Eros
Ai shen
Eros
Eros
Hudba:
Peer RabenHrají:
Robert Downey Jr., Alan Arkin, Li Gong, Chen Chang, Luisa Ranieri, Christopher Buchholz, Ele Keats, Feng Tien, Jian-jun ZhouObsahy(1)
Přestože je po mozkové mrtvici od roku 1985 paralyzován, čas od času se italský režisérský mistr Antonioni vrací za filmovou kameru. Povídkový snímek Eros je už druhý projekt, na němž přijali spoluúčast další režiséři - podobně jako v roce 1995, kdy psychologický snímek Za mraky (1995) s Antonionim spolurežíroval Wim Wenders. V povídce Ruka se Wong Kar-wai zabývá svým utkvělým tématem osamělosti muže pohlceného milostnou vášní: v Hongkongu roku 1963 propadne mladý krejčí Chang osudovému citu k prostitutce. V povídce Equilibrium se Steven Soderbergh vrací do New Yorku roku 1955 příběhem o psychiatrovi, jeho neurotickém klientovi a erotizující vidině krásné ženy. Povídka Nebezpečný vývoj událostí rozehrává příběh muže, jehož dovolenou s manželkou v toskánském letovisku naruší přítomnost jiné ženy. Tři povídky jsou poctou velkému filmaři Antonionimu i jeho vlastním holdem tématům lásky, sexu a touhy. (oficiální text distributora)
(více)Recenze (69)
Dost nudná podoba milostné touhy. V Nebezpečném vývoji událostí se mi líbilo partnerské míjení, ale zobrazení nahoty, byť zasazené i do přírody, bylo spíš prvoplánové. Rovnováha vyprávějící o erotickém snu mě nudila nejvíc. Aspoň závěrečná Ruka přinesla nějakou pointu a nápad (zaučení krejčího a hra rukou). ()
Z trojice slavných režisérů vychází nejlépe Antonioni - první povídka sice po obsahově stránce dost zvláštní, ale po formální stránce výtečná. To byl asi úmysl velkého pana režiséra. Pěkné záběry, hudba, občas pozoruhodné myšlenky vložené postavám na slovo skoupým. Zaujala mě věta - "Na konci léta na mě dolehla tradiční melancholie". Když jsem tu větu zaslechl, podivoval jsem se nad ní, ale nyní, 31.srpna musím uznat, že je nesmírně trefná a pravdivá. Druhá povídka byla otřesná, uvědomil jsem si, že od Soderbergha se mi vlastně líbili jen Dannyho parťáci. Třetí povídka zpočátku poutavá, posléze nudná, Wong Kar Wai u mě nakonec vede s reklamou na Dior - Midnight poison. Sečteno a podtrženo - Antonioni - 60%, Soderbergh - 10% a Wong Kar Wai - 40%. ()
Obával som sa pranierovaného Antonioniho, ten ale ani v najmenšom nesklamal a myslím, že čo povedať chcel, to vystihol. Nie tak rafinovane, ako vo svojom vrcholnom odbobí, ale čo by ste preboha chceli? Soderbergha som akosi nedokázal doceniť, síce to uplietol šikovne, ale kde tam bol ten "eros"? ...alebo nemal byť a situovanie do 50-tych rokov má nejaký podtext? - ako píšem, nedocenil som. No a Kar-wai Wong, ten je úplne inde! Pokiaľ o prvej poviedke platí, že je najsilnejšia obsahovo a tá prostredná má slušný obsah aj formu ale nič z toho nedotiahne, tak potom táto trilógia po formálnej stránke vrcholí práve vo finále. Opantá bez toho, aby divák tušil prečo a čím vlastne, skrátka sa zmocní, nepustí a ešte riadnu chvíľu neopustí. ...Od stareckého nevzrušeného konštatovania o stave vecí sme sa tak cez zúfajúcu neistotu stredného veku, snahu definovať a pochopiť, dostali až k mladíckemu výbuchu dusivého erotična s príchuťou tragična bez kúska rácia... Eros! ()
Eros, mytologický bůh lásky, jehož jméno je skloňováno v souvislosti s láskou tělesnou. Film erotizující, nikoliv erotický. Povídky, jedna po druhé, mírně gradující. Hloubku prosím ať nikdo nehledá, s vášní totiž nikterak nesouvisí. Jemně pohlcován vynikajícím obrazem a podmanivou hudbou přicházím k sobě z mírné závratě. Ač nejsem příliš oslněn, přiznávám absenci obvyklých neduhů: vztah muže a ženy na plátně nemusí být nutně přepsychologizovaný ani šokující svojí otevřeností. ()
Toto dielo vzniklo ako pocta režisérovi Antonionimu a on sám si zrežíroval svoju erotickú predstavu. Celkovo ma tento film sklamal a to tým že erotika ako taká o ktorej bol hlavne tento film je tu absolútne nevyužitá a režiséri si natáčajú SVOJE vlastné filmy bez nejakeho akceptu EROSU čo s tohoto filmu robí síce slušnú prehliadku kraťasov ale v rámci žánru a EROSU sú neopodstatnené a tak ich aj budem hodnotiť. Antonioni - 3* . Antonioni sa využíva v neskutočne pôsobivých záberoch, ktoré sú typicky talianské a kto má rád talianske filmy rozhodne sa tu nájde. Postavy sú charakterovo nevyužité ale režisér si to vynahrádza celkovým pojímaním scén a kompozíciou ktorá je najdokonalejšia s trojice filmov. Erotika je tu mierne samoúčelná a oproti iným snímkam pridaná nasilu ale ako jediná spĺňa svoj účel. Scénar je absolútne odfláknutý až na dve tri perličky. Soderberg - 2* - Tento film je o všeličom ale rozhodne nie o erotike aj keď hlavný hrdina má erotický sen, ktorý sa mu opakuje ale už samotný sen je cenzurovaný vo všetkom čo sa dá tekže ani nemôžme posúdiť celkový dopad sna na hlavnú postavu, plus prirátajte zmätenosť, prechody s čiernobielej na farebnú a riešenie niečoho nepodstatného až to vyzerá ako psychologické štúdium o psychike a snoch ako film o erotike. Herci sú kvalitný ale nemajú čo ponúknuť čo je u Arkina aj Downeyho jr. škoda. Wong Kar-wai - 3* - Waia mám rád ako režiséra ktorý vie chodiť v tých krásnych príbehoch o láske a presne taký natočil. Kompozícia pekná, takisto postavy a dialógy a celkovo sa jedná o najlepší snímok celého filmu, ktorý na svoju škodu mal erotický nádych ale dĺžkou snímku a neskôr striedmosťou si ho skazil. Neustále sledujeme scény ktoré majú niekam viesť a aj asi vedú ale rozhodne nevedú k blaženosti alebo úchvatnosti spracovania. ()
Ruka 2*, Nebezpečný vývoj udalostí 2*, Rovnováha 4* Priemer je teda ***, a je bezpredmetný. Rovnováha: Tento filmík môže byť o sexuálnych potrebách i sexuálnej obsesii, i o láske, no aj tak v ňom sexuálna rovina spolu so sexom (nezobrazeným) slúži len ako vyjadrovací prostriedok a Rovnováha je v prvom rade o tej sem-tam prekliatej :/ KOMUNIKÁCII. Soderbergh sa vysoko vymaňuje. Soderbergh ma presvedčil. 4* ()
Vůbec jsem netušila, do čeho jdu. Jako z celku jsem z toho víceméně rozpačitá a první příběh mě trochu vyděsil. Ale řekla jsem si, že budu statečná a hned to neposunu na očekávanýho Roberta Downey Jr.(!) Takže: Antonioni * - naprosto úděsný pro mě byly metaforický, mnohosmyslný a rádoby poetický dialogy. Soderbergh **** - přiznávám, hlavně kvůli RDJ, ale celkově se mi příběh líbil a hlavně pobavil, i když konec je nepříjemně nedotaženej. Wong Kar-wai *** - příjemně (i nepříjemně) osobní dílko a atmosféra. ()
Antonioni mě ani nezklamal, protože jeho filmy opravdu nemusím a ani tahle povídka se nijak nevymyká jeho stylu - příběh o ničem, prakticky bez myšlenky a bez pointy. Nejvíc nahoty ze všech tří, nejméně erotického feelingu - čili 1*. Soderbergh má alespoň nápad, ale skončil s ním na půli cesty, taky zapomněl na pointu - čili 2*. Vítězem je tedy Kar-Wai Wong, jeho příběh je emocemi nabitý a jako jediný nenudí. Čili řečí čísel 4*. Když to tedy zprůměruju, tak (1*+2*+4*)/3=2,333*, což zaokrouhleno dělá rovné 2*. ()
Antonioni totálně ulít, jeho povídku jsem absolutně nepobral. Nevim, co měla vyjadřovat a ani způsob mi nebyl nejpříjemnější. Plno samoúčelné nahoty, fakt zklamání. Soderbergh o trochu lepší, dost ironie a humoru, přesto tomu chybělo zakončení. Ale Robert Downey Jr. i Alan Arkin výborní. Všechno zachraňuje Kar Wai Wong, jehož povídka byla skutečně smysluplná a ucelená. Takhle měl vypadat celej film o podobách lásky a erotiky. Wai to natočil citlivě a pochopitelně a vytvořil úžasnou atmosféru, která těm ostatním chyběla. Celkově vzato: Antonioni - **, Soderbergh - *** a Wai ****, jednoduché počty, celkově za tři. Podruhý vidět nemusim. ()
Nebezpečný vývoj udalostí *** Equilibrium **** Ruka **** ()
Antonioni -2*, Soderbergh - 4*, a Wong :) ()
Povídkový film, který se zabývá základním lidským pudem. Sexualita v sarkastickém nadhledu k vyniknutí drobných perliček rozkošných životních absurdit. Zdařilou povídkou je RUKA (WONG KAR-WAI), kde krejčí Malý Čang (Čchen Čchang) je svědkem postupného úpadku luxusní prostitutky Chuy (Li Gong), do které je platonicky zamilován. Nenaplněná láska se přes letmost dotyků dočká pouze slabé náplasti v podobě dvou honění a jednoho vášnivého objímání. Další je povídka ROVNOVÁHA (STEVEN SODERBERGH), kde v mystickém a symbolickém snovém příběhu psychiatra dr. Pearla (Alan Arkin) a jeho pacienta Nicka Penrose (Robert Downey Jr.) je ozdobou pouze jejich herectví. Italská povídka má název NEBEZPEČNÝ VÝVOJ UDÁLOSTÍ (MICHELANGELO ANTONIONI) (upraveno v červnu 2018). Éros je silným pudem a lidskou potřebou. K anotaci by se hodil Seifertův verš o loučení, bílém šátku, utřených slzách, úsměvu uplakaných očí, každodenních krásných koncích a každodenních krásných počátcích. Trojúhelník Christopher (Christopher Buchholz), Cloe (Regina Nemni) a Linda (Luisa Ranieri) rozehrávají odcizení, touhu, osamělost i škodolibé zakončení. Ale je poznat, že Antonioni byl již stár. ()
první povídka o ničem, druhá zábavná na jedno shlédnutí a třetí bezvadně natočená a dějově nejsilnější, ovšem i tak spíš průměr. ()
Krásné příběhy s nádechem erotična. První mě eroticky nabudil, druhý mě pobavil a po třetím jsem měl slabost u srCe. Nejvíc se mi asi líbil příběh šíče a opíchávané prosté tutky. Zajímavé bylo, že příběh vždy skončil v nejmíň očekávanou chvíli, aspoň já jsem to nečekal. ()
Co měli znamenat ty první dvě fakt nevím, ale ta třetí povídka Kar-wai Wonga se povedla, přesně ve stylu Stvořeni pro lásku. Celkově ale musím dát jen dvě hvězdy. ()
Teda akože nič moc, všetky tri slabé... ()
Nebezpečný vývoj udalosti - to bola taká blbosť, akú som už dlho nevidel - * Equilibrium - celkom fajn humor, ale trochu som sa nudil *** Ruka - jediná poviedka, ktorá stála za to a bola aj veľmi príjemná - ***** výsledok priemer. ()
10. 07. 2009 (195.); vydržel jsem sledovat pouze první dvě povídky, při třetí jsem šel raději spát ()
Natočeno krásně, ale občas jsem si hanebně zazíval (ale od toho zase pomáhá ta erotika). ()
Visione del solenzio / Angolo vuoto / Pagina senza parole / Una lettera scritta sopra un viso / Di pietra e vapore / Amore / Inutile finestra... Dvě podoby erotické lásky plus překvapivě cynická tečka: Krátký příběh o tom, že v případě 'nebezpečného vývoje událostí' není nikdy na škodu vyměnit protivnou ženskou s malými kozami za sympatickou dívku s velkými. Šok z Antonioniovy hyper-trapné závěrečné třetiny (1. Wongovo prvotřídní dusno, 2. Soderberghův pastiš allenovské psychoanalytické legrace) bezděčně ilustruje, kudy a kam se vášeň může ubírat. Dělat si z mistra legraci ale není spravedlivé. Po mrtvici, s devíti křížky na krku vyplodil esenciálně skoro to stejné jako kdysi. Přesazení do nultých let; angličtiny; hnusné barvy; a s oplzlým, nechutným Christopherem Buchhozem místo Mastroianniho či Delona; vulgární bobrovité brunety pominu, nemohla jeho poetika přežít. O ztrátě soudnosti a samožerství svědčí spíš použití jinak skvělé, výše citované písně s titulem Michelangelo Antonioni Caetana Velosa. Ušetřím vás 'napětí', jmenuje se Linda. Tak čau. Čau. ()