Už tady nežijeme

Dechberoucí partnerská výpověď. Dva páry, zprvu "jen" přátelé, se milostně promísí. Nejde však o tělocvik z rozmaru, ti lidé jsou svým způsobem všichni nějak nešťatní, o něco se cítí ošizení, něco nezvládají a naléhavě potřebují azyl, účast, lék. Kdo ubližuje, nedělá to cíleně, kdo to myslí dobře, může zranit. Vztahové filmy mám ráda, ale tenhle má něco víc. Je až neuvěřitelně reálný, je až neuvěřitelně citlivě natočený, je ke všem aktérům neuvěřitelně spravedlivý. Kdo se v tom partnerském vesmíru pohybuje, tu nahoru, tu dolů, možná se v jednom z těch čtyř křehkých zrcadel pozná. (05.11.2006)

Americký nezávislý film zpravidla poznáte podle toho, že se v něm řeší nedořešené rodinné vztahy, dospělí lidé po sobě křičí kvůli jiným dospělým lidem, všichni všechny strašně nenávidí a přitom se vlastně milují a celé je to stejně jenom o sexu a penězích. Méně známí herci v podobných filmech účinkují, aby se stali známějšími, ti známější, aby nám dokázali, že umí také hrát, nejenom se usmívat do objektivů fotoaparátů. Právě snaha něco dokázat je vlastní snímku Johna Currana. Spočívá v tom jeho největší síla i slabina. Snahou o co nejsyrovější zachycení rozpadu dvou manželství připomíná nějakou evropskou „intelektuálštinu“, akorát zde jde více o tělo než o duši. Evropská „intelektuálština“ to ovšem není, pouze jí chce být, což je nejpatrnější na „hlubokých“ scénách, kdy hlavní hrdina běží lesem, do toho vidíme prostřihy na jeho soulož s milenko a slyšíme znepokojující hudební tóny. Způsob, jakým Curran příběhu dodává hloubku není ani trochu nápaditý a ačkoliv natočil přesně takový film, jaký se od amerického „nezávisláka“ očekává, je to film chladný, odtažitý a pohřbívající veškeré umělecké ambice paradoxně přílišnou ambiciózností. Asi to má působit sofistikovaně, režisér mne však nedokázal přesvědčit, že si takto na něco sofistikovaného jenom nehraje. Ne všude platí „méně je někdy více“, ale zrovna u podobného námětu nepochybně ano. Kéž by tvůrci zůstali u metafory se semaforem, coby věcí či pocitem, jenž nám brání pokračovat v bezstarostné cestě životem. A okamžitý rozjezd nemusí být vždy tím nejvhodnějším rozhodnutím. Curranovi by neuškodilo, kdyby více důvěřoval svým hercům a nabídnul jim více scén „zadumaně sedících a mlčících“, jejichž síla by pak rozhodně nespočívala v intenzitě křičených vět. Přitom všechno, co herci měli zahrát, zahráli skvěle. Hlavně obě ženské představitelky; „Lynchova herečka“ Laura Dernová má však stejně jako Naomi Wattsová tu nevýhodu, že její postava je příliš nevýrazně napsaná a nejspíš ani nebudete vyvíjet nějakou snahu, abyste si jí zapamatovali. Kolik podobně nešťastně zamilovaných žen jsme již mohli vidět? Desítky? Stovky? Naprostým vyredukováním výstředností se postavy sice stávají věrohodnějšími, avšak zapomenete na ně bezprostředně po zhlédnutí (tuto vět bych prosil vytesat na svůj náhrobek :). Už tady nežijeme (proč taky) se utápí v šedi nevýraznosti po stránce obsahové, stejně tak formální. Není to film nezdařený, ví, co chce říct a říká to globálně stravitelným způsobem a navíc… na Naomi je opravdu moc pěkný pohled (čím to, že jsou všechny Australanky tak krásné a talentované?). 70% (29.10.2007)

Ten má rád tu a ten zas tuhle... Příliš ukecané. A mezitím sněží. A mám už dost dlouho velkej problém s Markem Ruffalo, připadne mi strašně nevýraznej. SPÁLIL JSEM ROMÁN, NAPSAL BÁSEŇ. (05.08.2010)

║Rozpočet $3milióny║Tržby USA $2,041,014║Tržby Celosvetovo $3,361,213║ (09.05.2010)

Vztahový labyrint plný pochybností, více druhů lásky i potřeby v jemném civilním a nenuceném provedení. Neříkám, že všechny dialogy a scény poznávám, ale rozhodně se mi dokázaly dostat pod kůži a cítil jsem v nich něco reálného, něco ze všedního života, což se příliš snímkům nepodařilo. Pomáhá tomu určitě i obsazení, které i pouhým pohledem na dobře zvládnuté role vyvolává pocity odcizení a vzájemné (až) bezcitnosti. Což mě na (první pohled) tak malý film velmi příjemně překvapilo. (26.07.2010)

Pro mě to bylo spíš drama, ne celistvě, ale každého jednotlivce. Přesně tak jsem pojímala tento film. Každý z nich procházel nějakou osobní krizí a dalo by se říct, že si nevěděli rady sami se sebou. V každém jsem se trochu našla. Ano, tohle jsou dramata, které mám ráda, ukazují zrcadlově nás za tou obrazovkou, či monitorem. ve své duševní a psychické nahotě. Život nám někdy uštědřuje hodně velké kopance, na kterých, když už k tomu dojde, bychom měli vyrůst, ale ne vždy se to daří. "Čas od času se dráhy našich životů řítí dolů a je jen na nás vyhmátnout ten správný bod obratu. Životní pády v sobě skrývají cenné informace pro další léta". (01.07.2016)

Složité jsou vztahy mezi lidmi a ještě složitější je láska. Dva manželské páry se ocitnou v situaci, kdy musí řešit, co udělají se svým životem. Jack je pro mne nejpodivnější postava, protože svůj vztah k Edith si chce ospravedlnit napadáním Terry, která mi jako jediná přijde zcela nevinná a nešťastná. Hank je člověk, který ve své podstatě všechno zavinil, ale uvědomí si to pozdě a Edith mně osobně vadila nejvíc. Jakkoliv byla nešťastná, tohle se prostě nedělá, ne na úkor přítelkyně. Velmi zvláštní mi přišly děti, u Lindenů velmi vnímavé a pozorné a malá Evansová uzavřená a netečná. Vynikající herecké výkony všech a velice dobrá hudba. (20.09.2005)

Uvěřitelnej příběh, uvěřitelný postavy, uvěřitelný vztahy mezi nima... Ten film je prostě jako ze života. Jenže k čemu to je, když se tam za celou dobu nic moc zajímavýho neodehrává? Doufal jsem, že až se provalí ta nevěra, tak se to snad nějak rozjede. K přiznání nevěry sice došlo, ale žádný oživení to nepřineslo. Film dál ubíhá ve stejnym pomalym tempu a končí poněkud bez pointy. Možná osoby žijící v manželství na tom najdou něco víc, ale mě to moc nebavilo... (22.11.2013)

Na dotek, který je v podstatě o tomtéž, mě svého času nedchl a je zajímavé, že dva filmy se shodnou tématikou u mě dokážou vyvolat tak protichůdné emoce. Mohl bych napsat, že mě Curranův film nudil, a byla by to pravda v tom smyslu, že nejméně každá druhá scéna, ale co to povídám, každá scéna, byla zhruba třikrát tak dlouhá, než by bylo vhodné. Ale to je jen část pravdy, protože ve skutečnosti mě tohle drama spíš dráždilo. Měl jsem intenzivní pocit, že si tady na velké sdělení a city jenom hrají, že to je takový rafinovaný kýč pro festivalové publikum. Samozřejmě Naomi Watts je náležitě půvabná, a co si budeme povídat, v těch hanbatých scénách (které opět považuju za laciné lákadlo pro mužské publikum) k nakousnutí, Laura Dern je výborná charakterní herečka, jenže mi přišlo, že tady nemají co hrát. Manželské krize jsou barvitě popsány v nespočtu dramat a v tomhle žebříčku pro mě Už tady nežijeme rozhodně nebude figurovat na předních místech. Celkový dojem: 40 %. (06.10.2010)

Výborně zahraná komorní vztahovka pro 4 hlasy, ve které mně sice ne vše úplně sedlo, ale pozitivní dojem převládá, takže slabší 4*. Jinak těch podobností se (známějším) filmem Na dotek, též z roku 2004 (náhoda?) , se zde najde hned několik, přesto We Don't Live Here Anymore je trošku o něčem jiném. (05.04.2011)

Herci pôsobia umiernene, dejovo je to pekne našpanované, divák sa má na čo pozerať. Nezávislosť zaváňa televíznosťou. Akurát mňa stále akosi neberie to totálne rozanalyzovanie princípu americkej rodiny, keďže sa s týmto modelom akosi ešte stále tu podaktorí určite nestotožňujeme. Ale to bude mentalitou. Film a jeho hlavnú podstatu si však uvidomí až divák, ktorý nejaký ten vzťah/manželstvo má/mal. A určite aj poučí. Mňa určite a minimálne v tom zmysle, že nevera je úbohosť a nemá absolútne žiadny zmysel. A o tých ostatných hlbších stránkach ani nehovorím. 85%. (19.11.2007)

(Ne)závislé vzťahovky nie sú moc moja šálka kávy, ale toto sa veru podarilo. Excelentný herecký štvoruhoľník na čele s Laurou Dern, výborná nevtieravá muzika a hlavne skutočné emócie, ktoré tak veľmi chýbali podobnému (ale strojovo chadnému) Closer. 90% P.S. Mattyho definícia nezávislého filmu pobavila :) (21.11.2007)

Po, řekněme lepším, fotbale (fandil jsem Španělsku, takže jsem byl rád, že vyhráli MS) přišla hodně ledová sprcha v podobě tohoto filmu. Nejdříve mě zaskočil dabing. I když byl jeden z těch lepších, tak já se chtěl dívat na film s titulky, ale řekl jsem si, že když už jsem to rozkoukal (a ze začátku to vypadalo zajímavě) tak jednou (doufám teda, že to bylo naposled, v rámci Amerického nezávislého léta) to vydržím. A tady přišel druhý zádrhel - ten film je nudný. Přišlo mi, že se plácá od ničeho k ničemu a sem tam se řeší vztahy. Na štěstí zde jsou minimálně tři skvělí herci (Ruffalo, Dern a Watts), kvůli kterým jsem to nejen, že dokoukal, ale taky dávám o něco lepší hodnocení (bez nich je to sotva za dvě hvězdy). Tohle se prostě "tak trochu" nepovedlo. A přitom ten snímek má o čem vyprávět (má silné a aktuální téma). Takže, jak říkám - 50 % s tím, že nebýt té trojice herců, které jsem uvedl nahoře, jdu nekompromisně níž. (12.07.2010)

Nemohu si pomoci, ale příliš nudnějších filmů než je tento jsem ve svém životě neviděl. Vlastně ani nevím, co jsem čekal, řekl jsem si podívám se na ČT2 na film z cyklu Americké nezávislé léto, protože zatím téměř žádný film vybraný do tohoto cyklu mě nijak nezklamal. Ale bohužel v tomto případě je mé zklamání opravdu docela velké, film se neskutečně vlekl a já koukal každou minutou na hodiny a počítal, za jak dlouho to skončí. Možná jsme nebyl připravený na to co uvidím, možná jsem příliš nepochopil, co tím chtěl autor říct, možná prostě jen nejsem schopen přijít na chuť náročnějším filmům. Ať je to jak chce, nehodlám tady stádně předstírat, jak jsem nadšený. Je ale pravdou, že přece jen mě zajímalo, jak to celé dopadne a jak si ti všichni zúčastnění své vztahy vyřeší, takže námět zase podle mě tak špatný nebyl, jen prostě ta forma vyprávění byla nesnesitelně rozvleklá a pomalá, což mě neskutečně vytáčelo. Chtělo to udělat film trochu zajímavějším a akčnějším, chtělo to možná přidat trochu více vášní a emocí mezi čtyřmi hlavními aktéry, pak by to mohl být v mých očích alespoň průměrný film, jenže film, který jsem měl možnost vidět, bohužel nabízí jen rozvleklost a velkou nudu. Jediné jeho štěstí tedy je, že ten děj mě dokázal alespoň chvílemi zaujmout, takže film nehodnotím tak špatně, ale i přesto se jedná o zklamání a v tomto případě uděluji pouze dvě podprůměrné hvězdy. (12.07.2010)

Hodně nepříjemný film, který je ale skvěle natočen. Leckdo z nás se před podobnými situacemi i otázkami ocitl a leckdo z nás možná ještě ocitne. Tu hlavní - ,, je ten člověk, kterého jsem si vzal za ženu/ muže, se kterým trávím celý život - skutečně tím pravým? '' si každý položí v životě asi vícekrát. Obzvláště v dobách zlých. Ale na miskách vah jsou často protizávažím naštěstí ještě u někoho děti i vzpomínky na časy dobré. Pro mne měl film v tom fiktivním měřítku ještě další rozměr. Mám moc rád Naomi a opravdu nevím jestli bych odolal a neběhal s ní s do lesa :-) ! Dávám 4 humry. * * * * (28.01.2016)

Točili TO Bergman aj Allen, takže môžeme tomuto filmu vyčítať, že objavuje objavené. Ale to isté by sme mohli povedať aj o manželstvách a milostných vzťahoch vo všeobecnosti, že aj tak stále opakujeme tie isté chyby a dostávame sa do tých istých slepých uličiek. Je to najmä film o hercoch, ale tu si rýchlo všimnete, že jeden pár je hlavný a ten druhý vedľajší, pričom napríklad postava Petra Krausea je až príliš v ústraní. Každopádne celý čas budete hádať, ako to celé dopadne a osobne ma vyústenie pomerne zložitého štvoruhoľníka, pretože deti..., prekvapilo a vlastne kvôli nemu dávam nakoniec vyššie hodnotenie. Postavy sú ale v podstate nesympatické, sebecké, ale zase sa v nich nájde určite väčšie ako malé množstvo párov. (24.04.2021)

vybornee!!! po hereckej stranke absolutne bezchybny stvorlistok.. laura dernova je velmi sarmantna a co sa tyka herectva zatienuje aj vzrusujucu naomi wattsovu.. z muzskej posadky je radost pozerat sa na marka ruffala, ktoremu by svedcalo keby sa objavoval castejsie v silnych projektoch (v zodiacovi bol excelentny). po pribehovej stranke tu mame premisu, ktora sa vam moze zdat povedoma napriklad z ang leeho ladovej burky alebo ako spomina le_chuck z filmu closer. casto v komentaroch zaznieva slovo "emocie", a tie su fakt skutocne a lezu totalne pod kozu. we don´t live here anymore je velmi silnym filmom s paradne vykreslenymi charaktermi a smrdi to vsetko realitou.. radost kukat na taketo filmy 80-90%. (09.12.2007)

Film, který velmi věrohodně vychází z rozdílné psychologie čtveřice postav a rozehrává s nimi na první pohled banální hru na manželskou nevěru, která ovšem nesměřuje k žádným klišé. Skoro to vypadá, že se nám snaží říci, že nevěra může být lékem na manželské problémy, ale jen dokud se k ní člověk nepřizná. Pak idyla imploduje a některý ze vztahů se zhroutí. U každého z podváděných / nevěrných to ale může být jiný vztah. Žádná z postav není černobílá a nic tak jednoduchého jako rozdělení na hajzly a dobráky tu nehledejte. Takový malý nenápadný film, ale byla by škoda ho nevidět... a trochu se nezamyslet. (30.07.2010)

Zdal sa vám NA DOTYK príliš chladný (a vo finále príliš neuveriteľný)? Tak pre vás je tu tento film. Citlivá, vzrušujúca, mrazivo-úsmevne skutočná komorná konverzačka. Samozrejme, dosť záleží na tom, v akom stave sa divák nechádza (vek, "vzťahové" skúsenosti, pohľad na manželstvo...), ale tak či tak je tento film vynikajúci. O čom hovorí aj fakt, že pri jeho pozeraní som si občas spomenul na skvelú ĽADOVÚ BÚRKU... (21.11.2007)

41st KVIFF 2006 - SUNDANCE AT KARLOVY VARY - Sundance v Karlových Varech (27.06.2009)