Láska je Láska

Moje nízké hodnocení nemá nic společného s faktem, že v tomto seriálu jsou (téměř výhradně) ženské hrdinky, že je primárně o vztazích ani s tím, že jsem chlap (naopak, pak by mě někdo tuplem mohl obviňovat z toho, že L Word protežuju kvůli lesbickým scénkám… a že už jsem na internetu taková obvinění vůči jiným viděl). --------------- Pro mě u NIKOHO nestačí jenom to, že je "homosexuál". Oscar Wilde byl teplý, ale byl to literární a jazykový (narážka nezamýšlena) génius. U většiny lidí je jejich homosexualita spíše vedlejším dodatkem v biografii - navzdory tomu, co se nám totiž snaží sdělit většina těch "pochodujících za gaye", sexualita člověka nijak nevymezuje. Mezi homosexuály je stejné množství chytrých i debilů jako kdekoliv jinde. To ale znamená, že sama sexualita člověka ani nijak nedefinuje. Nemůže. --------------- Věřte mi, i když to zní absurdně, v L Word je "pozitivní" charakteristika hrdinek víceméně jenom ta jejich lesbičnost ("pozitivní" v uvozovkách, protože sexualita by měla být naprosto neutrálním atributem) a když se projevuje nějaký jejich charakter, buď šustí papírem nevypsaného scénáristy (Shane - Bůh ví, že jsem ji zpočátku měl rád, ale od jejího drastického stočení směrem ke klišé a k "navenek-nic-nedávající-najevo-ale-stejně-podivuhodně-ukňourané drsňačce" jsem na ni získal skoro alergii) nebo jsou otravné ("manželské" duo Betty/Tina) nebo jsou to naprosto nejhorší a nejotravnější postavy v americké televizi, horší než Meredith, horší než kdokoliv. Ano, Jenny. NIKDY jsem k fiktivní postavě nezískal takový neskutečný odpor, takovou nechuť, takovou touhu po jejich rakovině… až zde. Jenny, "hlavní" postava seriálu, je upištěná, "procítěná", "rozervaná", pseudoumělecká štětka, která mě naplňovala nejen bytostným odporem, ale pocitem, že scénaristi tohoto seriálu jsou snad nejvíc misogynní lidé na světě. --------------- V průběhu skoro tří sezón se nic neděje (dál jsem to nevydržel). Tím, že je seriál v kategorii "drama", má v americké televizi danou tříčtvrtěhodinovou stopáž… jenže děje je v každém dílu tak na dvacet minut. Zhustit, zhustit, zhustit. A přidat skutečné, dobře napsané ženské charaktery, takové, které nebudou dělat ženám a lesbám zvláště špatné jméno. (28.12.2013)

Souhlasím s komentářem Faye. I když postavy mi nepřijdou nesympatické s výjimkou Jenny a v druhé řade Heleny, která se potom změní. Ale seriál má jiné chyby: sice pojednává o queer komunitě, ale to neznamená, že všichni koho hlavní hrdinky potkají je lesba nebo bisexuál, heterosexuální chlapy jsem ve dvou řadách a pár dílech z třetí řady viděl jen dva, další byly buď transsexuálové nebo lesby(!), což jaksi neodráží skutečný stav věcí. Z pohledu chlapa je na co se dívat, neboť erotické scény jsou v každém díle, ale jinak to vážné drama a to já moc nemusím, prostě není tady vtip a nadhled jak v seriálu Sex ve městě. (11.03.2012)

70/70 Po Queer as folku nejvýznamnější seriál s maintextovou LGBT+ tématikou vypráví o lesbické komunitě v západním Hollywoodu. Po odvysílání finální série následovaly ještě webyzody, které odkryly taková tajemství, která si ani nikdo nepřál odhalit... Dobrá byla jednorázová rekapitulace. A spin-off se nakonec transformoval do The Real L Wordu, což je docela fajn záležitost. Když jsem se seriálem začínala, měl na mě blahodárné účinky, první série byla opravdu jako blesk z čistého nebe. Milovala jsem Laru Perkins (mimo jiné také proto, že jsem díky její představitelce Lauren Lee Smith z Mutantu X TLW zkusila). Při druhé mi zamrzl úsměv. Ve třetí jsem docela trpěla, ale už jsem byla ve fandomu. Čtvrtá byla zase perfektní, pátá byla samozřejmost a šestá rozlučková... V průběhu let se některé ženy prostřídaly, jiné zůstaly. Postupně jsem si zamilovala hlavně z nedostatku Lary Helenu Peabody a její představitelku Rachel Shelley. Samozřejmě jsem propadla kouzlu Jennifer Flashdance Beals, dominantní Bette Porter. Objevila jsem zpětně její sestru Kit (Pam Grier) a Karina Lombard jako Marina Ferrer se stala i mou seriálovou nedostižnou ikonou. Oblíbila jsem si herectví Mii Kirshner (Jenny Schecter) a bylo mi docela dobře i při natáčení Lez Girls. Nyní nadšeně pokračuju s Generation Q. (25.01.2009)

Nad mou postelí visí velký červeně zarámovaný plakát KISS (by Tanya Chalkin), v mé soukromé sbírce uměleckých filmů ve Full HD rozlišení kategorie: Adult only, zaujímá přední a zároveň svým rozsahem nejobsáhlejší místo tématika dvou, tří, nebo dokonce čtyř velmi pohledných mladých dívek, které si navzájem dělají dobře .. takže se považuji za velmi tolerantního příznivce této /dívčí/ komunity, ale L Word mě k mému vlastnímu překvapení spíše odpuzuje .. určitě je to částečně tím, že mně některé „starší“ herečky nejsou zrovna moc sympatické /obzvláště, když hrají postavu, které je o 10 i více let méně/, no a ta mluva /?/, hrubé chování – já si vždy myslel, že předností lesbiček je jejich vzájemná jemnost, něžnost a kultivovanost, především ale vzájemná něha a slušnost .. asi jsem se spletl a ve své nepoučitelně naivní romantické nátuře si vytvořil špatný /zkreslený/ názor na jejich osobní intimní vztahy, potřeby, život .. ach jo, ty ženy … /přiznávám se, po několika dílech jsem odpadl .. a to se mi moc často nestává .../ (19.02.2012)

V době, kdy se tento seriál objevil na našich obrazovkách, tak působil jako zjevení. Byla jsem hodně překvapená. Z Shane mi poklesla čelist. Samozřejmě jsem byla faninkou Tibette. Těm dvěma jsem držela palce. Mám slabost pro Jennifer Beals. Tady jsem si ji užívala. Ovšem, i ostatní postavy stály za to. Dokonce došlo i na slzy. Měla jsem problém s Jenny. Nemohla jsem ji pořádně rozklíčovat. Alice mi přišla dost bláznivá. Postavy byly hezky vyprofilované. (12.02.2022)