Režie:
Claude ZidiKamera:
Gérard de BattistaHudba:
Francis LaiHrají:
Philippe Noiret, Thierry Lhermitte, Lorànt Deutsch, Chloé Flipo, Jean-Luc Bideau, Bernadette Lafont, Jean-François Balmer, Didier Kaminka, Christian Gion (více)Obsahy(1)
Od roku 1984, kdy na filmové plátno poprvé pružným krokem vstoupil čerstvý, idealistický absolvent policejní akademie Francois Lesbuche, aby se do tajů policejní praxe nechal zasvětit protřelým, zkorumpovaným kolegou Reném Boisrondem, uplynula v Seině spousta vody. Ke krimikomedii Prohnilí (Les ripoux) přibylo v roce 1990 divácky neméně úspěšné pokračování Prohnilí proti prohnilým (Ripoux contre ripoux). Ve třetím díle, u jehož zrodu stál opět jeden z nejúspěšnějších komediálních režisérů, Claude Zidi, se cesty sehrané policajtské dvojky z pařížského Montmartru znovu sbíhají. René stále sází na koně přesvědčen, že jednou musí konečně vyhrát, zatímco Francois se vypracoval na šéfa zvláštního oddělení potírajícího zločinnost. Dvojice se mění v trio, když staří kolegové, kterým se vždycky dařilo elegantně balancovat na hranici mezi špinavostí a mravností, zatahují do hry o velký balík peněz mladého, horlivého stážistu Juliena. Ten si však myslí, že podstupuje zvláštní druh výcviku... (Česká televize)
(více)Videa (1)
Recenze (96)
Tak ještě jednou a naposled projděme uličky Montmartre za zvuku Laiových nostalgických šansonových kreací v tomto posledním Zidiho filmu. Je to více než důstojné rozloučení, nejen s Prohnilými, nejen se Zidiho komediemi, ale i s tehdy už zkomírajícím specifickým žánrem francouzské komedie. Tato labutí píseň je možná posledním ohlédnutím za zlatým věkem francouzského komediálního filmu, neb tam kde se v dáli v podzimní mlze nad Seinou vytrácí noty doznívajícího akordu starého harmonikáře už v novém tisíciletí neomylně blikají neony v rytmu techna. Pro nás pravověrné jasné znamení že bude lepší z Francie sledovat už jen sport, třeba Starou dámu. Ta letošní byla celkem povedená - jen ten Křižák letos úplně vyhořel. ()
Už předchozí druhý díl Prohnilých ztratil něco z energie prvního skvělého filmu, ale pořád to byla víc než dobrá zábava. Škoda, že se totéž nedá říct o posledním dílu velmi volné trilogie. Ten už hraje jenom na nostalgickou vlnu a nemá nic nového (a překvapivě ani nic osvědčeného) čím by zaujal. V nostalgii se vyloženě utápí přes 3/4 stopáže, aby se pak unaveně doplazil do konce. Kam se poděly všechny vtipné scénky? Tohle je pouze neispirativní odvar obou starších klasik s názvem Prohnilí. 2,5* ()
Ripoux 3 jsou jako nostalgická vzpomínka na staré dobré časy. V době oslepujících, ohlušujících a oblbujících výbuchů a honiček bez špetky inteligence a scénáristické promyšlenosti působí tenhle film jako pravý opak trendu - vizuálně komorní, ale scénář jedna báseň. Přesto je mi líto, že to musím říct, ale u prvních dvou dílů jsem se bavil víc. Trojka už mi přijde jakoby unavenější a odevzdanější - asi proto, že přesně takoví byli při natáčení Zidi, Noiret i Lhermitte. Pak není divu, že největší šťávu filmu dodávala hlavní mladá dvojice, z níž ona byla krásná a on docela talentovaný herec. ()
Francúzska komédia je už desaťročia tak trochu mimo formy a Zidi s Noiretom na tom nič zásadné nezmenia. Sympatické je, že sa aspoň pokúšajú a snaha to nie je úplne márna. Zápletka je samozrejme jeden veľký nezmysel a to aj na úrovni vzťahov. Všetko sa rieši hladko, i keď sa stále niečo komplikuje. Ja tu cítim určitú rezignovanosť tvorcov, ktorí si asi uvedomujú, že ďalšiu klasiku už nemajú šancu nakrútiť. Z nostalgických príčin však film iste mnohých potešil a asi ho ako také príjemné nenáročné retro treba aj chápať. Z rovnakého obdobia u mňa víťazia Reno s Depardieuom v snímke Drž hubu! ()
Včera jsem viděl jinou pozdní komedii s Philippem Noiretem v hl. roli Řidič a fantom (1996) a ačkoliv měla zde jen "modré" hodnocení, zcela původní svěží záležitost navazující na staré tradice ve francouzské komedii jsem ocenil mnohem víc, než volné pokračování konkrétního slavného filmu po téměř 20ti letech. Super prohnilé jsem spočátku vnímal jako zoufalý pokus, kde Claude Zidi již mele z posledního a jeho film působí až neuvěřitelně vyčpěle (výjimkou byla snad jen úvodní scéna s černohumorným prvkem v podobě kapek krve z policajtova nosa, které stříkají na zatčeného tělo i průkaz). Později se film rozjel docela slibným směrem, nicméně původní atmosféra už za ta léta dávno dozněla, Francis Lai se v některých motivech své hudby uchýlil přímo k technu a Zidi se po hodně nudném rozjezdu dopouští pak v závěrečné třetině pro změnu akčního děje plného velkých výbuchů, efektních (ale pocitově spíše rušivých) střihů a souběžné akce probíhající ve dvou scénách najednou na rozdělené obrazovce. Inu, proč ne... za ta léta se trendy v kinematografii změnily, přesto oceňuji, že Zidi coby tvůrce dokázal po tomhle rozpačitějším filmu již odejít z filmové scény včas. Tentokrát jsou už moje 3 hvězdičky již zcela na hraně, za některé chvilky, které mě rozesmály (ale nebylo jich moc) nebo vhodily do napětí (byť až spíše v druhé polovině), snad i za místy mile předvedenou nostalgii směrem k původnímu filmu je dávám. Byť už se zde dost tlačilo na pílu a tam, kde v roce 1984 se ještě něco s jistým společenským přesahem sdělovalo, tam se v roce 2003 stejní tvůrci zmohli už jen na divácky efektní kus s původním tématem zahnaným až do zcela neuvěřitelného extrému. 55% ()
Galerie (5)
Zajímavosti (1)
- René Morard hrál v prvním a druhém díle Prohnilých restauratéra Fernanda, u něhož se René Boirond (Philippe Noiret) denně stravoval, zatímco ve třetím díle Morard hraje hoteliéra, který Boironda vůbec nezná. (velkyvezir)
Reklama