-
-
Spoiler:
Scéna z finále čtvrté řady, ve které Sean, Christian, Kimber, Liz, Michelle a Matt zpívají do písně Brighter Discontent od skupiny The Submarines, která uzavírá jejich momentální osudy, je tvůrcovou poctou filmu Magnolia, kde je podobná scéna, při které ústřední postavy zpívají do písně od Aimee Mann.
(Tom Riddle)
-
-
Spoiler:
Při poslední konfrontaci Julie (Joely Richardson) a Avy (Famke Janssen) Julia Avu popíše jako fénixe, co vstává z popela. Famke si zahrála postavu Phoenix ve všech dílech trilogie X-Men.
(Tom Riddle)
-
-
Řezbářův oblek je od Prady. Vrchní díl je černý svetr na zip ze zimní kolekce 2004.
(Tom Riddle)
Na DVD
od:
DJ Obelix
63%??? No to snad ne... nip/tuck je jediným seriálem, který si ještě nechávám "servírovat" v pravidelných intervalech od TV n@va a to má jediný důvod. Není nic lepšího než se pravidelně každý týden odreagovat u této božské zvrhlosti. Jinak dabing se dle mého v tomto případě dost povedl, takže ani neplánuji přejít na originál verzi, ač už jsou o téměř tři řady napřed. Teď ale to podstatné, proč dávám plné hodnocení. Mám sice oblíbenější seriály (LOST, The Big Bang Theory, HIMYM, South Park atd.), které neprodleně stahuji ihned po jejich vydání v USA, ovšem i přesto si Nip/Tuck u mě drží hned dvě seriálová NEJ. 1. NEJlepší kombinace obrazu a hudby - v průběhu celého seriálu je neskutečně geniálně vybíraná hudba, která dokáže vystihnout snad všechny scény a navodit krásnou či naopak ponurou atmosféru. 2. NEJlepší season finale všech dob - závěrečný díl druhé série je pro mě jedním z vrcholů televizní tvorby všech dob. Především závěrečných cca. 5 minut má v sobě naprosto všechny emoce a zvrat, který někdy postrádá i plnohodnotný film + píseň od Arta Garfunkela. Po těchto pár minutách jsem nevěřícně koukal na obrazovku s pusou dokořán. Občas má seriál v novějších řadách slabší okamžiky, ale humor a silné okamžiky z žádného dílu nezmizely. A proto mám tyhle dva doktory i s jejich "všedními" problémy tolik rád.(30.7.2006)
Gemini
Rozporuplné...když si tenhle rys zjednodušíme do krajnosti, vyjde nám z toho Famke Janssen. Bohužel se pořád nemůžu rozhodnout jestli je scénárista takový skvělý spisovatel a cíťa nebo prachsprostý sociopatický šílenec bez špetky jediného citu. Mám odtud spoustu látky k přemýšlení, ale je to dobře nebo špatně? Tohle vysvětlovat nebudu... Po posledním dílu druhé série píšu toto - pochváleni budiž scénáristé a režisér, role Famke Janssen je naprosto dokonalá!! A závěrečný díl je snad to nejlepší co jsem v televizi letos viděl. Perfektní stavba, geniální kamera a hudba, prostě SKVOST!!! Uvidíme, třeba mě třetí série (až ji u nás budou někdy dávat) pohne ke čtyřem hvězdám. PS: Posledním dílem druhé série, respektive jejím velkým finále a písní jež v něm zaznívá, se Art Garfunkel dostává do mého podvědomí jako frůd se kterým je nutno počítat, protože jeho All I Know je zkrátka famózní.(5.7.2005)
novoten
1. série - 85% - Navenek je vidět všechno. Všechno pozlátko, veškerá povrchnost či sobeckost. To, co zůstává skryto pod všemi úpravami či přetvářkami, musíme odkrýt sami. Tajemství, minulost, pravou povahu a nejskrytější touhy. Murphyho rafinovaný seriál používá k vyprávění zdánlivě jednoduchou, ale přitom účinnou zbraň. Odrazuje nechutnými operacemi a pohoršuje sexuální nespoutaností, ale při bližším zastavení začne ukazovat pravou tvář a s ní i problémy, které máme všichni. Jen jsme je nikdy neviděli v seriálu, nepodělili se o ně nebo se na ně báli pomyslet jako na řešitelnou věc. A ne, kosmetické fyzické úpravy tím opravdu nemyslím. 2. série - 90% - Takhle hluboko se do temnějších zákoutí lidské psychiky ještě nikdo nedostal. Co všechno se stačilo za pouhé dvě sezóny objevit, z toho lapám po dechu doteď. Transsexualita, incest, znásilnění, nevěra, závislost, pedofilie - a přitom všechno uvěřitelné, z kulis jako vystřižených z našeho života či z ruchu za oknem pokoje. Hodnocení se sice na úplný vrchol nedostalo, protože nesnáze a utrpení postav zkrátka někdy bolí až moc, ale přesto krotím nadšení jen stěží. Nové postavy totiž redefinují termín "rozhýbat děj" a jak omamná Ava Moore, tak třeba děsivý Carver jsou charaktery, které dokážou i na ploše pár minut vytvořit zápletku téměř nesmrtelnou. Perlou je pak závěrečný sled scén ze samotného finále, který snad nelze zhlédnout jen jednou. 3. série - 100% - Carverova hrozba jako temný mrak, vztahy, které přináší víc trápení než radosti a pokračující duševní masochismus, dokazující, že tihle hrdinové dělají všechny dobré věci jen proto, aby na ně problémy příště spadly z ještě větší výšky. Šťastného vzdáleného konce jsem se tak již definitivně vzdal, přesto mi McNamara/Troy vyráží dech čím dál víc a ve třetí sérii poprvé sahají po absolutních metách. 4. série - 100% - Prožili jsme s nimi všelicos, ale do vod deprese se dá klesnout ještě mnohem hlouběji. Naše top plastické chirurgy z Miami obestírá bez nadsázky duševní temnota, hrnoucí se ze všech stran. Začíná to halucinacemi, pokračuje přes vydírání a končí pocitem bezvýchodnosti. A potom, co jsem se do nich čtyři série zamilovával, se můžu jenom bát, co hlavní postavy čeká dál. V Miami totiž jejich cesta za duševní obrodou zdaleka nekončí. 5. série - 80% - Dokážou si udělat legraci ze všech lidí kolem a tentokrát i ze samotné továrny na sny. A možná, že i sami ze sebe. Los Angeles přináší zvrácený seriál Hearts and Scalpels, hysterku Aidena v dokonalém podání Bradleyho Coopera nebo potvrzení toho, že některé vztahové chyby zkrátka člověk musí udělat, aby měl v duši klid. Škoda jen, že opětovná absolutní spokojenost trvá nějakých sedm epizod, protože pak se děj začne rozmělňovat a zápletky po všech těch letech nakonec přesahovat hranici únosnosti, konkrétně v podobě Colleen Rose. Po Adrianovi, Carverovi, James nebo Burtovi, psychologií nabitých záporácích, je psychopatická pseudoagentka trochu moc. Navíc finále (myšleno 5x14) trpí tím, že dvě hlavní dějové linky (Colleen-Sean a Eden-Julia) jsou natolik výrazné, že jedna musela utrpět a také se tak ve druhém případě stalo. Přesto je i v této řadě plno napětí, dojetí, překvapení a vtipu. A následující půlsezóna měla laťku vrátit zase nejvýš. Série 5.5 - 100% - Rány osudu pro všechny postavy, psychická bolest v každé epizodě a jako třešnička na dortu happyend protkaný ironií. Nip/Tucku stávka scénáristů překvapivě pomohla a dovedla ho k epizodám, které ve většině případů sahají po dokonalosti, ať už jsou nabité emocemi nebo satirickými bizarnostmi a humorem. Když pak i ústup některých hlavních postav do pozadí působí naprosto přirozeně, nemám co bych vytkl. Vytvořit na ploše osmi dílů rozjetého seriálu přirozený a téměř samostatně ucelený příběh, to je umění. 6. série - 90% - I ve chvíli, kdy jsem si myslel, že postavy znám jako vlastní rodinu, přijde chvíle, kdy zůstanu jenom smutně hledět na obrazovku, abych pochopil, že tohle jsou snad opravdoví lidé s těmi nejskutečnějšími chybami, nejhlubšími city a nejpochmurnějšími myšlenkami. Ona nenápadná mlha pesimismu už ze seriálu nezmizí nikdy, ale i tak musím fandit všem, ať jsou jakkoli sobečtí, zlí nebo zlomení. I přes to všechno, co se jim už stalo a co s každou další epizodou jejich trápení zase o něco prohloubí a z dlouholetého začarovaného kruhu dělá osudový seriál se vším všudy. 7. série / Série 6.5 / Nine final cuts - 100% - Každé skvělé drama má odejít na svém vrcholu, ale kdy odejít, když jich Nip/Tuck měl několik? Finiš druhé série, linie s Carverem, linie s Michelle, Christianova rakovina a nakonec i posledních pár epizod. Ze všech těchto období vznikly události a scény, které v jiných seriálech zkrátka k vidění nejsou a dělají z Plastik událost neopakovatelnou, pro někoho možná opovrženíhodnou, ale ve všech slova smyslech jedinečnou. A když skončí stá epizoda, tvůrci nám jako bonus nadělí legendární skladbu All I Know a děj skončí přesně tak, jak skončit musel, abychom ho mohli považovat za alespoň částečně šťastný, začne mi to všechno docházet v plné šíři. To, že některé vztahy nikdy nebudou dokonale naplňující, ale my vždycky budeme mít nutkání je zkoušet znovu (Sean + Julia, Christian + Kimber, Christian + Julia), že dát někomu sbohem někdy znamená darovat mu možnost být spokojený a že na některé happyendy se nám ve skrytu duše vyplatí čekat dlouhé roky, i když víme, že nalezené štěstí nemůže mít dlouhého trvání (Matt). Loučí se s nimi velmi těžko. Možná byli sobečtí, povrchní a až do konce života nenávratně poškození. Ale patřili k těm nejlidštějším a nejopravdovějším postavám, co jsem poznal. I love you and that's all I know..(19.9.2010)
zdepapepa
Tak tenhle seriál mě moc nezaujal. Herecké výkony jsou hezké, ale (jak napsala ingrid) Julian patří spíš do Čarodějek... A navíc ve stejnou dobu dávají Six feet under. Zpětně komentuji a divím se, že si tento seriál vydobyl byť jen pár fanoušků. Pro někoho atraktivní prostředí plastické chirurgie (na kterou predestinovaně chodí smetánka, čili výdělky zaměstnanců jdou též k výšinám) mě osobně nechává ledově chladným. Těžko tento seriál někam řadit - pořádně doktorský seriál to rozhodně není, cokoliv jiného taky ne. Zavádějící označení Drama / Komedie (novácky oblíbená dramedie) pak zaráží poslední hřeb do pomyslné rakve, plastové krabičce s DVD s díly Nip/Tuck, které by nemělo již spatřit světlo světa.(26.4.2005)
H34D
Ačkoliv, podobně jako třeba Dr.House, každý díl řeší zvlášť uzavřený případ, výstavba dramatické linie se mnohem více podobá Grey's Anatomy, tzn. záleží na postavách, událostech v jejich životech a emocích, jenž prožívají. Divák přistoupivší k seriálu jen občas (TV), tak nabyde mylného dojmu, o čem seriál vlastně je a to je velká škoda... Ano, máme zde peníze, nezávazný sex a doktorskou práci jen na povrchu, ovšem práce s charaktery a hlavně pestrým portrétem života jde mnohem hlouběji. Právě díky onomu povrchnímu, pro někoho možná až "lacinnému" obalu se geniálnímu scenáristovi Ryanu Murphymu daří vykreslit, že pod každým povrchem člověka se skrývá jádro, které může být velice zajímavé. Nip/Tuck je trošku kontroverzní, rozebírá spoustu sociálně nekonformních témat, místy bývá absurdní, místy šokující - tato kombinace však nikdy není rozporuplná, ale vždy spěje k vykreslení nějakého zapadlého koutu lidské duše. Není náhoda, že právě za namyšleným, povrchním parchantem Dr. Troyem se v jeho nejtěžších chvílích skrývá spousta lidskoti - nepřebarvené, ne vždy dojemné v kladném slova smyslu, nicméně o to víc pravdivé - lidskosti... Zatímco za první 3 série bych udělil plné hodnocení, je třeba poznamenat, že jak plynou série další, postavy potkávají další a další životní dramata, která opakovaně už nezasáhnou tolik jako dříve. Stále myslím na to, kolik emocí je z postav (a herců) vymačkáváno hned v pilotním díle, to už se pozdějí nevidí tak často... PS: Nakonec to stejně zaokrouhlím na 5*. 9/10(13.3.2012)