poster

Kříž u potoka

Drama

Československo, 1937, 80 min

Komentáře uživatelů k filmu (15)

  • Karlos80
    **

    Málo známý film, vyroben v menší skoro neznámé výrobní lince Excelsior (celkem 4. filmy z toho dva nedochované), rušivé a nevěrohodné ateliérové stavby, skoro neznámá režie (jediný film, další osudy neznámé) včetně málo praktických zkušeností jednotlivých tvůrců vůbec s filmařinou jako takovou, bylo to vidět. Za zmínku tak v této sotva průměrné filmové adaptaci známého románu, stojí snad jen herecké výkony tria Štěpničková, Eliáš a Vejražka, slušný byl i Václav Trégl, jako bohatý hospodský Holý, zejména ve finální scéně při dražbě statku, s jeho typickým výrazem. Tento námět byl jinak v českém filmu už zpracován a to již v roce 1921 v režii Jana S. Kolára.(14.3.2008)

  • NinadeL
    ***

    Tak to jsem již zpracovala, má to 320 stran, Cimrmane :) Aneb jak vnímat Kříž u potoka jinak, než jako jeden z nejklasičtějších románů? Toto první zvukové zpracování opravdu není špatné, jen je po všech stránkách příliš rutinní. Jiřina Štěpničková sice v té době už byla dávno vyzrálou hereckou osobností, aby dokázala unést celý film na svém výkonu, žel ale měla k sobě o několik řádů horší partnery. V tom roce debutující Vejražka a pro změnu končící Eliáš jí nesahali ani po paty, a když se k tomu přidala žába Tringlerová a jedna roztomile nezvládnutá zadní projekce, šlo mé nadšení trochu dolů. Škoda. Nicméně při představě Evičky v podání Nataši Cygankové, kterou znám z Ukřižované, budu raději prozatím věřit této verzi a pro celkovou potěchu oka si přidám reprízu Božích mlýnů.(16.6.2009)

  • Mariin

    Dobové hodnocení (1937): České drama podle románu Karoliny Světlé. Prvotřídně sehraný film. Vhodný pro obecenstvo, které má rádo sentimentální náměty. Dějem i provedením může tento film působit východně.(26.1.2009)

  • raroh
    ****

    Tvorba Karolíny Světlé - zvláště podještědské romány (i vlivem Grégrovým) byla silně tezovitá a didaktická (proto i dnes umělecky mrtvá, na rozdíl od dramat takové Gabriely Preissové, je to spíš pramen k myšlení emancipované měšťanky, která by ráda venkovský lid vzdělávala - romantizující kulisy pro děj jsou vnější, nezažité - a často dosti vykonstruované). V tom mi přijde tato adaptace adekvátní. Tím, že film nasnímal F. Pečenka a dostal velký prostor folklor (svatba, zábava, případně chlapská hospodská pospolitost) - v hudební stránce ovšem přestylizovaný do romantizujícího symfonismu - zůstal hodně životný, přispěla k tomu i diblíkovská hospodská svůdnice Běly Tringlerové.(18.4.2011)

  • Ilicka
    ***

    Předloha Karolíny Světlé je neskutečně silná, i film vypadá zpočátku slibně, ač se v něm zpívá víc než je mi milo a osudovost, kterou jsem milovala v románu je potlačena do desetivteřinové scény setkání u kříže. Jiřina Štěpničková je dobrá, líbila se mi už v Maryše, Vejražka nevýrazný, ale skutečně charizmatický chlap je Ambrož Mirka Eliáše.(23.12.2011)

  • Marthos
    ***

    Nejvýznamnější a nejvýraznější částí díla české prozaičky druhé poloviny devatenáctého století Karoliny Světlé jsou bezesporu vesnické romány situované do kraje, který milovala nade vše, do malebného Podještědí. Právě v nich se pokoušela zachytit charakteristiku venkovského lidu, do kterého přitom vnášela i svou představu o morálce, a slučování realistických a romantických prvků je jedním z příznačných rysů její tvorby. Odhalovala těsné sepětí lidu s krajem, poukazovala na bohatství jeho tradic, vytvářela obrazy žen nadaných mravní a citovou ušlechtilostí, obětujících se pro milovaného muže. Tento motiv se objevuje v celé řadě jejích románů, z té plejády vystupuje do popředí zejména Kantůrčice a Kříž u potoka. Ten se nakonec dočkal dvou filmových adaptací: němé a zvukové. Výroby se ujala lokální brněnská firma Excelsior, která fungovala jako realizační základna pro experimentující tvůrce (o dva roky dříve tu uskutečnil Aleš Podhorský svůj film Hřích mládí). Podobné stanovisko zaujal i významný rozhlasový režisér Miloslav Jareš, který si do hlavní role prosadil Jiřinu Štěpničkovou. Ta se mezitím s úspěchem etablovala v tragických šablonách vesnických dívek, ať už to byla Maryša bratří Mrštíků, Jiráskova Vojnarka nebo Frantina z Klecandova Pátera Vojtěcha. Mužské protějšky jsou obsazeny v nevyrovnaném poměru teprve začínajícího Vejražky a naopak již epilogujícího Eliáše; mnohem zdařilejší jsou tak vlastně epizodní drobnokresby Plachty a Trégla, kdy navíc oba komici získali ojedinělou příležitost ztvárnit charakterní postavy. Celkově KŘÍŽ bez problémů zapadá do série klasických vesnických dramat přelomu třicátých a čtyřicátých let a i když je na něm znát jistý stereotyp, téma lásky, křivdy a odpuštění zůstává fascinující v jakékoli podobě.(5.12.2009)

  • Terva
    ***

    Dá se říci, že toto je remake snímku z roku 1921. Méně zdařilé v němž některé postavy dostavají velice málo prostoru pro svou existenci. Hudba - Miroslav Ponc. Kamera - Ferdinand Pečenka.(27.9.2011)

  • elle
    ****

    Filmová verze knihy z cyklu ještědských románů Karolíny Světlé. Všechny základní prvky románu jsou zde ponechány. Jiřina Štěpničková jako Evička z mlýna, která se rozhodla zlomit kletbu rodu Potockých, která určila, že žádné manželstí v tom rodě nevydrží déle než rok. Její cesta neustálé pokory, věrnosti, lásky a oběti je dnes možná málo pochopitelná a atraktivní. Zde se ale také úplně nepodařilo postihnout křehkou literární motivaci hlavní hrdinky, která svého Štěpána má spíše ráda, že si ho sama zvolila než že by ho skutečně milovala, což se jí také stane osudným. Jiřina Štěpničková pro mě ale měla něco, čemu jsem věřila i když hrála rozmazlenou salóní krásku, nebo selku nebo i tu, co přivedla žebráka na mizinu.(9.9.2007)

  • Skuby47
    ****

    Pamětnické vesnické drama se spoustou hudby a zpěvu. Příběh se od románu Karolíny Světlé, podle kterého byl natočený, příliš neodchyluje. Herecky exceluje Jiřina Štěpničková před svými méně známými a nevýraznými mužskými protějšky. Kromě působivého příběhu stojí za zmínku folklorní výprava s ukázkami krajových tradic a zvyků. Zaujaly mne především krásné bohatě zdobené kroje, jaké už se dneska málo vidí. Nostalgická vzpomínka na dětství a mamku, která knihu i film milovala. Dnes bych s tímto snímkem u vnuků sotva pochodila.(28.2.2016)

  • vitekpe
    ***

    Vim, ze je to ostuda, ale knzku jsem dosud necetl a verohodnost filmu tudiz v tomhle kontextu nedokazu posoudit. Nicmene bych rekl, ze predlohy se vicemene drzi, minimalne co do pribehu... (https://cs.wikipedia.org/wiki/K%C5%99%C3%AD%C5%BE_u_potoka) Stepnickova zvlada vesnickou intelektualku v pohode, Vejrazka za teleciho burana taky dobrej, Elias za spravnaka taky v pohode. Plachta jako mlynar nevim...nastesti slo jen o malou rolicku. Na filmu mi vadilo prilis mnoho folkloru, ktery byl proveden v jakemsi hysterickem rozjasani, cili pusobil spi desive (zpevy, lidove charaktery, zvyky). Omracen jsem nebyl, ale pokud nemate cas na cteni, lze si takto alepson trosku doplnit zakladni vzdelani. :)(6.12.2015)

  • petr.trep
    ****

    Příjemné překvapení s uhrančivým M. Eliášem, jen ta Andula tam mohla mít více prostoru :o))(16.2.2011)

  • Havala
    **

    Ačkoliv mám rád černobílou klasiku, tento film mě zklamal, o mnoho více se mi líbil např. Jan Cimbura.(20.6.2011)

  • IvonaK
    ***

    Film by mohl dostat i čtyři hvězdičky kdyby to nakonec skončilo reálně. Třeba tak že by nakonec Ambrože poslechla a nastěhovala by se k němu i s dítětem, tak jak jí nabízel. Ale to že Vejražka byl na ní tak dlouho hnusný a ještě ji fyzicky ublížil, tak od takového člověka okamžitě pryč a nevěřit mu ani jeho nos mezi očima. Jako lehký otřes mozku ke štěstí nevede.(10.10.2018)

  • rigby
    **

    Divadelní, přehrávané, odtažité, toporné... V první půlce vlastně jen ukázky folkloru, pak už se to trochu rozjede, ale stejně je to stále chladné a nevěrohodné. Divák nechápe jednání jednotlivých protagonistů. Raději si přečtu knížku...(7.9.2011)

  • heavy
    **

    Již úvodní ryčná hudba naznačuje, že bude následovat regulérní středostavovské drama. První dvě minuty je jen tma, hraje orchestr. Následuje záběr na památník spisovatelky Karolíny Světlé, autorky literární předlohy. Poté naskočí titulky. (Dál SPOILERY). Eva je intelektuálka, neboť přečetla více než pět knih - okolní vesnická holota na ni proto hledí podezíravě a zove ji hrdopýška a mudrlantka, když o svatojánské noci vyběhne do noci, aby si s nima zaskotačila u ohně. Křičí na ni, aby hodila věneček do ohně, tím, že získá srdce svého milého, na něhož potají myslí. Eva se zarazí a pronese, že na vdavky nemá ani pomyšlení, načež je málem zlynčována. "Ta by se hodila k Ambrožovi!" zaječí nepříjemným hlasem jedna z rozjuchaných děveček. Každý, kdo se jen trochu vymyká, je okamžitě vyvrhel. Eva utíká ke kříži u potoka a svůj věneček na něj pověsí, aby zlomila kletbu, která visí nad rodem Potockých. Jako na zavolanou vyleze z křoví Štěpán a oznámí Evě suše, že se mu tím nevědomky zaslíbila. A že si ji v neděli vezme za ženu. Eva zděšeně prchá. Doma vyslechne za oknem historii Józiny kletby od svých pěstounů a rozhodne se, že si Štěpána vezme. Štěpán mezitím doma pošle svého drsného bratra Ambrože, aby svatbu dohodl. Ambrož je příštího dne navštíví a monotónním hlasem konstatuje, že když jeho bratrovi Evu nedají, skočí ze skály. Evini nevlastní rodiče mlčením dávají najevo, že by proti tomu nic neměli, avšak Eva vstoupí do dveří a prohlásí, že si Štěpána vezme. Zdá se, že i Ambrož je trochu zklamaný, neboť vzápětí odchází. Evini pěstouni její vdavky neschvalují, ale Evička zasněně říká, že jí takovou úlohu svěřil Bůh, což je v té době nejsilnější argument, který přebíjí všecko. Následujících deset minut je věnováno vesnické svatbě, lidé v krojích zpívají (refrén "Boj se boj, děvčico svatební noci!" není vůbec traumatizující), jezdí vozy, děti se radují, stařeny popíjejí lacnou, stromy kvetou a všichni jsou ohromně šťastní a vzrušení. Zpočátku rodinnou idylu novomanželů narušuje jen nevrlý bratr Ambrož, který s nima v chalupě bydlí, neboť se svým bratrem vede rodinnou firmu. Věří na kletbu a nedává jejich lásce velkou naději. Evini pěstouni jsou rádi, že Eva má šťastné manželství, mají dítě, Eva se jim svěří, že ji Štěpán ani nebije, což je v tehdejší době spíše rarita. Štěpána lákají štamgasti do hospody a chtějí mu dokonce nabídnout místo radního. Tomu se do toho ale nechce, nejraději je doma. Jednou v neděli ráno se ale blbě vyspí a začne mu vadit, že Eva hodně čte a dává před ním a technice dojení krav přednost Jiráskovi. Intelektuálky na vsi to nemají lehké. Rozezlen se rozběhne do hospody. Po cestě potká smějící se dívku, která sedí na stromě a kýve na něho nohama. Vyjasní se, že to je jeho kamarádka ze školy, která se vrátila z města a nyní pomáhá v hospodě. Pořád se směje a má neustále tendenci se na něj věšet. Štěpán zjistí, že si o něm ostatní povídají, že je pod pantoflem, a natruc začne karbanit a chlastat. Čím víc pije, tím míň se češe. V hospodě se mu zalíbí, rovněž začne souložit se spolužačkou. Ambrožovi se Eva líbí a navrhne jí, aby s ním utekla. Eva odmítá a místo toho jde se Štěpánem do hospody, aby mu udělala radost. Štěpán se tam spere jak doga a ztropí ostudu. Zhrzený Ambrož odjíždí a málem ji přejede povozem. Štěpán dál chlastá a navíc se dostává do dluhů. Nakonec dá do frcu vlastní barák. Eva ho má pořád ráda. V zoufalství navštíví Ambrože, aby jí půjčil nějaký keš. Neuspěje. Když se to Štěpán dozví, hodí po ní nůž s pověšeným věnečkem z kvítí a trefí ji do čela. Rozběhne se a skočí do zdi. Pak vběhne do maštale a souloží s krávou. Už neví, co dělá. Nasedne na koně a ujíždí neznámo kam, naštěstí z něj spadne a uhodí se pařezem do hlavy. Upadne do bezvědomí, spatří světlo na konci tunelu a rozsvítí se mu, že se choval nemožně. Běží domů, slyší zvonění umíráčku a strašlivě se mu uleví, že zemřel starý Pantůček, a že Evu nezabil. Eva (s obvazem na čele) navštíví jeho bývalou spolužačku a žádá ji, aby s jejím mužem ukončila veškeré sexuální styky. Ta se divoce směje, a když Štěpán za chvíli vrazí dovnitř, chce, aby sám řekl, koho miluje. Zjihlý Štěpán si odvede Evu a jí si ani nevšimne. Jdou šťastni domů, veškeré domácí násilí je rázem zapomenuto. Teď už bude všecko dobře mezi nimi. Štěpán hladí Evě láskyplně čelo, kde jí ráno zabodl nůž. Mezitím se koná dražba jejich domu. V kritické chvíli vstoupí Ambrož a dá nejvyšší nabídku. Eva se Štěpánem přicházejí do domu, který už by jim teoreticky neměl patřit, a spatří Ambrože, který překvapenému Štěpánovi předává jejich dítě a lejstra o vlastnictví. Na dotaz, zda nechce zůstat, odpovídá: "Je vás tu dost." Láska zvítězila, kletba byla zlomena. Ambrož epicky odjíždí.(19.7.2015)