Jaro, léto, podzim, zima... a jaro

Film lze interpretovat zcela jistě i více způsoby, nicméně jeden je naprosto evidentní. Jak již z názvu filmu (Jaro, léto, podzim, zima... a jaro) vyplývá, nejde o to, že něco má začátek a svůj konec, ale o cyklus, který se neustále opakuje. Cyklické plynutí času zde hraje velkou roli oproti postavám, které přicházejí, odcházejí, aby se transformovaly do jiné podoby a znovu se vrátily. Příběh filmu je prezentován nikoli meditativním nebo lyrickým způsobem, nicméně i tak je možné vyčíst několik okamžiků, kdy film inklinuje ke čtení ve spirituálnímu modu. (16.06.2011)

Meditativní snímek o životě, o vykoupení, o krutosti každé lidské duše, o nekonečném utrpení. Většina filmu se odehrává v dřevěném minichrámu uprostřed jezera, kde si svůj asketický život žijí dva mniši – mistr a učeň. Jaro – tvrdá škola života zahrnuje také uvědomění si smrti, pomíjivosti života. S létem přichází nemocná dívka, jejímž lékem se ukáže být sex. Jenže dívka musí odjet a mladý mnich se – hnán chtíčem – vydává za ní. Sebere kohouta a odchází, zatímco jeho mistr se uchyluje k duchovně naplňujícímu bušení dřevěnou palicí do jakési duté nádoby. Výše popsané je náplní první hodiny filmu, druhá je sice o něco málo zajímavější, ale rozhodně neslevuje na poetičnosti. Jaro, léto… je plné metafor, které však lze vnímat také doslovně. Něco vidíme, něco cítíme, vytvoříme si k tomu nějaký vztah. Je to jeden z těch filmů, kterým se snadno dává pět hvězdiček, protože budí dojem něčeho natolik "přesahového", kterým se však stejně snadno dává odpad!, protože vás zoufale nebavily. A když nad tím tak přemýšlí, je mi celkem lhostejné, jak tento film ohodnotím. Dáme čtyři? Dáme čtyři. 80% Zajímavé komentáře: Adrian, kiddo, Marius, H34D, meave, numi, mm13, Aidan, Anticque, wipeout (22.11.2006)

křehký, poetický, duchovní k ý č ... zřejmě jsem si při sledování nevybral svou sentimentální chvilku, prostě to vůbec nefugovalo. příběh se vleče a od začátku je nezdravě průhledný. takže výsledkem je vlastně něco jako Baraka, odyssea bohužel jen malého koutku Země, se špetkou děje. to je IMHO ale pro TOP 200 trochu málo. 60% (28.11.2008)

Tenhle film hledá harmonii někde mezi čistotou a špinavostí. Kupodivu ji za pomoci přírody a moudrosti nachází. Dlouho jsem se u sledování necítitla tak vyrovnaná a uvolněná. Myslím, že má moc dostat se člověku pod kůži a nenásilně mu ukázat jak to v životě chodí. Umělecké dílo s příjemnou hudbou a krajinou. 4*. (08.09.2011)

Můj třetí Kim Ki-dukův film. Zatímco Ostrov mě navnadil a 3-Iron mě utvrdil o jeho genialitě. Jsem z tohoto filmu trošku rozpačitý. Nakonec se nedastavilo stejné "převálcování" jako u již zmíněného 3-Ironu, čímž nechci říci že toto není dobrým filmem. Právě naopak. Ten Korejský klučina se snad obrazově nikdy nevyčerpá. Opět vypráví svůj příběh především obrazem. Celková scenérie mu v tom taky zdatně vypomáhá. Co záběr to překrásná kompozice a malba jak od starých renesančních mistrů. Škoda jen té trošku banální dějové linky, která má toho sice hodně co říct, ale stojí tak trochu na vratkých nohách. Herci jsou perfektní a v každém svém pohledu dokáží říci více než ve třístránkovém dialogu. Tempo je sice pomalé, ale mě film utekl jako voda. Byl to nevšední zážitek, ale bohužel nebyl nejlepším od Kima. Škoda těch pár thrlinek. (21.08.2006)