Zredigováno

„Basically, here, shit happens“. Absolutní pravda neexistuje a pokud ano, nelze ji jakýmkoliv způsobem zaznamenat – zhruba k tomuto závěru dochází po devadesáti minutách dost možná nejkontroverznější snímek Briana De Palmy (na IMDb jakoby neexistovalo jiné hodnocení než 1/10 a 10/10). Třebaže vychází z reálné události (opakované znásilnění irácké dívky americkými vojáky a následné zabití ji i její rodiny) a snaží se budit dojem maximálně autentického materiálu, jeho cílem není „pouze“ rekonstruovat skutečnost a dosáhnout zdrcující síly Letu číslo 93. ___ De Palma pracuje paralelně s mnoha mediálními vrstvami. Ze dvou, později z mnohem více videomateriálů diametrálně odlišného pojetí zjišťujeme, co dělá takový průměrný americký voják v Iráku, že tam vlastně nic nedělá, a co to s nim dělá. Psychický rozklad sebevědomých „zabijáků“ v paranoidní trosky (za vydatného přispění nehumánního drilu nadřízených) je jen jednou stranou krystalu nebývale komplikované struktury. Při zvýšeném stresu každý potřebuje dříve či později uvolnit nahromaděný přetlak, proč tedy jako oběť nevyužít obyvatele „podmaňované“ země (MY jsme dobyvatelé, NÁM to tady patří, oni musí přijmou NAŠI úžasnou demokracii) a nedoufat, že bude celý incident v rámci zachování dobrého obrázku o „amerických chlapcích bojujících za dobrou věc“, zameten? Jenže žádný (zlo)čin se neobejde bez následků, pročež také Iráčané berou záležitost do svých rukou a celému světu představí svou verzi spravedlnosti (zde můžeme řešit rozdílné záměry při natáčení „pravdy“ Američany a Iráčany). Absurdní popravou „viníka“ se kruh navenek uzavírá, zároveň ale dává do pohybu další mechanismus, ničivější než předchozí. ___ De Palmu je těžké nařknout z černobílého vidění světa, vychází z jednoduché filozofie, že když dojde k jedné věci, bude následovat věc další a pak další a další, pořád dokola – nekonečný cyklus, který těžko někdo zastaví, což nás však nezbavuje práva znát jeho pravou podstatu, jinými slovy znát neredigovanou pravdu. S tím vyvstává nejpalčivější otázka, jež filmaře trápí od vynálezu kinematografu – kde leží hranice mezi realitou a fikcí? Jsou závěrečné fotografie obětí americké invaze dostatečně výmluvné, aby znepokojily i ty, které nechal zbytek filmu chladnými? Ale co si potom máme myslet o zakomponování fotek dvou fiktivních filmových obětí? Tato drzá podvratnost jenom zdůrazňuje, že v konečném důsledku pouze režisér (či jiný tvůrce výpovědi) určuje, kde končí realita a začíná fikce. Toto nenápadné upozornění „nevěř všemu, co ti říkám“ lze současně brát jako De Palmovu pojistku proti osočování z příliš zjevného dodržování tradičních vyprávěcích technik (tzn. po celou dobu neztrácíme přehled, kdo, co, jak a proč, nemluvě o technických detailech, kdy byla bezpečností kamera ve skutečnosti těžko vybavená mikrofonem). 80% Zajímavé komentáře: Renton, Bluntman, O*R*I*N (04.12.2008)

Brian De Palma oprášil tematicky podobnú látku, s akou pracoval v Obetiach vojny, ale tentoraz ju podal aktuálnejším, surovším, polodokumentárnym spôsobom bez štipky sentimentu či krásnych širokouhlých kompozícií a hereckých hviezd. Redacted je filmársky menej sofistikovaným, ale emocionálne silnejším a divácky menej páčivým bratom slávneho The Hurt Lockera. Je filmom, ktorý by Američania radšej nevideli. Kathryn Bigelow ukázala amerických vojakov v Iraku ako mučedníkov a dostala Oscara, De Palma ukázal pravdu a bol ignorovaný. (24.09.2010)

Velice solidní válečný film. Nebojí se ukázat něco, nad čím ostatní tvůrci válečných filmů nedokážou ani pomyslet. Syrově a bez veškerých obtíží ztvárnit situaci, která by se vidět všeobecně neměla, přesto je ale dobré o ní vědět. Zredigováno ale není natolik dobrým filmem, jak ho hodnotím. Spíš jsem ho dost nadhodnotil, protože ztvárňuje skutečnou válku. Ukazuje jí nejenom surově, ale taky s klepající se rádoby skrytou kamerou a to asi ne každý dokáže snýst. Prostě se snaží o co největší realitu a dost dobře mu to vychází. Bohužel je to ale pořád film na jedno použití. Akce nulová, podstatná je jenom jedna scéna, na kterou se ještě musí čekat celej film. Nic jinýho ten film vlastně nepřinese. Zato ale přinese dost důležitý zjištění, který by svým způsobem měl obsáhnout každý válečný film, aby ta válka v něm byla stoprocentní. (30.08.2010)

De Palma extrahoval to nejlepší z Olivera Stonea, opatřil to puncem domácího videa, a přesto zůstal nezvykle svůj. Divák je totiž hozen do víru děje a z mnoha věcmi se musí vypořádat dle vlastního názoru. Pravda, v některých momentech si vypomáhá díky schematickým filmařským postupům, ale na druhou stranu dal vzniknout snímku, který se v mém případě stal podnětem k dlouhodobějšímu přemýšlení. (20.03.2008)

Moderní pohled kamerou v podání Briana De Palmy. Tentokrát nejde o neustálé přenášení jedné kamery, kterou různě drží vojáci, ale různé kamerové zdroje poskládané ve stylu dokumentů. Právě tento dokumentární styl se snaží sledovat různé události z neutrálního pohledu, ale vždy je divák nucen do úmyslného stanoviska autora (např. civilisté, najíždějící do vojenského záterasu? Vina armády? Proč?). Narážka na nekonečný cyklus pomsty je pochopitelný, ale ukazovat jeho absurditu je jedna věc, ukázat jak ho vyřešit věc druhá. Bohužel Redacted je možá pohled De Palmy na celou vojenskou invazi do Iráku, ale ani zdaleka nedosahuje kvality ani argumentů některých výjimečných filmů reflektující zrůdnosti Vietnamu. Ten pravý film, na vyrovnání se s ropnou invazí asi teprve čeká někde v šuplíku.... (25.08.2010)