Maria Stuart
Mária Stuartová
Maria Stuarda
Režie:
Petr WeiglHudba:
Gaetano DonizettiHrají:
Milan Kňažko, Kamila Magálová, Magda Vášáryová, Luciano Pavarotti, Přemysl Kočí, Roger Soyer, Jiřina Jirásková, Jiří Vala, Jan Přeučil, Vladimír Dlouhý (více)Obsahy(1)
Tragickou operu Marie Stuartovna, která měla v původně zamýšlené podobě světovou premiéru v milánské La Scale 30. prosince 1835, provázel od počátku neblahý osud obdobně jako kdysi její hlavní hrdinku. Na samém počátku ji její tvůrce Gaetano Donizetti zkomponoval pro svou oblíbenou zpěvačku Giuseppinu Ronzi De Begnis, ale když se dílo zkoušelo v neapolském divadle San Carlo, zasáhl sám král a z politických důvodů představení zakázal. Donizetti se tedy rozhodl, že svou novou operu přepracuje a do partitury včlenil dost odlišný příběh. S novými recitativy a dalšími změnami se pak důkladně předělaná Marie Stuartovna poprvé dávala v Neapoli 18. října 1834 pod názvem Buondelmonte. Proslulá primadona 19. století Maria Malibranová se však nedala politickou mocí odstrašit. Byla tak okouzlena tématem Marie Stuartovny, že prosadila Donizettiho původní lyrickou tragédii v milánské Scale. Mezzosopranistka nic nedbala na předepsané úpravy cenzury a bohužel docílila jen toho, že opera byla opět zakázána místními úřady. Její oživení nastalo teprve ve 20. století, kdy Marii Stuartovnu uvedli v roce 1958 v Donizettiho rodišti Bergamu a opera se rychle vrátila na světová zpěvoherní jeviště.
Donizettiho operu o třech dějstvích Marii Stuartovnu, jejíž libreto vytvořil podle tragédie Friedricha Schillera skladatelův přítel Giuseppe Bardari, využil ve svém filmovém zpracování pro bratislavskou televizi v roce 1988 režisér Petr Weigl. Originálně přistoupil ke kombinaci mluveného Schillerova dramatu s Donizettiho hudbou. Hledal přitom návaznost mezi oběma uměleckými díly, přičemž hudební části slouží k citovému umocnění spletitého příběhu, zobrazujícího zranitelnou ženskou duši.
(Česká televize)
Recenze (7)
Čeští herci nadabovaní do slovenštiny a italského zpěvu hrají společně se slovenskými herci anglické šlechtice. Mohl by to být zábavný Babylon, kdyby Kňažko s Dlouhým tak nepřehrávali a Magálová nebyla tak toporná. Škoda, že si svoji slabou chvilku vybrali všichni tři zároveň. A ještě větší škoda, že se tvůrci nemohli rozhodnout, zda chtějí natočit čistokrevnou operu, nebo televizní inscenaci. Vzniknuvší kočkopes je poněkud zvláštní. ()
Petra Weigla si nesmírně vážím jako režiséra, který má jedinečné umělecké cítění a jeho vytříbený vkus je zcela originální. Bohužel tohle zpracování tradiční opery Gaetana Donizettiho s normálními hranými scénami podle Schillerova libreta nedopadl vůbec dobře. Největší a nejhorší věc vidím v nadabování českých herců do slovenštiny, kdy jim dialogy do úst skoro vůbec nesedí a postsynchrony jsou vyloženě tragédie. Ale nejen u českých herců, ale i u těch slovenských, ani oni se netrefovali do svých dialogů. Tohle mě v podstatě zničilo celý zážitek ze sledování. Kupodivu dobře vyšly hudební části, kdy herce nazpívali skuteční operní pěvci, včetně Joan Sutherlandové nebo Luciana Pavarottiho. Celkově je to bohužel nevyvážené a ani herci mě moc nepřesvědčili ve svých rolích. Jednu hvězdu tak dávám za kameru Jaroslava Kučery, která kouzlí nádherné záběry exteriérových i interiérových částí. ()
Veľká škoda toho príšerného dabingu českých hercov do slovenčiny, ktorý sa miestami (hlavne v úvodnych dialógov) nepodaril ani pokiaľ ide o synchronizáciu obrazu a zvuku. Prvé minúty mi to zkazilo dojem, pretože zbytočne po technickej stránke zničili herecký výkon Jiráskovej a Munzara, ale potom sa to našťastie rozbehlo... Režisér Weigl mi opäť dokázal, ako môže byť opera veľmi zaujímavým žánrom. Naviac v tomto prípade sa skvelo kombinuje spev s hovoreným slovom, čo tiež zvýrazňuje kontrast charakterov oboch hlavných ženských postáv. Weiglovo spracovanie vo vybraných priestoroch a so známymi hereckými tvárami (potešil Jiří Vala) je naozaj kúzelné. Osobne by som uvítal titulky k áriám v taliančine (ako tomu bolo u Evžena Oněgina), ale to už je niekedy skôr záležitosť televízie, ktorá film vysiela. ()
"Ten šíp, co přináší smrt, jsem vystřelila, zasvištěl a letěl až zasáhl svůj cíl". Kombinace italsky zpívané Donizettiho opery s činoherním party originálního Schillerova dramatu je vskutku originální. Možná škoda dvou věcí: chybějící titulky při zpěvu (člověk ztrácí kontinuitu s tím, co se zde přesně odehrává a o čem se tu mluví) a pak hlavně slovenský dabing českých herců, kterých tu hraje vážně hodně. Kdyby tohle udělali Slováci dnes, tak se nedivím, ale v době společného státu? Při pohledu na Jiráskovou, Munzara a další, jak mluví slovensky, jsem si málem ukroutil hlavu. Ale zas ne natolik, abych nebyl uznalý k uměleckým kvalitám tohoto díla. ()
Spojení Donizettiho opery a Schillerova dramatu navíc s herci zpívajícími na playback a x-krát zpracovaným tématem je dost riskantní záležitost a v tomto díle bohužel asi ne vždy funguje tak, jak si to její tvůrci představovali. Herci (a samozřejmě i zpěváci), kostýmy a exteriéry jsou ovšem vynikající. ()
Reklama