Režie:
Václav KřístekKamera:
Kristian HynekHrají:
Arnošt Goldflam, Pavel Zedníček, Vilma Cibulková, Stanislav Zindulka, Libuše Pospíšilová, Vladimír Hrabánek, Oldřich Kaiser, Jiří Lábus, Pavel Nový (více)Obsahy(1)
Dva nerozluční kamarádi Vyžilý a Boudník, vesnický samorostlý talent a nepříliš úspěšný profesionální divadelník, se chtějí živit jako baviči. Jenže narážejí jak na strop svých schopností, tak na nepřízeň schvalovacích orgánů. Normalizační doba 70. a 80. let nepřeje čemukoli osobitému a oba hrdinové opakovaně prožívají nezdary. Příběh o jedné ztracené generaci byl sice chystán na sklonku bývalého režimu, ale realizován až v roce 1990. Autoři se proto pokusili vnést do scénáře několik narychlo aktualizovaných úprav, avšak rozpačitý dojem přesto zůstává. (oficiální text distributora)
(více)Recenze (18)
Pokud bych měla začátkem 90. let chodit na filmy jako je Vyžilý Boudník, tak je mi jasné, že dobrovolně by to rozhodně nebylo. Dnes už je to naštěstí jen svědek času a příklad toho, jak se proměnila dramaturgie bezprostředně po roce 1989. ()
snad jen pokročilá hodina může za to, že dám jen jednu *, možná ale může spíš za to, že nedám odpad. Slabé, divné a hodně, hodně nastavované ()
Pavla Zedníčka jsem si nikdy nedovedl představit bez kníru a první polovinu filmu jako by to ani nebyl on. Ve druhé polovině už film jede a ve spolupráci s Arnoštem Goldflamem vznikl zajímavý snímek z období těsně předrevolučním ()
Výstižná atmosféra doby. 1) Typický problém filmů z přelomu režimů 1989 je, že o odvahu tvůrců, projevenou na sklonku vlády komunistů, po převratu nikdo nestojí. Čumák už v kapitalismu, ale zadní tlapy stále v socialismu mají za následek, že snímky postrádají nadhled na minulost i na nové společenské uspořádání. 2) 42letý Pavel Zedníček ještě nestrašil svým hrozným knírem a 28letá Vilma Cibulková byla skoro k nepoznání. ()
Divný film, ale určitě koukatelný, jen Pavel Zedníček bez kníru je strašně nezvyklý. ()
Na film jsem se tesil. Namet a doba vzniku se na snimku nelibe projevila a zustalo jen u porevolucni krece. Za me nekoukatelne. ()
Jak studentský film .. ()
Podivně ponurá báchorka z období normalizace o ztracených nadějích s naprosto nesourodým duem Zedníček - Goldflam. Možná, že nebýt revoluce, mohl film vyznít úplně jinak a třeba i ještě mnohem silněji. ()
Vážení přátelé... silně nevyvážené dílko, které má zajímavý námět, snahu i silné momenty, leč je zde cítit bohužel scénáristovo tápání a režijní no přiznejme si to - tak trochu impotence. O Křístkovi (jak tak koukám na jeho filmografii) se bohužel nedá říci, že by byl zrovna nějak výjímečný filmařský talent. Toto dílko opravdu působí celkově silně televizně až studentsky , amatérsky... upřímně řečeno - je to ale velká škoda, protože se z toho dalo "vykřísnout" daleko víc. Ještě by mě zajímalo, zda tento příběh byl inspirován nějakou skutečnou dvojcí a zda jméno Boudník je stejné jen čistě náhodou se známým českým explozionalistou...? ()
Pár satirických epizodek pobaví, ovšem celek trochu nudí.... jen čekání na něco... ale na co? V průběhu filmu zjišťujeme, že na nic. Jinak chápu, proč Zedníček nosí ten knír, bez něj to není ono... Na tehdejší dobu jistě žádaná látka s politickou tématikou, dnes jen art/klubový biograf s dobrými herci... :-/ ()
Ono to poměrně ušlo, než se začal film odehrávat před a v revoluci. Celkově mám z toho rozpačitý dojem. Chvílemi jsem se bavil, chvílemi nudil. A protože snímek již podruhé zcela jistě nevyhledám, hodnotím na 20% 201110319239/9541 ()
Jak těžké to měli autoři, kteří si sami chtěli vymyslet něco inovativního v dobách socialismu? O tom vypráví tento film ačkoli rámcovou představu má asi každý z nás. Zkrátka muselo jít pokud možno o nějakou formu úlitby bohům a narážky pokud možno skryté. Arnošt Goldflam a Pavel Zedníček jsou dvojice věru neobvyklá, jejich trampoty jsou když ne podivné, tak minimálně úsměvné. Nakonec, film je dobře obsazen, holt ale doplatil na přelom revoluce, kdy byl natáčen a uváděn. Netvrdím, že je to výstavní dílo, mladší generaci navíc už asi těžko něco řekne, ale taky jsem se u něj úplně nenudil. A je to také jedna z mála příležitostí, kde můžeme vidět Pavla Zedníčka bez kníru. ()
Ani z voza ani na voz... uz nie perestrojka, ale este nie kapitalizmus, divne 90-tky.. 30% ()
V pražských kinech se promítal od 23. 5.1991 (Jalta) ()
Film se slušným scénáristickým i hereckým potenciálem. Bohužel režisérsky nezvládnutý nebo spíše zbrkle nedotažený. Jak je uvedeno v obsahu filmu, rozpačitý dojem diváka přebíjí vše pozitivní. Škoda. ()
Docela dobrý a smutný film z docela blbé a smutné doby. "Já jsem váš nový ředitel," řekne Goldflam v rudém šaškovském úboru ve dveřích místnosti, kde se koná nějaká televizní porada. Už za tuhle scénku to stálo za podívání. ()
Připadá mi namístě na "Vyžilém Boudníkovi" ocenit to dobré (víc než obraz politického vývoje mě zaujaly soukromé vztahy obou titulních hrdinů a jejich společné ženy na pozadí tohoto vývoje), a zároveň si postesknout nad neschopností dotáhnout to dobré k uspokojivému celkovému tvaru. Spíš tři než dvě hvězdičky, včetně oné sporné "revoluční" vložky. Málem bych zapomněl: Zedníček bez toho svého zástupného přirození působí svěže. ()
Popravdě, nikdy jsem o tomhle filmu neslyšel a narazil jsem na něj jen náhodou při prohlížení televizních programů. A kdybych si ho nevšiml, nestalo by se nic strašného. Zbytečná třičtvrtěhodina, kterou jsem tomu věnoval. Víc jsem nedal. ()