Arsen Lupin - zloděj gentleman

Představte si, že jste právě shlédli velmi, velmi nudný film. Představte si ty dlouhé minuty, které jste strávili civěním na pohybující se placaté postavičky, čas bez známky zajímavého děje nebo dokonce vzrušení. Možná jste při tom cítili slabé cukání v palci nad ovladačem, ale bůhví proč jste to nevypli ...a spánek taky nikde... mučivé minuty mají délku hodin a půlhodina se podobá věčnosti, v níž ztracené duše hledají cestu k věčnému odpočinku. Uf! No jednou to osvobození přijít muselo, takže vaše filmová kalvárie po nekonečné době přece jen skončí. Bylo to nesnesitelné? Tak si tu dobu zkuste vynásobit dvěma. A voila! Gratulujeme, právě máte za sebou Arsena Lupina - zloděje gentlemana. (28.07.2009)

Velmi nadaná herečka předvádějící nic ze svého talentu a okolo ní obrazy a události, které vypadají jako něco mezi Ligou Výjimečných a Fantomem Paříže. Takhle jsem si tedy příhody legendárního zloděje-gentlemana nepředstavoval. Jeden z případů, kdy dvouhodinová stopáž je tak přes čáru, že na čáru ani není vidět. A taky jeden z těch, které stačí vidět jen jednou a pak velmi dlouho litovat ztraceného času. 20% a takhle už to nikdy nezfilmovávejte... (05.06.2007)

Jak k tomu přijdou diváci? 1) Kdesi tisíc kilometrů na jih od rovníku in America latina se bujní muchachos inspirovali dvaceti Leblancovými detektivkami a vytvořili stotřicetišestidílnou ságu o životě a díle onoho slavného lupiče - gentlemana. Bohužel však zřejmě nenašli producenta a tak se rozvleklého scénáře nakonec ujali rodní Francouzi s tím, že rozsah děje seriálu zůstane zachován i ve filmové dvouhodinové verzi. A tak se i stalo. 2) Dějové zvraty, neustále se vzdalující konec, volba herců, celkové pojetí, prostě všechno se zdá nasvědčovat tomu, že vpravdě šílené vysvětlení, kterého jsem se dopustil v minulém odstavci, zase tak moc absurdní není. (14.07.2010)

Neuvěřitelná zplácanina všeho možného. Výsledek je podobný, jako když pejsek a kočička vařili dort. Jen ve stručnosti - nesympatický hlavní hrdina, francouzský box ve kterém se používají kopance a ve vyjímečných případech i jakési vycházkové hole (naštěstí ne francouzské), kradení šperků ve stylu "přijdukešťabajzněaprostějitostáhnuzkrkuaještězeměbudevlhká", hledání vraha Arsenova otce, nesmrtelná hraběnka, skupina spiklenců a jejich pletichy, frakce uvnitř skupiny a jejich pletichy proti jiným členům skupiny spiklenců, Arsenův otec žije, slušivá proužkovaná trička jak z obchodu HM, transplantace obličeje, muž s železnou hlavou, tak kdo je sakra Arsenův otec?, dějové salta mortale v závěru. Než znovu pozřít tohle, to už radši ten dort. (11.06.2009)

Co že na tom filmu bylo tak dobré? Eva Green. A co dál? Eva Green. A to jsou mé pocity. Dlouhé, neskutečně roztahané ve snaze zase jednou ukázat, že i ve Francii umí natočit dvouhodinový spektákl v americkém stylu. Neumí a nevím, proč se o to snaží. Francouzská kinematografie byla vždycky skvělá, když byla soběstačná. Tyhle bessonovské komplexy jsou příšerné. A to se na tom ani Besson nepodílel. (18.10.2013)