poster

Nejsmutnější hudba světa (festivalový název)

  • Kanada

    Saddest Music in the World, The

Drama / Muzikál / Romantický / Fantasy

Kanada, 2003, 99 min

Režie:

Guy Maddin

Scénář:

Kazuo Ishiguro (původní scénář)

Kamera:

Luc Montpellier

Scénografie:

Matthew Davies

Kostýmy:

Meg McMillan
(další profese)
Nastala chyba při přehrávání videa.
  • Eddard
    ****

    Jeden z nejdivnějších a nejstylizovanějších filmů, jaké jsem kdy měl to potěšení vidět. Forma (odkazující k technické podobě kinematografie let raně třicátých) válcuje obsah opravdu suverénně, ústřední zápletka je prakticky nepodstatná, hraje se čistě na kouzlo okamžiku, absurditu situace, vizuální a aluzivní vtípky. Čím víc nad tím filmem přemýšlím, tím víc si zpětně užívám jeho nezaměnitelnou potrhlost, kombinaci parodie a pocty směrem k prvopočátkům narativního filmu (které mimochodem kanadská filmografie jako taková nezažila). Rozhodně jeden z těch filmů, který balancuje na hranici geniálního díla a zavrženíhodné ptákoviny a s mistrovskou grácií přepadává k tomu prvnímu. Paranoidní lady Port-Huntlyová v podání Isabelly Rossellini je fajn, ale nejlepší momenty filmu si pro sebe kradou Mark McKinney jako charizmatický slizák Chester Kent a rozkošná Maria de Medeiros v roli ještě rozkošnější Narcissy (The Song is You!). 80%(19.5.2011)

  • xxmartinxx
    *****

    Necítím potřebu v tom hledat víc než vtahující filmový zážitek. Práce s estetikou němých filmů tu je komplexní, nejde o vysilující maraton prázdných popkulturních referencí, jaké jsou teď v módě. Jde o aktivní užití historie bez vypočítavého pohazování easter eggů - nesmírně osvěžující.(3.4.2018)

  • T2

    Rozpočet CAD 3,5miliónaTržby USA $699,225Tržby Celosvetovo $824,777(21.2.2010)

  • Composter
    *****

    Estetiku filmů Guye Maddina miluji a ze všech jeho filmů Nejsmutnější hudbu úplně nejvíce. Tato morbidní romance odehrávající se v alternativní minulosti je plná tolika klišé, že každý hollywoodský bockbuster by se mohl skrčit do koutku a stydět se za svou originalitu. Ovšem zde tato klišé tvoří dokonalou kulisu nevídané atmosféře. Herci své city a pocity přehrávají, jak jen mohou - o dramatičnost není (stejně jako u němých filmů z počátku minulého století) nouze. A hlavně o originální nápady. Mohl bych psát dlouho, jak mě Hudba bavila, raději si ji půjdu opět pustit ;).(11.7.2011)

  • honajz
    **

    Nějak nevím. Ta forma skutečně velice dobře evokuje kinematografii 30. let - použité zrno, černobílá barva, kulisy jak od Murnaua nebo Fritze Langa, některé scény skvělé, ale celkově mne to nijak nevtáhlo. Jak tu někdo píše, v určité chvíli toto ozvláštnění přestane bavit, a dostaví se pocit nudy. Koukat na to 100 minut je pak občas dokonce utrpení. Jistě, formou je to výjimečný film, ale umění nedělá jen forma, ale i obsah, a ten je zde rozmělněn z jedné povídky, což je hodně znát. Navíc povídka má takový nostalgický nádech, film je prostě surrealistickou feérií.(23.7.2013)