je "příčina bez rebela". Měl pravdu. ()

novoten 

všechny recenze uživatele

I love somebody... Dospělé děti, zranitelné duše a touha po citech, které umí dát jenom blízcí. Teenagerovská zklamání a mindráky tu byly i před šedesáti lety a na plátně jim to slušelo stejně jako dnes. Rebel bez příčiny umí nalít do srdce rodinnou náladu, touhu po usmíření všech nesvárů a v neposlední řadě obraz Jamese Deana. Možná nebyl nejcharakternější herec nebo nejtypičtější představitel plakátového šviháka. Ale charisma z něj sálá po první větě. ()

Oskar 

všechny recenze uživatele

Mám rád staré filmy, ale ne povinné uctívání těch předepsaných. Myslím, že Rebel bez příčiny je z rodu filmů, které přišly ve správnou chvíli, oslovily tehdejší publikum přesně tak, jak si předsevzaly a... dnes jsou únavné jako povinná školní četba. Těžko Rebelovi vyčítat, že má postavy jako soubor ilustrací ke knize "Nejčastější poruchy psychosociální komunikace v dysfunkčních rodinách" a působí proto tak ploše. Byl zkrátka první. Dobře vím, že v 50. letech Američané lpěli na "tradičních hodnotách", jaké skýtá rodina a středoškolská uniformita, ještě víc než dnes. A že neochota jedince účastnit se všech těch rituálních skopičin mnohé upřímně šokovala. Ale nebudu se tvářit, že nikdo později nenatočil lepší filmy na stejné téma. (Edit 23.8.2011: Po druhém vidění musím jít ještě o hvězdičku níž. Ten film stárne každým rokem.) 40% ()

Slasher 

všechny recenze uživatele

Moc dobrý film o cti a hrdosti, přátelství, správném individualismu, mladistvé rebelii, o šikaně a mezigeneračních trablích, dokonce i s nenásilnou existencionální vložkou. Bylo příjemný sledovat problémy teenagerů a pro jednou přitom nebýt až po uši v chlastu a drogách. James Dean je výborný a ve své roli zcela přirozený frajer, žádný nastrčený hezounek. Obohacující a časem nepokažená klasika. "What do you do when you have to be a man?" ()

emma53 

všechny recenze uživatele

Tak jako jsem při filmu Na východ od ráje klečela Deanovi u nohou, tak s politováním konstatuji, že tady na mě vše působilo křečovitě a příliš uměle. Já jsem tomu nevěřila a ať jsem se snažila, jak chtěla, tak jsem byla emocionálně chladná i v těch nejsmutnějších momentech. Nedivím se scénáristovi, že měl výhrady k dialogům a byl tím roztrpčený, já byla také. Ono je to veskrze smutné spíš v tom ohledu, že všichni tři hlavní protagonisté zemřeli tragickou smrtí velmi mladí a Dean byl prvním z nich. ()

Kulmon 

všechny recenze uživatele

Snímek o generaci mladých lidí, kteří mají dáno do vínku rebelovat proti světu, dospělým i svým vrstevníkům. Zde pochopíte, kdo to byl James Dean a co musel znamenat pro tehdejší mladé lidi. Neuvěřitelné charisma. Film sám je však trochu nadhodnocen. Na rebelský mi přijde až příliš svázaný. ()

xxmartinxx 

všechny recenze uživatele

Nějak mě zklamalo to vyústění. Dějová linie s pološíleným kamarádem tomu podle mě moc nepomohla a až moc se tlačí do popředí. Kdyby se to víc věnovalo skutečné generační výpovědi a ne jen jednomu do extrému zahnanému případu, bylo by to o ten poslední stupínek lepší. Takhle je to jen působivá podívaná, ale úplně pod kůži se to nedostane. ()

Související novinky

Režijní legenda ožívá

Režijní legenda ožívá

10.01.2006

Od konce 40. až do poloviny 70. let vedl režisér Nicholas Ray dlouhotrvající válku s hollywoodským průmyslem, kterému neseděla nejenom jeho forma vyprávění, ale i styl života, jemuž vévodily alkohol… (více)

Reklama

Reklama