Režie:
E. F. BurianKamera:
Václav HuňkaHudba:
E. F. BurianHrají:
Jaroslava Adamová, Gustav Heverle, Otylie Beníšková, Růžena Pochová, Jiří Sovák, František Vnouček, Milada Svobodová, Ludvík Dvorský, Jarmila Korbelářová (více)Obsahy(1)
Poetický příběh vztahu proletářské dvojice v letech hospodářské krize a nezaměstnanosti. Záměr vytvořit silné filmové dílo, které by spojovalo moderní výrazové prostředky s ideologickými kánony socialistického realismu, zcela ztroskotal... (oficiální text distributora)
Recenze (16)
První třetina vypadla jako zajímavý film, v druhé třetině to začalo přituhovat, konec zamrznul úplně. Nevadí mi filmy se sociální tématikou, naopak, ctím je. Zde se příliš tlačilo na pilu a místo kvalitního dramatu vykoukla na svět hodně průhledná agitka. ()
Když jsem přečetla stejnojmennou knihu, kterou napsal Karel Nový už ve 30. letech, vůbec jsem si nedokázala představit, jak může vypadat její těsně poúnorová filmová adaptace. Vždyť když si odmyslíme všechno to souložení a potraty, s jejichž líčením jsem moc nepočítala, nic se tam neděje. Jen je řečeno, že kapitalisté jsou hrozní. Film moje nijaká očekávání vskutku naplnil. Nevypráví, ale konstatuje. Sestává z fragmentů, poslepovaných náhodičkami. V předloze byly alespoň lehké náznaky nějaké psychologie, když se hrdinové rozhodovali zda krást, či nekrást, kurvit se, či nekurvit, žebrat, či nežebrat. Ve filmu váhají tak leda nad tím, jestli jsou hodni svého místa mezi soudruhy, ale samozřejmě jen chviličku. Dejme tomu, že se Burian pokusil o něco v té době neobvyklého a kromě posledních několika záběrů anachronického - o filmovou proletářskou poezii. Ovšem výsledek není nic moc. ()
Ke konci až brutální proletářská naivita, kterou dovršilo batole se sovětskou vlaječkou. Přitom se hned od začátku jedná o velmi slušně zrežírovaný film. I nucená politika a soudružství se ze začátku v malé záplavě poetismu nehledá úplně snadno. Nicméně závěrečná ukázka síly lidové demokracie, jež zažene hlad, bídu a vykořisťování, tedy na úkor zase jiných lidí, pohřbí veškeré naděje o vstřebatelných kvalitách snímku, i když je nepochybné, že podobného rudě falešného nadšení bylo v tehdejší společnosti více než dost. (Zajímavá je jedna z prvních rolí zde "zlého" mladého Jiřího Sováka) ()
Mě se film, přes jisté výhrady, líbil. Jisteže největší výhradu mám k závěru, který je patetickým schvalováním nové doby, která zabrání vykořisťování člověka člověkem, a nastolením spravedlivějšího řádu světa. Na úvod je hezky zpracované téma velké hospodářské krize, v 30. letech 20 století. Do ní je zasazený příběh dvou mladých lidí, kteří se popasovávají s problémy osobními, i vnějšími. ()
"Do práce se nepříjmá". To je hlavné motto, ktoré v tomto socialistickom filme chce poukázať na to, aké ťažké je byť proletárom a že chcú len žiť - to znamená mať prácu, mať na chleba, strechu nad hlavou. Všetko pekné, všetko pravdivé, ale kde inde by to mohli dosiahnuť ako vstupom do komunistickej strany? Agitka, ktorá poukazuje na to, že v Prvej republike bola hnusná nespravodlivosť, ale po komunistickom prevrate všetko šťastne dopadlo. ()
Film Chceme žít je politickým produktem své doby. Před mnoha a mnoha lety jsem knižní předlohu Karla Nového dostal za úkol ke zpracování školního referátu. Četba mně byla trápením, avšak to bylo především věkem. A film je daleko horší. Snad je tam poezie, některé scény jsou dokonce interesantní, ale všechno, a to bezezbytku, je zabito politickým zadáním. Předloha Nového vznikla jako odraz nelehké, dokonce kruté doby proslulé hospodářské krize, jako oprávněný výkřik sociálního hoře v touze po možnosti obyčejného života. Avšak filmová adaptace se změnila na spravedlivý boj Strany za práva pracujících a vášnivě předává svou pravdu. Jistě, i pro Emila Františka byla sice Strana vírou, ale jeho poslední režisérský počin si filmový svět nezasloužil, ten politický na druhou stranu ano. Nehledě na Gustavovu hereckou topornost. Hrdinou stranické filmové propagandy je Josef Tomeš (nezajímavý Gustav Heverle), prostý člověk, naivní a pracovitý muž, zkrátka ta potřebná síla probouzejícího se dělnického sebevědomí. Naivnost je jeho určujícím prvkem ve všech životních vášních. Druhým pólem hlavního páru je Marie Klímová (o trochu zajímavější Jaroslava Adamová), švadlena s tvrdým dopadem z lásky objetí. Avšak to, co bylo v knize nejzajímavější, zkrátka ve filmu schází. Z dalších rolí: vykladačka karet a na platbu nájmu poměrně nekompromisní Josefova pražská bytná Dittrichová (dobrá Otylie Beníšková), na politiku obezřetný řidič na stavbě Jindřich (Jiří Sovák), stávce nespokojených zedníků nepřejícný stavitel Rudolf Müller (dobrý František Vnouček), Mariina laskavá tetička (Milada Svobodová), či k nájemníkům vstřícnější dcera Dittrichové Božka (Růžena Pochová). Film Chceme žít není žádným potěšujícím filmovým požitkem, na druhou stranu je však velmi dobrou ukázkou toho, co všechno politický diktát dokáže (nezáleží na politickém vyznání). Pouze člověk, nikoli politická strana, může stvořit Říši lidí na světě. ()
Myslim, ze je skoda, ze byl film zkraceny. Pribeh tedy nic moc, ale dobove realie z krize ve tricatych letech se povedly. Zajimave postavy, od starsich filmu zaujme i nova herecka krev. Nemyslim si, ze by se vylozene jednalo o spatny film. ()
Zpočátku, jak je patrno také z jiných komentářů, se opravdu jedná o zajímavé a realistické sociální drama, navíc poeticky laděné. Na konci pochodují proletáři přes spáleniště všeho původně slibného. Zajímavé zřejmě už jen pro mladičké vzhledy budoucích předních herců - Adamová, Heverle, Sovák. ()
"Úplně všichni zedníci už stávkujou a všechny stavby už stojej. Jen jedna malá partička u Postla ještě vzdoruje. Ale i tam je přesvědčíme!" Je neuvěřitelné, že zedníci nevyhnali pány už v roce 1933. Bizarní vztah nesympatické vražedkyně – potratářky a příčinlivého všeuměla - komunisty, kterému je úplně jedno, že mu zabila jeho dítě. Je záhadou, že vražda na tom nejbezbrannějším je provedena v nějaké církevní nemocnici jeptiškami. To asi mělo zdvihnout vlnu nevole proti církvím? Podivná milenecká dvojice, vždyť se za celou dobu vůbec nepolíbí (ke konci si o sebe trochu otřou huby). Neuvěřitelně patetické herectví především Adamové pod vedením šéfa Buriana. Pěkný výkon Sováka jako pohodáře - řidiče stavitele Müllera - kterému jsou zpolitizovaní dělníci naprosto ukradení. ()
Dobová agitla zpočátku poměrně zdařilá, pak se to láme a troskotá. ()
Milosrdně krátká blbinka, za kterou nelze dáti více nežli tu dvacítku, kterou jsem si ještě navíc vyšrábl z oka. Opravdu není o co stát, ale jedna či dvě dobré scény zde jsou. ++ Já viděl ještě kratší verzi než zde uvedeno, měla jen 62 minut. ()
Chvílemi i docela dobrý film, ale ten závěr je opravdu příšerná propaganda mimo realitu. Takže kazí celkový dojem celé filmu. Hodnocení: 45 % ()
Lepší bejt chudej než rudej ! ! ! ()
ambiciózní sračka ()
... rok vzniku se nezapře, ano, není se nemožné se nedivit, že chudý proletariát vzhlížel nadšeně k jasným zítřkům, ale to ještě netušili, co tím získají ... ()
Další z mnoha reklam na komunismus. Je zajímavé kolik filmů s touto tématou v tomto období vznikalo. Film se odehrálá k hospodářské krizi před 1. SV a točel byl byl v období nástupu komunistů na dalších 40. let. Toto spojení opravdu vyloučilo kvalitní snímek, ačkoliv zachycení reality a herecké výkony, navzdory tomu, že to všichni měli velmi dobře zažité tomu dodalo opravdovost. Snímek jsem vyhledal kvůli oblibě pana Sováka, jenž je zde opravdu velmi mlád, také se jedná o jeho druhý film. Jeho záporná role udavače na úkor dělníků pracujících za mizerný peníz je úsměvná, jelikož jestli pan Sovák něco rád neměl, tak to byl komunismus. Z tohoto úhlu pohledu je tato role úsměvná, ale je vidět, že začínající herec nemá nárok si role vybírat, ale pouze přijímat, aby se dostal do širšího povědomí. ()
Související novinky
Jaroslava Adamová 1925 - 2012
V sobotních ranních hodinách zemřela v Praze ve věku 87 let herečka Jaroslava Adamová. Začínala jako statistka v Národním divadle a divadle Větrník už za studií na konzervatoři, kde absolvovala v… (více)