Obsahy(1)
Eva, schovanka ze mlýna, se seznámí se statkářem Štěpánem Potockým, k jehož rodu se váže kletba, která v několika předchozích generacích způsobila bratrovražedné spory o ženy. Eva je moudrá a statečná dívka a rozhodne se přijmout Štěpánovu nabídku ke sňatku a zlomit dávné prokletí. Štěpánův bratr Ambrož se chová zpočátku ke švagrové stroze, ale po čase najde hezký vztah k ní i malé Evičce, která se Evě a Štěpánovi po roce narodila. Manželství, které vypadalo tak šťastně, se Štěpánovou vinou začne kazit. Mladý muž podlehne karbanu a alkoholu a dokonce má milenku, protřelou dceru hostinského Mařičku. Ambrož se do Evy zamiloval a přemlouvá ji, aby s ním od Štěpána odešla. Nakonec odchází sám a Eva dál snáší svůj nelehký úděl. Dluhy manželů Potockých rostou a statek jde do dražby. Eva jde prosit o pomoc Ambrože, ale ten ji odmítne. Po návratu domů zuřivý manžel napadne Evu nožem a uteče z domova v domnění, že ji zabil. Uvědomí si, co pro něj Eva znamenala, a s radostí přijímá zprávu, že je jen zraněna. Ambrož při dražbě vykoupí statek pro malou Evičku a předá směnky jejím rodičům, kteří snad už zlomili rodovou kletbu.
Remake první adaptace J. S. Kolára z roku 1921.
(oficiální text distributora)
Recenze (21)
Zpracování klasického románu a klasiky české venkovské realistické prózy 19. století Karoliny Světlé není scela režijně ani scénáristicky propracováno, některé scény připomínají spíše ochotnické divadlo, např. minimálně dvě scény, kdy se o někom mluví a on jako by čekalv zákulisí, aby se vzápětí objevil. Proti tomu však stojí vysoko výborné herecké projevy tří hlavních představitelů - Vejražky, Štěpničkové a Eliáše. Takže výsledkým dojmem je průměr. ()
Karolina Světlá, jedna z nejvýraznějších ženských spisovatelek druhé poloviny devatenáctého století, se nikdy netěšila velkému zájmu filmařů, přestože řada jejích románů i povídek si v mnohém nezadá se slavnějšími díly Boženy Němcové či (v jiném ohledu) Karla Klostermanna. Na v pořadí druhé, zvukové, filmové adaptaci Kříže u potoka zaujme osobnost režiséra (významný rozhlasový režisér Miloslav Jareš), tradiční výkon Jiřiny Štěpničkové v méně tradiční roli a jedno z prvních vystoupení Vítězslava Vejražky alias Petra Víta před kamerou. Kdo by si tehdy pomyslel, že tento herec robustní postavy a ostře řezané tváře, jenž oplýval zvláštním charakteristicky něžným i drsně chraplavým hlasem, se navždy zapíše nejen do srdcí diváků, ale také do análů StB... ()
Vim, ze je to ostuda, ale knzku jsem dosud necetl a verohodnost filmu tudiz v tomhle kontextu nedokazu posoudit. Nicmene bych rekl, ze predlohy se vicemene drzi, minimalne co do pribehu... (https://cs.wikipedia.org/wiki/K%C5%99%C3%AD%C5%BE_u_potoka) Stepnickova zvlada vesnickou intelektualku v pohode, Vejrazka za teleciho burana taky dobrej, Elias za spravnaka taky v pohode. Plachta jako mlynar nevim...nastesti slo jen o malou rolicku. Na filmu mi vadilo prilis mnoho folkloru, ktery byl proveden v jakemsi hysterickem rozjasani, cili pusobil spi desive (zpevy, lidove charaktery, zvyky). Omracen jsem nebyl, ale pokud nemate cas na cteni, lze si takto alepson trosku doplnit zakladni vzdelani. :) ()
Tak to jsem již zpracovala, má to 320 stran, Cimrmane :) Aneb jak vnímat Kříž u potoka jinak, než jako jeden z nejklasičtějších románů? Toto první zvukové zpracování opravdu není špatné, jen je po všech stránkách příliš rutinní. Jiřina Štěpničková sice v té době už byla dávno vyzrálou hereckou osobností, aby dokázala unést celý film na svém výkonu, žel ale měla k sobě o několik řádů horší partnery. V tom roce debutující Vejražka a pro změnu končící Eliáš jí nesahali ani po paty, a když se k tomu přidala žába Tringlerová a jedna roztomile nezvládnutá zadní projekce, šlo mé nadšení trochu dolů. Škoda. Nicméně při představě Evičky v podání Nataši Cygankové, kterou znám z Ukřižované, budu raději prozatím věřit této verzi a pro celkovou potěchu oka si přidám reprízu Božích mlýnů. ()
Pamětnické vesnické drama se spoustou hudby a zpěvu. Příběh se od románu Karolíny Světlé, podle kterého byl natočený, příliš neodchyluje. Herecky exceluje Jiřina Štěpničková před svými méně známými a nevýraznými mužskými protějšky. Kromě působivého příběhu stojí za zmínku folklorní výprava s ukázkami krajových tradic a zvyků. Zaujaly mne především krásné bohatě zdobené kroje, jaké už se dneska málo vidí. Nostalgická vzpomínka na dětství a mamku, která knihu i film milovala. Dnes bych s tímto snímkem u vnuků sotva pochodila. ()
Reklama